Upíři a divoký západ? HELL YEAAAAAH! - Evil West

Zastav barmane, ani se neobtěžuj s nalejvánim. Pošli sem rovnou celou lahev a to rychle. Cejtim odér těch mrtvol až sem do salónu, ti studený parchanti nebudou daleko. Dík.

Jako malý jsem vyrůstal v záři CRT obrazovky televize, ze které na mne zpoza chorvatské prérie dělal Howgh Vinetů. Ale přiznávám, ač se mi tematika westernů vždy líbila, už i na mne to bylo trošku staré. Takový Blade, to už je mi věkem i akčnějším pojetím trochu bližší. Jakmile jsem ovšem zjistil, že vývojářské studio Flying Wild Hog dělá na kombinaci divokého západu s upíry, rázem se z toho pro mne stala nejočekávanější hra tohoto roku.

A nejlepší na tom všem je to, že vlastně vůbec nezklamala. Připravte si tedy česnek, naostřete dřevěné kůly a vytáhněte stříbrné meče. Počkat, tyto blbosti vám moc nepomohou. Připravte si pěsti, dynamit a pořádný kvéry. Recenze Evil West právě začíná.

Evil West je příběhová střílečka z pohledu třetí osoby, ve které se ujmete Jesseho Rentiera, lovce upírů ze slavného Rentierova Institutu založeného pro boj proti sanguisuge, tedy krev sajícím obludám a jejich přisluhovačům. Jesse společně se svým parťákem Edgarem jde po stopách tajemného D’Abana, vyššího upíra, který se pokouší nastolit nový světový řád a jednou provždy si podrobit většinu lidstva. Nebudu vás tahat za nos, příběh je zde striktně lineární a trochu béčkový. Doporučuji tak neočekávat propracované příběhové pozadí hlavních hrdinů a záporáků. Evil West sází hlavně na silácké hláškování, drsnou akci a rychlé tempo. Díky dobrému hereckému podání to ale funguje na výbornou.

Svoje pivo mám rád stejně jako svý upíry. Nejlepší je studená dvanáctka.

Omlouvám se za trapnější interpretaci starého vtipu. Felicity D’Abano jsem v rámci povídání o postavách chtěl vypíchnout. Na nemrtvých dětech je prostě vždycky něco tak trochu extra děsivého. Celkově si vývojáři za práci na postavách zaslouží obrovskou pochvalu. Evil West má velmi unikátní grafickou stylizaci, která do značné míry spočívá na zvláštně „pěkně ošklivém“ designu většiny postav. A to včetně hlavního hrdiny. Záporáci jsou slizcí, protagonisté nahrubo tesaní a vlastně to ke kombinaci divokého západu a vampýrů náramně sedí. Škoda je snad jen to, že parádní filmečky jsou ve hře občas střídány NPC postavami v běžné hře, které při promluvách ani neotvírají pusu.

Dost už bylo kecání, přišel jsem sem pít whisky a nakopávat zadky a zadky už mi skoro došly. Teda whiskey, teda…, pojďme se prostě bavit o soubojovém systému.

Hlavní náplní celé hry je postupně procházet jednotlivými lokacemi, mnohdy takovými menšími arénami, ve kterých na vás budou čekat hordy nemilosrdných nepřátel. Právě boj je jednou z vůbec nejlepších částí celé hry. Evil West vám nabídne velmi solidní škálu různých útoků, zbraní a schopností, a to jak na blízko, tak na dálku. V žádné jiné hře jsem snad ještě nikdy nezažil takto fluidní přechody mezi bojem na blízko a na dálku. Ve většině případů si ve stromech dovedností vyhlídnu dvě-tři silné schopnosti, trpím, než je odemknu, a pak je za sebou sázím jako naučenou básničku. S tím byste ale na nemrtvém západě moc dlouho nepochodili. Silnější schopnosti, jako je výstřel z brokovnice, mají delší cooldowny a hra vás tak nutí kombinovat jednotlivé schopnosti pěkně za sebou. Takže nejdříve vystřelit, zvednout zomboně do vzduchu, vysypat do něj kolt, dorazit, přepnout na kuši, střílet, přiskočit k nepříteli, omráčit elektřinou a tak dále.

Klasicky mívám s ovládáním akčních her problémy. Dost často si nedokážu zapamatovat ani jak udělám těžký útok a blok, ale u Evil West ne. Z hlavy vím, že E je kolt, R kop, F brokovnice, C léčení, V EMP, T ultimátka, Q štít, Q s pohybem vpřed přískok, s pohybem vzad přitáhnutí. A to jsem stále nevyjmenoval všechno. Škoda, že vyjmenovaná slova mi do hlavy nelezla taky takhle rychle.

Hra na vás bude sypat jednotlivé schopnosti skutečně rychle. V prvních chvílích jsem z toho dokonce měl tak trochu stres, ale jednotlivá tlačítka a jejich funkce dávají smysl a zadřou se vám pod kůži. Dokonce vás možná bude mrzet, že máte málo peněz a bodíků k tomu, abyste si toho odemkli ještě víc. O to víc vás poté ale bude bavit průzkum. Již jsem zmínil, že jednotlivé úrovně připomínají spíše sekvenci arén, to ale neznamená, že není co prozkoumávat. Design lokací je velmi povedený a vývojáři si značně vyhrávali se schováváním drobných pokladů a občas vám naservírují i pár odboček. Pořád budete vědět, že jste v silně lineární hře a občas si všimnete nepřátel, kteří jen čekají, až spustíte checkpoint, ale na zážitku to nikterak neubírá a mnohdy se spíše budete kochat nad tím, jaké další prostředí si pro nás vývojáři dokázali připravit.

Co ovšem dokázalo být lehce frustrující, jsou nepřátelé samotní. První polovina hry je skvělá. Potkáváte nové obludy, které nejdřív figurují v roli bossů a postupem času máte výborný pocit, když je dokážete odkráglovat na pár úderů. Jen později začnou docházet.

Neříkám nutně, že by hra měla mít dvojnásobný počet monster, to rozhodně ne. Jen někteří jsou prostě po dvacáté poněkud otravní. Vůbec nejhorší bestie je divná žlutá poletující zhovadilost. Pokud kolem ní létají vajíčka, propůjčuje nezranitelnost všem bestiím v okolí. Dokáže je ovšem velmi rychle doplňovat a obtížně se zasahuje pozemními útoky. Po mnoha smrtích jsem prostě došel k závěru, že nehledě na cokoliv, co po mne na zemi jde, tato svině musí zemřít, jinak umřu sám.

Velmi drobnou výtku mohu mít k technickému stavu hry. Berte mne zde ale prosím s rezervou, protože notnou část hry jsem odehrál ještě před day one patchem. Jednou mi hra spadla při zapnutí nahrávání. Velmi zřídka jsem viděl skrz některé textury a asi dvakrát se mi stalo, že mi nepřítel utekl za hranice souboje. Před dokončením boje ovšem nemůžete lokaci opustit, a tak by standardně byl potřeba restart. Mně se ale pokaždé podařilo kombinací schopností na dálku nepřítele zabít i přes překážky, a tak i tyto zádrhely považuji za celkem snesitelné. O fous nepříjemnější bylo, když se mi párkrát dostatečně rychle nepřepnula zbraň, což mne otravovalo hlavně při nutnosti rychle reagovat v jedoucím vozíku.

Ke zbraním se váže ještě jedna pozitivnější zajímavost. Hra má velmi přirozený systém pomoci s mířením. Je mi jasné, že zrovna to by otrlé zastánce PC master race mohlo štvát, v nastavení obtížnosti ho ale můžete hned na začátku vypnout. Já naopak ocenil, že střídání boje na blízko a na dálku bylo právě díky tomu ještě plynulejší a pravděpodobně i velmi přístupné pro konzolové hráče.

Obrovskou pochvalu si také zaslouží česká lokalizace. Textů ve hře sice není mnoho, ale právě u hry, ke které jdete vypnout mozek, se to hodí. Hned jsem raději při průzkumu map ocenil útržky dopisů, které pomáhaly dotvářet příběh. Většina z nich je dokonce zpříjemněna i dabingem postav, které za poznámkami stály. Pokaždé, když jsem tak našel zprávu od Felicity, lehce mne zamrazilo. Za to ale může jistě i dobře vybraná doprovodná hudba.

Celkově je Evil West nečekaným překvapením, které ukazuje, jak moc dobře se dnešní indie hry dokáží prosadit v konkurenci tříáčkových šablonovitých titulů. Hra má vynikající tempo. příjemnou hrací dobu kolem 17 hodin a vlastně se jedná o první titul vůbec, kde jsem si vyzkoušel režim new game plus a láká mne další dohrátí jen kvůli tomu, abych objevil pár dalších skrytých míst a odemknul si ideálně úplně všechny dovednosti. Za tým Indiana tak uděluji doporučení na 8 bodů z 10.