Dying Light 2 opakuje úspěch prvního dílu

Když se budeme bavit o polských hrách, určitě vás napadne CD Projekt se Zaklínačem a Cyberpunkem. Ale pokud se orientujete trochu více, mimo jiné si vzpomenete i na Dying Light od studia Techland. Tato neobvyklá hra v roce 2015 skvěle zkombinovala parkour, souboje a tenkrát populární zombie žánr. Jenže dnes je rok 2022 a zombíci už neletí. Když tedy Techland přišel s oznámením druhého dílu Dying Light, bylo jasné, že bude muset udělat něco alespoň trochu jinak. Jenže oni se to rozhodli udělat hodně jinak. Během posledních několika let složitého vývoje a odkladů nám v trailerech prezentovali komplexní příběh, složitá rozhodnutí, která ovlivní svět a mnohem více. Až jsem si říkal, jestli pro nás nechystají spíš post-apo Cyberpunk než jen akční zombie hru.

Moje očekávání byla tedy vysoká. Nenechal jsem se na hru vysloveně „nahypovat“, protože to není nikdy dobře, ale rozhodně jsem se těšil. Osobně jsem totiž fanoušek prvního dílu. Do světa Dying Light 2 jsem tedy skočil velmi optimisticky a po přibližně čtyřiceti hodinách ve hře můžu říct, že mě Dying Light 2 jako celek určitě nezklamalo. To, kvůli čemu jsem první Dying Light hrál, je tady znovu a ještě lepší. Nicméně to jsme asi tušili všichni. Tou opravdovou otázkou je, zda Techland naplnil své velice ambiciózní sliby ohledně rozhodování a příběhu a také zda naplnil relativně vysoká očekávání hráčů. Upřímně... troufnu si říct, že ne, ale zároveň si troufnu říct, že je to i tak jedna z nejzábavnějších akčních her, kterou jsem měl možnost si za posledních pár let zahrát.

Dying Light 2 je akční příběhové RPG, hratelné sólo nebo v kooperaci, ve kterém budete bojovat nejen proti zombíkům, ale i lidem. V kůži poutníka Aidena Caldwella se vydáte hledat svou sestru do posledního stojícího města v celosvětové zombie apokalypse a za použití parkouru, kreativních zbraní a od prvního dílu komplexnějšího soubojového systému, budete plnit všemožné úkoly pro obyvatele města Villedor. Budete řešit jejich konflikty a rozhodovat se, komu pomůžete. Přidáte se na stranu organizované skupiny Strážců míru, nebo k Přeživším, kteří si stojí za svou svobodou? Komu ve hře přiřadíte vámi obsazené území, je na vás a budete tím ovlivňovat věci kolem. Nicméně ne nějak zásadně. Změnu pocítíte především ve vychytávkách, které se vám přidají do otevřeného světa. Pokud budete podporovat skupinu Přeživších, rozmístí vám po mapě různé parkourové pomůcky, jestli naopak přiřadíte území Strážcům míru, narazíte na všemožné pasti, které vám pomohou v boji.

Pokud jste už s prvním dílem seznámeni, potěší vás především právě rozšířený soubojový systém a parkour. Tvůrci udělali krok správným směrem a předělali systém výdrže. Takže ji už nebudete muset řešit při běhu, ale pouze při lezení, skákání, soubojích a létání padákem. To, že jste ze začátku slabí, už tedy není tak otravné, ale přesto budete mít důvod hledat po světě takzvané inhibitory a vaši výdrž nebo životy vylepšovat.

Po boku těchto dvou hlavních vylepšení zde nicméně máme i klasické dovednostní stromy, ve kterých si můžete odemykat všemožné šílenosti. Platí zde pravidlo, že čím víc děláte nějakou aktivitu, tím víc se v ní zlepšujete. Pokud tedy bojujete, získáte zkušenosti do soubojového dovednostního stromu, a pokud využíváte parkouru, získáte zkušenosti zase do něj. Je fajn vidět, že dovednosti, které si odemykáte, nejsou jen generické věci typu „zvýšení odolnosti“, ale najdeme zde zajímavé způsoby, jak blokovat nepřátele, nové možnosti, jak se dostávat přes překážky, nebo kompletně nové typy útoků. Většinou tak budete pečlivě zvažovat, kterou ze zajímavostí si zrovna odemknete a ke konci hry už budete mít parkour i souboje perfektně zvládnuté.

Dying Light 2 obecně zvládá nové mechaniky a oblasti představovat perfektně. Vždy si osvojíte základy, zdokonalíte je a následně dostanete nějakou novou zajímavost, se kterou můžete blbnout. Podobně jako v prvním díle, i tady vám hra odhalí někdy před půlkou hry kompletně novou lokaci. Zatímco ze začátku se pohybujete na kraji města po nízkých střechách, v druhé části se přesunete do centra, které je pravým opakem. Spousta vysokých budov a k tomu všemu nově získaný padák krásně oživí hratelnost a prakticky kompletně změní způsob, jakým se po městě pohybujete. Nejvíce zábavy si tedy užijete v druhé polovině titulu, nicméně ani ta první rozhodně není nudná a krásně vás naučí vše, co potřebujete k přežití.

Obě části hry mají skvěle vybudovaný svět, který působí opravdu živě a přirozeně, přičemž skvěle funguje i z pohledu parkouru a skákání po střechách. Ať už jde o chytře zaparkované dodávky, občasný jeřáb, vybourané vnitřky budov, kterými se můžete dostat na druhou stranu ulice nebo třeba vertikální navijáky v druhé půlce hry. Vše je umístěno proto, aby váš průchod (nebo spíš průběh) světem byl co nejplynulejší, ale přesto jste museli trochu přemýšlet, kam skočíte dál. Všechny tyto předměty navíc působí tak, že do tohoto světa opravdu patří a nebyly jenom položeny vývojáři, abyste mohli někudy projít (i když samozřejmě přesně tak to je).

Parkour je tedy opravdu důležitou a dobře zpracovanou součástí hry. Díky tomu, že vám výdrž neubývá při klasickém běhu, je vaše postava opravdu mobilní. V kombinaci s odrážením od zombíků, a později i za pomoci padáku a háku, tak můžete prolétávat světem naprosto plynule. Pokud jste na to tedy dost dobří.

Střechy budov jsou zároveň pokryty všemožnou vegetací a občas narazíte na NPC s úkolem nebo jen na obyvatele, co zrovna seká strom, dělá si polévku či si povídá ve skupince u táboráku o něčem zajímavém, co vám rozšíří příběh světa, pokud si na chvíli sednete a budete poslouchat. Samozřejmě tato náhodná NPC se začnou opakovat, ale i tak to světu dodává jistou autentičnost.

Že je svět takto živý a dobře navržený, rozhodně oceníte, protože v něm během hry strávíte spoustu času. Nejen když se budete přemisťovat mezi hlavními úkoly, ale i když budete prohledávat zombíky obklopené vojenské konvoje, šplhat na mrakodrapy za vylepšením, v noci rabovat lootem narvané obchody nebo když budete obsazovat od Ubisoftu propůjčené věže v podobě větrných mlýnů. Stejně tak budete řešit hádanky v rozvodnách a vodárenských stanicích, abyste dané oblasti města navrátili zdroje a mohli ji následně přiřadit jedné ze dvou frakcí. Tyto dvě skupiny jsou totiž v neustálém konfliktu. Zatímco Strážci míru jsou organizovaní, mají přísná pravidla a zákony, Přeživší si spíše stojí za svou svobodou a snaží se si udržet své území právě před Strážci míru. Ve světě a v misích narazíte ale i na takzvané odpadlíky, kteří jsou nepřátelé všech a jde tedy prostě o jakési bandity. A samozřejmě nesmíme zapomenout ani na zombíky. Od těch klasických naprosto tupých, přes neskutečně silné volatily, po různé speciální typy. Jak souboje se zombíky, tak s lidmi byly vylepšeny. Už nejde jen o drcení jednoho tlačítka, ale můžete využívat i perfektních vyblokování nepřátelských úderů, používat silné útoky, dokonce s dodatečnými dovednostmi i provádět různé speciální chvaty. Soubojový systém rozhodně není vysloveně inovativní, nicméně funguje dostatečně robustně, aby vám nevadili ani trochu opakující se nepřátelé a skvěle jste se bavili skrz celou hru.

K tomu (mimo již zmiňovaný úžasně zpracovaný parkour) přispívá i modifikování zbraní a oblékání vaší postavy. Stejně jako v prvním díle můžete na vaše postapokalyptické sekery, mačety, kladiva, pálky nebo tyče montovat různé úpravy. Najdete zde ohnivé, elektrické, toxické a další modifikace, které ovlivní nepřátele daným efektem. Nicméně zábava začne s aktivními vylepšeními, které můžete po nabití zmáčknutím tlačítka použít. Lze tak skupinu nepřátel zmrazit, zapálit nebo třeba odhodit. Až jsem si skoro připadal jako kouzelník. Stejně tak jsem při hraní ocenil možnost Aidena oblékat podle toho, kterým směrem jsem chtěl přizpůsobit své zaměření. Každý kus oblečení vám krom brnění totiž přidává i různé bonusy. Můžete je tedy kombinovat podle toho, zda chcete být pohyblivější, zda chcete bojovat s lukem nebo s jednoručním či obouručními zbraněmi. Možností, jak oblečení nakombinovat, je opravdu hodně, jen je škoda, že nemají na hru trochu větší dopad. Většinou jde pouze o několikaprocentní zvýšení určitého čísla jako například odolnosti proti zombie nebo účinnosti zbraní proti lidem. Určitě bychom si uměli představit, že by právě oblečení ovlivňovalo hru více, nicméně i tak jde o fajn přídavek, který určitě neurazí.

Je tady ještě jedna nová mechanika, kterou v prvním díle nenajdete. Jde o čas, který můžete strávit ve tmě. Pokud se v interiérech domů nebo v noci budete zdržovat příliš dlouho, začnete se proměňovat a zemřete. Minimálně ze začátku hry je tedy potřeba si neustále váš čas hlídat. Jde o zajímavou mechaniku, která přispívá k celkové atmosféře. Když totiž vlezete do domu nebo jdete prozkoumávat lokace v noci, automaticky začnete být ve stresu. Opět by mi ale nevadilo, kdyby tato mechanika měla na hru větší dopad. Později už totiž budete odolnější, čímž drasticky roste i váš čas, který můžete strávit ve tmě.

Pak je tu samozřejmě příběh, ze kterého (jak jste asi poznali už ze začátku) rozhodně nejsem nadšený. Cesta při hledání vaší dávno ztracené sestry bude totiž zajímavá. Narazíte na spoustu dobře navržených postav, na kterých vám občas bude i záležet. Budete řešit jejich konflikty a pomáhat jim, aby zase ony pomohly vám. Nicméně tento příběh selhává na více než jedné věci, takže to vezměme postupně a bez spoilerů.

Asi největším problémem je právě vaše postava a její trochu klišé a nezajímavý cíl. Ať už jsem dělal úkoly pro kohokoliv, prakticky nikdy jsem si nevzpomněl, že to dělám proto, abych našel moji sestru. Vždy mi záleželo spíše na postavách, pro které jsem úkoly plnil a opravdu jsem jim chtěl pomoct. Problém však je, že prakticky žádné z postav v této hře nezáleží na vás. Jakmile pro ně dokončíte váš hlavní cíl, můžete se rozloučit a jdete... no, hledat vaši sestru. Což mě, a troufnu si říct ani vás, úplně zajímat nebude.

Celý námět příběhu je tedy od základu docela nezajímavý a zachraňují ho maximálně zajímavě napsané vedlejší postavy. Bohužel i ty chvilkami podkopávají krkolomně napsané dialogy, které někdy působí nepřirozeně a uspěchaně. Jak právě dialogy, tak celý příběh navíc svou kvalitou absolutně spadnou z útesu ke konci hry. Opravdu, kdybych měl porovnávat první tři čtvrtiny hry a tu poslední, myslel bych si, že konec scénáře dali napsat někomu, kdo psal... nevím... 3425. díl Ulice. A přitom je celkový příběh chvilkami zajímavý, až se mi i začínal celkem líbit. Jde vidět, že se Techland snažil, ale z nějakého důvodu to nebyli schopni dotáhnou dokonce.

Dalším problémem příběhu je i iluze volby. Často narazíte na dialogy, ve kterých se můžete rozhodnout, ale krom následujících dvou vět, které postava řekne, vlastně neovlivníte nic. Můžete druhého člověka urazit jakkoliv a nezměníte jeho postoj k vám. To nicméně neznamená, že zde nejsou mise, které nemůžete změnit. Asi tři nebo čtyři takové se zde najdou. Ale vždy ve finále vše rozhodne ta jedna poslední volba. Vůbec nejde o ty, které uděláte předtím. 95 % rozhodnutí v této hře jsou kompletně irelevantní. Někdy je to i opravdu bolestivě očividné a všimnete si momentů, kdy věty úplně nenavážou na sebe, jako kdyby se právě dva dialogové stromy spojily zpátky do jednoho.

Teď to může znít, jako že je tato hra opravdu špatná. Ale věřte mi, že pokud od příběhu nebudete mít vysoká očekávání a nebudete čekat, že vaše rozhodnutí skutečně něco změní, bude vás příběh (snad kromě konce) nejspíše docela bavit a obstojně vás provede celým skvělým světem Dying Light 2. Pokud bychom to chtěli porovnávat s prvním dílem, tak je tento příběh rozhodně lepší. Jen ne tak dobrý a větvený, jak Techland sliboval.

Pojďme se nicméně na Dying Light 2 podívat i z technické stránky. V redakci jsme dostali klíč na hru o něco později, takže vše, o čem budu teď mluvit, se týká PS5 verze už po vydání s day one patchem.

Dying Light 2 rozhodně nejde po realismu. Celá grafika hry je zpracována do barevného a výrazného stylu, který podle mě vypadá opravdu pěkně, přičemž zároveň neškodí noční lehce hororové atmosféře hry. Na next-gen konzolích najdete tři herní módy. Mód rozlišení vám umožní hrát s vysokým rozlišením ve 30 snímcích za vteřinu. Režim kvality nahrazuje vysoké rozlišení za ray-tracing a režim výkonu vám umožní hrát v nižším rozlišení, bez ray-tracingu, ale v 60 FPS. Pokud budete hrát v módu výkonu jako já, čeká vás docela agresivní snižování rozlišení textur. Je to škoda, protože jak dokazují jiné hry, PS5 nebo Xbox Series X rozhodně mají pro tuto hru dostatek výkonu, jen se nejspíše Techland příliš neobtěžoval s optimalizací.

Největší problém má však hra v druhé polovině, kdy se dostanete do centra města. Na PlayStation 5 v režimu výkonu jsem v této oblasti zaznamenal časté propady snímků, klidně i ke 40 FPS. O ostatních režimech bych poté radši ani nemluvil, na nich je hra v centru města aktuálně skoro nehratelná.

Složitý vývoj se podepsal zároveň v oblasti bugů, kterých jsem i po day one patchi zaznamenal více než dost. Zaseklá NPC ve stěnách, špatně načtené modely postav v cutscénách a glitchování zombíků skrz objekty je zde na denním pořádku. Narazil jsem i na jeden sidequest, který mi kvůli bugu nešel dohrát. Bohužel jde o jednu z her, kde vám její „rozbitost“ bude občas vysloveně kazit zážitek a v ojedinělých případech momentálně bude i bránit v dohrání některých questů.

Jestli je ale jedna věc, na kterou si absolutně nemůžu stěžovat, je to hudba a audio design obecně. Soundtrack skládaný Olivierem Derivierem, který tvořil i hudbu například ke Greedfallu a A Plague Tale: Innocence vás pohltí jak v akčních, tak emotivních momentech. Často hraje opravdu nahlas, dynamicky se mění podle vašich akcí a především hlavním misím opravdu dodává tu špetku navíc k perfektní atmosféře. Nápodobně i ambientní zvuky živého prostředí kolem, skřeky zombíků, pořvávání nepřátel, vše je zpracováno skvěle.

Nakonec ještě nesmíme zapomenout, že můžete celou hru odehrát v kooperaci až ve čtyřech hráčích. Zároveň zde najdete češtinu, která ale není bez chyb a u dialogů neinteraktivních NPC ve světě zcela chybí. Na jednu stranu je to opravdu škoda, na druhou stranu... no, je to lepší než nic.

Než se někdo začne rozčilovat v komentářích... ano, příběh Dying Light 2 je sám o sobě bohužel plný nesplněných slibů. Na rozhodnutích příliš nezáleží a svět jako hráči ovlivňujete minimálně. Nicméně v recenzi hodnotíme hry samostatně a ne na základě toho, co kdo slíbil. A Dying Light 2 je velmi dobrá hra, zdaleka není perfektní, ale je čerstvá, zábavná a představuje skvělou hratelnost spolu s chytře navrženým otevřeným světem, ve kterém s radostí strávíte desítky hodin i po tom, co hru dohrajete.

Přesně proto si tedy Dying Light 2 odnáší doporučení na 8 bodů z deseti. Jsme si vědomi, že technický stav není ideální – grafika minimálně na konzolích pokulhává a bugů je nespočet. Přesto jde ale o opravdu dobrou, svěží hru, která kreativně slučuje zábavný soubojový systém, RPG prvky a otevřený svět spolu s plynulým pohybem. Dying Light 2 byste určitě neměli hrát kvůli příběhu, ale pokud chcete něco jiného než jenom další generickou střílečku, tohle je hra pro vás.