Porovnáváme seriál a hru The Last of Us aneb easter eggy i změny, které vám unikly

The Last of Us je hra, která přerostla dekádu a od roku 2013 opakovaně láká nové hráče na láskyplný příběh zasazený do hororových kulis. Minulost má ovšem tendenci se opakovat i o deset let později, kdy slova The Last of Us nerezonují pouze v uších hráčů, ale také popkulturních nadšenců.

První epizoda očekávané adaptace od HBO dorazila 16. ledna 2023 a během pár dní získala přes 10 milionů zhlédnutí, načež druhá měla premiéru hned týden poté. Číselné úspěchy ovšem nic dokazovat nemusí. Jak si je celá herní scéna vědoma, videoherní adaptace jsou těžký oříšek a hledat tu opravdu kvalitní je jako hledat autobaterii v Billově městě. Zkrátka skoro nemožné. Jenomže první i druhá epizoda nepřinesla pouze vysoká čísla sledovanosti, ale zdánlivě také předzvěst toho, jak může celý seriál dopadnout.

Takhle, adaptace bezchybná nebude. Ale dle mého názoru se začátku povedlo skvěle vystihnout, co The Last of Us je a co také bude. Příběh o rozmrzelém pašerákovi, který dostane za úkol doprovázet čtrnáctileté děvče, je základní linie, kterou seriál bere, kopíruje i rozšiřuje. A především citlivě pracuje s tím, na čem pevně stojí, a to je herní adaptace. Herecké obsazení ústřední dvojice už v první epizodě ukazuje, co dokáže. Pedro Pascal je věrohodný Joel a Bella Ramsey, ačkoli nevypadá jedna ku jedné jako Ellie, dokazuje, že se tak umí chovat. Tímto ale pouze kloužeme po povrchu. Začátek seriálu toho totiž skrývá víc a troufneme si tvrdit, že některé věci vám možná i utekly. Ale přesně těchto 8 náznaků dokazuje, proč bude The Last of Us skvělý seriál. A možná i skvělá adaptace.

Vezměme to od začátku a rozřešme toho slona v místnosti. Změny v seriálu jsou a pravděpodobně budou. Tomu se jakákoliv adaptace nevyhne.  

Například samotný prolog je mnohem obsáhlejší. Namísto jedné noci sledujeme celý den Sarah, Joelovy dcery, která je taky velkou derivací od herní předlohy. Ačkoliv herečka Nico Parker ji zvládá svým hereckým výkonem vystihnout, podobou jí je hodně vzdálená.   

Pro změnu vztah mezi Joelem a jeho bratrem Tommym není zjevně tak chladný, jak hra představuje. V seriálu spolu bratři totiž pravidelně komunikují. Proto když se Joelovi Tommy neozývá, shání Joel od Roberta nikoli zbraně, ale autobaterii. Obecně celá scéna s Robertem je předělána. Namísto toho, aby jej zabila Joelova společnice Tess, v seriálu je zneškodněn rukou organizace Světlonošů. A vtáhneme-li do děje Ellie, je zjevné, že v seriálu se Ellie a velitelka Světlonošů Marlene poznávají teprve krátce před jejím transportem. Přitom ve hře měla Ellie k Marlene mnohem blíže. 

Zrovna tak scéna v muzeu ve druhé epizodě zprvu vypadá velmi věrohodně, dokud se nedozvídáme, že má Ellie druhý kousanec. To nás pomalu dostává i k pozměněné scéně s Tess v prostorách Kapitolu. Zatímco skutečnost, že je nakažená zůstává stejná, to, jakým způsobem odejde je alternované. Ve hře Tess napadnou vojáci FEDRy, kteří pronásledují Joela i Ellie, ale v seriálu Tess odpálí hordu nakažených, kteří se o skupince dozvěděli.

Každá taková změna do díla zasahuje. Zatímco rozšíření prologu dle mého názoru příběhu prospívá a dokáže dát postavám i světu kontext, nedokážu si představit, jak se tvůrci vypořádají s nově nabitým vztahem Ellie a Marlene, který byl ve hře zásadnější a upřímně se mi ani nezamlouvala scéna v Kapitolu, do kterého namísto vojáků vtrhne horda nakažených. Obecně se mi zdálo, že není úplně v souladu s tím, co postava Tess chtěla a to neproměnit se do nakažené a přitom tomu nechybělo moc, když se téměř poddala takzvanému „polibku nakaženého“. K tomu se pojí i druhé kousnutí Ellie, které trochu neguje pocit nejistoty z toho, co by se postavě stalo, kdyby ji opět nakažení napadli.  

Zrovna tak můžeme argumentovat, že houba cordyceps se v seriálu nešíří sporami, které jsou ve hře velkou překážkou. Seriál nahrazuje spory úponky, které vyrůstají z úst nakažených. Ačkoliv se to nezdá, i za takovou změnou zeje vysvětlení, a to, že při šíření houby vzduchem by lidstvo pravděpodobně nedokázalo přežít a hlavně změna vychází z konceptu, který byl vytvořen pro hru. A možná i proto tvůrci alternovali scénu s Tess, aby částečně ukázali, jak úponky mohou fungovat. Navíc se dle slov autorů mělo jednat o ukázku, že nakažení vlastně nemusejí být agresivní, protože to není jejich účel. Jejich účel je šířit cordyceps dále, množit se, nikoli rozsápat lidská těla. Agresivní jsou proto, že se lidé brání. A to nás dostává k pointě: k většině změn je přistupováno s citem k herní předloze. Neil Druckman i Craig Mazin se zjevně nesnaží dělat změny za každou cenu, což se v kontrastu s většinou adaptací opravdu cení.

Když vytváříte videoherní adaptaci, může se zdát, že herní dílo je to jediné, co byste k tvorbě seriálu měli potřebovat. Jenomže hra a seriál jsou dvě odlišná média, ke kterým je tak nutno přistupovat. Proto je jedině dobře, že se seriál zjevně inspiruje u mnoha úspěšných děl podobného žánru.  

Například prolog seriálu z roku 1968 velmi blízce připomíná začátek filmu Já, legenda, ve kterém doktorka Alice Griffin popisuje pozadí za lékem na rakovinu, který je ve skutečnosti předělaný vir a který – jak víme – později nakazí většinu populace.  

Děsivá scéna, ve které Sarah navštěvuje své sousedy a v rozostřeném záběru vidíme, jak se houba pomalu zmocňuje těla staré paní, je velmi blízko tomu, co hororové snímky využívají, a podobnou scénu můžeme vidět například ve druhé kapitole filmu TO.  

A o chvilku později vidíme, jak starou paní znepokojeně pozoruje sousedovic pes, což pravděpodobně odkazuje na scénu z filmu Věc, kde zvíře vycítilo přítomnost mimozemšťana v cizím těle.  

Vytvářet herní adaptaci je mnohem náročnější než například adaptovat knihu. Pokud máte předlohu, která je fanouškům velmi známá a máte ji vizualizovanou v prostoru, nezbývá vám nic jiného, než se jí držet, a to i v případě kulis a kostýmů.

The Last of Us tak nejenom, že potřebuje hromadu scenérií na zničená města, pobořené budovy a zamořené lokace, ale také potřebujete věrnou vizualizaci nakažených. Zatímco pohledy na rozhlehlá města jsou ve většině případů CGI, příjemnou zajímavostí je, že většina nakažených jsou skutečné masky a kostýmy.

Ať už s runnery nebo clickery se setkáváme hned v druhé epizodě a zejména v muzeu můžeme vidět, že masky, pohyb i nepříjemné klikání je velmi věrné právě herní předloze. To bude zejména proto, že herci, kteří ztvárňují clikery, nejsou vyloženě herci, ale fanoušci hry, kteří přesně vědí, jak se clickeři pohybují a nepříjemné klikání namluvila či raději zpodobnila stejná dvojice herců. Nejsou to ale pouze nakažení, ale také kostýmy hlavních postav, Joela i Ellie, jsou velmi blízké tomu, co nosili protagonisti ve hře, a dokonce i jejich batohy jsou téměř přesnou replikou.

Pokud chcete vytvořit skutečně autentické dílo, není lepší nápad, než promluvit si s lidmi, kteří znají hru do každého detailu. A ještě lepší je, když na adaptaci pracují. The Last of Us bere nejen tvůrce, ale i herce a zasazuje je do samotného seriálu. Neil Druckman, tvůrce a scenárista videohry a spoluvlastník studia Naughty Dog, se na seriálu podílel od prvního momentu a kromě scénáře se chopil i role režiséra pro specifické epizody. Pokud si říkáte, že je hudba až moc podobná té videoherní, bude to právě proto, že skladatel Gustavo Santaolalla složil hudbu i pro seriál od HBO. Režisér a scenárista seriálu Craig Mazin navíc několikrát zmínil, že je velkým fanouškem hry.  

To samé platí i pro herce. Ačkoliv hlavní hvězdy hry Troy Baker a Ashley Johnson neztvárňují Joela a Ellie, v seriálu se objeví v odlišných rolích. Zato herečka Merle Dandridge, která se v herním světě proslavila jako hlas Alyx Vance z Half-Life 2, si zvládla zachovat svou roli ve hře i v seriálu a dělá tak z Marlene skutečně autentickou postavu.  

Jak už jsem zmínila, seriál hru nejenom adaptuje, ale také rozšiřuje, a to zejména v momentech, které byly ve hře poněkud neobjasněné.   

Nezajímalo vás například to, kam zmizel Joel uprostřed noci v den vypuknutí pandemie? Zatímco hra tuto záležitost neřeší, v seriálu musí Joel dostat svého bratra z vězení. Ještě detailnější je ale obsáhlejší kontext světa.  

Věděli jste například, že se Joel i Sarah málem nakazili ještě před vypuknutím? Ráno se doslechnou o nepokojích v Jakartě, kde pandemie právě vypukla. Jenomže Jakarta je velký vývozce mouky do celého světa. V seriálu tak chce Sarah udělat Joelovi palačinky, ale nemají žádnou mouku. Později sousedi nabídnou Sarah i Joelovi sušenky, ale oba odmítnou. Po škole se Sarah staví u sousedů a jsou jí nabízené další sušenky, ale poté, co Sarah zjistí, že jsou s rozinkami, nabídku odmítne. A v neposledním případě Joel zapomene po cestě z práce koupit dort.  Tato zprvu fanouškovská teorie byla navíc potvrzená, a to hned ve druhé epizodě, jejíž prolog nás zavede přímo do Jakarty, kde pandemie započala.

Pozoruhodná věc, kterou také potvrdil Craig Mazin v jednom z rozhovorů, je situace, kdy Joel někoho zabije. Jakmile Joel zneškodní napadenou starou paní, Sarah se rozbrečí. Když ale Joel zaútočí na vojáka FEDRy, Ellie je jeho činem uchvácená a líbí se jí, že se ji někdo rozhodl chránit. Jednoznačně tak vidíme, jak se pohled lidstva změnil a co je a co není pro něj dále přirozené. A takových detailů je a bude v seriálu dle tvůrců mnohem více.  

Jsou tu ale také informace a scény, které se do seriálu nakonec nedostali. Neil Druckmann i Craig Mazin v oficiálním podcastu od HBO zmínili, že Tess měla kdysi syna i manžela, ale oba byli nakažení. Zatímco manžela zabila, syna zneškodnit nedokázala, proto jej pouze zavřela ve sklepě, kde by teoreticky stále mohl být v podobě clickera. Proto se údajně Tess velmi rychle nadchla pro nadějnou vidinu léku.

Na easter eggy bychom mohli udělat klidně jedno samostatné video a vystačila by nám na ně první i druhá epizoda. Pokud si v něčem hráči mohou libovat, jsou to právě tajné náznaky a detaily v jednotlivých scénách, které pro neobeznámeného diváka neznamenají vůbec nic, ale v hráčích vyvolávají přesvědčení, jak moc si tvůrci dávají záležet.  

Podívejte se například na tohle. Pamatujete, jak jste v pokoji Sarah mohli najít vlastnoručně vyrobené přání pro Joela s dinosaurem? V seriálu po něm Sarah sice nesáhne, ale když se zadíváme trochu blíže, můžeme vidět, že v jejím pokoji skutečně je.  

To samé platí o kytaře v Joelovi pokoji, kterou vidíme poté, co ho Sarah v noci hledá. Nástroj sice v první hře nemá tolik prostoru, ale v druhém díle naopak Joel nejen že pro Ellie zahraje a zazpívá skladbu, ale také jí kytaru věnuje s tím, že ji naučí hrát.  

A tohle je můj oblíbený: když večer dorazí Joel z práce domů, sledují Sarah i Joel film. V seriálu jde o snímek Curtis and Viper 2. Film sám o sobě je smyšlený, ale ve druhé hře je zmíněn v konverzaci mezi Ellie a Dinou. V jádru je to zbytečná věc, kterou ale tvůrci ukazují, že si na detaily doopravdy potrpí a přihlížejí i k pokračování a tomu, co teprve nastane.  

A to platí i pro druhou epizody, když se Ellie zeptá Joela a Tess, jestli existují i takzvaní supernakažení, kteří mohou házet explodující vaky a nakazit jedince spory, přičemž Tess odpovídá, že doufá, že nic takové neexistuje. Fanoušci ale moc dobře vědí, že Ellie odkazuje na bloatera, kterému později Joel i Ellie čelí, potažmo shamblera z druhého dílu. 

Takových věcí bychom v seriálu i hře našli mnohem více, například tajuplného clickera na vršku budovy, ale věříme, že chápete naši pointu. 

Věřte mi, nic nepotěší herního fanatika, který hrál danou hru tolikrát, že ji může pomalu odrecitovat, víc, než když v adaptaci slyší přesný přepis z herního díla. Seriál The Last of Us od HBO se snaží opravdu vyjít hráčům vstříc. Úzce totiž pracuje se scénářem hry. Logicky se do seriálu nedostal každý dialog, ale ty nejúdernější rozhodně adaptace neškrtá.  

Typicky rozhovor mezi Joelem a Sárou, která mu daruje opravené hodinky, je v seriálu téměř jedna ku jedné. [porovnání je k vidění ve videu]  

A jako druhou ukázku můžeme zvolit jeden z prvních dialogů mezi Joelem a Ellie, která mu jízlivě naznačí, že má rozbité hodinky. [porovnání je k vidění ve videu] 

Scénář a vyňaté dialogy ze hry jsou jedna úlitba fanouškům, rekonstrukce scén je ale úlitba ještě hodnotnější. A i to se seriálu The Last of Us prozatím podařilo. Nejenom že seriál využívá věrohodné kulisy a většinou i věrné podobizny postav, ale některé scény v seriálu prakticky kopírují herní předlohu. Zjevným příkladem je scéna z auta v den vypuknutí pandemie, kdy se kamera drží v pozici zadního sedadla a prakticky tak připomíná cut-scénu, zatímco míjí repliku křižovatky, rodinu volající o pomoc, hořící dům i běžící dav.  

Podobnou režii a posléze i dopad má také velmi těžká scéna, při které Joel a Sarah čelí vojákovi, který se na ně posléze rozhodne vystřelit a zasáhnout tak Joelovu dceru.  

A přechod po dřevěném prkně na cestě do Kapitolu mnohdy obsahuje i stejné kamerové úhly. 

Jak jste mohli vidět, práce na seriálu a videoherní adaptaci The Last of Us od HBO je zkrátka hodně velká, od rekonstrukce scén nebo vyňatých dialogů ze hry až po easter eggy a ano, také změny, které v seriálu jsou a pravděpodobně i budou. Tím se ostatně tvůrci ani netají a v rozhovorech se mnohdy k podobným věcem vyjádřili.   

Například nepočítejte, že by se v seriálu Pedro Pascal coby Joel měl často krčit, jako tomu je ve hře. Ve skutečnosti se totiž přibližně 55letý člověk nedokáže krčit déle jak 3 minuty. Zrovna tak jste si mohli všimnout, že hra mění dobu zasazení. Zatímco hra začínala v roce 2013, tedy v roce vydání hry, a posunula děj do roku 2033, seriál začíná v roce 2003 a posouvá děj do roku 2023, tedy do roku uvedení seriálu. A samozřejmě je tu pak ta situace, kdy bylo protagonistům řečeno, ať nehrají původní hru, což mnoho fanoušků pohoršilo. Zejména tvůrci nechtěli, aby Pedro a Bella jen bezduše imitovali výkony Troye a Ashley, spíše jim šlo o to, aby se postavami v průběhu seriálu stali. Imitace by totiž přišla na obtíž, když některé ze scén a detailů jsou ve hře navíc. A přesto ani jeden z herců pokyn neposlechl a hru si buď vyzkoušel, nebo se na ni minimálně podíval.  

Kolem videoherních adaptací je tak pokaždé hodně dusno. Troufáme si ale říct, že nejen tyto náznaky možná i vám ukázaly, proč by The Last of Us mohl být pokus o adaptaci, kterou budou fanoušci uctívat. Zda to tak skutečně dopadne, to zjistíme s následujícími sedmi epizodami, které mají premiéru každé pondělí na platformě HBO Max. Pokud byste ale chtěli znát názor po zhlédnutí celého díla, rozhodně nezapomeňte sledovat NerdFix, kde můžete zhlédnout plnohodnotnou recenzi seriálu The Last of Us. A mezitím nám můžete napsat, co se na epizodě líbilo či nelíbilo vám a který z námi zmíněných bodů vás nejvíce překvapil.