Hned na začátek je dobré řict, že Grid Legends není vysloveně zajímavým titulem. Což je taky důvod, proč jste dost možná o hře při vydání neslyšeli. Jde o typickou šablonu závodní hry. Najdete zde arkádový jízdní model, několik závodních kategorií spolu s různými herními režimy a samozřejmě příběh.

SÁZKA NA PŘÍBĚH

Právě to poslední má být hlavním tahákem Grid Legends. Bohužel se toho ale o příběhu nedá říct moc dobrého. Jak byste asi od závodní hry čekali, nachází se zde typický egoistický záporák, kterého se snažíte jako nováček porazit. V průběhu se tedy budete dostávat zespodu závodních kategorií až mezi ty nejprestižnější. Najde se zde i nějaký ten plot-twist, ale v zásadě opravdu nejde o nic zajímavého. Jedinou pochvalu si zaslouží snad kamera a styl, kterým je celý příběh prezentován. Po vzoru mockumentary žánru, který znáte například z The Office nebo Parks and Recreation, je vám vše odvyprávěno rozhovory a záběry ze zákulisí. Jde o pěkný nápad, který je však chvílemi tlačen až moc na sílu a umí být docela, jak se říká, „cringe“.

Naštěstí jsou zde i jiné herní módy, a i když jsou očividně odsunuty na druhou kolej, znamená to, že se nemusíte na příběh nutně fixovat. Ve hře najdete klasickou ligu, ve které můžete jezdit v různých závodních kategoriích. Můžete si vybírat sponzory, odemykat si příkazy pro vašeho závodního kolegu nebo si kupovat nová auta.

GRIND LEGENDS

Způsob zpřístupňování nových závodů je nicméně opravdu divně zpracován. Abyste totiž postoupili do vyšších závodních kategorií, budete muset vaše auta vylepšit. Tedy jednoduchými atributy zvýšit jejich rychlost, akceleraci nebo ovladatelnost. Jenže na vylepšení auta nestačí mít dostatek peněz, musíte s ním také ujet určité množství kilometrů. To znamená, že budete většinou opakovat již zajeté závody, abyste mohli postoupit dál. Tento grind je za mě opravdu nesmyslný způsob, jak nahnat herní dobu a rozhodně nemůžu říct, že bych si ho ve hře užíval.

Jestli nicméně Grind Legends... tedy Grid Legends dělá něco opravdu špatně, tak je to vysvětlování svých mechanik. V tutoriálu na začátku hry se sice dozvíte základní ovládání auta, ale že můžete dávat příkazy vašim týmovým kolegům nebo si vybírat vlastní sponzory, to už si musíte zjistit sami. Přitom právě možnost využívat druhého závodníka vašeho týmu je docela zajímavá. Může na váš rozkaz předjet soupeře před ním nebo zpomalit toho za ním. Pomocí jednoduchých příkazů tedy lze v závodu získat lehkou výhodu.

Titul dokonce kromě klasického online režimu skrývá zajímavou možnost otevřeného lobby, kdy se k vám do singleplayeru mohou připojit další hráči. Bohužel podobně jako na sponzory, i na tuto funkci rychle zapomenete. Minimálně na PlayStation 5 se ke mně totiž nikdo za celou dobu nepřipojil.

JÍZDNÍ MODEL SÁM NEVÍ ČÍM CHCE BÝT

Zda vám jízdní model ve hře vyhovuje, nebo ne, je vždy opravdu subjektivní záležitost. Osobně jsem hrál snad každý typ závodní hry. Od Assetto Corsy, DiRTu, Forzy Horizon, The Crew až po arkádové Need for Speed. A nikdy jsem neměl problém se hře přizpůsobit a naučit se nějak tak obstojně auta ovládat. V Grid Legends jsem nicméně narazil. Jízdní model je tak někde napůl mezi arkádou a něčím alespoň trochu uvěřitelným. S auty se dobře zatáčí pokud si udržíte trakci, ale jakmile se dostanete do smyku, stanou se velice těžkopádnými a jen stěží je udržíte na trati. Zároveň nikdy nejde úplně poznat, kdy se auto do smyku dostane, takže jsem se mnohokrát přistihl, že do zatáček brzdím až příliš brzy, jen abych si byl jistý, že se auto udrží. Možná je to způsobeno i faktem, že se auta v příběhovém módu neustále střídají a nikdy nemáte možnost si na jedno zvyknout.

Podobně nepředvídatelně se chová i narážení do protihráčů. Do určité síly nárazu se nestane prakticky nic, ale jakmile tuto pomyslnou mez překročíte, vaše auto přejde do nekontrolovatelných hodin. Což může být opravdu otravné. Obzvlášť, když mají ostatní vozidla na trati tendenci se jednou za čas vybourat.

A to je možná i jedna z mála pozitivních stránek této hry. Umělá inteligence soupeřů je totiž zpracována zábavně. Samozřejmě se sice stále drží ideální jízdní stopy, ale má naprogramovaný i prostor pro chyby. Občas tedy soupeř před vámi své auto nezvládne, což dělá závody alespoň trochu zajímavější. Z předešlých dílů nám tu ke všemu zůstává systém Nemesis. Pokud tedy budete závodit příliš agresivně a narazíte do závodníka vedle vás, stane se z něj Nemesis a daný jezdec proti vám bude závodit agresivněji a nebude se bát kontaktu. Na papíře dobrý nápad, ale v praxi jsem ho zaregistroval jen párkrát. Většinou jsem mým Nemesis totiž jednoduše ujel. A to i když jsem zkoušel hrát na nejtěžší obtížnost. Takovou zajímavostí navíc je, že se Nemesis může stát i váš týmový kolega, takže si vlastně poštvete vašeho kamaráda proti sobě.

TITUL NA KONKURENCI DNES NEMÁ

Titulu nepřidává plusové body ani grafika, která se zasekla někde mezi PlayStation 4 a PlayStation 3, záleží na denní době. Textury nemají příliš vysoké rozlišení, odrazy v autech jsou minimální a globální nasvícení scény je často podprůměrné. Co se pak týče demoličního modelu, tak ten je obstojný. Při lehkých nárazech uvidíte škrábance a v extrémních případech vám může upadnout část karoserie. Nicméně pokud se vám zničí například celý předek auta, stále vám budou svítit světla, takže o žádný zázrak taky nejde. Můžu však pochválit podporu haptické odezvy na PS5 a zvuky aut, které jsou zvládnuty dobře. Musíte si ale ztišit zbytečně akční hudbu, která hraje prakticky po celou dobu závodů a nedá se nazvat jinak než otravnou.

Grid Legends je hra, která mě po dlouhé době zklamala, ale přesto bych ji nenazval špatnou. Pokud chcete mít v závodní hře příběh, tady ho najdete, ale rozhodně vás nevytrhne ze židle. Vše ostatní se točí kolem typické šablony a krom Nemesis systému zde není nic navíc. Výběr aut je dostačující, ale ne zvlášť velký, stejně tak tratí není příliš a brzy do hry přibudou DLC přidávající právě nové tratě, auta a příběhová rozšíření. Samotný jízdní model mě pak také nenadchl a grafické zpracování se skoro neposunulo od prvního dílu. Grid Legends je jednoduše průměrná hra. A proto si od Indiana odnáší doporučení na pět bodů z deseti. Jestli nemáte co hrát nebo vás baví podivně arkádový jízdní model, běžte si hru zkusit. Pro všechny ostatní je ale lepší hledat u konkurence.