Spletitý svět akčního titulu Control byl pro mě od prvního momentu něco nepochopitelného. Fakt, že o nové hře finského studia Remedy navzdory své dlouhodobé zaujatosti prakticky nic nevím, mě hned ze začátku nechávala neklidnou. A skutečnost, že i po dvou hodinách hraní netuším, o čem se všechny postavy vlastně baví, mě po chvilkovém záchvěvu stresu začala neskutečně bavit. Control možná není jedinečný a dost pravděpodobně nepřichází s jakoukoli velkou herní revolucí, sám o sobě ale zvládá něco mnohem cennějšího. Něco, o co se většina titulů mermomocí snaží.

Naprosto nic vám nebude dávat smysl

Na rovinu vám povím, že zážitek, který vám Control nabídne, bych vám mohla shrnout ve dvou slovech: absolutní šílenost. Ale taková, kterou budete hltat každou vteřinou. Největší krása titulu Control tkví totiž v jeho nepopiratelně skvěle zvládnutém chaosu. Beze srandy. Nepřítomnost sáhodlouhých průpovídek a vysvětlování a to, že s vámi každý jedná jako byste měli o všem naprostý přehled, a přitom vy zpočátku ani nevíte, kde jste, je něco, co si po chvilce začnete skutečně užívat. A ještě víc si tuto nepochopitelnou chaotičnost zamilujete, pokud o příběhové stránce doposud nevíte naprosto nic. 

Postupně bádat po indiciích, pročítat každý nalezený list pohozený na zemi v dychtivé touze nalézt konečně to, co vám nedochází a přítomnost tolika malých aha momentů je zkrátka něco, co musíte poznat na vlastní kůži a bez toho, aniž by vám to kdokoli zkazil. Proto vám ve vašem vlastním zájmu povím jen to, že přistoupíte-li k příběhu Jesse Faden jako nepopsaný list, čeká na vás vyprávění, které tu po stránce kvality i nápadu dlouho nebylo. A podobně je na tom i celý svět, který vedle chaotičnosti dokonale definuje volnost.

Svět, který je radost prozkoumávat

Přestože vás příběh provází po rozlehlých prostorách jedné jediné budovy, skrze její podivné chodby a propojené komplexy se můžete vydat kamkoli si zamanete. Nepřítomnost striktně nastavených kolejí a moment, kdy se sami rozhodnete vzít za kliku dveří, do kterých vás nikdo nežene a za kterými se skutečně něco skrývá, patří k ojedinělým pocitům, který při hraní dnešní generace videoher zažijete. Mnohdy tak narazíte na dokumenty či oblasti, která byste bez vlastní iniciativy nikdy nenašli. A nejsou to jen tak ledabylé dokumenty a oblasti. V zásadě se jedná o důležité střípky informací, které vám pomáhají skládat příběh, kterému se tak moc snažíte porozumět. Jste-li tak vášniví sběratelé jako já, rovnou vás připravím na to, že pro vás bude tento svět rájem i peklem zároveň. K tomu totiž přičtěte zmiňovanou dychtivost po kompletním chápání příběhové stránky a z této podivné dimenze už nebudete chtít ven.

K tomu navíc přispívá i výstavba samotných misí a úkolů, kdy i při řešení hlavní mise můžete zcela náhodou narazit na misi novou, přičemž některé z nich se zpočátku mohou tvářit jako klasické bokovky, ale později zjišťujete, že zprvu nicotný úkol se přetavuje do něčeho mnohem většího. V rámci podobných misí, do kterých vás hra sama nutit nebude, navíc mnohdy dospějete k získání jedné z užitečných schopností, které utvářejí podstatnou část hratelnosti.

Hratelnost překračující meze klasických stříleček

Paleta schopností není nikterak početná, ale za to výborně zpracovaná, a to jak z hlediska do detailu promyšleného propojení či jejich využití. Platí to při boji, tak i při řešení příležitostných hádanek. Každá schopnost, ať už telekineze, rychlé uhýbání či levitace je odlišná a hráče šetrně pobízí k neustálému kombinování, přičemž zároveň se jim společně daří obohacovat plynulý soubojový a pohybový systém, který podtrhuje celkový dojem ze všudypřítomné akce.  

Právě plynulost a zábavné zpracování akčních sekvencí dokonale maskuje zprvu možná viditelnou repetetivnost. Opakující se pasáže ve hře dozajista naleznete, ale ve většině případů si to nebudete uvědomovat anebo vám to zkrátka nebude vadit.  K tomu dopomáhá například změť několika různých druhů nepřátel, přičemž u každého musíte zvolit trochu jiný způsob likvidace. Zatímco u některých bude užitečnější jedna z Jessiiných schopností, u jiných si vystačíte s vaší pohotovou zbraní. Nebo to nejlépe zkombinujete dohromady.

Samotná střelba přitom také není úplně obyčejná. Nápad ohledně transformování jedné zbraně do několika rozdílných typů funguje skvěle, stejně tak automatické nabíjení během jejího nepoužívání mírně proměňuje pocit, který ze střelby budete mít. Zbraň navíc nabízí dostatečné množství svých transformací, od klasické pistolky po brokovnici či malý raketomet, přičemž každou z nich ještě můžete dodatečně modifikovat, stejně tak jako zmiňované schopnosti.

I ti nejlepší v něčem chybují

Vylepšování v případě schopností probíhá pomocí jednoduchého stromu dovedností, v případě zbraní či vlastních atributů pomocí módů. Ačkoli samotné módování není na obtíž, jejich negativním aspektem se stává možnost náhodného generování. To naštěstí není nutné využívat, jelikož k bohaté zásobě se dostanete plněním úkolů, ale samotná možnost zavání zbytečnou možností monetizace a ve výsledku je ve hře naprosto zbytečná. Malou bodnou ranou jsou také podivné animace tváří, které neodpovídají jinak propracované grafické stránce a detailně zpracovanému destrukčnímu modelu.

Jak můžete vidět, Control svou hratelností není nic převratně nového. Důležité ovšem je, že ačkoli tyto mechaniky ve svém jádru nikterak originální možná nejsou, hra sama je unikátními dělá, a to ať svou nápaditou vizualizací či svěžím přístupem okořeněným chytrou možností kombinování. K tomu přidejte jeden skvěle zpracovaný příběh a jeho nevšední způsob vyprávění a máte recept na klasifikačně výborný titul. A to je přesně to, čeho Control zvládl dosáhnout a od INDIANa si tak vysloužil nádherných devět bodů. Aniž by se snažil být něčím novým, aniž by se násilně snažil přemoct velikány ve svém oboru, zvládl být jednoduše dobrý. Tak dobrý, že na něho budete vzpomínat i dlouho po dohrání.