Úctyhodné zakončení jedné ságy - recenze FIFA 23

Je tady nová FIFA! Už jsme se nemohli dočkat. Všechny ty góly, vítězství a prohry. Nervozita přicházející s koncem sezony a miliony tekoucí proudem v posledním dni přestupového období. To je přesně ten zážitek, který chceme. A který nám EA každý rok naservíruje se stejnými chybami, za stejně předraženou cenu a ještě se nebojí od nás drze vybírat peníze za balíčky do Ultimate Teamu.

EA ale zkrátka ví, že fotbal má spoustu lidí rádo a že si nový ročník koupí. FIFA 23, která je poslední hrou pod hlavičkou mezinárodní fotbalové federace a od příštího dílu ponese název EA Sports FC, ale rozhodně není žádnou tutovkou. A když nad tím tak přemýšlím, tak kdybych do této recenze okopíroval svůj text z hodnocení minulého ročníku a změnil bych jen pár vět, mohla by se úplně v klidu vydat.

Změny jsou totiž jako každý rok minimální. Jasně, že přibylo pár nových týmů a dresů, pochopitelně i aktualizované soupisky a lehčí obměny se dočkala i hratelnost. Tahle fotbalová simulace si za sebou ale neustále táhne neskutečně velké a těžké břemeno plné chyb, které se z nějakých nepochopitelných důvodů už několik let nesnaží řešit. A ano, slyšeli jste správně. Použil jsem slovo simulace, protože tak vývojáři svoji hru prezentují. I když všichni víme, že vhodnější termín by byl spíše arkáda s prvky simulace.

Každý rok se opakuje stejný scénář. Vždy nám EA maže med kolem huby s tím, jak je další ročník zlomový. A my každý rok vytáhneme z peněženek desítky euro za hru a další stovky za balíčky do FUTka. I když to vlastně chápu a tleskám. Spoléháte se na to, že prostě máme rádi fotbal a tak či tak si tu hru koupíme. Tohle je doslova primitivní marketing, který jim vychází. Nebudu ale jenom kydat špínu, stejně jako v několika předchozích letech jste i mě opět chytili do sítě a už mám za sebou desítky zápasů. A jelikož nejsme žádný béčkový televizní pořad, ale seriózní internetový, pojďme se podívat jak si „poslední“ FIFA ve skutečnosti vede.

První čeho si oproti minulému ročníku všimnete, je lepší grafika a pohyb hráčů. Ten má na svědomí technologie HyperMotion 2 a je to asi nejznatelnější vylepšení letošní FIFY. Osobní souboje jsou někdy opravdu peklo, jelikož je vážně cítit každý centimetr a každé kilo, které má soupeř navíc. Při souboji Romelu Lukaku vs. Michal Sáček mi bylo druhého jmenovaného skoro až líto. Prohraný souboj, jsem si ale vynahradil následným skluzem a sledovat opravdu realistický pád, při kterém se na trávníku vytvoří drny, které jsou tam až do závěrečného hvizdu, byla prostě paráda. 

Celkový zážitek z toho všeho, podpoří i nové animace, a to nejen hráčů na hřišti, ale i trenérů a fanoušků. Ve finále Ligy mistrů na vás tak opravdu dýchne atmosféra, že to je zkrátka svátek fotbalu a pro všechny zúčastněné nezapomenutelná událost.

Rozdíl poznáte i během zahrávání standardních situací. Nově jde zvolit úhel, jak chcete balón trefit. To v kombinaci se sílou střely a načasováním dokáže vážně zázraky a občas tak padnou góly, na které se musíte v opakovaném záznamu kouknout ještě desetkrát.

Jako každoročně tu pak máme offline režim kariéry, a to buď za trenéra, nebo hráče – tedy Be a Pro. Nečekejte však nějak ohromné inovace. Kromě nových cut-scén při podpisu či prodeji hráče je manažerský mód totožný jako minulý rok. Stále tu máme repetitivní vyjednávání s ostatními manažery a nudné tiskové konference s absencí dabingu. Snad jedinou znatelnější změnou je možnost ujmout se role reálného manažera.

O něco větších změn se dočkal již zmiňovaný režim kariéry za hráče. Nyní můžeme kromě svých dovedností budovat i svou osobnost. Přibyly zde totiž nové prvky, které známe například z Madden NFL. Nově si můžeme koupit například trampolínu, jež nám kromě bonusu k tréninku a bodu k výskoku přidá i padesát bodů k osobnosti samorosta. Nechcete trampolínu? Tak sponzorujte třeba fanouškům autobusovou dopravu na další venkovní utkání a získejte si jejich přízeň.

Všechny nákupy však něco stojí a pouhou mzdou si ty nejluxusnější věci nejspíš nebudete moci dovolit. Proto jsou tady i investice, kde můžete například investovat padesát tisíc euro do e-sportového týmu a doufat, že nějakou tu kačku navíc vám to hodí. V neposlední řadě se pak ještě můžete v určitých situacích rozhodovat. Po nepovedeném zápase tak mnohdy dostanete možnost volby mezi tréninkem nebo večeří se spoluhráči, což také formuje vaši osobnost.

Tím však výčet novinek pro offline režimy končí. Prioritou pro autory je totiž Ultimate Team. O jeho monetizaci jsem se na začátku rozčílil dost, a tak si radši pojďme povědět o dvou docela výrazných změnách. První z nich je systém souhry. Ten vždy fungoval tak, že aby váš tým šlapal jako švýcarské hodinky, museli být hráči ze stejné ligy a v nejlepším případě i stejné národnosti. Celý systém je teď lehce zjednodušen. Nově můžeme vidět jakýsi ukazatel souhry, i když jsem měl při hraní několikrát pocit, že je tam jen pro okrasu, protože jeho hodnota neměla absolutně žádný vliv na výkony na hřišti.

Druhou novinkou pro Ultimate Team je režim momentů. V tom nám autoři dávají během zápasů všelijaké výzvy, jako třeba vystřelit sedmkrát na branku, během poločasu desetkrát úspěšně nahrát a podobně. Dostupné jsou ale i tzv. historické momenty. V těch je vaším úkolem zopakovat nějakou historickou událost s daným hráčem. V mém příkladě třeba vstřelit s Kyllianem Mbappém jeho první ligový gól. Tady však nastává problém. Abyste danou výzvu mohli splnit, musíte Mbappého mít v týmu. Nemohu se tak zbavit dojmu, že EA se nás takhle nenápadně snaží nabádat k dalším mikrotransakcím.

Samozřejmostí u FUTka, jak se Ultimate Teamu říká, jsou pak i úvodní balíčky. Zkušené matadory nepřekvapí, že hned na začátek nedostanete Messiho či Neymara. Pokud jste však nováčci a vypadl by vám náhodou z balíčku třeba Harry Maguire, tak se prosím nelekejte. Hráče můžete stejně jako loga, dresy a stadiony prodat. A pokud vás neláká otevírání kartiček, vyzkoušet můžete ještě pouliční fotbálek Volta.

To tedy máme hratelnost, grafiku, offline i online režimy. Co mi ještě zbývá? No ano, ženy! Ne samozřejmě ženy tady ve studiu, ale ve hře. Ve FIFA 23 totiž vůbec poprvé dostáváme možnost vyzkoušet si ženský ligový fotbal. A to konkrétně anglickou a francouzskou ligu. A to, že si EA uvědomuje fakt, že fotbal je sport i pro něžné pohlaví, je vidět. Ve většině zápasů totiž byla alespoň jedním z rozhodčích právě žena.

A když už je řeč o rozhodčích, tak musím rozhodně zmínit, že taková maličkost, jako je hvizd píšťalky, který se ozývá z reproduktoru ovladače DualSense, dokáže mile potěšit. Ono vlastně audio celkově rozhodně není zklamáním. Od efektů jako je skandování diváku až po soundtrack plný elektronické a taneční hudby, který i s režimem Volta čítá přes sto písniček, vás zkrátka nudit nebude.

I přes skutečnost, že FIFA 23 se v nás hráčích snaží vyvolat pocit, jako že je jinou hrou, i když my zkrátka víme, že je to pořád ta stejná FIFA jako vždy, je vlastně dobrá. Nepřináší sice žádné zásadní inovativní prvky, ale dokáže stále zabavit na desítky hodin. A je jedno zda hrajete sami, s přáteli nebo s ostatními hráči v Ultimate Teamu. Za nové animace a vylepšení hratelnosti díky HyperMotionu si prostě vývojáři zaslouží mírnější kritiku. I když novinek je jako šafránu, tak jsem se zkrátka bavil a za tým Indiana doporučuji FIFU 23 sedmi body z deseti. 

Jde totiž o více než důstojné rozloučení s fenomenální sérií. Takže milá EA, děláme si z vás srandu, nemáme vás rádi kvůli přehnané monetizaci všech vašich her, ale i tak děkujeme. Děkujeme za skvělé roky s FIFOU, desítky rozbitých ovladačů a tisíce hodin skvělé zábavy. V budoucnu ale čekáme od EA Sports FC něco mnohem, mnohem lepšího.