Hot Wheels Unleashed 2: Turbocharged – Ždímání nové série začalo!

Vytváření vlastních světů pomocí stavebnic SEVA, Merkur nebo LEGO byla bezpochyby nejkreativnější a nejoblíbenější část dětství většiny z nás a někteří na ní nenechají dopustit ani v dospělosti. A pak je tu Hot Wheels. Značka, kterou už doma neměl každý, a přitom si chtěl šílenou rychlost a různorodou variabilitu drah alespoň jednou vyzkoušet na vlastní pěst. Tuhle šanci vám již podruhé nabízí studio Milestone, a to v podobě Hot Wheels Unleashed 2 - Turbocharged. Drží se ale vývojáři správné cesty, nebo si zvolili až příliš ostré zatáčky?

Arkádové závody Unleashed se vracejí po dvou letech a přináší několik zásadních vylepšení a novinek. Začneme rovnou s těmi, se kterými budete ve styku nejčastěji, a to během jízdy. V zatáčkách vám může být nově nápomocný úhyb zvaný dash. Ten vás dokáže mírně postrčit do stran. Zcela upřímně, ač oceňuji kreativitu vývojářů, neměl jsem potřebu jej za celou dobu moc využívat. Přece jenom modely autíček se ovládají dobře, stejně jako v prvním díle.

Driftování je na rozdíl od série Mario Kart těžší a plyn musíte přidávat postupně, abyste neztratili kontrolu. Zároveň vám doplňuje náboj pro zrychlení. Trochu zamrzí, že na vás kromě zrychlení a skoků nečeká nic nového. Další vliv na jízdu má nové rozdělení aut do šesti tříd, kterými si svůj styl jízdy uzpůsobíte. Konkrétně jde o rocket disponující šílenou rychlostí, off road kralující v terénu, swift se skvělou akcelerací díky nízké váze, kde jsou hlavně motorky, heavy duty s obří váhou, což z něj ničí největšího agresora, drifter z původního dílu a balanced fungující jako takový zlatý střed mimo jiné pro nováčky.

Z mého pozorování však musím prohlásit, že pro majoritu hráčů to znamená pouze tři nové třídy, respektive dvě, rocket a off-road, když nepočítám již zavedého driftera. Motorky a těžká vozidla jsou spíše pro minoritu, která si ráda vyzkouší nové typy vozidel, a třída balanced, ač je zamýšlena hlavně pro nováčky, se zdá býti nelákovou pro kohokoliv, jelikož v ničem moc nevyniká. Jakou třídu si zvolit vám doporučí i vybraná trať. Ještě před závodem si tak můžete vybrat z vašich tříd nejoblíbenější auto, se kterým máte největší šanci na vítězství. 

Naopak bych se nestyděl označit obsahovou stránku hry jako prohru. Pokud se budeme bavit čistě o základním výběru map, který je určen primárně pro kampaň, jedná se o pouhých pět tematických lokací. Projíždět budete skrz prostory benzínky, muzea s exponáty dinosaurů, zahradním trávníkem, minigolfovým hřištěm nebo arkádovou hernou, která skvěle navozuje nostalgické pocity. Zcela na rovinu, ač pětice prostředí vypadá opravdu velmi dobře, velmi rychle vás také omrzí. Plánují se sice další jako placené přídavky, na druhou stranu, nenapomáhá tomu ani fakt, že tratě, které jsou v nich posázené, změní pouze úhel, kterým se na vše díváte. 

Různorodosti tratí napomáhá editor tratí. Postavit si můžete cokoliv vás napadne. Od co nejklasičtější rovné až po nejšílenější trať smrti. Používat můžete všechny části, které vyzkoušíte v kampani. Ať už jde o vývrtkové, magnetické, ty rozdělující části dráhy nebo pohyblivé překážky ve tvaru krokodýla, hada či pavouka, který vás zpomaluje pavučinami.

Přijdete si zkrátka na vše, co byste od této značky stavebnice chtěli. Jen tedy zamrzí jakákoliv absence power-upů. Jejich rozmíštění by dokázalo hru dělat ještě více zábavnou. Editor se však nedočkal žádné změny a je stejně neobratný jako v prvním díle. Spíše je dělaný na ovladač, což mi i vyhovuje, ale pokud byste se přece jen rozhodli pro hraní zvolit klávesnici a myš, budete to mít těžké. Pohled kamery pomocí myši neovládáte a lze tak učinit pouze pomocí kláves. Rozpoložení překážek a tratě vám chvíli zabere, než si jej plně osvojíte, ale díky naprosté přizpůsobitelnosti a náklonu lze vytvořit mnohem víc, než byste dokázali se skutečnou stavebnicí. Stavbu vlastních tratí bych označil jako hořkosladkou, v jednu chvíle sice dokáže docenit míru volnosti, ale ovládání vás bude frustrovat.

Frustrování budou i nadále hráči předešlého dílu, jelikož i nadále si nemůžete na tratích vytvořené jinými hráči zajezdit sami. Místo toho si můžete tratě prohlédnout v náhledu a dát jim srdíčko. Jop, to je přesně to, co jako hráč chci. Ohodnotit trať, na které se nemohu projet, však jo, podle náhledu určitě poznám, jestli mě na ni bude bavit jezdit.

Vývojáři se z nějakého nesmyslného důvodu znovu rozhodli implementovat projíždění se na cizích tratích pouze do multiplayeru. A to ne všechny, jelikož tratě vytvořené hráči dost pravděpodobně někdo z týmů vývojářů nejprve testuje a teprve až po schválení se dostanou do výběru, o kterém ostatní hráči hlasují. A alespoň to naštěstí funguje dost dobře. Mapy jsou pokaždé jiné, zábavné, někdy delší, někdy kratší… ale proč to někdo do prkýnka dubovýho nezpřístupní i pro vlastní projíždění? Vadit vám to bude hlavně ve chvíli, kdy zjistíte, že hru právě hraje pouhých 60 hráčů. Někdy máte štěstí a lobby v multiplayeru najdete hned, podruhé čekáte přes dvacet minut a nenajdete nikoho, kdo by se přidal, a to je zkrátka bída.

Obsahová stránka navíc není slabá pouze v počtu lokací, ale také v herních módech. Pro multiplayer jich je pět: Quick Race, Drift Master, Time Attack, Elimination a Waypoint. V kampani se dočkáte ještě Boss Race a také různých výzev. Quick Race je typický závodní režim, ve kterém se utkáte s ostatními hráči.

V režimu Drift okusíte závody na tratích s mnoha zatáčkami, ve kterých je potřeba dosáhnout určitého počtu drift bodů, abyste závod vůbec dokončili. Time Attack je takovou variací Rivalů z Forzy Motorsport, jen nebudete soupeřit proti časům duchů ostatních hráčů, ale proti vašemu osobnímu předešlému rekordu. Eliminace mi přišla v kampani snad nejzábavnější, a to proto, že mě k lepšímu umístění skutečně motivovala. Během jízdy se postupně vyřazují hráči, kteří se drží vzadu. Na konci vyhrává ten, kdo zůstane jako poslední. Teda… první. Naproti tomu Waypoint mě bavil nejméně. V něm šlo hlavně o to projet všemi checkpointy umístěnými napříč celou mapou. Zajímavé na něm je, že se neskládá z žádné trati, ale je zasazený do celé lokace. Jako byste řídili skutečný angličák v reálném světě. Projíždět tak budete skrz trávník, kaluže nebo jiné překážky, a to v časovém limitu. Bohužel to nebylo něco, co bych měl chuť si zopakovat.

Napříč kampaní vás čeká ještě jeden extra režim. V Boss Race musíte zasáhnout všechny terče umístěné na trati, abyste uškodili bossovi. Za každý zasažený mu ubyde část života a za každý, který minete, skončíte a musíte začít znovu. Zcela na rovinu, je to děsná nuda. Chápu, že hra je spíš určená pro rodiče s dětmi, ale vzhledem k nastavené věkové hranici 13 let si myslím, že je tohle prostě a jednoduše mimo. V kampani u každého závodu máte možnost splnit ještě dodatečné výzvy, jako třeba dosažení prvního místa nebo zajetí v rekordním čase. Jedná se tak spíš o pouhou formu výplně obsahu, kterého, jak už jsem říkal, moc není. Alespoň se myslelo na split-screen, díky kterému si můžete na jedné obrazovce zahrát společně například se sourozencem. 

Potěší i velikost vozového parku, která je více než uspokojivá. Čítá 130 aut v základní verzi, což je dvojnásobek toho, kolik jich bylo v prvním díle. Modely autíček i nadále získáte nákupem v obchodě za mince, které jsou odměnou za každý závod. Nabídka modelů se v obchodě obměňuje každých 45 minut, ovšem tento čas plyne jen tehdy, pokud jste zrovna ve hře. Jejich počet si ještě můžete rozšířit pomocí DLC, pro která se vydavatel rozhodl neopustit politiku nastavenou prvním dílem a postupně vypouští season passy s novými modely nebo samostatné balíčky s konkrétními vozidly.

Zamrzí fakt, že hra za 50 € vás i nadále nutí do ní investovat. Na druhou stranu, pokud nejste vyloženě sběratelé a nepotřebujete mít nutně každý model, dost pravděpodobně vás tato investice mine. Jejich počet je totiž více než dostatečný a jde tak čistě o vizuální rozdíl. 

Auta mají sice v porovnání rozdílné atributy, mezi které spadá rychlost, akcelerace, brzdící síla, ovladatelnost nebo kapacita boostu, ale nezaznamenal jsem jediný výrazný rozdíl. To už ale nemohu říct o vylepšení jednotlivých vozidel, které tu hrají velkou velkou roli. Zvýšit kromě své rychlosti a síly boostu můžete i odolnost vůči různým překážkám, které jsou na trati. To z vašeho auta učiní neporazitelné vozidlo, které bude dosahovat lepších časů a snadno se na výsledkové tabuli umístí lépe než autíčka soupeřů, kteří vylepšení nemají zakoupená. Je totiž na každém, jestli do závodu nastoupí s vylepšením, nebo bez. Na druhou stranu v kampani, budete kolikrát nuceni v některých závodech použít nevylepšené vozidlo.

Jestli si potrpíte na tom, jak vaše autíčko vypadá, najdete tu editor designu, nálepek a dokonce ozvučení vašeho troubení. Hráči, kteří jsou zvyklí v závodních hrách vytvářet designy, budou i zde jako doma. A alespoň ty můžete mezi hráči sdílet a neustále měnit vizuál na svém modelu autíčka.

Když už se točíme kolem toho vizuálu, promluvme si ještě o tom, jak nový díl vypadá a jak se liší od jedničky. Ta už předtím vypadala dobře a veškeré nynější změny jsou jakýmsi doleštěním. Věrné zpracování podtrhává uvěřitelnost. Nánosy barvy, pomezí plastových i kovových částí, dokonce i vyražený text pod každým podvozkem s názvem daného modelu a rokem výroby. Škrábance a odřeniny, které získáte během závodu na místech drží až do samého konce, a jejich míra byla výrazně vylepšena. Dokonce i detaily jako otisky prstů, přece jen modýlek mohl před závodem jeho majitel držet ještě v ruce. Těchto maličkostí si ale hlavně všimnete nejvíce ve foto režimu.

Povedlo se i umístění tratí v různých prostředích, které působí věrohodně. Co mi však vadilo, byla rozdílná kvalita. Na některých tratích si všimnete velmi pěkných odrazů, jindy projedete trávou, která nemá viditelná stébla a podruhé zase ano. Trochu mi to narušovalo představu, že stále ovládám malé autíčko v reálném světě.

Na druhou stranu, že se jedná pořád o modely a stavebnici, nikoliv o reálná auta, je znát na zvukové stránce. Většina autíček má dokonce odlišné ozvučení, část z nich ale zase společné. To však nehodnotním negativně, jelikož se jedná pořád o plastová modely a ty zkrátka zní většinou stejně. To neplatí ale o hudbě, která je často vlastně dost příjemná na poslech. 

Když jsem na chvíli nechal hru zapnutou a pro něco jsem si skočil, nestalo se mi, že by hrála jedna a ta samá odrhovačka. Bohužel, během závodů se melodie opakují už často a časem je pravděpodobně vypnete a nahradíte jinou službou v pozadí.

Zcela na rovinu, to, co mě tu překvapilo nejvíc, byla příběhová linka. Ta v prvním díle chyběla a vlastně nebyla ani potřeba. Však to znáte, závodní hry, ať už arkádové, simulátory, nebo simkády… poslední, co byste od takové hry chtěli, je nějaký otravný příběh. Jenže ono se to Milestone vlastně celkem povedlo. Sledujete pár závodníků, který se navzájem popichuje a snaží se porazit monstra, jež unikla bláznivému profesorovi. Ten vás za doprovodu robota špatně rozeznávajícího emoce potřebuje k jejich chycení, než napáchají velké škody. Cutscény příběhu jsou navíc stylizované do komiksové grafiky a nutno říct, že mu to sluší. Jedná se samozřejmě spíš o výplň než o něco, co by vás srdceryvně dostalo, ale dokážu si představit, že provedení neurazí ani dospělého jedince. Tedy dost podobně jako v LEGO 2K Drive. Navíc vám nezabere déle než 7 hodin. Záleží jen na tom, jak moc zkušení jezdci jste.

A jaký je můj verdikt? Hot Wheels Unleashed 2 - Turbocharged je dobrá hra, i když jde hlavně o vylepšení prvního dílu, které však hru nijak výrazně neposouvají. Stejně jako v jedničce si užijete jízdu, která je na tratích plných žvýkaček a změn směru jízdy díky magnetu prostě zábavná. Dost pravděpodobně si oblíbíte některé modely, jako třeba já Delorean proslavený filmem Návrat do budoucnosti, ale dost možná po jeho odemčení nebudete mít motivaci si otevírat další. Většina modelů se totiž chová podobně a liší se hlavně svou třídou a upgrady.

Po vylepšení na maximum se je naučíte ovládat a s trochou šikovností většinu svých soupeřů porazíte. A to jak v kampani, tak i multiplayeru. Pokud se tedy připojíte k ostatním hráčům… už je to totiž týden, co hru nehrálo ani 100 z nich v jednu chvíli. A moc se tomu ani nedivím. Obsahová stránka trpí na stejných místech jako jednička a kampaň vám na moc dlouho nevydrží.

Zábavných režimů moc není a různorodost drží hlavně skalní fanoušci tvořící různé tratě, které se neustále obměňují v multiplayerových závodech. Proč ale tvůrci neposlouchají komunitu a neumožní si cízí tratě projet, je opravdu záhada. Stejně jako přítomnost příběhové linky, kterou bych tu opravdu nečekal. Naštěstí nijak neotravuje a jde spíš o decentní zápletku.

Studio Milestone předvádí nicméně to, co vždycky. Dojí svou sérii do doby, dokud je alespoň trochu výdělečná a ač věřím, že se samotní vývojáři snaží, stále to nestačí na to, aby hra nabídla víc, než jen písníčky ze stock knihovny a pěkné modely autíček.