King’s Bounty se po několika letech opět vrací. Tedy skoro vrací. Do vydání zbývá ještě něco přes měsíc, ovšem my jsme měli již teď možnost se podívat na prvních několik hodin ze hry a přiblížit vám naše první dojmy a pocity z tohoto legendárního tahového RPG.

A po prvních deseti hodinách, které jsme ve světě Nostrie strávili – tedy ve světě, ve kterém se náš příběh bude odehrávat – jsme ještě více zmatení, jestli se na finální vydání těšíme ještě více, nebo vlastně méně. Musíme totiž uznat, že i přes první negativní pocity jsme si King’s Bounty zamilovali. Je všelijaké, ale i tak nás k němu svým způsobem něco táhne.

Ale to už jsem se nechal trochu unést a předbíhám… Pojďme si to vzít všechno hezky od začátku. A to tím, co to vlastně King’s Bounty je. Jedná se o tahovou strategii s prvky RPG. Vy se tak postavíte do čela své armády a na bitevním poli budete pohybovat vašimi jednotkami po políčkách tak, abyste dosáhli vítězství s co nejmenšími možnými ztrátami. Pokud jste tak alespoň jednou hráli Heroes, budete se cítit jako doma. Každá jednotka má pak určitý počet políček, která může během svého tahu ujít a vždy může jednou zaútočit nebo použít svoji speciální schopnost ke zlepšení útoku, pohybu nebo obrany. Následně se po každém tahu střídají vaše jednotky a jednotky nepřítele podle iniciativy, která určuje, v jakém pořadí kdo jakou jednotkou bude táhnout. 

Hra se s vámi už od samotného začátku nebude vůbec babrat a troufám si říct, že občas bude proti vám až neférová. Navíc je ovládání na bojišti pro neznalé trochu neintuitivní, alespoň do té doby, než se naučíte speciální schopnosti jednotlivých bojovníků. Hra vás prostě hodí do vody a je na vás, jestli zvládnete plavat.

Přitom soubojový systém je udělaný vážně dobře. Každá jednotka má hromadu pasivních i aktivních schopností a strategie tady bude hrát opravdu důležitou roli. O to víc, když v preview není žádný výběr obtížnosti. Pokud následně o jednotku v boji přijdete, musíte si za nemalý peníz pořídit pěšáky nové, takže věřte, že vás ztráta nejen celých jednotek, ale i jednotlivých vojáků bude pěkně bolet.

Jde vidět, kam se upíral hlavní zrak vývojářů. Souboje totiž v pozdější fázi budou, myslím, vážně obtížné a vy si tak budete muset vojáky do bojů nakombinovat tak, aby jste využili i jejich pasivní schopnosti. Například tu jsou jednotky, které získávají na síle za každé zvíře, které na vaší straně padne. Vy si tak budete muset lépe promýšlet vaši strategii i podle jednotek. Ani to ovšem nebude stačit a brzy budete muset zvažovat i schopnosti a jednotky nepřátel. Netřeba při tom říkat, že druhů jednotek na výběr nebude málo. Dělí se podle toho, jestli preferují řád, moc, anarchii nebo znalosti. Tyhle čtyři třídy se navzájem nemají rády, takže jejich kombinace není úplně nejlepší strategií. Pokud nedodržíte jejich rozdělení, může vám v armádě klesnout morálka a vaše jednotky tak můžou průběhy bitev schválně sabotovat.

Následně tu už máte klasické rozdělení mezi lidi, nemrtvé, elementály anebo zvířata. Každá skupina pak má vždy svoje určité výhody, ale i své nevýhody.

Tohle vše vypadá více než lákavě a musím uznat, že na finální bitvy se už teď vážně těším. Co mi už teď ale dělá větší obavy, tak bude příběh jako takový. Ten nemá našlápnuto špatným směrem, ale i tak… Do víru událostí se vrhnete s jednou ze tří postav, kdy každá má jiné schopnosti a bonusy, ovšem příběh s každou prožijete stejný. A jelikož hrdina jako takový stejně na bojišti nestojí, tak se výrazně ani průběh hrou nemusí tolik lišit. O to víc, když vlastně příběh nijak neovlivňujete, protože nemáte žádné dialogové možnosti a vaše postava říká všechno za vás.

Já jsem si pro začátek zvolil válečníka Aivara z toho důvodu, že mu hlas propůjčil Doug Cockle, jenž daboval i Geralta ze Zaklínače. Jeho občas až blbé hlášky tak nabývají úplně jiných rozměrů.

A právě hlášky a dabing jsou první a větší vadou na kráse. Jak jsem říkal, příběh nemá našlápnuto špatně, ale že by vyloženě byl hnacím motorem v prvních hodinách, se také říct nedá. Tomu ani trochu nepomáhají dialogy. Ty jsou u některých postav vážné špatné a dabéři tomu ještě dodávají pomyslnou korunku. Někteří znějí dobře, ale zkrátka jsou tu i tací, kteří nepůsobí u dialogů ani trochu věrohodně.

Vrchol toho všeho jsou pak animace, které působí jako kdyby byly patnáct let pozadu. Osobně mi slabší grafický kabátek v určitých místech vůbec nevadí, ba naopak, grafika je po vzoru předchozích dílu stále dosti pohádková až kouzelná, ačkoliv už o něco méně než dříve. I tak je ale pěkná a malebná a na svět se kouká pěkně. Ovšem chybí nám tady několik detailů, a to právě hlavně na postavách a nejvíce na jejich emocích a tvářích, kdy je prostě hrozně těžké postavě věřit, že je smutná a brečí, když má celou dobu úplně stejný výraz. 

Ovšem stále se jedná o předběžný přístup jen pro pár vyvolených, tak uvidíme. Přece jen je ještě brzy a tohle všechno se může ještě změnit a někde hluboko v nitru doufám, že minimálně trochu emocí by se do výrazů NPC mohlo ještě dostat a dialogy by tak alespoň nepůsobily úplně nuceně. Ale bojím se, že s tímhle už se nic neudělá. A to je škoda, každý si toho všimne velmi brzy a hned to kazí krásu celého světa a hry jako takové.

Pokud jí ovšem dokážete prominout slabší dialogy a animace, věřím, že se máme příští měsíc na co těšit. První dojmy jsou ve finále pozitivní a fanoušci fantasy a tahovek si tady určitě přijdou na své.

Svět Nostrie vypadá zajímavě a volné prozkoumávání světa by z King’s Bounty mohlo udělat úžasné RPG, kterým se můžete buďto pěšky nebo na svém věrném oři vydat i do jeho zapadlých zákoutí a hledat při tom poklady, plnit vedlejší úkoly a řešit jednoduché hádanky.

I tak se zde najde ještě hromada chybiček, které vývojáři snad ještě opraví, než se budeme moci do hry 24. srpna ponořit naplno všichni.

Já osobně jsem byl zprvu velmi skeptický. Tohle rozhodně nebude hra pro každého a s předobjednávkami bych asi taky ještě počkal do finální recenze, ovšem i tak jsem si prvních deset hodit ve hře hrozně užil a těším se ještě víc na finální vydání.