Jak se s remasterem poprala Trilogie Crysis? Má vůbec smysl si ji pořídit?

Co jsi dostal na Vánoce? Nový počítač. Ty jo, fakt? A rozjede to Crysis? Věta, kterou každý majitel počítače a hráč stříleček z pohledu první osoby musel aspoň jednou za život slyšet. 

Poslední dobou je to s remastery her poměrně zapeklité, a proto se v tomto článku podíváme na to, jak se už tak náročná herní trilogie Crysis s vylepšeními poprala a v jakém je stavu oproti původním verzím s ohledem na rok 2022. 

Při zapnutí původního Crysis 1, pro účel porovnání, jsme byli ohromeni tím, jak titul téměř nezestárl. Tedy samozřejmě je vidět, že vyšel v roce 2007, ale hra pořád vypadá k světu i po čtrnácti letech a i na nejnovějším stroji měla problémy s plynulými snímky. Bohužel to je způsobeno tím, že původní verze využívala pro běh logiky hry pouze jedno jádro procesoru a nepodporovala multithreading, to platí i pro remasterovanou verzi, což hru zpomaluje. Crysis 1 i Crysis 2 měly problém s chodem v režimu na celou obrazovku a lépe běžely v okně bez rámečku a všechny tři díly postrádaly nastavení obnovovací frekvence hry. K tomu se ale vrátíme později.

Každopádně první díl byl ten, který remaster potřeboval nejvíce a také jsou ve výsledku změny v případě prvního dílu nejvíce znát. Remaster si zachoval evoluční a i v dnešní době kvalitní mechaniky a kromě grafických změn, jako reprezentace hloubky textur, vyšší rozlišení, úprava osvětlení, více částicových efektů, větší množství a věrnější zobrazení stínů, přinesl i modernější ovládání. Díky tomu se remaster prvního dílu hraje o něco lépe a působí více intuitivně. Například v původním titulu byla jediná možnost, jak si přepínat schopnosti otevřením kruhového menu a vybrat si některé ze schopností. Toto menu v předělaném dílu sice jde zapnout, ale ve výchozím stavu hra po vzoru dalších dvou nástupců například při podržení Shiftu přepne automaticky oblek do režimu rychlosti či při podržení mezerníku přepne oblek do režimu síly, abyste vyskočili výše. Proto se první díl této série nyní hraje mnohem lépe s ohledem na dnešní ovládání. Taktéž musíme zmínit herní engine, který také prošel změnami. Jdou pocítit už při hře a většina zásahů do logiky hry byla hlavně z důvodu optimalizace. V remasteru se například některé předměty třiští na méně kusů nebo například ragdoll nepřátel zůstává aktivní i po tom, co se přestanou hýbat. 

První díl měl největší problémy s chodem na našem zařízení. A to jak původní díl, tak remaster, a proto jsme museli hodně šachovat s grafickým nastavením. Remaster nově nabízí ray tracing a DLSS, které opravdu pomáhá v udržení stabilních snímků bez výraznější ztráty kvality obrazu díky technologii využívající umělou inteligenci pro vykreslování grafiky, které podporují pouze karty RTX. Žádný díl však nepodporuje alternativu DLSS, a to FidelityFX. Ray tracing si bohužel tolik v Crysis 1 neužijete oproti ostatním dílům, protože technologie tolik v přírodních podmínkách nevynikne, a tak je lepší ray tracing nechat vypnutý. A samozřejmě nesmí chybět „Can it run Crysis?“ nastavení. U kterého neobstála ani naše sestava na jedničku. Hra měla pod 60 snímků za sekundu bez zapnutého DLSS.

Změny se dočkaly i zvuky zbraní, které teď zní více „basitě“ /hrubě a mohutněji, ale zase se nám zdálo, že jsou usekané a nekvalitně zpracované.

Jak už jsme dříve zmiňovali, tak hned po úvodní scéně jsme se museli začít hrabat v nastavení z důvodu nedostatku snímků. Tento problém vyřešilo přepnutí zobrazení hry do okna bez rámečku. V remasteru druhého dílu už tolik změn v kvalitě grafiky vidět není a i když ke změnám v grafice došlo, tak největší změny podstoupilo světlo a stíny. Stíny jsou nyní měkčí a působí lépe a také byly přepracovány některé textury včetně nepřátelských vojáků. Ke změnám v hratelnosti oproti prvnímu dílu nedošlo a hlavním rozdílem oproti původnímu druhému dílu zůstává přidaná technologie DLSS a hlavně ray tracing, který ve městě plném kaluží, vody a světel brilantně vynikl. Ray tracing druhému dílu Crysis opravdu sedl, ale ani ten se bohužel nevyhnul problémům. Například se nám při hraní stalo, že ray tracing se nějak divně projektoval i přes mrtvolu vojáka, který ležel na kaluži. Přesto je ale Crysis 2 titulem, který dokáže ray tracing díky svému prostředí opravdu využít.

V případě třetího dílu této série se už dá říci, že remaster je spíše formalitou, protože s sebou nenese zrovna moc změn. Je to celkem pochopitelné vzhledem k tomu, že třetí díl opět přinesl ve své době revoluční grafiku, tak i na dnešní úroveň bohužel „omlazení“ dílu není úplně vidět. Jediné, co přepracování třetího dílu přineslo, je větší kvalita textur při nízkých detailech a lehký pokles snímků za sekundu, což způsobuje ray tracing, který se však dá vypnout.

Všechny remastery bohužel přišly o možnost multiplayeru, ale jinak se jedná o plnohodnotné hry. Prvnímu dílu osvěžení grafiky krásně prospělo, přepracování druhého dílu neurazí a třetí díl je možná i lepší v případě původní hry, která ještě navíc nabízí multiplayer, který sice není už tak populární, ale pořád se dá připojit a hrát s ostatními hráči. Přepracování celé trilogie Crysis je krásným příkladem toho, jaké hry se remasterovat vyplatí a jaké ne. Crysis 1 z roku 2007 si remaster zasloužilo, ale Crysis 2 z roku 2011 už dostal jen lehké osvěžení v podobě ray tracingu.

Pokud jste čekali od remasterů snížení náročnosti na hardware při maximálních detailech, tak vás zklameme. Crysis si stále drží svou pověst jakožto zkouška ohněm pro nejvýkonnější sestavy. Navzdory tomu však jsou všechny díly lépe optimalizované než v původním provedení a jestli vám i přesto nebude výkon stačit, tak vás může spasit právě DLSS, které sice může lehce rozmazat obraz, ale díky velkému množství nastavení si najde ideální míru DLSS každý.

Doufáme, že Vám tento článek pomohl s rozhodováním, zda se do jednotlivých Crysis titulů vyplatí investovat peníze, či nikoliv a informovalo vás o míře zkrášlení všech tří her. Určitě doporučujeme dát šanci předělávkám prvního a druhého dílu, které přinesly dostatek změn, aby se jejich pořízení vyplatilo.