Podobně jako u Assassin’s Creed Odyssey nás Ubisoft opět potěšil a dostali jsme tak unikátní možnost si osahat Assassin's Creed Valhalla a to několik měsíců před oficiálním vydáním. Pokud nežijete v naprosté izolaci, asi už jste slyšeli o tom, že nejnovější díl hašašínské série nás přenáší do konce 9. století, kdy vikinští válečníci plenili anglické pobřeží. Hlavním hrdinou či hrdinkou hry bude Eivor, při tom se ovšem nejedná o opakování cestičky, kterou nám vyšlapalo Odyssey. Když jsem tak hru měl možnost zkoušet, byl jsem velmi příjemně překvapen z toho, že si mohu změnit pohlaví za běhu, pro natáčení záběrů je to přeci jen naprosto ideální. Nečekal jsem ale, že to zůstane i ve finální, díky posledním informacím jsme se ovšem dozvěděli, že se vyloženě jedná o novou funkci Animu, která má ulehčovat uživatelům vstup do minulých životů, v některých sekvencích tak snad bude dokonce možné promítat i postavu jako takovou, v tomto případě tedy stejně jako u předcházejících dvou dílů půjde znovu o Laylu Hasan. Podobné pasáže jsme zatím ještě neviděli a také vůbec nic z přítomnosti, Ubisoft nám totiž chtěl odprezentovat primárně gameplay.

Velkým problémem Origins i Odyssey byla stupňující se ubifikace, tedy takové to nucené grindování, objevování map skrz věže a velmi frustrující čísílka nad nepřáteli, která vám do obličeje neustále křičela: „To nevadí, že jsi válečník, co zabil přes tisíc lidí a máš magickou zbraň první civilizace, já jsem ovšem řadovým strážným v této zapadlé vesnici, ale mám nad hlavou o 3 levely větší čísílko, a tak tě prostě zkopu do kuličky“. V tomto ohledu máme výborné zprávy, protože levely nepřátel jsou pryč a celý soubojový systém se dočkal významných změn.

DVĚ RUCE, DVĚ ZBRANĚ!

Poprvé v sérii jsme se dočkali plného dual-wieldingu a je tak skutečně pouze na nás, co vezmeme do které ruky. Jde to dokonce i do takového extrému, že můžeme klidně bojovat se štítem v každé ruce, to na mě bylo málo brutální, a tak jsem toho hned nechal. Právě zvýšená brutalita či morbidita je totiž ve hře znatelně navýšena a omráčenému nepříteli tak můžete klidně třeba rozdupnout hlavu. Přesto ale budete muset nad bojem více přemýšlet, protože plný bar životů tady neznamená vůbec nic. Čísílko, které vidíte v levém spodním rohu na srdíčku, neoznačuje přímo počet životů, ale vaše zásoby potravin, díky kterým se můžete vyléčit. Pokud na to ale zapomenete, tak prostě padnete, a protože na gamepadu sám moc nezvládám uskakovat, tak jsem dokonce párkrát musel z boje utéct a zuřivě hledat léčivé byliny. Nepřátelé jsou totiž i o něco chytřejší než dříve a u některých speciálních enemáků či lokálních bossů bude také potřeba se zaměřovat na jejich slabá místa.

Celý soubojový systém tak na mě působil značně akčním způsobem a cítil jsem tak jistý odklon od stealthu, kterým byly známé spíše starší díly série. Nutno ovšem říct, že to nebylo nutně hrou jako takovou, ale dost pravděpodobně tím, jak jsem hrál. Hra totiž umožňuje schovávání, tichý postup, a dokonce i například předstírání smrti, ale sám jsem značně široký dovednostní strom celkem instinktivně rozvíjel hlavně v oblasti kontaktního souboje. Přišlo mi to prostě tak nějak vikingštější a sedělo mi to jak pro plnění úkolů, tak pro plundrování, a dokonce i při dobývání pevností.

STARÉ ČASY ODPLOUVAJÍ

Smutné zprávy máme pro lidi, kteří sérii Assassin‘s Creed berou od třetího dílu jako simulátor lodních bitev, vikingské drakary jsou totiž rychlé lodě s malým ponorem, které slouží hlavně k rychlé přepravě než k námořním bitvám. S loděmi si tedy nezabojujete, ale díky sklopitelnému stěžni můžeme se svou posádkou brázdit nejen otevřené moře, ale můžeme i do vnitrozemních řek a kochat se tak starými královstvími Wessexu, Northumbrie, Východní Anglie či Mercie.

Ono obecně toho kochání bude ve hře celkem dost, jak barevná paleta, tak i vyplnění světa působí výborně a já jsem se při exploraci cítil dost podobně jako při hraní Zaklínače. V průběhu hlavního questu jsem se tak opakovaně přistihl při tom, že jsem zcela dobrovolně sešel z cesty a rozhodl jsem se prostě a jednoduše nechat unášet a zkoumat, kam mě hra zavede a upřímně, stálo to za to. Chvilka nahánění náhodné vesnické kočky byl vlastně mini-questík, který onu číču přivedl do mé posádky a jezdila od té doby se mnou na lodi.

Když jsem prozkoumával vesnici a zrovna jsem měl nedostatek šípů, narazil jsem na trůn, ve kterém jich byla zapíchána spousta, a tak jsem je posbíral, jedna žena se mi sice pokoušela zabránit a vysvětlovala mi, že jde o svatostánek jistého krále Edmunda, ale já bral dál, a dokonce jsem jí je potom s profitem prodal. Hraní dále mohou zpříjemňovat i vedlejší aktivity, jako jsou například minihry se skládáním kamenů, hádanky, soutěže v pití alkoholu anebo například Flyting, což je právě obdoba dopředu avizovaných rapových zápasů.

Přečtěte si také: Kreativní ředitel Assassin's Creed: Valhalla odstupuje z důvodu nevěry a Insomniac Games reagují na obvinění

Assassin's Creed Valhalla celkově vypadá dobře, ale chápu, že pro fanoušky prvních tří dílů to stále nebude ten Assassin's Creed, na kterého dlouho čekají. Takový totiž už pravděpodobně nepřijde. Hra jako taková tak není v ničem příliš revoluční, ale vypadá to spíše na příjemnou evoluci, která znovu opravuje pár věcí a přináší některé nové. Přesto Ubisoftu budeme držet palce. Hra vychází již 17. 11. 2020 na PC, současnou a novou generaci konzolí PlayStation a Xbox.