Jak může něco tak krásného umírat?

Tohle uslyšíte při každém zapnutí Biomutanta a během hraní si pro sebe budete říkat to samé. Dechberoucí svět je ničen toxicitou, chemikáliemi a zbytky odpadu, které po sobě sobecká civilizace zanechala. Tento svět budete objevovat a zachraňovat v roli malého savčího hrdiny připraveného vykonat velké činy. Zapomeňte na lidstvo, to již dávno padlo; zde se vrací zpět na vrchol potravinového řetězce zvířata.

Vývoj Biomutanta zažil krušné chvíle. Chvilku jsme si dokonce všichni mohli myslet, že se této hry už nedočkáme. Do toho všeho ještě zasáhla globální pandemie. Vývojářský tým Experiment 101 čítá pouze pár desítek vývojářů a to může vzbuzovat otázku, jestli se celkově se hrou poprali dobře. Tuto výpravnou dobrodružnou pouť „mamalianského válečníka“ si právě teď pořádně rozebereme.

Biomutant je v základu akční RPG zasazené do otevřeného světa. Na své cestě post-apokalyptickým scénářem budete jako savčí válečník, kterého si můžete samostatně vybavit, vzhledem upravit a plnit nejrůznější úkoly. V tomto zpustošeném světě byste mohli čekat, že váš válečník bude nějaká krvelačná zrůda, ale ne. Váš bojovník bude poměrně roztomilé zvířátko ovládající kung-fu, kouzla a hlavně střelné i sečné zbraně. Nenechte se ale zmást roztomilostí. Nejde o to, jak vypadáte, ale co si vyberete za rysy vašeho mutanta. Výška, tvar těla, dokonce i typ srsti poskytuje různé změny v hratelnosti. Čím tlustší vaši postavičku uděláte, tím je sice pomalejší, ale zato vydrží více poškození. Vzhled vašeho hrdiny je přitom založen na rodu. Těch zde máme šest: Primal, Dumdon, Rex, Hyla, Fip a Murgel. Rod vám zajistí to, že budete nosatější, zubatější nebo chlupatější. A mírně vám ovlivní, v čem budete vynikat. Ovšem zde si můžete ještě dovolit vybírat dle vizuálu, který se vám líbí.

Já sám jsem se při výběru dostal do povrchních situací, kdy jsem si říkal „budu sice rychlejší, ale na takové zvířátko desítky hodin koukat nechci. Chci tohohle chundeláčka“ a vybral jsem si rod podle roztomilosti. Jenže roztomilost před vás na druhou stranu klade velmi zajímavé výzvy. Souboje se skládají z kombinací boje na blízko i na dálku, kdy se rozhodujete nejen podle situace, ale i podle různých součástek, které nacházíte. Z nich skládáte zbraně a vylepšujete tím i své dovednosti. V nastavení genetických vlastností můžete dát přednost síle, obratnosti, intelektu, charisma nebo vitalitě. Jenže každá změna znamená, že se výsledek znatelně odrazí na vašem vzhledu a bude vám chvíli trvat, než se trefíte do poměru vzhled/síla postavy tak, abyste byli spokojeni. Pokud vše podmíníte tomu, aby byla vaše postavička roztomiloučká, riskujete, že si uděláte hru zbytečně těžší. Ale mně to za to stálo.

Naštěstí i proto, že na záchranu světa nebudete sami; potkáte mnoho zajímavých postav, které se zapojují jak do vedlejší, tak především hlavní dějové linky. Ta vám zabere něco okolo 13 hodin, a pokud budete poctivě pomáhat každému, koho potkáte, tak si ve světě Biomutanta užijete klidně i přes 50 hodin zábavy. Takže stojí za to si dvakrát rozmyslet, jakým typem hrdiny se chcete stát. Já věděl, že chci někoho hlavně mrštného, a pak už jen do konce hraní ladil vzhled. Vaši postavu ještě musíte stvrdit třídou, která vás podpoří v tom, na jaké typy útoků a zbraní se budete chtít specializovat. Zda vám bude vyhovovat více asasínský, potažmo zabijácký styl s dvojitými šavlemi; styl ostrostřelce, který si libuje hlavně v odstřelovacích zbraních, nebo levitující podivín, který rozsévá svůj hněv nepřátelům skrze psionickou energii.

Já si postavu editoval déle než půl hodiny, než jsem vůbec začal hrát. Dle toho, co jsem mohl vyzkoušet na Gamescomu v roce 2019, jsem věděl, že volba zmutovaného zvířátka bude vizuálně skvělá a že budu sekat hlava nehlava podomácku vyrobenými zbraněmi. V demu tohle fungovalo na výbornou a já si tehdy dokázal představit celou hru. Ovšem po dvouletém odkladu je více než jasné, že vývojáři přidali do finální verze mnoho voleb, které nám dopřejí ještě lepší zážitek, než jsme si mysleli. Volby nejen co se týče zbraní, ale i celého příběhu. Hned při startu hry budete stát před volbou, zda se vydáte doprava, či doleva; cestou zla, či cestou dobra. A je vám naznačeno, že mnoho budoucích voleb vás bude táhnout ke světlé či temné straně, které k vám budou promlouvat prostřednictvím postaviček Darka a Lighta. To, ke které straně budete náchylní, ovlivní, jak na vás bude nahlíženo a jakým stylem budete zachraňovat svět. Díky svým rozhodnutím nebudete objevovat jen úžasný svět, ale doslova sebe sama. V porozumění světa pomáhá vypravěč. Celou hru, dění i překlad rozhovorů nám totiž tlumočí jeden hlas, který je kromě Lighta a Darka jediný, komu vlastně dokážeme rozumět a promlouvá k nám snad v každé situaci, aby nám ji pomohl pochopit.

Ostatní tvorové mají svůj originální jazyk, který je zpracovaný naprosto úchvatně, ale bez vypravěče bychom stěží pochopili jediný rozhovor. Většina rozhovorů může být vedena příjemně a přátelsky, nebo arogantně a agresivně. Místy se dokonce dostanete do své minulosti a už v té půjde ovlivnit, jak si vás další postavy budou pamatovat a dle toho s vámi také jednat. Toulky minulostí totiž fungují jako takový tutoriál a vzpomínání na to nejdůležitější, co jsme se kdysi naučili a teď to potřebujeme v sobě probudit. Zároveň díky vzpomínkám nakročíte k osobním problémům, které tvoří jednu ze tří hlavních dějových linek. První dějová linka jsou právě zmiňované problémy z minulosti, kdy budeme řešit, co se stalo s vaší rodinou, kdo a proč může za jejich smrt a jak se to podepsalo na nás a na náš osobní vývoj.

Druhá hlavní dějová linka spočívá v tom, že spolu se zemí umírá strom života, který dodává energii a víru mnoha bytostem a aktuálně z něj čerpají sílu čtyři zlá monstra tím, že pojídají jeho kořeny, které jsou rozprostřené do různých koutů světa. Naším úkolem je tato monstra zabít a obnovit tak sílu stromu života. Poslední příběhová linka vypráví o tom, že obyvatelé světa byli donuceni se rozdělit do kmenů, kdy každý upřednostňuje jiné zásady přežití ve zpustošené zemi. Na vás je tedy zajistit vámi vybranému kmenu dominanci. Tyto dějové linky se proplétají a dohromady vytvářejí synchronizovaný příběh, který je doprovázen mnoha vedlejšími úkoly a ty samotné mají velice zajímavý děj. Náplň všech úkolů a jejich fungování ve světě lze přirovnat směle k Zaklínači. Kdy se často stalo, že i když jsem se chtěl držet hlavní linky, potkal jsem někoho, kdo potřeboval s něčím pomoct a třeba i na hodinu jsem se tak vzdálil od původního úkolu. Tohle se podaří málokdy, aby to nesmrdělo otravnou repetitivností a Biomutant tohle zvládl opravdu na jedničku. Cením si i toho, že vedlejší úkoly nejsou polopatě vyznačené na mapě, ale opravdu musíte někoho potkat, vyslechnout si ho a až pak se vydáte řešit problém, který je většinou originální. Během celého dobrodružství potkáte opravdu zajímavé postavy. Každá z nich má své specifické rysy, podle kterých si je rychle zaškatulkujete. Například Out-of-Date, který, jak už jeho jméno napovídá, je veteránem, na němž se podepsala nejedná bitva a bude vám radit, jak se vypořádat s těmi nejmocnějšími monstry.

Do duše vám bude promlouvat třeba takový Mito, což je zkomolenina slov me too, kdy jeho světlo propojí myšlenky a ukáže cestu minulostí a osvětlí budoucnost. Za zmínku stojí třeba i Gulp. Ten se zdá jako typický ochlasta, ale dokáže vám prodat jeho vztah k alkoholu jako skvělou paralelu k životu. Po technické stránce vás bude doprovázet Gizmo, který vám představí, kam až sahá crafting. Zbraně můžete nejen nalézt nebo upgradovat, můžete si je rovněž vytvořit od základu. Každá část zbraně, ať už sečné či střelné, působí, že se snad každou chvilku rozsype a každému kousku uvěříte, že jste jej vyhrabali z koše a dokázali z něj správnou kombinací vyrobit zkázonosnou zbraň. Crafting je na jednu stranu detailní a zábavný, ale tak, jak se mu věnovali vývojáři, se mu zdaleka nebudete věnovat vy. Proč? Možností craftingu je tady opravdu hodně, ale využijete tak možná 10 % věcí, co najdete. Několikrát se mi stalo, že jsem nalezl tak fajnový kousek vybavení, že jsem ho neměl dlouhou dobu důvod měnit. I když se to hemžilo vzhledově lákavými kousky, ve výsledku to byl prostě prostě jen odpad, který jsem rozložil nebo prodal. A málokdy budete nuceni vůbec něco vytvářet. Osobně se mi to znatelně stalo u helmy. Ach ta helma... byla tak mocná, ale s tou kačeří hlavou jsem běhal dobré čtyři hodiny. Neměl jsem důvod využívat jiné krásné pokrývky hlavy, a co hůře, nemohl jsem si užít vzhled mého zrůdomyšáčka, takže velkou část hry jsem byl v podstatě mechanická kachna.

Takže crafting v Biomutantovi představuje typickou rozhodovací paralýzu, kdy někdy méně znamená více. Nejde jen o brnění či vybavení postavy, stejný problém budete mít při skládání zbraní. Když jsem se chtěl specializovat na to, abych v každé ruce měl jednu zbraň, tak jsem poměrně brzy našel takovou, která vlastně byla úplně o něčem jiném, než jsem plánoval. Byl jsem vlastně kačeří mnich, aniž bych chtěl, který prodával většinu součástek a doufal, že se z něj stane to, co jsem si vysnil. Jenže toto popíchnutí je ve skrze pozitivní, protože tím hlavní problémy končí. Věřte nebo ne, ve hře jsme prostě nedokázali narazit na něco, co bychom mohli označit za vyloženě špatné. Švédské studio Experiment 101 vlastněné THQ Nordic sčítá pár desítek vývojářů, v roce 2018 jich bylo okolo 18, ale svým otevřeným světem by mohli hravě strčit do kapsy třeba i Ubisoft.

A ten dávám příkladem, protože systém otevřeného světa se nejvíce podobá tomu, který Ubisoft produkuje jako na běžícím páse. A stejně jako v Assassin’s Creed nebo Far Cry, i v Biomutantovi budete často objevovat a vybíjet nepřátelské osady a ulehčovat si svůj průchod mapou skrze „věžový systém”, který budete využívat velice často.

Stále vás někdo bude posílat na mise, byť stylem: zajdi tam a udělej pro mě něco a pak se vrať. Ale v minimálních případech z toho vycítíte repetitivnost. Každá mise, ať už hlavní nebo vedlejší, se snaží být originální. A to musíme ocenit. Čtyřikrát za sebou jsem šel vybíjet osadu nepřátelské frakce a pokaždé jsem narazil na jiné rozložení, typ nepřátel a kombinace. Jednou jsem outpost vyčistil hrubou silou. Pak naplánoval útok agresivními můrami. Jindy jsem kemp vypálil, a následně obléhal se svojí frakcí, nebo jsem prostě přišel, ukázal pracky a řekl „hej, rozmysli si to, chceš si se mnou zrovna TY měřit síly?“ A celá armáda prostě vzala nohy na ramena a nebylo třeba tasit zbraně vůbec. Je fajn vidět konečně studio, které těch pár odkladů využilo opravdu na maximum.

Vše, co nám jinde přijde obyčejné, tak v Biomutantovi působí stále nějakou přidanou hodnotou. Boj může z videí vypadat jako stereotypní mlácení, uhýbání, střílení a sem tam použití kouzel. Ale když si budete všímat detailů, hned se zdají boje docela propracované. Úhyb znamená přeskočení menšího nepřítele nebo podklouznutí pod tím větším, což působí plynule a není to boj s animací, která se najednou nesmyslně zpomalí, aby vám něco ulehčila. Zde si přímo vy musíte rozmyslet, kdy útočit a kdy se dát do klidu a uhýbat. A to vždy podle toho, jak nepřátelé útočí a jaký je jejich počet. Ocenili jsme i detaily vlivu kouzel. Například když jsem ledovým výbuchem zmrazil nepřátele, efekt nebyl jen oslabení a chvilkové zmražení, ale i namrzlé okolí, které nepřátelům znepříjemnilo možnosti vás trefit či k vám vůbec doběhnout. Dynamické souboje a kombinace kouzel je něco, co vás bude u hry skvěle držet.

Unreal Engine 4 je pro hru jako stvořený. Na průměrné sestavě jsem si hru užil na vysoké detaily a žádný pokles snímků za sekundu jsem nezaznamenal. A to ani v průběhu masivního boje. Mohl jsem si tak živoucí svět užít naplno. Hra netrpí na dlouhé načítačí obrazovky nebo viditelné renderování, a to i přesto, že ji nemáte na SSD disku. Hudební doprovod je jednoduchý a fungující. Celou cestu vás doprovází orientální skladba, která se rázně mění kdykoliv se dostanete do chvíle hrozícího boje. Lze tak s klidným svědomím stanovit, že je celý Biomutant vystaven na detailech v herním designu, který je skvěle propleten dohromady s hudbou. Ve hře je naprosto vše správně. Ba co víc, vždy je přidána lahodná třešnička navrch.

Ani jednou jsem neměl pocit, že by chtěli vývojáři z Experiment 101 svoji práci nějak ošidit, a toho si vážíme. K dokonalosti hry chybí už jen špetka, ale v dnešní době a v závalu nedodělaných her by hledat dokonalost byla zbytečná utopie. Ovšem za tento mix akce, RPG a příběhové adventury budete vrnět zaručeně blahem. Pokud tedy mývalové mohou vrnět. Biomutant si od nás odnáší doporučení na krásných 9 bodů z 10 – nejen za překrásné vyobrazení umírajícího světa, ale také za jeho záchranu pod zábleskem světla i ve stopách temnoty.