Recenze FC 26 z pohledu hráče, který se do série vrátil po letech

Když se podíváme na sérii FIFA od EA Sports, vývojáři už léta dokazují, že se soustředí spíše na pilování fotbalové simulace než na revoluční změny. A těžko jim to mít za zlé, po tolika letech přinášet na fotbalové hřiště inovace se už moc dobře nedá. Obzvlášť když jsou hardcore fanoušci spokojení.

A upřímně, mají k tomu důvod. EA Sports FC 26 je možná nejlepší iterací virtuálního fotbalu, kterou si dnes můžete zahrát. Míč působí přirozeně, přihrávky jsou přesnější, obrana zábavnější a spoluhráči konečně chytře čtou pozici míče, včetně brankářů - takže jejich zákroky působí o dost živěji.

EA ale dál hraje podle svého osvědčeného plánu: každý rok pár kosmetických inovací, nové číslo v názvu a jde se s tím ven. Funguje to, dokud to kupují stávající fanoušci. Ale co ti, kteří by chtěli naskočit poprvé nebo se vrátit po delší pauze?

Deset let jsem se téhle sérii vyhýbal. Teď už nebylo kam utéct, jelikož v redakci se všichni recenzování fotbalu bojí. Já to tentokrát beru jako hezké osvěžení a výzvu. Mé nadšení z prvních gólů však rychle vystřídala frustrace. Ten fotbal je možná parádní. Jen ho vývojáři schovávají za tolik podnabídek, že působí spíš jako vedlejší režim. A místo radosti ze hry si člověk odnáší pocit, že půlku času strávil na firemní schůzi, kde jeden unavený kolega už půl hodiny proklikává prezentaci. A vy jen zvažujete, jestli se k tomu fotbalu dostanete dřív, než udělá konzole důlek ve zdi vašeho pokoje. Ta za to sice nemůže, ale někdo si to prostě musí odskákat.

FC 26 spadá pod klasickou fotbalovou simulaci. Jedenáct hráčů proti jedenácti, jeden míč, dvě brány a cíl: skórovat míčem do brány dřív než soupeř. Na první pohled nic složitého, ale kdo někdy hrál fotbal, ať už ve skutečném světě či v tom virtuálním, tak ví, že tento sport má i svoje vlastní labyrinty: ofsajdy, rohové, volné kopy, vhazování… prostě všechno to, co si pamatujete jen tehdy, když rozhodčí píská proti vám.

Hra přivítá solidním tréninkem formou aktivních pomocníků, ukazatelů, kontextových rad o tom, jak přihrávat, kdy střílet nebo stavět hráče do různých pozic. Díky malým výzvám a praktickému vedení zvládne i naprostý nováček pochopit ovládání během pár minut. Jednou z největších změn, kterou FC 26 přináší, je rozdělení samotné hratelnosti na dva odlišné styly – Soutěžní a Autentický.

V předchozích ročnících se všechny zápasy hrály stejně – ať jste kopali za svůj klub v kariéře proti AI, nebo bojovali online v Ultimate Teamu. Tentokrát se EA rozhodla tyhle dva světy oddělit.

Soutěžní režim je určený hlavně pro online: jako je právě Ultimate Team. Tempo je tu rychlé, hráči reagují okamžitě, přihrávky teoreticky mohou letět přes půl hřiště a zápasy mají spíš turnajovou energii než realistickou simulaci. Je to ten typ fotbalu, kde si po dvaceti minutách říkáte, že už jste viděli víc gólů než za celý víkend v Premier League.

Autentický režim je přesný opak: pomalejší, těžší, a hlavně uvěřitelnější. Hráči ztrácí výdrž podle jejich statistik, náročněji se staví do pozic, přihrávky občas zkazí a vy musíte přemýšlet o každém pohybu. Tenhle režim se používá třeba pro mód Kariéry nebo v klasických offline zápasech proti AI.

Je to docela chytrý tah, protože poprvé za dlouhou dobu si můžete vybrat, jestli chcete hrát fotbal jako e-sport… nebo jako skutečný sport. Na druhou stranu: Autentický režim není dostupný v Ultimate Teamu či režimu Vlastního Klubu, což někteří hráči označují za paradox, jelikož by si přáli právě autenticitu ve zmíněných režimech.

Na hřišti letošní verze funguje vážně skvěle. Rychlá odezva ovládání dovoluje plynulejší a přirozenější kontrolu nad fotbalisty; co tím myslím je, že vám míč jednoduše neutíká pryč, při získání míče máte pocit, že ho skutečně ovládáte a ne, že čekáte na animaci. Svižnější přihrávky znamenají méně možností v podobě překopávání hřiště, ale ono jde především o rychlost a trpělivost.

Obrana je o to náročnější, protože zápasy se nyní často odehrávají uprostřed hřiště a bývají napínavé. Najít správnou chvíli, jak protivníka obehrát chvilku trvá. EA se snažila boj o míč vyvážit a letošní FC se tak hraje o něco útočněji než skutečný fotbal, ale díky vylepšené umělé inteligenci brankářů si to hezky sedlo. Brankáři častěji vyrážejí míče do stran, chrání vás před vaším selháním obrany a když se stane nějaká chyba, tak jsem měl poprvé pocit, že jsem za to mohl vyloženě já sám a nemohu to dávat za vinu hře.

V hlavním menu máte Výkop, Kluby, Trénink, Sezóny, Turnaje, Kooperativní sezóny, přáteláky online, PlayStation turnaj, Ultimate Team… a já ani nechci mluvit o tom, že najít samotné Nastavení připomíná únikovou minihru.

Řeknu si: “dobře, tak nejdřív Výkop”. Popisek tvrdí „vrhněte se přímo do akce“. Paráda, to zní jako plán. Vyberu tým, stranu, připravím se… a místo matchmakingu se skutečným hráčem dostanu automaticky AI. Já ale chtěl hrát proti živému hráči. Otevře se mi seznam přátel – všichni offline. Tak zpět. Třeba musím jít do módu Rush? Ne, žádná zmínka o online zápasech. Tak kde jsou? Tak zpět do Klasického zápasu – zase nic. Online prostě v režimu Výkop nenajdu.

Tak zkusím Sezóny. Ty mají i možnost kooperace a konečně vidím online hráče. Super! Jenže tady už jde rovnou o kompetitivní zápas. Žádné rozehrání, nemůžu si volit moc detailů zápasu, rovnou jdu do arény. Já hledal prostě jednoduchý online přátelák.

Dobře, tak jdeme na jistotu: Ultimate Team. To je přece to, co všichni doporučují jako hlavní online režim. V něm si skládáte vlastní tým z reálných hráčů, které získáte v balíčcích. Je to jako, kdybyste sbírali Magicky a spojili to s hraním Ligy mistrů. Každá karta má statistiky, raritu a cenu, a vy se snažíte poskládat tým, který bude fungovat jak na hřišti, tak ekonomicky.

Na papíře to zní skvěle. V praxi zjistíte, že to není jen o dovednostech, ale i o štěstí a reálných penězích. Můžete grindovat, obchodovat, plnit úkoly, ale vždycky cítíte, že systém vás jemně pošťouchává k tomu, abyste si přikoupili další balíček. Letošní ročník má také Ultimate Team hodně „nerfnutý“, a postup v něm je tedy pomalejší. 

Výhodou je, že když z balíčku padne dobrá karta, hned ji můžete použít a vylepšit svůj tým. A když ho navrhnete správně, můžete s ním vyzvat ostatní hráče, a tyhle zápasy jsou vážně napínavé a taky vlastně dobře vyvážené. Když se Ultimate Team rozjede, je to ohromně zábavné.

Pravdou ale je, že mě ze všech podnabídek nejvíc zaujal Rush. Popisek slibuje „rychlou akci bez zbytečností“. Zní to jako ideální režim pro ty, kteří nemají čas – nebo trpělivost být obětí labyrintu nabídek.

Je to 5 na 5 na menším hřišti s AI brankáři, tempo je vysoké, góly padají rychle a je to chaos přesně podle mého gusta. Rush je navíc extrémně zábavný i v kooperaci – třeba když jsme ho hráli s přítelkyní, ať už spolu proti AI, nebo proti sobě. Tempo je přehledné, takže i nesezónní hráči se chytne hned.

Jen si upřímně nedovedu představit, že by si to někdo vybral jako hlavní mód. Ale kdyby ho vývojáři vydali jako free-to-play minihru, vsadím se, že by si rychle našla vlastní publikum. Zda lze Rush hrát online přes matchmaking ovšem netuším. Fakt jsem to hledal asi dvacet minut… a pak to vzdal.

Můj problém ale je, že jsem vůbec nepochopil, kam se FCéčko vlastně roztáhlo. Nejde o jeden hlavní režim, ale hned několik. A záleží jen na vás, který považujete za ten „hlavní“. Někdo tráví stovky hodin ve Výkopu, jiný ve svém Ultimate Teamu, a další zase v režimu Kariéry, který nabízí dva pohledy – manažera a hráče.

V manažerském režimu řešíte přestupy, tréninky, smlouvy, nálady v týmu… prostě sandbox pro ty, co chtějí simulaci reálné sezóny a nezajímá je online soutěžení. 

Tohle zní jako něco pro mě! Můžete si vytvořit vlastního trenéra, vybrat outfit, účes – já hned skočil po svém srdcovém Tedovi Lassovi.

Jenže tam má fantazie skončila. Fiktivního trenéra mít můžete, ale vlastní klub ne. Škoda. A. F. C. Richmond si tak nezaložíte. Můžete vybírat z existujících licencovaných týmů – Arsenal, Chelsea, Sparta, Slavia... Já samozřejmě sáhl po Man City.

Co mě překvapilo ještě víc – manažerský režim je doslova jen další menu. Očekával jsem kancelář, tabuli s taktikou, tréninky... místo toho zůstávám v hlavním menu, kde mi občas někdo oznámí přestup. Zahraju si přátelák, něco koupit, ale jinak? Nic moc neřídím.

Druhá větev, hráčská kariéra, je naopak o jednom hráči a mnohem propracovanější. Sledujete jeho růst od juniorských začátků po přestupy do top klubů. Má to lehký RPG nádech, zvedáte statistiky, plníte výzvy, podepisujete smlouvy a občas vám agentka naznačí, že by bylo fajn, kdybyste tu a tam taky skórovali.

Je zde ještě jeden režim: Kluby, tedy týmová online hra, ve které nejste sám za sebe, ale součástí skupiny dalších online hráčů. Každý ovládá svého fotbalistu a společně bojujete za klub, který reprezentujete.

V FC 26 vývojáři přinesli několik vylepšení, například můžete být současně členem až tří klubů a mezi nimi přepínat podle nálady nebo podle toho, kdo je zrovna online. Pokud nemáte partu nebo nemáte pravidelně tým, který se sejde online, tento režim bude působit poněkud osaměle.

Proto možná sáhnete do dodatečných nabídek po určitých specializovaných turnajích. Či licencovaných šampionátech. 

To, že je mimochodem můžete do detailu procházet a že dochází k aktualizaci soupisek je příjemný bonus a obzvlášť fanoušci tak mohou žít „svůj fotbalový sen“.

Zbývá to nějak uzavřít – a nemůžu jinak, než se podívat i na technickou stránku. Ta je u FC 26 docela zvláštní. Na jednu stranu dostanete skvělé Hypermotion POV záběry, perfektní oslavy i sestřihy gólů, které vypadají tak realisticky, že by možná zmátly i kolemjdoucího, jestli náhodou nesleduje přenos skutečného zápasu z televize.

Na stranu druhou se animace neustále opakují. Čekal bych, že EA po těch letech bude mít databázi tisíců unikátních pohybů, které se alespoň v jednom zápase nebudou duplikovat. Místo toho si všimnete i drobností; třeba jak se cutscéna na chvíli zasekne, nebo jak hra přepíná snímkování pokaždé, když vám chce ukázat „detailnější“ prostředí, či jen holý fakt, že váš hráč se po střelení gólu zaglitchovaně snaží znovu střelit gól?

Jinak ale Frostbite engine drží počet snímku dobře. Na klasické PS5 jsem neměl problém ani v online zápasech, kromě pár případů, kdy servery nestíhaly, byla většina zápasů v pohodě hratelná. Kvalita skenů hráčů je vynikající a jejich tváře poznáte i při dálkovém záběru, což hodně pomáhá v orientaci. A komentář? Ten je dobrý, místy dokonce překvapivě reaguje na vaše akce a umí si do vás i hezky kopnout.

Samotná fotbalová část, ať už soutěžní nebo ta autentická, je opravdu výborná. Problém je všechno okolo: chaotické nabídky, agresivní monetizace, všudypřítomný Season Pass, který lze ignorovat, ale nikdy jej neskryjete nadobro.

Co mě ale mrzí, je ten rozpor, který FC 26 představuje. Mezi geniální simulací a únavnou prezentací, jako někdo, kdo fotbal normálně ani nehraje, mě jádro baví. Gaučové zápasy jsou napínavé, atmosféra skvělá, je to právě systém karet, sezónní systémy a deset nabídek za každým kliknutím, který mě odrazuje od dalšího výkopu.

Možná má FC 26 spoustu chyb, které nyní nevidím a vy mi je vysvětlíte v komentářích. Nebo možná úplně naopak vidím chyby tam, kde podle vás nejsou. Ale tady jde především o tu atmosféru a fungování simulace. Když se ten míč rozkutálí po trávníku, tribuna nadšených fanoušků vře a vystřelíte ten hustý gól z přihrávky: všechno ostatní jde na chvíli stranou. A v ten moment vývojářům vše odpustíte. Na pár minut.