Historie Assassin's Creed a První civilizace

V dnešní době asi neexistuje jediný hráč, jenž by neslyšel jméno Assassin’s Creed. Série, v jejímž středu najdeme nekončící souboj asasínů usilujících o svobodu a mocichtivých templářů, kteří se pravidelně střetávají na poli nejen reálné, ale i té smyšlené historie, která provařený střet dobra se zlem obohacuje o pořádnou dávku sci-fi.

Kromě poskakujících zakuklenců, kteří v rukávu schovávají slavnou skrytou čepel, jsme se tak v průběhu let seznámili i s pradávnou a tajemnou První civilizací, jejíž linka se táhne napříč celou značkou. Ti, kteří tu byli dříve - nebo chcete-li rasa Isu - dodnes tvoří jeden z nejzajímavějších a nejunikátnějších prvků série, jež si ke dnešku může na konto připsat už 11 vydaných titulů, několik menších her, slušnou porci knih, komiksů, několik menších filmečků v čele s výborným Embers a dokonce i jeden celovečerák.

Tento rok ale Assassin’s Creed čeká další zářez. Vypravíme se až do devátého století, abychom si coby mocný vikingský nájezdník podrobili vzkvétající anglická království. Na drakkar směřující do Valhally se však nalodíme až ke konci roku. Abychom vám tohle mučivé čekání trochu zkrátili, vrátíme se dnes v čase a podíváme se na minulost celé série. Především si ale povíme o srdceryvném příběhu První civilizace.

Upozornění: článek i video obsahují velké spoilery pro příběh jednotlivých her.

Než se ale k prastarým bytostem dostanete, musíme trošku do historie. Možná vás tak překvapí, že v roce 2007 první Assassin’s Creed vůbec neměl vypadat tak, jak ho známe. Tehdy to byl totiž ještě Princ z Persie. Slavná série z dílen Ubisoftu se totiž měla dočkat přírůstku v podobě hry Prince of Persia: Assassins. V něm hráli asasíni roli princových ochránců. 

I když jsme se tohoto titulu nikdy nedočkali, samotný koncept hraní za vytrénovaného náboženského zabijáka přetrval, a tak vznikl právě Assassin’s Creed. Prvotní nápad hraní za asasína přežil, ale vše ostatní se změnilo k nepoznání. Ochranu prince proto nahradila eliminace cílů vyznačených řádovým mistrem a hra také měla mnohem větší sklony k otevřenému světu.

To bylo ostatně poznat i na způsobu pohybu městskou infrastrukturou. Hlavní hrdina Altair vyšplhal prakticky na cokoliv a do kupek sena ladně skákal, klidně i z dvaceti metrů a to bez potřeby operace páteře. O tom si mohl Princ nechat jenom zdát. Jen ty povinné kurzy plavání by zabijáci potřebovali jako sůl!

Nejen svět a hratelnost ale byly u Assassin’s Creed doslova masivní. Ubisoft tehdy přinesl i unikátní dějovou linku, která během vývoje znatelně nabobtnala a představila nám hned dva protagonisty. Barmana Desmonda Milese zastupujícího současnost posunutou o pár let kupředu (konkrétně rok 2012), který s pomocí stroje zvaného Animus prožíval minulost svého prapředka, právě asasína Altaira. 

V Altairově kůži jsme tak strávili většinu herního času, abychom byli svědky jeho pokání. A také s jeho pomocí odhalili prohnilost masyafského bratrstva, který vedl tajemný Al Mualim. Tehdy jsme se také poprvé seznámili s Úlomkem Ráje - jednou z tajemných technologií, kterou stvořila právě První civilizace. V Asssassin’s Creed se konkrétně v plné parádě ukázalo Jablko ráje, po kterém i v Desmondově linii toužila stále prosperující větev templářů v čele s Warrenem Vidicem, kteří jej chtěli využít k ovládnutí lidstva.

O dva roky později jsme se dočkali veleúspěšného pokračování Desmondovy linie, která navázala jeho útěkem s asasínkou Lucy z komplexu Abstergo ovládaného templáři. Díky tomu se Desmond seznámil s upadajícím torzem bratrstva asasínů. A také získal vytuněnou verzi Animu.

V něm se vydal do renesanční Itálie, kde jsme se seznámili s nadutým floutkem Eziem Auditore da Firenze. Tragické události jej však donutily přestat nahánět kdejakou sukni a místo toho obléct asasínskou bílou, aby se mohl vydat na cestu pomsty.

V mohutném druhém díle nám bylo k dispozici prosluněné Toskánsko, a tak jsme se podívali především do renesanční Florencie pulzující uměním a překrásných Benátek. Nad vší krásou se však vznášel zlověstný otazník v podobě templářů, kteří opět kuli své pikle. A to tentokrát pod vedením Rodriga Borgii, se kterým jste se střetli v samotném Římě, abyste mu zabránili v získání dvou mocných artefaktů První civilizace.

Opět jsme se tak setkali s Jablkem, které bylo napříč sérií nejčastějším zástupcem technologie Isu. Tentokrát se k němu ale přidala i Hůl Ráje, která z Rodriga Borgii udělala pěkně silného protivníka. Nakonec jej ale Ezio porazil a s pomocí obou Úlomků se mu podařilo odemknout kryptu po Vatikánem, ve které se skrývalo největší překvapení hry - první Isu, kterou jsme kdy mohli spatřit.

Bohyně Minerva tehdy Desmonda skrze Ezia varovala před katastrofou, o které jsme zatím nic moc nevěděli. Co jsme se ale dozvěděli, bylo, že Minerva nebyla bohyně. Prostě přišla před námi. A žila tisíciletí pod různými jmény stejně, jako ostatní jejího druhu. Jejich osud byl však záhadou.

Pokud jste ale byli pilní a hru jste prošli skutečně pečlivě, mohli jste postupně objevit jedno z jejích největších tajemství. A během toho přijít na to, že každý druhý vojevůdce měl Úlomek Ráje schovaný někde v kapse.

Poskládáním kraťoučkých útržků, jež byly průběžně k nalezení všude po herním světě, jste totiž přišli na fakt, že bibličtí Adam a Eva nebyli vyhoštěni z Ráje, ale uprchli z města vybudovaného První civilizací. Proč? To jsme zatím nevěděli. 

Odpověď na tuto otázku však měla přijít dříve, než bychom mysleli.

V pokračování Eziova příběhu, které neslo příznačný podtitul Bratrstvo, jsme se vrátili do Říma. Na rozdíl od druhého dílu nám tu ale byla tahle italská metropole k dispozici se vším všudy, abychom si ji mohli prolézt od nejvyšších vrcholků obřího Kolosea až po temná zákoutí katakomb zamořených sebrankou krvežíznivých fanatiků.

Naším úhlavním nepřítelem byl opět Rodrigo Borgia, který si ale do nového dílu přivedl pořádnou posilu v podobě zbytku své povedené rodinky. Ezio tak musel čelit svodům krásné, ale pěkně zákeřné Lucrezie, a vypořádat se i s horkokrevným Cesarem, jenž měl nemalé cíle, které mělo naplnit získání Jablka Ráje.

Aby na to ale náš oblíbený asasín nebyl sám, dostali jsme do rukou mocnou zbraň v podobě římského bratrstva zabijáků, které jsme mohli vysílat na mise nebo je kdykoliv povolat, když šlo do tuhého. Udělat z nepřítele jehelníček přeci vůbec není k zahození, že? 

Není. V současnosti přitom Desmond zamířil až do města Monteriggioni, v jehož rodové vile kdysi bydlel sám Ezio. S vylepšenou verzí Animu a pomocí svých přátel se tehdy pokoušel zjistit, kam slavný zabiják ukryl Jablko Ráje.

Pátrání nakonec naši nesourodou čtveřici zavedlo do Kolosea, kde Desmond objevil tajný průchod vedoucí do nedalekého kostela. Při pátrání po Jablku se zde ale setkal s další Isu známou jako Juno, která promlouvala jen k němu a zrakům ostatních byla skryta. 

Stejně jako Isu Minerva i Juno promluvila o svém lidu a zmínila katastrofu, která kdysi tuto rasu zničila. Nejzajímavější ovšem bylo, že jsme se právě díky Juno dozvěděli, že Isu stvořili člověka. Ten však neměl myslet. A podle Juno bylo největší chybou právě to, že se obě rasy - tedy člověk a První civilizace - smísily a utvořily tak linii výjimečných jedinců, kteří uměli používat Orlí pohled (tedy šestý smysl, který lidem chyběl) a Úlomky Ráje. A jedním z takových jedinců byl právě Desmond. 

Poslední krutou ránu nám ale hra zasadila až na samém konci, kdy se také naposledy objevila Juno, jakmile se Desmond dotkl Jablka. To ale neměl dělat, protože jej tak Isu mohla ovládat a vyjevit mu pravdu - Lucy ve skutečnosti operovala jako templářka, která společně s Warrenem Vidicem v rámci projektu Siréna naoko uprchla s Desmondem, aby mu pomohla získat Jablko Ráje. To chtěli templáři získat pro stavbu obřího satelitu, se kterým by mohli sledovat a vyhledávat jedince s potenciálem Isu.

Hra tak skončila záběrem na Desmonda a Lucy bezvládně ležící na podlaze. Při závěrečných titulcích jsme ale slyšeli tajemný hlas, který trval na tom, aby se hlavní hrdina vrátil zpět do Animu.

A tak jsme se ocitli na Ostrově. Lokaci, která představovala nouzový režim softwaru Animu. Zde se uvězněný Desmond setkal s legendárním Subjektem 16, který mu prozradil, že k úspěšnému opuštění Ostrova musí dokončit Eziův příběh.

Náš italský zabiják už v případě dílu Odhalení znatelně zestárl. To mu ale nebránilo v tom, aby se vydal do legendárního města Masyaf známého z prvního dílu a pátral zde po odkazu neméně známého asasína Altaira. 

A hledání jej zavedlo až do Konstantinopole, dnešního Instanbulu, kde se Ezio seznámil s místním bratrstvem vedeným vtipálkem Yusufem, který Ezia obdaroval skrytou čepelí s hákem. A s tou se to teprve šplhalo! I když tak už měl Ezio svá léta, po domech ještě nikdy nelezl rychleji.  

Odhalení tak odvyprávělo finální etapu Eziova života, která se s pomocí několika vzpomínkových klíčů nádherně propojila s Altairovou linií, již jsme tak definitivně uzavřeli. A zjistili, že Altair za dob svého života využil Jablko ke konstrukci klíčů a nebo druhé skryté čepele, která ovšem nevyžadovala oběť v podobě useknutého prstu.

Desmond, a my s ním, také konečně zjistí úplnou pravdu o pádu První civilizace, když k němu předstoupí třetí z Isu - samotný Jupiter. Ten mu vysvětlí, že jeho rasa kdysi dávno čelila podobné katastrofě, která nyní hrozí zničit lidstvo, a snažila se jí předejít vybudováním krypt, kde zkoumali možná řešení. Žádné z nich ale nefungovalo, a proto jejich civilizaci vyhladila obrovská sluneční erupce. A to samé nyní hrozí lidem.

My však máme naději v podobě hlavní krypty, kde Isu shromažďovali a bezpečně ukryli všechna data. S informací o jejím umístění se Desmond konečně probouzí z kómatu a zjišťuje, že se k nim přidal jeho otec William, sám zkušený asasín.

Než se ale posuneme o rok kupředu, pojďme si ještě něco povědět o Subjektu 16, s jehož malbami jsme se mohli setkat už v prvním díle. Skutečné jméno tohoto muže je Clay Kaczmarek a možná vás překvapí, že i on patřil do Bratrstva. Jak se tedy dostal do Absterga?

Jeho hlavním cílem bylo infiltrovat Abstergo, aby získal co nejvíce informací o technologii Animu. Jako Subjekt 16 tedy prožíval vzpomínky svých předků, což ale mělo neblahé následky. Brzy se u něj, stejně jako u Desmonda, začal projevovat tzv. efekt prolínání, kdy těžko rozeznával vlastní vzpomínky a vzpomínky svého předka. Clay byl ovšem v Animu nucen trávit celé dny, a to do té míry, že jej nerozeznatelná realita dohnala až k sebevraždě.

Předtím ale v Animu stihl vytvořit umělou inteligenci, svou kopii, která hráči sem tam pomohla. A také se objevila právě na Ostrově. To, co jsme viděli, tedy vlastně nebyl Subjekt 16, ale jen jakási projekce jeho osobnosti. 

Poslední kapitolu Desmondova příběhu uzavřela výprava do Ameriky za dob revoluce. Zprvu jsme si mysleli, že budeme hrát za sympatického Haythama Kenwaye, který se v úvodu titulu pokouší získat jakýsi zvláštní amulet. Dokud se neukázalo, že většinu vyprávění ponese na bedrech jeho syn, míšenec jménem Connor (na jeho indiánském jménu bychom si zlámali jazyk, tak ho ani nebudeme zkoušet vyslovovat). 

V jeho kůži jsme byli svědky nejvýznamnějších událostí, které utvářely historii novodobé Ameriky. Společně jsme tedy například pili čaj v Bostonu a nejednou si užili rachot válečné vřavy. Tohle je ale Assassin’s Creed, a proto nebylo překvapením, že za všechny nitky vlastně opět tahali templáři v čele s Haythamem. 

Connor se tedy chopil tomahawku a vydal se na lov. Díky své cestě, jež byla poseta těly jeho nepřátel, se tak konečně zmocnil dalšího z Jablek Ráje, díky němuž se mu po letech opět zjevila Juno. Ta nařídí, aby amulet, ve skutečnosti klíč od První civilizace, zakopal do hrobu syna svého mentora.

A skutečně - o pár století později tento klíč nachází Desmond, který tak konečně může odemknout poslední z místností krypty, kam jej v předchozím díle nasměroval Jupiter.

Než se tak ale stane, hologram Juno mu odhalí další část pravdy o První civilizaci. Tato krypta byla jiná než ostatní. Zde totiž Juno společně s Jupiterem a Minervou pracovala na odvrácení solární erupce. Zprvu Isu přemýšleli nad soustavou věží, které by společně vytvořily solární štít. Času však bylo příliš málo, a tak byl projekt zastaven jen s jednou nedokončenou věží. Dalším nápadem bylo energetické pole kolem Země - to ale vyžadovalo příliš energie, kterou ani vyspělí Isu neměli. A neměli ani čas na to, aby zkusili ochránit jediné město.

To vedlo k odhalení skrytého potenciálu Úlomků Ráje. Co Isu sloužilo k ovládání lidstva, nyní mohlo všechny spasit. Ani tucet jich ale nestačil.

Páté řešení mělo vědomí Isu přenést do stroje a ochránit je. Experiment, pro který se přihlásil Junin manžel Aita, však nemohl skončit hůře. S myslí uvězněnou ve stroji a tělem člověka měl jediné přání: aby jej jeho žena zbavila utrpení. Což se také po týdnech naléhání stalo.

Desmond se tedy chystá zastavit přicházející katastrofu. Zastaví jej však Minerva, podle níž je cena příliš vysoká, protože by svým dotekem zároveň osvobodil Juno, která zde byla uvězněna, aby nemohla ovlivňovat lidi. Kdyby tedy nakonec hrozící katastrofa přece jenom proběhla, Desmond by se stal bohem generace, jež by stejně jako kdysi povstala z popela a celý cyklus by tak začal nanovo.

Desmondovo rozhodnutí je ovšem jasné: dotýká se podstavce a zachraňuje svět. Tím si ale zároveň podepisuje ortel smrti a dává svobodu Juno, která mizí neznámo kam.

Zajímavost: K Asssassin’s Creed III patří i mnoho přídavků. Mezi nejvýznamnější bychom mohli počítat příběhový dodatek Tyranie krále Washingtona, v němž se do rukou oblíbeného prezidenta dostane Jablko Ráje. Protože mu ale nedokáže odolat, pod jeho vlivem začne Ameriku přetvářet v mocné království. Takhle si tenkrát tu revoluci asi opravdu nepředstavovali.

Po Desmondově smrti se mnohé změnilo. Svět byl sice zachráněn, ale templáři, respektive Abstergo, bohužel našli Desmondovy ostatky, ze kterých získali cennou DNA. Tak jsme se jako bezejmenný zaměstnanec této společnosti vydali do prosluněného Karibiku. Naším cílem bylo prozkoumat vzpomínky Edwarda Kenwaye - piráta, který zdánlivě neměl s asasíny vůbec nic společného.

Jenže tím, že zabil bývalého asasína Duncana a přivlastnil si jeho totožnost, spustil pořádný příběhový kolotoč. Mrtvý asasín měl totiž templářům doručit veledůležitou zásilku související s bájnou Observatoří, kterou karibští templáři neúnavně hledali.

Edwarda ale takové malichernosti nezajímaly. To spíš pořádná kupa zlata. Časem ale pochopil, že má pomoc asasínům z města Tulum také něco do sebe. Zvlášť, když se ukázalo, že Observatoř obsahovala další mocný artefakt První civilizace, který uměl díky krvi vystopovat kohokoliv na světě. A vypadal jako legendární Křišťálová lebka. Tady ale naštěstí nebyli emzáci (reference na Indianu Jonese).

V současnosti se naopak nakonec ukázalo, že jedna z postav nebyla až tak bezvýznamná, jak bychom mysleli. Ajťák John, který vás provází po celou dobu hraní v přítomnosti, je totiž Mudrc. Stejně, jako Bartoloměj Roberts v Edwardově linii. 

Všechno vaše hackování, všechny mise, které jste pro něj dělali, měly totiž oslabit Animus, aby světlo světa spatřila Juno, která se dosud skrývala v systémech Absterga. Johnův plán, tedy znovuoživení Juno ve vašem těle, ovšem nevyšel. Juno totiž na tak velký krok zatím nebyla připravena a John byl později zabit ochrankou Absterga. Jeho tělo si ale templáři ponechali, protože obsahovalo unikátní genetickou informaci.

Rogue byl posledním dílem, který uzavřel jednu generaci Assassin’s Creed. A důrazně vám doporučujeme, abyste si jej zahráli před Unity. Jednak se jedná o šíleně nedoceněnou hru a jednak titul vyplňuje několik příběhových souvislostí, které byste mohli postrádat.

Ačkoliv se hra nese v duchu Black Flag, příběh je velmi odlišný a vrací nás zpět do Ameriky, kde se setkáváme se Shayem Cormacem. Toho už přestává bavit být asasínem, a tak si poprvé v historii (Ehm ehm, tedy s drobnou výjimkou Haythema) zahrajeme za templáře.

Napříč mrazivými vodami Atlantiku tentokrát Shay pátrá po artefaktech První civilizace, které by jej měly zavést až do Chrámu předků. Templáři i asasíni si myslí, že tato technologie, kterou po sobě zanechala První civilizace, je zbraň. Jenže opak je pravdou, což potvrdí zemětřesení, která vyvolá odstranění artefaktů. Nikoli zbraň, ale ochrana. Takový je účel této technologie.

Jedna z nich nakonec zavede Shaye až do Paříže, kde se setká s asasínem jménem Charles Dorian. To už je ale úplně jiný příběh…

Unity mělo přinést mnohé. Lepší grafiku, vylepšený parkour a úžasný příběh situovaný do dob Velké francouzské revoluce. Prostě skutečný next-gen zážitek. Zdánlivě perfektní recept na úspěch ale narušila krutá realita, která záhy přinesla rychlé vystřízlivění v podobě mnoha bugů a technických problémů. Unity však i přesto zůstává jedním z nejrevolučnějších dílů série, a v dnešní době už si jej dokonce můžete v klidu zahrát.

Hra nám představila Arna Doriana, který se po tragické smrti svého otce dostává pod patronát velmistra templářského řádu. Sám se ale později přidává k asasínům, když je jeho adoptivní otec zavražděn a Arno později uvrhnut do Bastily, kde potká asasína Belleca.

Arnovi se později podařilo odkrýt pravý důvod celého spiknutí. Templář jménem Germain plánuje revoltu, kterou by následoval prapůvodní učení templářů. A zde se dostávají do hry Úlomky Ráje. 

Překvapivě se však nejedná o Jablko, ale tentokrát o Meč, který jsme mohli zahlédnout už v Assassin’s Creed II.

Tato zbraň původně sloužila První civilizaci, když mezi rasou Isu vznikly neshody, které později přerostly v konflikt známý jako Válka sjednocení. Tehdy Isu Héfaistos stvořil Úlomky Ráje, mezi nimiž byl i Meč, které měly tuto válku co nejrychleji ukončit. Paradoxně ale jen navýšily počet mrtvých.

V současnosti jsme naopak zjistili, že tentokrát zkoumáme vzpomínky Proroka, jenž měl v DNA zakódovány vzpomínky předků. Zajímavější ale je, že takzvaný Helix byl součástí mnohem většího projektu Fénix. Ten Abstergo spustilo po smrti Proroka Johna Standishe a hlavním cílem tohoto projektu bylo získat fragmenty DNA Isu, kterou tito jedinci mají. 

Hlavním důvodem, proč Abstergo sbíralo tento genetický materiál, ale nebyly vzpomínky. Plán Absterga byl mnohem, mnohem šílenější. Společnost totiž chtěla z dostatečného množství DNA První civilizace naklonovat své vlastní Isu a obnovit tak tuto dávno zaniklou rasu.

Zajímavost: Unity dostalo i přídavek v podobě Mrtví králové, ve kterém se objevila velmi zajímavá technologie. Hlava svatého Diviše totiž skrývala Jablko Ráje, a mezi její největší přednosti patřila schopnost vyděsit nepřátele k smrti. Bez Jablka se ale jednalo jen o praktickou svítilnu, která nepotřebovala žádné palivo.

Z revolučních uliček Paříže jsme zamířili až do viktoriánského Londýna plného kouře a páry. Tentokrát se nám ale do rukou dostali hned dva hlavní protagonisté odlišní jako oheň a voda. Sourozenci Jacob a Evie se totiž rozhodli anglickou metropoli vymanit z područí templářů vedených ambiciózním Crawfordem Starrickem.

Na této cestě jim pomohlo mnoho známých osobností tehdejší doby v čele s Alexanderem Bellem, který oběma dvojčatům vyrobil tu zdaleka nejzajímavější hračku celé hry. Eziova háková čepel možná byla zábavná, ale plavné poletování na vystřelovacím lanku, na němž jste se doslova vznášeli nad zalidněnými londýnskými uličkami, by ústřední dvojici záviděl i sám Batman. 

Templáři ale také měli několik silných karet v ruce, a s postupem času je začali odhalovat. Jejich esem v rukávu byl velmi mocný Úlomek Ráje, kterého se chtěli za každou cenu zmocnit, aby mohli svrhnout monarchii a získat tak neomezenou politickou moc.

I když se ale obě dvojčata snaží, Starrick nakonec Úlomek zvaný Roucho Ráje získá, když se mu podaří proniknout do krypty pod Buckinghamským palácem.

Proč ale vlastně Roucho vzniklo? Možná vás překvapí, že se původně nejednalo o zbraň, jak by mohlo Syndicate naznačit tím, že dal artefakt Starrickovi nadlidskou sílu a odolnost vůči zraněním. 

Vzpomínáte na to, jak jsme zmiňovali Válku sjednocení? Právě tehdy umíral jeden Isu za druhým, a tak bylo potřeba zakročit. S řešením tehdy přišel Isu Consus, kterého byste spíše mohli znát jako Prométhea. Právě on sestrojil první Roucho, které mělo schopnost vyléčit jinak smrtelná zranění a představovalo řešení občanské války.

To, co jsme viděli v Syndicate, ale překvapivě není Roucho, které vytvořil Consus. To například sehrálo značnou roli v dobrodružstvích řeka Iásóna nebo při pokusu o oživení Bruta. Největší odlišností Prométheova Roucha ale bylo to, že tento Úlomek Ráje obsahoval vědomí svého stvořitele. Consus totiž před svou smrtí přenesl své já do Roucha, protože smrt byla jedna z mála věcí, které nedokázalo vyléčit. A tak tento Isu v podstatě přežil první solární erupci a putoval od pokolení k pokolení. A vybudoval si značný vztah k lidské rase.

V současnosti po londýnském Rouchu pátrají nejen templáři, ale i vy a hrstka asasínů. Když se ale dostanete na místo, kam Evie a Jacob Roucho uschovali, propukne bitka mezi těmito dvěma řády. A bohužel z ní jako vítězové vyjdou templáři, kteří si Roucho odnesou.

Jak jsme už naznačili, právě moc Roucha je pro templáře potřebná k vytvoření klonu Isu. Jak už ale víme, v systémech Absterga nenápadně slídí Juno, která má s tímto Úlomkem ráje své vlastní plány.  

Série si dala výživnou dvouroční pauzu, aby nás v roce 2017 vrátila až do časů starověkého Egypta. Naším úkolem bylo tuto mocnou říši ochránit v roli medžaje Bayeka ze Síwy, který se po tragických událostech na začátku hry zavázal vyhladit tajemný Řád předků, který předcházel templářům.

Proto musel Bayek společně se svou milující ženou Ayou založit takzvané Skryté, jejichž úkolem bylo chránit egyptský lid. A není těžké uhodnout, že právě Skrytí položili základ toho, co dnes známe jako Bratrstvo asasínů.

Do hry ale opět vstoupily artefakty První civilizace. Konkrétně Jablko Ráje a Hůl Ráje, kterými chtěl Řád předků získat přístup do uzamčené krypty Isu. Tedy podobně, jako Rodrigo Borgia ve druhém díle.

Mimo to jste ale ve hře mohli najít i šest hrobek, ve kterých šest různých Isu promlouvalo přímo ke hlavní hrdince současné příběhové linie. Podobně, jako Minerva promlouvala k Desmondovi skrze Ezia. Většina vzkazů sice moc smyslu nedávala, ale jeden z nich potvrdil, že Isu během doby před katastrofou zkoušeli nespočet různých simulací vzdálené budoucnosti, které hrozila stejná katastrofa, jako jim. Jejich snažení ale bylo marné, dokud nenarazili na Desmonda. Který měl, jak už víme, spasit svět lidí.  

I to snad přesvědčilo Laylu Hassan, která právě Desmonda nahradila coby zástupce současné linie, aby se připojila k asasínům. Sama totiž předtím pracovala pro Abstergo.

Rok nato jsme zamířili do starověkého Řecka, které bylo velkolepější a mnohem rozsáhlejší. V této hře jste mohli klidně utopit stovku hodin a stále jste s ní nebyli hotovi. Snad i proto, že se Ubisoft inspiroval u Homérova největšího hrdinského eposu.

Heroický příběh Sparťanských sourozenců Kassandry a Alexia, u nichž jste si mohli vybrat, za koho hrát, vám netradičně Úlomek Ráje předhodil hned na jeho začátku. Dědictvím vaší rodiny totiž bylo Leonidovo kopí - ve skutečnosti se ale jednalo o zbraň První civilizace známou jako Kopí Ráje, které plnilo podobný účel jako Meč Ráje. Paleta jeho využití však byla mnohem širší. 

Jeho použití dávalo nositeli nadlidskou sílu, extrémní rychlost a reflexy, schopnost ovládat oheň a další elementy. Zkrátka vše, co jste v Odyssey mohli okusit. Pokud jste tedy měli dostatek energie. To ale nebyl jediný Úlomek Ráje, se kterým jste se ve hře setkali. Mimo artefaktů, které uctíval zdejší kult Kosmos, hrála prim i bájná Atlantida, jejíž vstup střežila mysteriózní Hermova Hůl. Tu stvořil sám Isu Hermes, jehož učení později vedlo ke vzniku Hermova kultu. A není příliš těžké si domyslet, že právě z něho později vzešel kult Kosmos.

V holi se ale skrývalo mnohem více, protože další z Isu - Aletheia - do tohoto předmětu přenesla své vědomí, aby později mohla její nositele naučit, jak se ovládá. Což hlavní hrdina či hrdinka potřebovali jako sůl, jelikož právě Hermovu Hůl získali od samotného Pythagora.

A zde navazujeme mohutnou expanzí Zkáza Atlantidy, která nám v rámci několika simulací ukázala život a strasti Těch, kteří tu byli dříve. Také jsme se seznámili s dosud neznámými Isu, jako byl Poseidon, Cháron nebo Hádés.

Světem První civilizace nás provázela sama Aletheia, jež později odkryla jedno z nejúžasnějších, ale i nejstrašlivějších tajemství Isu. Tajemství projektu Olympos.

Ten měla na svědomí Juno, která společně se svým druhem Aitou vytvořila několik hybridů. Ti byli výsledkem lidí spojených s artefakty Isu a dodnes si je připomínáme v legendách. Medúzy. Kyklopové. Minotaurové a sfingy. 

Tak nehumánní experimenty ale samozřejmě odporovaly vůli Poseidóna, a tak Juno i Aita museli Atlantidu opustit. I to mohl nakonec být jeden z důvodů, proč Juno tak moc pohrdala lidstvem.

V současnosti se Layla vydala Atlantidu hledat, ale našla mnohem více. Minulost a současnost se tak propojily v jedno a z Layly se stal nový nositel Hermovy Hole. Kassandra či Alexios proto mohli konečně ulehnout k věčnému spánku.