Team Ninja patří mezi ta studia, u kterých zkrátka víte, že zvládají hardcore hack and slash tituly na jedničku. Jenže po dílech Ninja Gaiden z let 2004 až 2012 začali experimentovat i s prvky akčních RPG, čímž se zrodila série Nioh, jež sice byla tak trochu ve stínu slavnější Souls série, přesto si ale získala srdce mnoha hráčů, hlavně díky rychlejší akci. Nejnovější počin od tohoto studia jménem Wo Long: Fallen Dynasty hru ještě více odlišuje od ostatních titulů žánru systémem morálky a přepracovanou staminou. Jde o velmi svěží zážitek, který svými mechanikami utváří ideální hratelnost i pro ty, kteří normálně čínským mýtům a legendám neholdují. 

Příběh se odehrává v období Tří království v Číně. Konkrétněji roku 184, kdy došlo k velkému útoku žlutých turbanů. A zde se již hra odděluje od reality a přidává prvky temného fantasy. Spolu s tímto útokem totiž pronikla do země i magie, která oživuje mrtvé, ovládá nadpřirozená stvoření nebo dokáže znetvořit mocné bojovníky. Váš hrdina se octne uprostřed konfliktu, kdy úplnou náhodou přežije útok na svou vesnici. Respektive je zabit a bez vysvětlení ožije, aby se mohl pomstít. 

Možná byste na to titul netipovali, ale příběh zde má velký smysl. Ukázky jsou zde velmi časté a vyobrazují dechberoucí souboje, kdy vaše postava předvádí takové kombinace útoků, které byste jen těžko zvládli sami. Pokud na někoho narazíte ve filmečcích, vsaďte se, že se k vám může taková postava i přidat. I když hra nabízí online kooperaci, tak budete mít někoho neustále při ruce i když hrajete sami, což vám i sem tam zachrání krk. Pokud teda automaticky nenalítnou na znatelně silnější stvůru, která vás pak bude nahánět po celé lokaci. Ty samotné jsou poměrně lineární, ale můžete se do nich zpětně vracet. Jen to většinu času nebude potřeba a půjdete víceméně z úkolu na úkol. Osobně jsem se vracel jen do horské vesnice, ve které sídlí kovářka. U ní si můžete vylepšovat jak brnění, tak zbraně. Brnění se dělí do tří váhových kategorií, zatímco typů zbraní hra obsahuje tucet. Většina typů má jak jednoruční, tak obouruční variantu. Vybere si milovník velkých seker, ale také obouručních mečů či kopí. Zároveň vesnice obsahuje i pár vedlejších úkolů s pěknými odměnami. Ale i když jsou lokace lineární a příliš na sebe nenavazují, tak tu a tam můžete odbočit z hlavní linky a věnovat se aktivitám, jako jsou vedlejší boss fighty, hledání lepšího vybavení nebo unikátních nepřátel, ze kterých padají skvělé odměny. Nejlepší vlastností lokací je ale jejich vertikalita. Na nepřátele můžete seskočit a udělit silné poškození nebo je i lehce obejít a odpravit jednoho po druhém. Ano, do souboje se můžete vrhnout i po hlavě, ale díky těmto otevřenějším lokacím v jinak lineárních úrovních jsem dokázal projít celou kapitolu poměrně rychle. Hlavně jsem šel na bosse s vysokou morálkou, díky čemuž se nejevil jakožto neférový soupeř. 

Morální systém je jeden z největších tahounů hry. V každé kapitole se zvyšuje úroveň kompletně od nuly. Čím více nepřátel porazíte, tím rychleji vám roste morálka. Jenže pokud dostanete zásah, nebo umřete, morálka vám rychle spadne. Úroveň následně slouží pro indikaci síly nepřátel, podobně jako to znáte z jiných her. Pokud je vaše morálka na úrovni 10 a protivníkova taky, tak by mělo jít o vyrovnaný souboj. Jenže pokud je jeho úroveň znatelně vyšší, tak vám bude dávat větší poškození, zatímco vy jemu o to menší. Jestli ho překvapíte útokem zezadu, nebo se vám jej povede ochromit v souboji, tak přeberete část jeho úrovně. Hra se vás tak trochu snaží donutit prozkoumávat lokace, abyste vyzabíjeli slabší jedince a až pak útočili na ty silnější. Bossové se většinou pohybují kolem určité úrovně. Pokud se vám tedy povede pořádně projít lokace bez větších problémů, tak můžete končit kapitolu klidně i s vyšší úrovní, než je jejich. Boss pak není zas takový problém, pokud jste dostatečně opatrní. Dle mého tak jde o příjemný a intuitivní způsob, jak odměnit hráče za lehké grindování. 

Dále můžete morálku zvyšovat například zabíráním území. Místo známých ohnišť zde máte dva typy vlajek. Bojové vlajky slouží k odpočinku, cestování či vylepšování postavy. Značící vlajky vás jen po aktivaci vyléčí a zvýší jak vaši morálku, tak maximální úroveň morálky, na kterou můžete po smrti spadnout. Většina těchto vlajek se nachází mimo hlavní cesty, takže průzkum vám přinese sice problémy navíc, na druhou stranu se vám zvedne morálka i po smrti. Líbilo se mi, že hra nutí hráče riskovat, což mi u „souls-like“ her vždy chybělo. 

Příjemnou změnou je i do určité míry absence staminy. Pod svými životy máte Spirit metr. Jakmile se dlouho bráníte, hodně vyhýbáte nebo moc útočíte, tak vám poroste směrem vlevo. Následně nemůžete rychle provádět úhyby, ale stále můžete pomalu útočit. Jenže jakmile provádíte úspěšné útoky, tak začne klesat a převrátí se doprava do modrých hodnot, díky čemuž můžete použít silný útok vylepšen o Spirit. Útok je nejen silnější, ale zároveň způsobí navýšení Spirit metru u nepřítele. Pokud ho má následně naplněn, tak můžete speciálním útokem udělit poměrně silnou ránu. 

Jenže jak se efektivně vyhnout, když máte Spirit v záporných hodnotách? Zde přichází na scénu Deflect, který budou velmi dobře znát hráči Sekira. Pomocí jen jednoho stisknutí tlačítka pro úhyb a směru do strany se s přehledem vyhnete a odrazíte nepřátelský útok stranou. Tím ho dočasně ochromíte, takže můžete okamžitě zaútočit. Zároveň takto můžete odrazit i Spirit útoky nepřátel, které by jinak nešlo jednoduše vyblokovat. To se hodí hlavně u boss fightů, kdy takto můžete dočasně odseknutou části jejich těl. Spirit ale neslouží jen k používání silnějších útoků, ale i při používání kouzel. 

Tím, že jsou kouzla vázaná na Spirit, tak ve hře nenajdete nic jako manu. Souboj jako takový je více orientovaný na rychlejší útoky vůči nepříteli. Každou ranou jste blíže nejen k poražení nepřítele, ale zároveň k možnosti použít účinná kouzla. Odemykáte je zvyšováním úrovně postavy. Všechny atributy jsou rozděleny do takzvaných „pěti fází“ – ohně, země, vody, dřeva a kovu. Každá fáze kombinuje hned několik jinak známých statistik. Například dřevo kombinuje životy, obratnost a podpůrná kouzla. Nová se zpřístupňují po dosáhnutí vyšších úrovní s tím, že můžete aktivně používat až čtyři, i když jsou v jiné fázi. Stále ale můžete používat kouzla dřevěné fáze, protože nejsou zaměřena jen na podporu. Krom klasického léčení zde máte i elektrické útoky. 

Pak je zde ještě ultimátka, kouzlo, které vám dovolí vyvolat mýtická stvoření. Stejně jako kouzla, i ta jsou vázána na jednu z pěti fází. Jenže oproti kouzlům pro ně nepotřebujete dosáhnout určité úrovně. Jen jsou následně o něco účinnější. Mýtická stvoření mají většinu času dvě varianty – útočnou a podpůrnou. Například prapodivného čínského koně můžete použít k osázení bojiště o mocné krápníky nebo k dočasnému zlepšení statistik. 

Wo Long: Fallen Dynasty má skvělý soubojový systém, nabízí kombinaci rychlé hack and slash s propracovanými systémy akčních RPG a ještě ke všemu je hardcore! Hlavně možnost obejít nepřátele v kombinaci s morálním systémem vás nutí využívat prostředí ve váš prospěch. Ve všech zmíněných věcech je hra výborná, nicméně se neobešla bez výrazných technických chyb. 

Hra má dva grafické režimy – se zaměřením na snímky za sekundu, a poté na rozlišení. Hru jsme hráli na PlayStationu 5. V režimu rozlišení hra běží na 4K se 30 snímky za sekundu. V režimu výkonu zaměřeném na snímky za sekundu hra běžela až na 60 snímků, ale rozlišení se dynamicky přizpůsobovalo. Nicméně místy snímky klesly pod hranici 60 fps. Což hráče dychtící po 100% kontrole a odezvě možná zklame. Doufám, že hra v budoucnu na konzolích nové generace získá více režimů, jako měl Nioh 2, kde bylo možné dosahovat až hranice 120 fps. Mezi režimy ale po grafické stránce nedochází k žádným výrazným rozdílům. V obou případech má hra místy problémy s načítáním textur jak v dáli, tak někdy i poblíž hráče. 

Jako největší technický problém vidím nutnost být neustále připojen k internetu. Minimálně před vydáním hra měla výrazné problémy, kdy se odpojovala od serverů, i když jsem měl na konzoli stabilní připojení. Když tak zažijete několikrát za sebou uprostřed souboje přerušení hláškou, že došlo ke ztrátě připojení… jednou to prominete, ale ne čtyřikrát za sebou. Není pochyb o tom, že jde o chybu, kterou lze vyřešit aktualizacemi. Přesto buďte připraveni, že hra zatím internet vyžaduje. Dobré ale je, že v pozdějších fázích hry jsem na problémy narazil jen zřídka, takže šlo možná o neduch naší review verze.

Jinak vizuálně jde o poutavou podívanou. Rozhodně graficky nejde o to nejlepší v žánru, ale mnoho lokací hře velmi lichotí. Jakmile se nacházíte v centru žlutých turbanů, tak je vše potemnělé a prolezlé temnou magií. Na druhou stranu hra dokáže být v některých lokacích i velmi barevná a až pohádková. Každou lokaci vylepší i bravurní soundtrack, jenž je silně inspirován východním folklórem. Nejvíce si ho ovšem všimnete v ukázkách, které mají anglický, čínský nebo japonský dabing. Lip sync byl dělán pouze na čínský dabing, takže se následně nedivte, že při anglickém vám něco nesedí.

Wo Long: Fallen Dynasty je ani ne tak duchovním nástupcem Nioh, jako spíše jeho znatelnou evolucí. Soubojový systém je pořád rychlý, ale více zaměřen na odklánění útoků. Přidání morálky vás najednou nutí více prozkoumávat prostředí a hledat si okliky kolem nepřátel tak, abyste mohli zaútočit zezadu. Hru můžete klidně proběhnout, ale spíše si užijete tento zhruba 40hodinový zážitek až v moment, kdy budete více brát do úvahy úrovně nepřátel a jejich slabiny. Až na pár technických chyb tak jde o výborné akční hardcore RPG, které doporučuji vyzkoušet nejen fanouškům tohoto žánru. Hra využívá lineárnější lokace, aby se mohla více zaměřit na prvky hratelnosti. A upřímně, nikdy bych nečekal, že se budu rád vracet za „grindem“, který jsem si ani neuvědomil, že je součástí. To je znak toho, že byla hra dobře navržena.