Velký bratr je mrtev, ať žije agent Duha - recenze In Sound Mind

Ještě nikdy jsem nehrála hru, co by mi tak strašně moc připomínala sendvič. Sendvič, který je složený ze všech věcí, které miluju, ale přesto mi tak nějak nechutná. Doopravdy, má v sobě hororovou atmosféru, spousty zajímavých logických hádanek, tajuplný příběh, co se točí kolem psychologie člověka, a dokonce obsahuje i soundtrack od mé nejoblíbenější hudební skupiny The Living Tombstone! Vypadá to, že vývojáři se u tohohle sendviče úplně přesně drželi receptu na povedenou hru. A přesto, když si do něj kousnu, ani trochu si ho neužiju. Kde se sakra stala chyba?

In Sound Mind má být psychologický horor, i když já bych ho označila spíše jako mysteriózní detektivku z pohledu první osoby. Přesněji se ale jedná o adventuru napěchovanou logickými hádankami, plošinovkovými sekcemi, střílením a zajímavými bossfighty. Stojí za ní indie vývojáři We Create Stuff a strávíte v ní přibližně 14 hodin, pokud se budete tak jako já pokoušet prohledávat úplně každý kout. Je jasně cítit, že hra byla inspirovaná tituly, jako je Alan Wake a místy může připomínat třeba i Silent Hill.

Ujmete se role Desmonda Walese, psychologa, který se záhadně ocitl v prostředí své vlastní mysli. Poslední dobou se všem jeho pacientům výrazně zhoršil jejich mentální stav a někteří z nich dokonce zemřeli, proto se Desmond rozhodl znovu si projít jejich případy a odhalit, co je spojuje a co stojí za nečekanými úmrtími. Mohli bychom říct, že In Sound Mind je rozděleno do pěti částí – do pěti audiokazet, na kterých jsou nahrána sezení s vašimi jednotlivými pacienty. V průběh hry tedy budete postupně navštěvovat jednotlivé kazety, které vás pokaždé zanesou do úplně jiné lokace a detailně vás seznámí nejenom s daným Desmondovým pacientem a jeho osudem, ale i se záhadnými okolnostmi, které všechny tyto zdánlivě oddělené lidi spojují. Mezi jednotlivými kazetami přitom budete prozkoumávat opuštěný hotel, který slouží jako taková Desmondova základna a obsahuje spoustu skrytých sběratelských předmětů.

Těch je ve hře vskutku spousta. Jedná se o čtyři druhy prášků, které vám vylepšují buď životy, rychlost chůze, výdrž anebo schopnost se plížit. Bohužel tyto efekty vylepšení během hraní v podstatě nejsou nijak znatelné, a tak jediný důvod, proč byste tyto prášky měli sbírat, je jen ten sladký pocit zadostiučinění, když se vám podaří nějaký skrytý najít. To samozřejmě není pro všechny, ale třeba já z této „herní mechaniky“ byla naprosto nadšená. Prozkoumávat každičkou píď mapy a hledat cesty na zdánlivě nedostupné střechy mě vážně bavilo.

Aby bylo hledání předmětů zábavné, musí mít hra povedený level design, což In Sound Mind rozhodně má. Řekla bych, že rozvržení jednotlivých map je jedna z hlavních věcí, ve kterých tento titul vyniká. Nejenom, že každá lokace vypadá a působí úplně jinak, ale je i skvěle komplexní, obsahuje spoustu prostoru ke skákání a zábavné logické hádanky.

Příkladem si můžeme popsat třeba opuštěný hotel, který funguje jako Desmondova základna. Když v něm jste poprvé, nemáte nic než baterku a můžete maximálně tak toužebně koukat na chodby zatarasené nadpřirozeně silnou policejní páskou nebo barely vypouštějící kyselinu s jedovatými výpary. Jak ale budete postupovat skrz jednotlivé příběhové kazety, pokaždé získáte nějaký předmět, s jehož pomocí tyto překážky zvládnete překonat. Tyto důležité předměty ovšem nenajdou využití pouze v dané úrovni, kde je získáte, ale jsou krásně využívané po celou hru.

Asi nejdůležitější předmět je kousek zrcadla, díky kterému můžete nejen vidět všechny skryté sběratelské předměty na mapě (jak se k nim dostat, na to už ale musíte přijít sami), ale dokonce můžete i přeříznout již zmíněné nadpřirozeně silné policejní pásky, a tak se vám otevře spousta nových zákoutí. S výbušnými barely s jedovatou kyselinou vám zase pomůže věrná pistolka, ale co to tu vidím? Záhadný temný dým, který mi blokuje cestu? No tedy, asi budeme muset hrát dál, abychom získali nový předmět, co nám pomůže tuto překážku překonat. Takhle to jde pořád dokola a působí to velmi příjemně a nenuceně. Ve spojení s neustále se měnícím prostředím to vskutku zachovává zábavu, protože každá návštěva opuštěného hotelu nabídne nové zážitky z objevování.

Co se vizuálu týče, je takový průměrný. Z fotek sami vidíte, že není vyloženě špatný, ve hře je několik krásných vyhlídek a vyloženě dechberoucích momentů, ale po většinu času je grafika zaostalá. Nejvíce je to vidět na modelech postav, například kočka Tonia, ačkoliv je to zlatíčko, pravděpodobně vstala levou nohou z postele. Dává to smysl, přece jen nesmíme zapomínat, že In Sound Mind je výtvor indie vývojářů. To, že to ale dává smysl, neznamená, že to není škoda.

Na druhou stranu audio je jedno z nejlepších, jaké jsem za dlouho dobu slyšela. Není tomu náhodou, jak jsem již na začátku zmiňovala, stojí za ním známá internetová ikona The Living Tombstone. Tento tým hudebníků se postaral nejen o samotný soundtrack do pozadí hry, ale dokonce vytvořil šestici samostatných písniček, které v titulu slouží jako další sběratelské předměty. Každá písnička patří jedné z postav, okolo kterých se příběh In Sound Mind odvíjí, a velmi ráda se přiznám, že všechny tyto skladby poslouchám už asi týden v kuse, protože každá z nich je dokonalejší než ta předchozí.

Bohužel ale i když hudební stránka titulu je velmi povedená, dabing jednotlivých postav místy vázne. To je lehce spojeno i s tím, že pár jedinců ve hře nemá úplně nejvíc uvěřitelný charakter. Naštěstí to neplatí pro všechny, právě naopak je naprostá většina příběhově důležitých postav krásně komplexní, ale třeba zrovna hlavní záporák, který vás veskrz celý titul pronásleduje, se chová v podstatě jen jako uražený emo puberťák. Náš hlavní hrdina Desmond zase místy zní necitelně, skoro až roboticky, což lehce ubírá na atmosféře hry.

Když už je řeč o atmosféře, tohle je ta část In Sound Mind, co mne nejvíc zklamala. Řeknu to na rovinu, tohle ani zdaleka není horor. Já vidím tu snahu vývojářů, vidím ten plán vytvořit psychologický děs, ale ne, není to ani zbla strašidelné. Za celých 15 hodin, co jsem strávila před monitorem, jsem se ani jednou nebála. A teď mě neberte špatně, párkrát jsem se lekla velmi povedených a jemných jumpscarů, ty ale neuznávám jako hororový faktor. Při hraní správné děsivé hry se bojíte udělat krok dopředu, neustále cítíte to mrazení strachu v zádech. Já jsem se u In Sound Mind smála. Vše, co mělo být strašidelné, mě buď rozesmálo, nebo naštvalo. Prosím vás, povězte mi, když vlezete do místnosti, která je plná ničeho jiného než nákupních košíků, projdete ji úplně na konec, kde si z jednoho seberete panenku, kterou hledáte, a najednou všechny nákupní košíky začnou zběsile jezdit tam a zpátky… cítíte se ohroženi? Já totiž ne, já vidím košíkovou late night party, kde prostě tančí nákupní košíky. A to mně připadá neskutečně zábavné.

Stejně tak každá úroveň obsahuje jedno monstrum, které slouží jako finální boss, ale namísto toho, abyste se s ním utkali až úplně na konci levelu, je pro vás toto monstrum neustálou hrozbou. Tito jednotliví bossové jsou nádherně navrženi, ale kdo mne zná, ví, že nemám tyto typy nepřátel ráda, protože je velmi těžké je vytvořit tak, abyste se jich po celou dobu báli. Většinou z nich po chvilce začnu být frustrovaná, protože jediné, co dělají, je to, že mi ztěžují a znepříjemňují postup hrou. Místo toho, abych jednoduše přeběhla náměstí a dostala se z jedné budovy do druhé, se musím zase popadesáté plížit kolem toho stejného nepřítele. To je repetitivnost a nuda – nedej bože, když mne to monstrum chytí a já budu muset začít znovu od začátku. Naštěstí bossové v In Sound Mind nejsou tak moc otravní, většinou se jich dá celkem jednoduše zbavit, i když vás zahlédnou, ale fakt zůstává, že kroužit čtyři hodiny kolem pořád stejného nepřítele není ani strašidelné, ani moc zábavné.

Právě proto bych In Sound Mind označila spíše jako mysteriózní detektivku. Atmosféra veskrz celou hru je příjemně záhadná, protože svět je detailně propracovaný. Například obrazy ve vaší kanceláři se mění pokaždé, když do ní přijdete, což ve vás nevědomky vyvolává pocit toho, že jste pořád v novém prostředí. Rozhodně ale pro fanouška hororu není tato atmosféra děsivá. Jednoduše řečeno, pokud jste strašpytlík, In Sound Mind pro vás asi hrůzostrašné bude, ale pokud už máte pár hororovek za sebou, nic nového tu neobjevíte.

Bohužel toto není poslední aspekt hry, co působí nedopečeně. Ze soubojového systému mám také silně neutrální zážitek. Zbraně působí velmi hrubě, což ale dokážu vývojářům odpustit, protože díky tomu ve vás přestřelky zachovávají adrenalin a nejistotu. Nábojů je po mapách poschováváno víc než dostatek, což by bylo v pořádku, jen kdybychom nehráli údajně hororovou hru. Nedostatek nábojů by mohl být krásný způsob, jak hráče donutit více se bát, ale já měla za celou hru nedostatek nábojů jen jednou, spíše jsem míjela jejich krabičky a nechávala je tam, kde jsou, protože jsem již měla plné kapsy.

Vašimi hlavními nepřáteli budou takzvané inkoustové skvrny, které přicházejí ve třech variantách. Nejsou vyloženě záživné, ale hru oživují, takže bych řekla, že jsou dostačující. Co ovšem není ani zdaleka dostačující, je stealth mechanika. Technicky vzato byste měli mít možnost se k odpůrcům přiblížit a dát jim zásah do hlavy s výhodou, ale to se podstatně lehčeji řekne, než udělá. Je totiž skoro úplně jedno, jak daleko od vašich nepřátel jste, jakmile vidíte jejich hlavu, oni vidí vás. Ve výsledku jsem nepochopila, proč titul vůbec nabízí možnost stealth přístupu, když je tak nepovedený a nakonec stejně vždy skončí bojem. Díky tomu, že nábojů hra obsahuje víc než dostatek, mi přišlo logičtější se na nějaký stealth úplně vykašlat a raději na ty zatracené inkoustové skvrny naběhnout napřímo.

Jak to tedy vše tak nějak shrnout. I když je mi jasné, že to tak z mého kritizování vyznělo, In Sound Mind rozhodně není špatná hra. Obsahuje sice spoustu bolavých míst, která by šla provést mnohem lepším a elegantnějším způsobem, ale stejně tak nabízí i nespočet zábavných a zajímavých momentů. Věřím tomu, že veškeré chyby, které titul obsahuje, jsou zapříčiněné pouze tím, že se jedná o první velkou hru od malého týmu indie vývojářů. Základ je solidní, jen provedení místy skřípe, i když si myslím, že spoustě ležérních hráčů tyto mezery vůbec vadit nebudou. Jak jsem na začátku psala, In Sound Mind mi hrozně moc připomíná sendvič. Je to fajnový sendvič, co vám bude chutnat a nasytí vás, pokud máte hlad, ale rozhodně se nejedná o nic, co byste si objednali v luxusní restauraci. Skvělé logické hádanky, komplexně provedené a nádherně vypadající úrovně, celkem zajímavý příběh a ani úžasný soundtrack z tohohle domácího sendviče bohužel ale neudělá gurmánskou pochoutku. Proto In Sound Mind s odřenýma ušima doporučujeme na 7 bodů z 10.