Letošní NBA 2K je již zhruba dvanáctým dílem, který jsem hrál, a zároveň čtvrtým recenzovaným. A jak tomu tak bývá nejen u sportovních her, každý hráč má svůj nejoblíbenější z mnoha důvodů. Často se objevuje 2K09, 2K17 nebo například v mém případě 2K14 a 2K19. Poslední zmíněný titul si dokonce z recenze odnesl velmi vysoké hodnocení 9 bodů z 10. Jenže následující díly si ode mě odnesly lehce nadprůměrné hodnocení, hlavně z důvodu zanevření na příběh či kvůli pofidérním mikrotransakcím a reklamám. Letošní díl je na tom velmi podobně. Sice opravil některé chyby z minulého dílu, na druhou stranu ale pozměnil fungující herní aspekty jen z toho důvodu, aby hra mohla vydělat o několik dolarů více. V tomhle musím dát za pravdu komunitě, která je již natolik otrávená přístupem 2K, že se raději vrací ke starším dílům, což jde částečně vidět i na prodejích nejnovějšího ročníku.

Doufám, že z tohoto poněkud hořkého úvodu je jasné, jak jsem zklamán z letošního dílu. Ono ani nejde tolik o špatný titul, jenže některé změny vás frustrují natolik, že si hru ani nedokážete pořádně užít, i když nabízí téměř dokonalou hratelnost. NBA pro mě byla vždy svým zpracováním jedna z nejlepších her na trhu, jenže se nemůžeme vyhnout nenasytnosti „kravaťáků“, kteří zkrátka chtějí více a více vytěžit z online režimů. Samozřejmě existují hráči, kteří každý rok bezmyšlenkovitě utratí své peníze nejen za legendární edici, ale i případné mikrotransakce, ale pak tu je i druhý tábor hráčů. Jde o ty příležitostné nebo o ty, kteří nehrají online režimy. Minulý i současný ročník měl při vydání kolem 2 milionů aktivních online hráčů. Jenže 2K22 se prodalo v prvním měsíci o necelý milion kopií více. Tohle tempo se nezastavovalo a do půl roku měla hra prodaných přes 10 milionů kusů. Jenže letošní předpovědi naznačují, že o 2K23 je tak malý zájem, že prodeje zpomalují. Přitom se vrací hráči milované výzvy Michaela Jordana, zatímco před rokem krom drobných vylepšení hra nenabízela nic zas tolik nového. K tomu si můžeme přidat naštvané příspěvky na Redditu a máme zde jasnou známku frustrace fanoušků.

Čím to ovšem je? Hlavně miktrotransakcemi. Sice to zní jako neustále se opakující pohádka o chamtivosti studií, jenže zde se sluší připomenout situaci z minulého roku, kdy na tom nebylo ještě NBA tak moc špatně. Hra vydělávala i díky reklamám, takže po zhlédnutí člověk dostal kolo štěstí nebo balíček zadarmo. Případně byl jejich počet rovnou o něco větší. Sice jsem reklamy v recenzi odsoudil, na druhou stranu jsem chválil, že i bez investování peněz člověk mohl získat velmi solidní hráče do online režimů. Jenže letos tomu je úplně jinak. Po uvítacím balíčku jsem čekal dlouho na další odměny zdarma. A když už jsem je získal, tak vlastně nešlo o nic natolik dobrého, abych je využil. Je jedno, jestli šlo o hráče, nebo něco kosmetického. Odměny byly natolik chabé, že jsem je nedokázal vůbec ocenit. Důvod za tím je ale velmi jednoduchý. Čím méně odměn hráč dostane, hlavně těch prospěšných, tím spíše bude mít nutkání si koupit prémiové balíčky, aby mohl čelit silnějším soupeřům v režimech MyTeam a MyCareer. Není to ale jen můj osobní pocit. Jde o problém, na který u nového dílu upozorňují jak hráči, tak kritici. Jenže přesto si hra odnáší nadprůměrná hodnocení, což může následně pomoct prodejům. Proč ale taková hodnocení?

Hra v základu totiž není zase tolik špatná. Objektivně jde po stránce hratelnosti o jeden z těch nejlepších dílů série. Mohl bych se tu hodiny rozplývat nad vynikajícím audiovizuálním zpracováním, které je velmi slušné i na PC a starších konzolích, kde hra stále běží na původním enginu. Ovšem na nové generaci konzolí to je doopravdy výborný sportovní zážitek. Krom nových ukázek nástupu či akcí při pauzách bylo vylepšeno i osvětlení tak, aby ještě více podtrhlo nádherné detailní modely, realistické chování dresu a animace hráčů. Letos byly přidány i nové, kterých si všimnete hlavně při hraní, kdy vše působí o dost více plynule. Hráči se naučili nové obehrávky, které tak nebudou téměř identické u všech hráčů, a to stejné by se dalo říci i o přihrávkách, střelbě na koš či obraně. I když většina basketbalistů působila při hraní odlišně, mnohdy měli téměř až identické animace v již zmíněných momentech hraní.

Letos ale hra udělala opět o krok blíže k realitě, díky čemuž vše působí opět více realisticky a unikátně. Oblast, ve které NBA 2K23 neučinila krok kupředu, ale rovnou dvojtakt, je však umělá inteligence rozhodčích. Každý rok jsem vyzdvihoval, jak komentář bezkonkurenčně reaguje na dění na hřišti, jenže to samé neplatilo o rozhodčích, kteří mnohdy až silně nadržovali počítači. Letos ale chybují stejně tak na jeho straně, případně vám pomůžou, i když protihráč neudělal nic špatně. Už se tak nestane, že naštvaně budete křičet „jak to sakra mohl vidět?!“, i když byl rozhodčí na druhé straně hřiště. Nikde přesně nepadlo, jestli vývojáři naschvál přidali faktor lidské chyby, nebo jsou fauly brány přímo dle zorného pole rozhodčích. Tak jako tak vše působí opravdu výborně, hra je díky tomu plynulejší, více uvěřitelná a férovější i při vyšší obtížnosti. 

Kvůli silným mikrotransakcím jsem online režimům věnoval méně času než minulý rok, protože jinak jsou naprosto beze změny. O to více nadějí jsem upínal k příběhovému módu MyCareer. A světe div se – stejně jako minulý rok to je velká bída. Stejně jako minulý rok hra neobsahuje propracované ukázky a dramatický příběh. Jen se setkáte s někým, kdo vám se špatnou animací a lipsyncem oznámí, že se musíte snažit, a do několika minut jste vrženi do The City. Jde o centrum města, odkud máte přístup k obchodům s oblečením, tréninkům a zápasům. A stejně jako minulý rok tento svět nic zajímavého nenabízí. Ano, můžete jezdit na skateboardu, ale animace jsou doopravdy otřesné, stejně jako ovládání. Kvůli absenci ambientních zvuků či NPC město působí prázdně a uměle. 

Takhle to působí, že je hra podprůměrná. Přitom samotné hraní je naprosto výborné. Jenže omáčka okolo má pachuť mastného mišmaše ze školní jídelny. Jediné, co to tak nějak zachraňuje před vrácením k výdejnímu okénku, je režim výzev Michaela Jordana. Ty se objevily v NBA 2K11 a vaším cílem bylo v deseti legendárních zápasech tohoto basketbalisty splnit konkrétní úkoly. Letos se tyto zápasy vrací s tím, že přibylo dalších 5 nových, jako je například zápas z roku 1997 proti LA nebo úplně poslední zápas Jordana. Doufám, že se takhle každý rok NBA 2K zaměří na nějakého basketbalistu, protože bych rád zažil nejlepší okamžiky kariéry Abdul-Jabbara, Chamberlaina nebo Magica. 

Hraní NBA 2K23 je doopravdy hořkosladké. Máme tu zlepšení naprosto výborných herních mechanik, které za mě žádná sportovní hra nedokázala překonat, ať už ze stránky prezentace, audiovizuálního zpracování nebo komplexnosti. Na druhou stranu ale zahození některých režimů na úkor většího důrazu na mikrotransakce ze hry dělá „jen další ročník“, jako tomu je u sérií FIFA, PGA nebo Madden. Hru tak můžeme za tým Indiana doporučit pouze na 6 bodů z 10, což je o bod méně než minulý rok. Jestli to takhle půjde dál, tak každý rok bude míra doporučení klesat. To rozhodně nechtějí ani tvůrci, ani komunita. Téměř každý rok je přitom vylepšen nějaký aspekt, na který si hráči stěžují. Tak snad to příští rok budou online režimy nebo příběh.