10 věcí, které očekáváme od pokračování Kingdom Come: Deliverance

Ačkoliv jsme se oficiálního oznámení hry dosud nedočkali, určitě nikdo příliš nepochybuje o tom, že se dříve nebo později dočkáme pokračování RPG Kingdom Come: Deliverance od českého studia Warhorse. Hra vyšla už na začátku roku 2018, tedy před více než třemi lety, během nichž jsme se od vývojářů dočkali několika DLC, modovacích nástrojů PC verze a odhalení portu pro Nintento Switch. Kromě toho ale museli během té doby nepochybně připravovat také zbrusu novou hru, přičemž jsem nikdy úplně nevěřil tomu, že by mělo jít o něco jiného než přímé pokračování Kingdom Come.

Fakt, že ve Warhorse na druhém díle Kingdom Come: Deliverance právě pracují, navíc redakci Indiana nedávno potvrdil důvěryhodný zdroj. Ze strany samotného studia jsme se bohužel nedočkali ani potvrzení, ani vyvrácení této informace, přesto jsem ale začal přemýšlet nad tím, co bych v souvislosti s novou hrou rád viděl. Ve své době jsem se totiž Kingdom Come věnoval jako málokteré hře. Sledoval jsem ji ode dne založení studia, dodnes se jedná o jediný počin, který jsem kdy finančně podpořil na Kickstarteru, samozřejmě jsem dohrál celou základní hru a veškerý dodatečný obsah. A jen tak mimochodem se mi doma díky návštěvám studia a různým promo akcím válí merchandise všeho druhu, od trička a šátku přes hliněný korbel až po samostatný artbook.

Zde tedy najdete několik novinek, změn nebo herních prvků, které by podle mého názoru měly smysl. Nepochybuji ale o tom, že každého napadne celá řada jiných věcí, které by v pokračování Kingdom Come neměly chybět. Od toho tu máme komentáře, takže račte nadhazovat další nápady. Rádi si je všichni v redakci přečteme.

Pojďme hned v úvodu zmínit to, co prostě musí být zmíněno. Můžeme se donekonečna dohadovat o tom, zda by se český dabing rozsáhlého RPG zaplatil a zda by byl dostatečně kvalitní. Nebo zda by vývojáři neměli věnovat čas i finance jiným věcem a zda vůbec na dabingu záleží, jestliže se před stovkami let mluvilo úplně jinak. Faktem ale zůstává, že Kingdom Come je hra odehrávající se v českých zemích a podle mého názoru není z hlediska jazyka nic autentičtější a zároveň stravitelnější než pořádný český dabing. Ideálně takový, který bude k dispozici oficiálně již v den vydání hry, ne po několika letech a v režii fanoušků, jako je tomu v případě prvního dílu. Zaklínač má polštinu, Metro má ruštinu, S.T.A.L.K.E.R. 2 bude mít ukrajinštinu a Kingdom Come musí mít češtinu. Až tak prosté by to myslím mělo být.

Další věc, jejíž absence byla často vyčítána původnímu Kingdom Come: Deliverance, je opravdový konec příběhu. Kapitola otcovství je sice v průběhu hry víceméně uzavřena ke spokojenosti všech zúčastněných, ale nic to nemění na tom, že jinak je zakončení příběhu hry otevřenější než srdce každého dobrého křesťana. Jindra s Honzou Ptáčkem dostanou zadání mise, vydají se směr hrad Trosky a nazdar, těšilo nás. A co bude třeba s tím inspektorem Kojakem v čele invazní armády, kterého hra zjevně ukazovala jako velkého záporáka? Proto bych byl rád, aby se příště nic takového neopakovalo. Samozřejmě že druhý díl musí navazovat na původní hru, a to právě proto, že nechala tolik věcí bez konce, nicméně doufám, že ať už bude hra o čemkoliv, nabídne její příběh po všech směrech uspokojivé a opravdové zakončení. A že její závěrečné titulky bude doprovázet podobně stylový song, jakým byla skladba Umírat životem.

Už jsem zmínil, že poslední okamžiky Kingdom Come: Deliverance docela jasně naznačily, že pokračování se bude z hlediska zasazení ubírat směrem ikonického hradu Trosky. A já doufám, že nepůjde o jedinou známou lokalitu, s níž se ve druhém díle Kingdom Come setkáme. Nemusím mít mapu o velikosti poloviny České republiky, ale rád ve hře uvidím co nejvíc míst, na která mohu jako turista vyrazit i dnes. Na té možnosti vidět hrad, zámek či klášter na vlastní oči ve skutečnosti a poté ve virtuálním světě v podobě, kterou asi mohl mít před stovkami let, je myslím něco jedinečného. Jestli navíc vývojáři ze studia Warhorse v jejich prvotině něco prokázali, je to schopnost vytvářet nádherné, autentické středověké české prostředí. Laťka je v tomto směru nastavena opravdu vysoko, takže nezbývá než doufat, že se podaří ji pořádně přeskočit.

S očekávaným půvabem prostředí hry se pojí také vidina fotografického režimu. Být něco takového v prvním díle, určitě bych v něm strávil o poznání více času, protože příležitostí pro vyfocení dechberoucího snímku je díky nádheře všech těch lesů, polí, vesnic a táborů na každém kroku nekonečno. Nechci si hrát s vývojářskou konzolí kvůli odstranění uživatelského rozhraní, nechci shánět modifikace, které by mi oficiální photo mód nahradily, chci zkrátka kdykoliv během hraní vstoupit do menu nebo stisknout nějakou klávesu a začít intuitivním způsobem fotit vše kolem sebe. Dnes už je fotografický režim nedílnou součástí velkého množství titulů, tak snad na něj nezapomenou ani ve Warhorse.

Všichni, co jsme vývoj Kingdom Come: Deliverance sledovali od samého začátku, si jistě vzpomínáme na první videa využívající motivy velkých bitev na širých pláních. Na které ale ve výsledné hře nedošlo. Třeba to vyjde na druhý pokus. Příliš mi nesejde na tom, jestli by mělo jít o střet dvou obřích armád na bitevním poli nebo o vleklé obléhání nějakého hradu, jednoduše se mi líbí myšlenka být jen malinkým kolečkem v obřím soukolí. Stát se prostým pěšákem, který bude mít po levé i pravé ruce zástupy spolubojovníků a který se bude potit ve zbroji a který bude mít horší výhled přes hledí své helmy než průměrný tankista za druhé světové války. Chci být zkrátka pěšákem, který může klidně padnout v okamžiku, kdy se něco začne dít, protože náhoda je blbec. Bylo by něco takového skutečně zábava? Dávalo by to smysl z hlediska příběhu a Jindřichova postavení? Nejspíš ne. Ale hry nám někdy dokážou velmi dobře zprostředkovat i věci, jež vlastně nejsou příliš zábavné. Tak proč by to nemohla být i možnost schytat uprostřed obrovské bitvy zbloudilý šíp do kolene, jen s tím rozdílem, že způsobí smrt a ne ukončení kariéry dobrodruha?

Dosud jsem řešil převážně věci, které první díl nenabídnul, takže mi teď dovolte vyjádřit přání spojené s návratem něčeho, co se hře vytknout nedalo. Nebo spíš někoho. Jestliže druhý díl Kingdom Come přímo naváže na původní hru, určitě se znovu setkáme s Jindřichem a Janem Ptáčkem, třeba se vrátí i Tereza, ale já bych měl neskutečnou radost, kdyby návrat ohlásil také farář Bohuta. Je mi úplně jedno, že by jeho přítomnost v jiné části země nejspíš nedávala moc velký smysl. Ať klidně vyleze ze země jako krtek, ať seskočí z hradeb na Šemíkovi, jen ať v té hře prostě je, protože noční dobrodružství v jeho společnosti považuji za jednu z nejlepších a nejzábavnějších částí Kingdom Come: Deliverance. A samotného faráře za dost možná nejlépe napsanou postavu v celé hře.

Je mi jasné, že si v tomto bodě trochu protiřečím a že vstupuji na velmi tenký led, ale já ho stejně zmíním. Názory na to, jak moc se povedl soubojový systém Kingdom Come: Deliverance, se dodnes různí. Někteří ho milovali, jiní nenáviděli, znám ale i docela dost lidí, které ve výsledku nechal chladnými, což také není úplně ideální stav. Já si však myslím, že by měl být zachován. Nikdy mi moc nešel, určitě je v něm více než dost prostoru pro zlepšení, ale v rámci žánru RPG bylo šermování mečem v původní hře ojedinělým zážitkem. Zároveň ale uznávám, že tohle prostě není pro každého a nemělo by jít o nepřekonatelnou překážku pro vychutnávání ostatního herního obsahu. Jinými slovy, vlastně by nemuselo být vůbec od věci, kdyby si mohl hru užít i někdo, kdo se videohrám příliš nevěnuje.

Já vím, znám ty dohady o tom, jak by dopadla třeba série Dark Souls, kdyby v ní byl snadný režim. Nemusíme se ale hned uchýlit k různým nastavením obtížnosti. Už jsem zmínil, že od dalšího Kingdom Come čekám velmi propracované prostředí a věrně zpracované památky po vzoru prvního dílu. Proto by spíše než nižší obtížnost nebyl od věci nějaký výukový režim, v němž by mohl hráč procházet svět bez jakéhokoliv násilí a pouze vstřebávat ducha dějin. Stačí se podívat na mód Discovery Tour v novějších dílech Asssassin's Creed.

Pro vývojáře by něco takového byla nepochybně značná práce navíc, ale věřím, že právě tohle by mohla být ta zlatá střední cesta směrující k ideálnímu stavu, kdy si hru vychutnají příznivci hardcore soubojů i naše babičky, které se chtějí pouze kochat virtuálními hrady. Výukový režim by navíc mohl sloužit jako komentář tvůrců, který je dnes ve hrách poměrně vzácný. Discovery Tour v Assassin's Creed i tohle zvládá poměrně dobře, ačkoliv je pravda, že v Kingdom Come bych nerad slyšel něco o tom, že tvůrci dávají na tomto a tamtom místě přednost sociální inkluzivitě před historickou přesností. A že citlivé partie soch se pro dobro všehomíra prostě musí zakrýt.

Studio Warhorse je nyní v odlišné situaci, než v jaké bylo před několika lety. Nejen že má již za sebou alespoň jednu vydanou hru, takže má více zkušeností, ale také již není nezávislé. V roce 2019 bylo odkoupeno společností Koch Media, která zase spadá pod obří moloch jménem Embracer Group. Nebudu zde řešit, jak složité je vyznat se v tom, co všechno reálně Embracer Group vlastní a jak operuje. Pouze zdůrazním skutečnost, že Warhorse nad sebou nyní má nějakého vlastníka, a tedy i vydavatele. A ten může mít vizi, která s představami hráčů a fanoušků nemusí být vždy v souladu.

Nadávání na praktiky velkých vydavatelů je denním chlebem většiny hráčů, protože jsme se asi všichni někdy setkali s protizákaznickými kroky těchto společností. Do jejich fungování takřka nikdy nevidíme, jejich pravé pohnutky a cíle můžeme často jen hádat, a přesto není těžké během chvilky vyjmenovat celou řadu věcí, které by se nám asi úplně nelíbily, ale které vydavatelé často praktikují, protože někde prý mají statistiky, podle nichž se to svinstvo vyplatí. Mikrotransakce v singleplayeru. Přehnaná opatrnost, autocenzura a přepisování historie kvůli nynější společenské nebo politické situaci. Nesmyslné množství bonusů za předobjednávku a tucet edic, ve kterých aby se prase vyznalo a kvůli kterým si hráč, jenž si koupí jen samotnou hru, připadá jako ožebračený trouba. Nesmyslná nálož zbytečného dodatečného obsahu. Exkluzivní obsah pro některé platformy, přestože je řeč o multiplatformní hře. Placený grafický upgrade pro další generaci konzolí. A tak dále.

Mohl bych pokračovat, ale postačí, když řeknu, že nic z toho v pokračování Kingdom Come vidět nechci. Za předobjednávku mi dejte třeba soundtrack nebo digitální artbook, ne quest navíc. Dražší či vyloženě sběratelské edice ať klidně existují, ale ať v nich není žádný in-game obsah, který bych minul, jestliže bych si koupil jen základní edici. S mikrotransakcemi v jakékoliv podobě jděte víte kam a DLC ať mají smysl. Majitelé PlayStationu to bez exkluzivní zbroje jen pro ně určitě nějak přežijí a hlavně, hlavně ať je každá cihla ve hře v souladu s historickými prameny a ne s kázáním neznalých internetových křiklounů a herních pisálků toužících po senzaci. Znovu podotýkám, že je těžké do těchto věcí opravdu vidět a rozlišit, co diktuje vydavatel a co je ve skutečnosti vůlí samotného studia. Ale příkladů takových praktik je až příliš na to, abychom považovali obavy z nich za zbytečné.

Jednu v posledních letech běžnou praktiku některých vydavatelů si dovolím zmínit samostatně. Pevně věřím, že po těch pár letech strávených ve společnosti exkluzivit PC her pro Epic Games Store, potažmo Epic Games Launcher, už nám musí být jasné, že to všechno provozovatelé Fortnite nedělají z dobroty srdce. Samotný klient stále postrádá celou řadu zcela základních funkcí, hry levnější nejsou, pokud zrovna neprobíhá nějaká slevová akce, vydavatelé z hlediska přístupu k hráčům neobrátili o 180°, jen protože jim Epic něco zaplatil, zkrátka a dobře, z pohledu koncového zákazníka nemá exkluzivita pro Epic žádný reálný přínos. Tak proč ji podporovat? Není snad lepší mít na výběr?

Aby bylo jasno, vážně nemám nic proti tomu, když si někdo chce nějakou hru koupit přes Epic Games Store. Důvodů pro to může mít každý spoustu. Ale zároveň rád vidím, když si tu samou hru mohu koupit ve stejný čas na Steamu nebo GOG.com, protože jako zákazník si rád vyberu, kde a za jakých podmínek něco koupím. Proto doufám, že PC verze dalšího Kingdom Come na tom bude z hlediska dostupnosti stejně jako je nyní první díl. Jen ať je hra k dostání všude a ať si sami hráči řeknou, kde ji chtějí hrát. Bohužel, pod Koch Media, tedy vlastníka Warhorse, spadá také Deep Silver, který vydával konzolové verze Kingdom Come: Deliverance. Je tedy docela pravděpodobné, že bude figurovat jako vydavatel i příště, což by samo o sobě ničemu nevadilo. Problém je, že již nyní víme o několika chystaných hrách vydávaných Deep Silverem, které budou na čas exkluzivní pro Epic Games Launcher. Tudíž bych se na místě každého odpůrce Epicu raději připravil na možnost, že další Kingdom Come může dopadnout podobně.

Abych ale nekončil na úplně negativní notu, závěrem vyjádřím přání spojené s hudebním doprovodem. Kingdom Come: Deliverance má po všech směrech výborný soundtrack a já věřím, že pokračování se nenechá zahanbit, zvlášť jestli se znovu chopí notového papíru pánové Jan Valta a Adam Sporka a udělají si výlet do Rudolfina. Je tu ale jeden malý aspekt hudebního doprovodu, u něhož vážně doufám, že s pokračováním nezanikne, a to jsou hospodské popěvky. Nejde o to, že v prvním díle šlo o takřka jedinou stopu českého dabingu. Prostě a jednoduše jde o malou, ale na můj vkus nesmírně zábavnou, vtipnou a hlavně lidskou věc, díky níž herní svět působí zase o něco živěji a autentičtěji. A takových věcí není nikdy dost, i když člověk zrovna slyší, že je den zas v prdeli. Proto doufám, že se pořádného pokračování a nástupce dočká nejen samotná hra, ale i tahle klasika.