EA Sports FC 27 je větší, složitější a hlavně dražší, než by mělo být

Jako malá jsem snila o mnoha věcech. Stát se filmovou hvězdou, úspěšnou vědkyní nebo být skvělou brankářkou. Jak vám asi došlo, ani jeden z těchto snů se nevyplnil. Aspoň teda zatím. Po téměř 20 letech jsem se proto rozhodla k odvážnému kroku. Vrátit se ke hraní Fify, tedy konkrétně k titulu EA SPORTS FC™ 27. Naskočit na hřiště, odehrát několik zápasů a stát se tím nejlepším hráčem!

No, tak přesně to se nestalo.

Při prvním spuštění hry si budete připadat jako králové. Získáte obrovskou hru s kariérou trenéra, kariérou hráče, Ultimate Teamem, tréninky a sociálním prostorem The Grounds, kde můžete hrát s ostatními hráči. Možností je tady tolik, že pár desítek minut strávíte jen v menu aby jste všechno prolezli. Má to ale jeden malinkatý, drobný háček. Tím je naprosto všudypřítomná monetizace. Ale pojďme na to postupně.

Samotné zápasy jsou poměrně zábavné. A je vlastně dobře, že zrovna fotbal funguje, protože jinak by nebylo moc důvodů se k celé hře vracet. Tedy ve chvíli, kdy tušíte, co která kombinace tlačítek dělá, jak správně přihrávat, jak fungují centry, kdy je ofsajd a kdy vlastně míříte do branky a ne někam na druhou stranu hřiště. A to je právě první problém. Hra sice nabízí spoustu možností, jak se naučit ovládání, ale jako nováček jsem měla chvílemi pocit, že mě spíš hodila do vody a čekala, jestli se utopím. Do toho u mě docházelo k microstutteringu a propadům FPS. A když vám obraz začne cukat právě ve chvíli, kdy se snažíte něco přesně provést, nevystřelíte ani v případě, kdy máte prázdnou bránu přímo před sebou.

Samotný pohyb hráčů je přitom povedený. Jejich fyzika i animace působí dobře a můžete si zvolit mezi soutěžní a autentickou hratelností. Soutěžní varianta je rychlejší a víc zaměřená na okamžitou kontrolu, zatímco autentická se snaží působit realističtěji a pomaleji. Velkou roli navíc hrají vlastnosti samotných hráčů. Záložník není křídlo, obránce není útočník a pokud víte, koho kam postavit a jak mu nastavit taktiku, máte poměrně slušnou šanci vyhrávat. Pokud to ale nevíte, jste v pytli.

Naštěstí si můžete zobrazit podrobné vlastnosti jednotlivých hráčů. Což je obrovská hromada čísel, ve kterých jsem se několik hodin učila vůbec orientovat. Pro zkušeného hráče je to ale pravděpodobně naprostá procházka růžovým sadem. Během zápasu pak můžete měnit taktiku a střídat hráče podle únavy. Někteří se navíc mohou zranit, což už může do výsledku zápasu poměrně dost zasáhnout.

Jednou z možností hraní je Trenérská kariéra. Jak asi čekáte, stanete se trenérem, dostanete tým a vaším úkolem je udělat z něj nejlepší klub široko daleko. Řešíte hráče, přestupy, smlouvy, taktiku, akademii a trenérský tým. FC 27 navíc přepracovalo přestupový trh, takže kluby o hráče aktivně soupeří, přestupy mají více fází a můžete pracovat i s různými klauzulemi. Hodnoty hráčů navíc ovlivňuje jejich forma, morálka a kondice. Zároveň dostáváte během vedení svého týmu spousty úkolů. Musíte se bavit s hráči, řešit jejich rozvoj, dávat jim úkoly, komunikovat a řešit trenérský tým. 

Když víte, na co kliknout, koho poslat na hostování a koho prodat, je to vlastně docela zábava. Do toho rozvíjíte hráče z akademie a sledujete jejich potenciál. A pokud chcete ještě víc obsahu, je tady Živá trenérská kariéra s výzvami a různými scénáři. Některé vytváří samotné EA, jiné komunita a nově je možné vytvářet i vlastní scénáře prostřednictvím samostatného webového portálu. Tady jsem si ale poprvé uvědomila jednu věc: hra vám sice nabízí obrovské množství možností, ale ne vždycky vám vysvětlí, proč by vás vlastně měly zajímat. Takže vlastně nevím, jestli jsem úspěšný trenér, nebo pěkně tupej vyjednávač co prodal hvězdy za pár babek.

Dalším módem je Hráčská kariéra. Tentokrát nehrajete za celý tým, ale za vlastního hráče. Na začátku si vytvoříte profíka a určíte, odkud jeho kariéra začne. Můžete třeba pocházet ze slavné fotbalové rodiny a snažit se vystoupit z jejího stínu, nebo začínat úplně od nuly a pracně se vypracovat až mezi hvězdy. Cest je několik a postupně svého hráče trénujete až na vrchol. Nebo prostě buďte nudní a nastavte si všechno podle sebe. Tahle varianta je tady taky.

Postupně ho trénujete, komunikujete s týmem, řešíte PR, různé životní volby a samozřejmě se snažíte dostat až na vrchol. V mém případě mi to úplně nešlo, takže můj hráč je taková troska, která pořád vysedává na lavičce, dostává v pravidelných intervalech žluté, případně červené karty, ale má krásné PR a stabilní příjem, ze kterého jsme si koupili skvělou trampolínu.

A přesně tady jsem začala zjišťovat, že toho mám vlastně strašně moc na výběr. Investovat? Nakupovat vybavení? Dělat charitu? Komunikovat s trenéry? Zlepšovat reputaci? Nevíte.

A samozřejmě že nechcete být skrblík, který si syslí prachy a na hřišti akorát mrzačí ostatní hráče. Takže se snažíte být úžasní, velkorysí, usměvaví a lézt všem do zadku. Velkým plusem jsou tréninky. Můžete si sami procvičovat jednotlivé dovednosti a zlepšovat tak vlastnosti svého hráče. Máte několik pokusů, takže i když první dopadne úplně tragicky, můžete se postupně dostat až na krásné Áčko. Ne že by se mi to někdy povedlo. A právě tady hra konečně dělá něco, co bych od fotbalové hry čekala od začátku: nechá mě naučit se, jak se vlastně hraje.

Novinkou Hráčské kariéry jsou také rivality. Vaše výkony se porovnávají s jinými hráči, které vám vyberou fanoušci, a dostáváte úkoly, ve kterých se například snažíte mít během několika zápasů více asistencí než váš rival nebo jako první splnit určitý výkonový cíl.

A potom je tady Ultimate Team.

Tady si budujete svůj vysněný tým z hráčských předmětů. Ty získáváte z balíčků, úkolů, odměn, výzev tvorby týmů nebo přestupového trhu. Pokud vám právě tahle věta přišla trochu zahlcující, nemusíte se bát. Ultimate Team je totiž přesně takový. Na první pohled na vás vysype hromadu různých systémů, měn, předmětů a výzev, které se postupně začnou skládat dohromady. V praxi ale pořád platí jednoduchá premisa: získáváte karty fotbalistů a z nich si stavíte tým, se kterým následně hrajete.

Každý hráč má vlastní statistiky, vlastnosti, herní specializace a řadu dalších údajů, které mohou při prvním spuštění působit zhruba stejně srozumitelně jako předpověď počasí v japonštině. Hráče navíc můžete dál vylepšovat pomocí různých předmětů a především Evolucí. Ty umožňují měnit a vylepšovat parametry konkrétních hráčů a u některých Evolucí si dokonce můžete vybírat z různých vývojových větví. Z jednoho hráče tak lze postupně vytvořit poměrně unikátní kartu.

A karet je opravdu hodně. Hra obsahuje více než 21 000 hráčů z více než 800 klubů a národních týmů a k tomu přidává celou řadu speciálních verzí. Některé z nich navíc mohou reagovat na skutečné výkony hráčů. Neznamená to ale, že by se vám po každém gólu vašeho oblíbeného fotbalisty automaticky vylepšila karta. Dynamická vylepšení se týkají pouze určitých typů předmětů, například Ones to Watch nebo Předurčeni ke slávě, které mohou získávat další bonusy podle reálných výkonů a výsledků.

A kdyby vám sbírání tisíců virtuálních fotbalistů náhodou nestačilo, je tu ještě Galerie FUT. Do ní můžete ukládat získané hráčské předměty a postupně plnit sběratelské kolekce. Za jejich dokončení pak získáváte další odměny. Protože v Ultimate Teamu samozřejmě nikdy není dost systémů, kterými můžete konejšit váš hlad po rychlých endorfinech.

A teď už jsme u toho, proč mě Ultimate Team začal bavit asi stejně jako počítání drobných v prasátku.

Pojďme se vrhnout na ten obrovský kámen úrazu: monetizaci.

To, že je EA obrovský škrt a hledá peníze, kde se dá, pravděpodobně víme. Ale letošní titul je monetizací doslova prošpikovaný. A tady je podle mě ten největší problém. Monetizace není jedna otravná funkce schovaná někde v menu. Je rozprostřená napříč celým zážitkem a postupně mění způsob, jakým tuhle hru vnímáte. Čím víc ji hrajete, tím víc máte pocit, že vedle samotného fotbalu pořád někde číhá další nabídka, další měna, další balíček nebo další předplatné.

Na PS5 je navíc potřeba pro online hraní PlayStation Plus. To není předplatné EA, ale výsledek je z pohledu hráče jednoduchý: chcete hrát online a nemáte PS Plus? Máte smůlu.

Takže chcete do The Grounds? Zahrát s kamarádem? Online zápasy? potřebujete PS Plus. Že je tady placené online hraní? Dobře. Asi jsem schopná to pochopit. Jenže pak přijdu k tréninku, chci si zopakovat základní ovládání a zjistím, že jednoduché zopakování původního onboardingového tréninku tady prostě není. Překliknu vedle na The Grounds… a zaplaťte si online hraní.

EA tvrdí, že placený Store má být jen doplněk k hraní. Jenže jako hráč mám pořád pocit, že se ke mně placené možnosti cpou na každém kroku.

V Ultimate Teamu je potřeba kupovat kartičky. A ty můžete získat jak za herní měnu, tak i za tu placenou. Jenže čím víc začnete otevírat balíčky, zjistíte, jak moc velká loterie to celé může být.

Balíčky mohou obsahovat hráče, spotřební předměty nebo třeba zapůjčené hráče, které máte jen na omezený počet zápasů. Takže když už teda máte ty peníze a rozhodnete se do toho investovat, můžete dostat kartu, která by se vám hodila, jenže třeba nebude obchodovatelná nebo ji nemáte natrvalo.

Nezlobte se na mě, ale to je nechuťárna.

To už je jenom ždímání hráče a tlak na něj, aby do hry neustále sypal peníze, pokud chce svůj tým vylepšovat co nejrychleji. Nebylo by lepší v tu chvíli mít hru zdarma a Battle Pass, kterej by se dal zakoupit? Ať se z toho můžeme radovat… Ale on tu je a dokonce i jeho placená verze Premium Pass

Zaměřme se na chvíli na grafiku. Protože to je nádhera a tragédie dohromady.

Samotní hráči vypadají poměrně dobře. Jen teda zapomeneme na obličejovou mimiku, protože ta mě občas děsí i ve snu. Jakmile se ale začnete dívat kolem, začne to být horší. Stadiony, bannery, poutače nebo reklamní panely působí místy překvapivě lacině a některé objekty problikávají nebo se propadají do diváků. A občas problikne i celý stadion. 

Vtipné je pozorovat dění mimo hřiště hlavně při highlitech. Tedy moment, který si fakt chcete vychutnat. Když kamera zabere takový speciální okamžik, tak NPC na tribunách začnou sledovat míč. Ale jakmile ten přeběhne přes objekt, publikum snapne hlavou doprostřed hřiště a jakmile pak vykoukne zpoza objektu, hlavy se snapnou zpátky. Je to odporné, je to nechutné, je to nepřirozené. Tady si mohli dát trošku víc záležet.

Nemluvě o různých druzích kamer. Hra má POV záběry z první osoby, takže si chcete zopakovat povedené zakončení a kamera se místo toho rozhodne dívat někam úplně jinam. Takže vlastně nevíte, jak ten gól vypadal. Na druhou stranu alespoň zjistíte, jakou barvu mají kopačky hráče, který vás chtěl nakopnout.

Kolize a oslavy jsou pak kapitola sama pro sebe. Občas se fotbalista dostane do podivné kolize s reklamním prvkem a výsledkem je něco, co vypadá spíš jako technická závada než oslava gólu.

Mimochodem existují zde obrovské možnosti, jak si svého vlastního hráče obléct. Ale mám dojem, že tohle sežralo všechny peníze a na chudáky fanoušky se nedostalo. Aspoň že hráči mají možnost najít si jiné ponožky. A když už mluvíme o oblečení, ještě donedávna se stávalo, že některé ženské trenérky vběhly na hřiště jen ve spodním prádle. Naštěstí je tato chyba už opravená.

Co se ale hře musí nechat je poměrně příjemná hudba. Je akční, chytlavá a do fotbalové atmosféry sedí. Škoda jen, že většinu času připomíná, jak dobře by hra mohla působit, kdyby zbytek fungoval stejně. Pochvalu si zaslouží i komentátoři. Na PS5 je dostupný anglický a francouzský hlasový komentář a další jazyky lze stáhnout samostatně. Akorát ta čeština tam teda chybí. Česká lokalizace totiž zůstává pouze textová a občas mám opravdu pocit, že ji nikdo pořádně nekontroloval. Texty nenavazují, některá vysvětlení jsou podivná a hlavně u dialogů mezi hráči, trenéry a manažery je to místy bolestivé. Nechci tvrdit, že jde o strojový překlad. Ale výsledek tak místy rozhodně působí. Takže pokud aspoň trošičku rozumíte angličtině, nechte si to v ní.

Jak tedy EA SPORTS FC™ 27 zhodnotit? Záleží především na tom, s jakou zkušeností do něj přicházíte. Zkušený hráč se v něm pravděpodobně rychle zorientuje a bude přesně vědět, co dělat. Pokud ale přicházíte po dlouhé pauze nebo jste nováček, hra vás dokáže poměrně rychle zahltit. Tréninkové centrum, Skill Games a další možnosti, jak se naučit ovládání, tu sice jsou, ale samotný onboarding vás k nim ne vždy dostane způsobem, který by dával smysl člověku bez zkušeností s předchozími díly.

A čím déle hrajete, tím víc systémů se před vámi otevírá. Ultimate Team, evoluce, přestupy, statistiky, různé zkratky, kariéra… FC 27 toho nabízí opravdu hodně, jenže množství obsahu ještě automaticky neznamená, že je všechno také dobře vysvětlené nebo skutečně potřebné.

Novinek je přitom objektivně dost. Přibyl The Grounds, přepracovaný přestupový trh, nové možnosti v trenérské kariéře, dynamické hodnocení hráčů, živá trenérská kariéra, nové rivality v hráčské kariéře, Galerie FUT, nové Evoluce a další změny v Ultimate Teamu. Proměnila se také samotná hratelnost. Některé z těchto novinek jsou povedené, jiné na mě působí spíš jako další vrstva systémů, které se musím naučit. Ani po jejich vyzkoušení ale nemám pocit, že bych dostala něco, kvůli čemu bych nutně potřebovala kupovat další díl.

Pro mě tak bylo FC 27 po dvaceti letech především připomínkou toho, jak moc jsem zapomněla hrát fotbal. A možná i toho, jak moc se za tu dobu změnil samotný způsob, jakým mi hra fotbal prodává.

Samotný fotbal přitom funguje. Obsahu je obrovské množství a základ je pořád dostatečně kvalitní na to, abych si u něj dokázala představit strávit desítky hodin. Jenže kolem něj je navrstveno tolik dalších systémů, nabídek, monetizace a různých mechanismů, že se občas ztrácí to nejdůležitější – prostě si zahrát fotbal.

K tomu se přidávají technické problémy, podivné animace, komplikovaná menu, mizerná lokalizace, další placené online předplatné na PS5 a především množství monetizace. Jednotlivě by se některé z těchto problémů daly přehlédnout. Dohromady už ale vytvářejí pocit hry, která po vás neustále něco chce, místo aby vás jednoduše nechala hrát.

Po dvaceti letech jsem se tedy nevrátila ke špatné fotbalové hře. Vrátila jsem se k fotbalové hře, která má dobrý základ, obrovské množství obsahu a několik zajímavých novinek, ale nedokázala mě přesvědčit, že za ně stojí plnou cenu.

Za ty peníze jsem čekala víc. Takže raději seberu vlastní míč a půjdu si zakopat.

Kdo jde se mnou?