Assassin's Creed Valhalla reprezentuje dobrý díl série, který však vzpomínky na původní hry stále nepřekonává

Takto popisuje vědmina píseň průběh ragnaroku, zkázy známého světa a tak se také cítím po tom, co jsem za poslední týden téměř nevstal od Assassin's Creed Valhalla, a to jenom pro to, abych vám co nejdříve odpověděl na otázku, která pálí nás všechny. Obsahuje Valhalla věže? No, samozřejmě, že ano!

Ubisoft nás po dvou letech znovu zavádí do světa alternativní historie plné templářů, asasínů, artefaktů První civilizace a nově i vikingů. Pomalovaní seveřané se sekerami nás od původní představy tajného řádu Altaira Ibn-La'Ahada zavádí vskutku daleko a od renesančního bratrstva zabijáků Ezia Auditoreho zrovna tak. Je tak logické, že davy fanoušků, řekněme prvních třech dílů, rozezleně bučí a tvrdí, že tohle už rozhodně není Assassin's Creed a mně nezbývá říct nic jiného, než to, že mají pravdu. Kassandra, Alexios a Bayek alespoň tak nějak utvářeli řád skrytých, kdežto Eivor skutečně s tím hašašínským krédem při plenění břehů Anglie mnoho společného nemá. Nechápejte mě špatně, stále budete cestovat po otevřeném světě, plížit se ve stínech a zabíjet nepřátele skrytou čepelí, ale původně silný narativ předešlých dílů lehce ustupuje RPG prvkům, politikaření a dobývání vesnic a hradů.

Místo fanoušků série tak nový díl potěší spíše social justice warriory. Ne, prosím, neodcházejte, není to tak hrozné. Jen je prostě zábavné, že si hned na začátku hry můžete zvolit, jestli budete hrát za muže, ženu nebo - a pozor - také za obě pohlaví dohromady, kdy hra bude sama zrovna určovat, jaké pohlaví má Eivor mít.

Nicméně tato doslova střední cesta u mě příliš nefungovala. Stále jsem totiž hrál za ženu, a to tak dlouho, že jsem si na její dabing zvykl. I když jsem mohl díky Animu přepnout na muže kdykoliv, ani mě to už nelákalo. Snad tedy odpustíte, že budu nadále hovořit pouze v ženském rodě. K Eivor se dostanete již v útlém věku, kdy přijdete o rodiče. Ujme se vás ovšem král Styrbjorn a kromě zázemí tak dostanete i nevlastního bratra Sigurda. Toho si zapamatujte, protože právě s ním se rozhodnete vyplout k anglickým břehům a založit osadu Ravensthorpe, které bude v pozici jarla vládnout. A tímto bohužel končí ta zajímavá část hlavního příběhu. Prvotní elán vydrží asi tak dvě hodiny, a začne znovu nabírat na obrátkách až tak někdy v polovině hry. Založením vesnice totiž začíná hledání spojenců.

Tím se ze hry stává takové převlečené Far Cry. Sigurdova manželka Ranvi vám ukáže mapu Anglie, a tedy asi 13 historických území, kde budete postupně získávat svůj vliv. V každém místě se zdržíte asi tak tři hodiny a čeká vás tudíž krátká kampaň, ve které pomůžete vhodnému člověku na lokální trůn za pomocí své sekery a vašich vojáků, zatímco oni zase přislíbí pomoc vám. Znáte to - ruka ruku myje. Tyto příběhové linky mnohdy dávají smysl a jsou dobře napsané, ale nejsou téměř nijak propojené. Pokud si tak oblíbíte nějakou postavu, s největší pravděpodobností ji následujících 30 hodin neuvidíte. A to, že si kvůli vám pak střihnou krátké cameo v bitvě, tak úplně počítat nehodlám. Velmi brzy vám tak začnou být všichni poměrně značně ukradení, a to včetně hlavní hrdinky. Hlavně kvůli naprosto otravné oddanosti bratrovi, který je postupem v kampani čím dál tím větší kokos. Na jedné straně máte tedy skvělé malé příběhy s výborně napsanými postavami, které ale téměř nic nespojuje a děj začne nabírat na obrátkách až v druhé polovině hry. Sám jsem si nejprve myslel, že to zachrání alespoň dění v přítomnosti. Jakmile totiž poprvé vylezete z Animu, budete kulit oči.

Hlavní hrdinka Layla Hassan totiž vypadá, jako kdyby poslední měsíc svištěla na pervitinu. A to není vše. Na scénu se totiž vrací milovaní side-kickové v podobě Rebeccy a Shauna, které dobře známe z druhého dílu a také se dozvídáme nemilé věci, které sužují lidstvo v přítomnosti. Elektromagnetické pole země se hroutí, přírodní živly divočí, satelity padají k zemi, a to přibližně 8 let poté, co nás měl Desmond Miles všechny zachránit. Právě to svolalo hlavní hrdiny dohromady. Rozklíčovali totiž tajemné vysílání ze severního pólu, které obsahovalo koordináty pozůstatků Eivor, v jejímž DNA budeme tentokrát řádit. To jsou ale hustě rozdané karty, že jo? No, rozdané ano, ale hra s nimi bohužel nehraje. A právě proto nemá smysl z Animu na dlouhou dobu po úvodní sekvenci vystupovat.

Pojďme zpět k tomu, o čem hra ovšem skutečně je. Ubisoft sliboval plundrování a dobývání, a to jsme skutečně dostali. Pokud chcete, aby vaše vesnice měla solidní základy a nevypadala jako stanové městečko hudebních festivalů, tak budete potřebovat suroviny. Ty získáváte právě dobyvačnými výpravami. Opětovně se ujmeme vedení lodě, ta ovšem bude sloužit pouze k přepravě vás a vaší bojové družiny. Na březích řek totiž můžete často narazit na další osady, které můžete vydrancovat. Takže stačí namířit lodí na břeh, vyskočit z voru a začít pálit, krást a zabíjet vše živé. Tedy samozřejmě s výjimkou nevinných vesničanů. Těm klidně můžete podpálit střehu, sežrat večeři, zabít krávu a i bratrance, pokud má uniformu, ale jakmile se jim pokusíte zkřivit vlas, tak je to prý najednou nemorální. S každou další lupičskou výpravou vás to ale asi bude bavit méně a méně. Brzy totiž přijdete na to, že nejdůležitější je vybrat cirka dvě až čtyři speciálně označené truhly a ačkoliv se budou měnit kulisy, veskrze to bude pořád to samé dokola. Věřte ale, že to má smysl. Za suroviny si totiž budete moci koupit například stáje, pekárnu, rybárnu, budovu asasínské rozvědky či chatrč věštkyně, k té se ale vrátíme, až se nám přestane vařit krev.

Ve zkratce výborně, ale pokud je pro vás stejně jako pro mne blokování úderů sprosté slovo, tak budete dost dlouho naprosto zbytečně umírat, dokud se to nenaučíte. Potom z vás ale může být řádný řezník. Ve Valhalle totiž skutečně uvidíte létající hlavy a údy, úplným gore-festem bych to sice ještě nenazval, zvlášť když nám vývojáři na kameru neukázali detailní tvorbu krvavého orla, ale je to rozhodně krok vpřed. Oproti předchozímu dílu si také delší dobu udržíte své vybavení. Obecně je mu totiž přikládána razantně menší důležitost a je také notně vzácnější. Vyblbnout se můžete ovšem v jejich držení, protože je zcela na vás, co si dáte do které ruky a ano, i dva štíty jsou možnost. Jak zbraně, tak zbroje si můžete několikrát vylepšit a v zásadě si budete vybírat spíše podle typu a vzhledu než podle čísílka DPS. Ono se tady totiž obecně na ty čísla hraje méně. Běžní nepřátelé nad hlavou žádná numera označující levely nemají, a ačkoliv s nimi hra počítá, necpe vám to příliš okatě do chřtánu. Přepracován byl i strom dovedností, i když trefnější by tentokrát bylo spíše označení „slepá mapa dovedností“. V ní tvoříte jakési souhvězdí, problémem ovšem je, že nevíte, kde se schovávají jaké schopnosti. Konkrétní věci vidíte až po naházení bodů, přičemž většina je naprosto fádní, jako třeba +3 ke zranění ze zálohy. Body k utrácení ovšem získáváte relativně často, a tak si můžete všimnout, že sám jsem je mnohdy chodil přerozdělovat až tak po deseti a více, což dává smysl, když jich za hraní nasbíráte klidně 250. Pokud někde uděláte chybu, tak také můžete všechny body kdykoliv přerozdělit…ale komu by se to chtělo dobrovolně dělat? Vtipné také je, že takové ty magičtější speciální útoky, na které potřebujete andrenalin, se v tomto stromě nenachází vůbec, a naopak je nalézáte v asasínských manuskriptech rozházených po mapě. Když se je budete pokoušet nalézt, pomůže vám váš pták. Nejedná se ovšem o sofistikovanou sexuální narážku, ale o vašeho havraního společníka Sýnin, který vám bude suplovat drona.

Ačkoliv váš skaut funguje naprosto stejně jako v předchozích dvou dílech, už ho nebudete používat tak často. V průběhu mísí vám pouze vyznačí oblast zájmu a většinu času ho budete používat jen pro vaši orientaci nebo skutečně pro kochání. Pokud totiž Valhalla něco opravdu dokázala, tak je to naprosto dokonalé ztvárnění krajiny, která je nyní sice menší než Řecko z Odyssey, zato působí mnohem živěji. A to od norských vrchů přes holé britské pobřeží až po mlžnatá údolí. Samotným světem je tak vyloženě radost chodit a také tam vždy budete mít co dělat. Na mapě si můžete povšimnout malých světlých bodíků, které označují body zájmu. Zlaté vás dovedou k bohatství, surovinám či asasínským nadpřirozeným schopnostem. Bílé představují sběratelské věci, jako historické artefakty či návrhy tetování. Nejzajímavější jsou ovšem ty modré. Ty představují takzvané „mysteries“, jež zde suplují postranní úkoly. Ty jsou zpravidla lokálního charakteru a představují většinou pomoc vesničanům. Je na nich ovšem úžasné, že každý tento malý úkol je specifický; mnohdy vás lehce chytne za srdce anebo vás alespoň pořádně pobaví. Některé z těchto příběhů jsou dokonce nadpřirozené - sám si vzpomínám, jak se mi motala hlava, když jsem se pokoušel spočítat množství kamenů v kruhu, když se jejich počet s každým pokusem měnil.

A to je myšleno doopravdy. Právě k tomu budete potřebovat věštkyni Valku a důrazně doporučujeme neotálet se stavbou jejího přístřešku. Pomocí svých dryjáků vás totiž dokáže dostat až do samotného Asgárdu či Jotunheimu. To jsou místa vikinských legend, která nejenom, že můžete navštívit, ale dokonce se stanete jejich součástí a budete bojovat bok po boku se samotnými bohy. Thór, Loki, Freya, Týr, vlk Fenrir, všichni jsou tu a naštěstí se neprezentují jako součást Avengerů. Díky tomu, že je tento magický svět od toho reálného oddělen, tak alespoň nemáte ten nemilý pocit z přehnaného překrucování historie, jenž se dostavoval, když na nás v minulém díle vyběhl minotaur, sfinga či medúza. Obzvláště nadšení mohou být fanoušci Avatara.

Assassin's Creed Valhalla je čestným nástupcem, ehm, předchozích dvou dílů. Chyby minulosti napravuje, ale bohužel do vínku přidává nové. Day one patch řadu kritických chyb již vyřešil, ale přesto se můžete setkat se záseky umělé inteligence, animací a lehce zlobí i parkour. U něj je totiž znát, že pohybový engine převzatý z posledních dvou dílů nefunguje tak úplně dobře pro interiérové lokace či více zastavěné oblasti, ale to se ovšem dá omluvit. Na shovívavost nicméně není příliš prostoru, pokud jde o hlavní dějovou linku. Hru si tak nejvíce užijete, pokud se dopředu smíříte s tím, že zábavnost tkví v propracovanosti světa a v detailech. Hrou nemá smysl proběhnout na rychlost. Pokud ji ovšem připustíte k srdci, nabídne vám klidně přes 100 hodin kvalitní zábavy. Za redakci dáváme 8 bodů z deseti.