V nedaleké budoucnosti existuje svět, ve kterém anime vizuály vcházejí do již známého Dark Souls stylu, avšak nehledě na její snahu se nedokáže stát vlastní záležitostí a tak ji jednoduše lidé budou dál nazývat tou novou Anime Souls hrou a to je tak trochu škoda.Code Vein je akční RPG jak se patří a pokud vás baví zabíjení stovek nepřátel, kteří vám dokáží zavařit každou sekundu vašeho života, budete ve svém živlu. Nemůžete ale bojovat jen tak a nejdříve potřebujete toho pravého hrdinu, který, jak už to tak bývá, musí zachránit svět. Upravit se toho dá opravdu hodně, barva očí, vlasy, tělo jizvy, doplňky, všechno co si vaše srdce žádá, ale u oblečení už to začne být o něco smutnější a tak, ačkoliv se mi mikina, kterou na sobě můj hrdina měl líbila, byla spojena s krátkými kraťásky, které mi tak nějak nezapadaly do okolního dění postapokalyptické tragédie, která se rozvíjela kolem. Dalším zádrhelem byla i možnost vybrat si hlas, ačkoliv váš charakter je celou hru naprosto němý. Na tom ale nezáleží protože moc možností konverzací stejně nemůžete čekat a hra vás táhne jedním směrem.

Tak jdeme na to?

Krátký tutorial, který vám řekne všechno co je potřeba a rovnou jste znovuzrozeni jako revenant. Když totiž člověk zemře, je šance, že do něj vstoupí parazit, který obnoví jeho životní funkce a probudí v něm novou existenci plnou hladu po krvi. Nehledě na to, kolikrát zemřete objevíte se zpět mezi živými a jediný způsob jak může revenant ukončit svou mrzkou existenci je podlehnout hladu a nechat si šílenství stoupnout do hlavy. V ten moment z jeho těla začne vycházet miasma, která pohlcuje okolní prostředí a u ostatních revenantů zrychluje hlad, což je mimochodem také důvod pro cool dýchací masky, které všichni nosí, a změní se na ztraceného. Bezmyšlenkovitý stroj na zabíjení, jež se nezastaví před ničím. Tedy možná krom vaší pevné oceli.

Jak se tedy nasytit? Způsoby jsou dva. Buď najdete člověka a vypijete jeho krev, nebo budete mít štěstí a najdete plod speciálních rostlin, nazvané blood beads, které dokáží krev nahradit, bohužel rostliny umírají a je jich málo, takže většina revenantů raději uloví nějakou tu chutnou kořist. Tomu se snaží zabránit i jedna z prvních postav, kterou potkáte. Louis, který sní o budoucnosti, kdy lidé i revenanti budou moci žít po spolu a tak hledá místo, odkud rostliny pochází, aby mu to umožnily. Další rosliny, které taktéž na cestě potkáte jsou mistle, které fungují jako váš ukládací bod, u kterého se můžete teleportovat k jinému, nebo si jenom zvednout svůj level.

Každý charakter z vaší skupiny se ze začátku zdá ale trochu... jednoduchý a jejich historie vypadá opsaně ze stovek dalších příběhů, které jsme už mohli někde vidět a ačkoliv jsem občas opravdu cítil soucit k nim, když jsem měl tu možnost sledovat záblesky jejich historie. Většinou vám budou tak trochu jedno.

Parťák? Spíš zásoba života

Když už jsme u parťáků, tak vás začnou brzo štvát. Máte sice možnost si je s sebou nebrat, ale hra vám dá jasně najevo, že chce, abyste šli spolu a tak dostanete na výběr. Chcete parťáka, co vás kryje z dálky, někoho, kdo dá pořádnou ránu, nebo možná pomocníka na blízko, který rychle prosekává řady ztracených? Máte možnost, ale sebevíce v boji pomáhají, jejich nekonečně se opakující hlášky jsou prostě až moc časté a zbytečné a poté, co zemřete již několikrát v boji vám opravdu nepomůže, když už po sté slyšíte, jak váš parťák říká. "Neboj, zkusíme to znova." Já vím, že to můžu zkusit znova! Zmlkni! Jejich inteligence, vám ale zrovna nepomůže, protože jejich taktika většinou spočívá v tom, že na nepřítele naběhnou a snad to vyjde, takže uvidíte jak umírají znovu a znovu a staly se tak pro mě v podstatě spíše zásobárnou života, jelikož mohou obětovat svoje zdraví a předat ho část vám, což bylo sice užitečné, ale obyčejný heal by mi nejspíše stačil.

Co nám pije krev?

To je sice hezké, ale jak se to celé hraje? Dobře, ale jak se říká, dobře je za tři a tak si pár problémů všichni najdou. Ovládání je naprosto intuitivní a vše se dá dobře pochopit a co vám při bojích zavaří asi nejvíce, jsou konstantní propady FPS, u kterých ale doufám, že je snad někdy opraví. Dalším problémem jsou už ale bohužel herní mechaniky, které jsem nikdy pořádně nevyužil.

Jednou z nich jsou i takzvané krevní kódy, jinak řečeno zaměření na styl boje a že jich je opravdu hodně... možná až moc. Bohatě by stačily čtyři. Střelec, bojovník z těžkými zbraněmi,  bojovník s rychlými zbraněmi, nebo řekněme kouzelník, který využívá speciální schopnosti revenantů. Vybrat si ale můžete z podivných kombinací, které jednoduše ani nedávají moc smysl a tak jsem se zasekl u jednoho blood codu a ačkoliv mi hra pořád předhazovala další, neměl jsem potřebu je měnit. S tím jak ale styly boje mění vaše staty odpadá i klasické levelování a tak si nemůžete vylepšit jednoduše sílu, rychlost, energii a další, ale prostě zvednete svůj level najednou a hra tak nějak čeká, že si najdete správný krevní kód který vám sedí, takže opatrné vybírání kam vložit nasbírané body padá. 

A poslední věc, kterou musíme zmínit jsou občasné glitche, především ve vzpomínkách. Občas totiž dostanete možnost sebrat jádro zemřelého revenanta, nazvané Vestige a dostanete se tak přímo do jejich umírající mysli, což bývá často dost dojemné. Všechno, ale kazí nožičky vašeho hrdiny, skákající všude kolem.

Dobrý pokus, zkus to znovu

Pojďme si to tedy shrnout. Code Vein je kvalitně udělaná hra, jejíž krásu špiní jen několik chyb, ale i ty jsou tak moc prominentní, že jednoduše a nevyhnutelně snižují celé skóre. Pokud by náhodou, ale odstranili glitche a lagy, můžete si ještě jeden bod přičíst k dobru. V tuto chvíli si ale Code Vein za tým Indiana zaslouží pouze pěkných 7/10 bodů a pokud zrovna nemáte co hrát a chybí vám trochu té Souls akce, rozhodně není tak špatné si tuto hru zkusit.