King’s Bounty se po několika letech opět vrací na scénu. Legenda, která v roce 1990 změnila herní průmysl, se snaží opět světu ukázat, že tahle série má ještě hodně co nabídnout. Vývojáři se toho nebáli a místo klasického pokračování nám naservírovali tvrdý restart série, který si bere stále hodně od svých předchůdců, ale zároveň se snaží dělat věci tak nějak po svém. Zda je ovšem dělá dobře, je už věc druhá. Podaří se tak King’s Bounty 2 vyjít ze stínu svého staršího bratra a ukázat nám, tahle série má stále ještě co nabídnout?

King’s Bounty 2 nás zavede do světa Nostrie a v kůži jedné ze tří postav, kterou si zvolíme na začátku, zažijeme klasický příběh, kdy se obyčejný hrdina, tedy vaše maličkost, pokusím zachránit svět před dávným proroctvím a před samotnou temnotou, která se snaží zahubit všechno, co jí přijde do cesty. Zní vám to jako naprosté klišé? Taky že je. Ale není to vůbec špatné klišé. Příběh jako takový není žádná sláva, ale i tak drží herní svět skvěle pohromadě a má hromadu zvratů a překvapujících momentů, které vás, pokud jste alespoň trochu jako já, budou hlavně ke konci zajímat. Ovšem i tak od příběhu nečekejte nic velkého. Často vás bude hnát od jedné postavě k druhé pořád dokola. Budete nuceni často skákat od jednoho dialogu k druhému a cestovat na koni přes půlku světa, jen aby vám jedna postava řekla ano.

Pointa celého King’s Bounty je totiž trochu někde jinde. A to v soubojovém systému, který je, stejně jako v ostatních dílech série, tahový. Vy se tak postavíte do čela vlastní mini-armády a na hexagonových políčkách budete svádět epické bitvy mezi dobrem a zlem. Nebo prostě mezi vámi a padouchy, kteří vás nechtějí pustit dál přes most. Právě na tahovém souboji je postaven samotný základ hry. Budete se tak muset starat o svoje jednotky, které se za vás budou v bitvách prát. Do každé bitvy si můžete přivést vždy až pět různých typů jednotek. V každé z nich se pak nachází určitý počet vojáků. Ten se odvíjí od vašeho levelu, vybavení nebo schopnostech v talentovém stromě. Jednotky jsou pak ještě rozděleny do čtyř různých tříd. Moc, magie, anarchie a nakonec řád. Každá třída má svoje typy vojáků a stejně tak má každý svoje výhody a nevýhody. Můžete si jednotlivé třídy spolu míchat, ale samozřejmě pokud si postavíte armádu jen z jednoho typu vojáků, většinou to s sebou nese určité výhody, jako je šance na obnovení vašeho tahu nebo větší poškození vojáků a naopak kombinace tříd sebou nese i určité nevýhody.

Zároveň se ve hře nachází předměty, které vylepšují právě jen jednu určité skupiny vojsk, takže i na to si musíte během sestavování vaší armády dát pozor.

Na bojišti už pak bude rozhodovat vaše taktika a hlavně chladná hlava. Převážně ze začátku to totiž nebude vůbec nic jednoduchého. Soubojový systém jako takový není vůbec složitý, ale pochopit všechny mechaniky hry může hlavně novým hráčům, kteří s takovýmto žánrem nemají zkušenosti, dát pořádně zabrat. O to horší je, že se už od samotného začátku hra s vámi nebude vůbec mazlit. Právě začátek může být pro méně zkušené hráče až frustrující. Každá jednotka, která vám totiž v boji zemře, je nenávratně mrtvá. Pokud přežil aspoň někdo z její čety, můžete si zbytek vojáků nakoupit zpět za předem daný objem zlata, který je ale menší, než pokud si budete chtít koupit celou četu úplně novou. Právě v rané fázi hry vás bude ztráta každého vojáka na bojišti pěkně bolet. Peněz totiž nebude hodně a s každým mrtvým jich bude ještě míň. Pokud vám jedna četa zemře, většinou si pro nové pak budete muset klidně i přes celou mapu znovu. O to horší je, že následně lepších jednotek mají kupci omezený množství, takže o to víc si pak života silnějších jednotek budete muset vážit.

Proto se velmi rychle budete muset naučit, jak svádět bitvy tak, abyste nejen vyhrávali, ale aby vaše ztráty byly postupně co nejmenší. Protože pokud se to nenaučíte, bude pro vás hra stále náročnější a náročnější. Naopak veteráni předchozích dílu se zde budou cítit jako doma.

K tomu, abyste toho docílili, se budete muset naučit jednoduché, ale dobře propracované mechaniky pohybu postav spolu s jejich aktivními a pasivními schopnostmi. Spolu s tím se budete muset naučit i nějaká ty kouzla, která můžete během bitev sesílat. Pokud se pak ale dostanete do fáze, kdy budete schopni porazit i ty nejsilnější protivníky bez ztráty jediného vojáka, budete vy sami cítit zasloužený pocit zadostiučinění a hrdosti nad tím, jak jste to skvěle zvládli. King’s Bounty tak není těžkou hrou, ale rozhodně je, a to hlavně ze začátku, k nováčkům dosti neférová a věřím, že pro někoho může být až silně frustrující.

Avšak King’s Bounty není jen o soubojích, i když jsou základním pilířem celé hry. Vlastně tady máme velký otevřený svět Nostrie s hromadou hlavních a vedlejších úkolů. Tady už je to trochu horší. King’s Bounty vždy bylo a stále je o soubojovém systému. Tentokrát se to ale vývojáři snažili trochu změnit a přinést nám k tomu i rozsáhlý příběh a hlavně prozkoumávání zajímavého světa.

Kamera se oproti původním dílům změnila. Už nevidíme postavu svrchu, ale místo toho tu je pohled z třetí osoby. Díky tomuto je zde větší důraz na průzkum světa. Který je ovšem takový nemastný neslaný. Vaše postava se pohybuje v něčem, co by se nedalo nazvat ani chůze, ani běh. Všechny pohyby jsou utahané a pomalé. Bedny se zlaťáky nebo všemožným odpadem se válí na každém rohu. Hledání těchto zapadlých odpadků vás nebude nijak bavit, spíš se to stane povinnost, protože to zlato zkrátka bude potřeba. Nedobrovolně se tak budete stávat obrovským odpadkovým košem, který bude rád za každý odpad, co našel v sudu, jen aby měl další groš na svoji armádu.

Pohyb po světě je totiž celkově neohrabaný, vaše postava nedokáže přelézt ani kamínek na zemi. Průzkum se tak stává spíše překážkou, než potěšením z objevování něčeho nového. Ano, máte tady pak i věrného koně, kterého můžete zavolat na písknutí. Ten je ale často horší než Klepna ze Zaklínače a velice rád se objevuje v zaseknuté textuře a jeho ovládání je v užších místech těžší, než se může zdát. Navíc ten je ve městech pomalý a do hrobek a jeskyní si ho zavolat nemůžete, takže v těchto oblastech je průzkum o to pomalejší.

Tomu nepomáhají ani NPC, která si vás často budou přehazovat jako pingpongový míček. Dialogy jsou často stejně jako pohyb velmi krkolomé. Postavy, se kterými se při záchraně světa potkáte, jsou jako zombie. Jde hlavně o jejich mluvu, výrazy a modely. Těch je bohužel ve hře velmi málo, takže i vedlejší postavy, které potkáte ve hře víckrát, si jednoduše nemůžete zapamatovat, protože tenhle obličej jste viděli už desetkrát předtím. O to horší je občas anglický dabing postav. Zemřel mi kamarád? Ale ne, tedy počkat, co mě to vlastně nezajímá? Postavám často chybí emoce a výrazy ve tváři tomu nijak nepomáhají. Ani vaše postava není nijak zázračně přesvědčivá. Dialogy jsou pevně dané, takže do jejich průběhu nijak zasahovat nemůžete. Jediná možnost, jak změnit zakončení misí, je možnost vybrat si, jakým způsobem úkol provedete. Většina misí má rozhodovací mechaniku, takže si můžete vybrat, jestli se postavíte na dobrou, nebo špatnou stranu anebo jestli na úkol půjdete chytře, nebo násilně.

Tato rozhodnutí mají minimální dopad na celkovou hru, ovšem rozhodují o tom, jaké schopnosti budete moci vylepšovat ve stromě dovedností. Za každý úkol totiž dostanete body do moci, magie, anarchie nebo řádu. Podle toho si pak určitě schopnosti můžete sami vylepšovat. Je to celkem zajímavý a pěkně udělaný nápad, ale ve finále je zde často i na obtíž. Celou hru jsem chtěl hrát jako „good guy“ a většinou jsem se snažil stavět na správnou stranu a vše, co šlo, řešit spíše mírovou cestou. Problém je, že stejně jsem to občas musel porušit jen kvůli tomu, že ten talent u anarchie byl jednoduše natolik dobrý, že jsem musel přejít na špatnou stranu síly. I když ono to stejně je spíše o vašich morálních rozhodnutích.

Ve finále je tak King’s Bounty 2 zajímavým titulem, který není rozhodně pro každého. Pokud jste nováček v žánru tahových RPG, tak zde kromě soubojů není nic extra, co by vás u hry mohlo dlouho udržet. Ovšem pokud již dlouho hledáte klasiku, akorát v novém kabátku, tak právě pokračování této legendy by mohlo být přesně to, co hledáte. Příběh je lehce nadprůměrný, ale rozhodně od něho nečekejte kdo ví jaké zázraky. Zato soubojový systém je udělaný vážně dobře. Navíc tomu velice napomáhá fakt, že z průzkumu se do bojů dostanete mrknutím oka a terén, po kterém jste před chvíli chodili, se stane bitevním polem. Tedy i různé nerovnosti zůstanou. To mění i souboje, kdy musíte terén využívat i pro váš prospěch. Například jednotky na dálku působí větší poškození, pokud útočí z vyvýšených pozic. 

Ovšem tohle dolů sráží všechno okolo. Průzkum světa je nezáživný a zdlouhavý, grafika už je taky místy zastaralá a i když na první pohled vypadá všechno velmi pěkně, tak textury žádný zázrak při bližším pohledu nejsou. I tak se na to ale ve finále nekouká špatně a krátké filmečky a dobře udělané efekty jsou jen plusovým bodem navíc. Bohužel ale všudypřítomné propady snímků za vteřinu a mnohdy dosti otravná kamera jak na bojišti, tak u dialogů jsou zase jen drobnosti, které nám ale dohromady dělají z King’s Bounty jen lehce nadprůměrný titul. 

Ve hře jsem strávil přes padesát dlouhých hodin a musím říct, že jsem si celé dobrodružství náležitě užil. To ovšem nic nemění na tom, že King’s Bounty 2 není pro každého a ne každý si hru užije stejně jako já. I tak se ale jedná o dobrý titul, který hlavně fanoušci předchozích dílů budou milovat. Za tým Indiana si tak tento díl odnáší doporučení na 6 bodů z 10. Ovšem pokud jste právě tím fanouškem, klidně si tam jeden nebo rovnou dva body k dobru přidejte, protože tahle hra určitě stojí minimálně za vyzkoušení. 

Hru můžete zakoupit na CZC.cz