Neumřít během 24 minut je překvapivě těžké - recenze Three Minutes to Eight

Víte, jak vypadá hra, co má několik hlavních příběhových linek? Nemyslím více postav, které prochází jednotné dění, na něž se dívají trochu jinak a zažívají jeho jiné části. Mám na mysli to, že jste chyceni v časové smyčce a podle toho, jak se vám z ní podaří uniknout, takový konec a tudíž i příběh pro vás titul měl. Jednou jste v simulované realitě, jindy robotem a někdy zase v televizní show. To, jak hrajete, ovlivňuje nejen vývoj příběhu, ale i celou jeho premisu. Přesně takhle totiž funguje krátká logická 2D point and click adventura Three Minutes to Eight. Zní to zvláštně a přiznávám, že se jedná o opravdu unikátní zážitek.

Three Minutes to Eight je hra s mysteriózním příběhem zasazeným do blízké budoucnosti. Probudíte se po příjemném poledním šlofíku, ale brzy zjistíte, že vše není tak úplně v pořádku. Máte divný pocit. Probudili jste se sice ve vlastním bytě, ale připadá vám, že ho vidíte úplně poprvé. Znáte ho, ale nepamatujete si, jak dlouho tu bydlíte. Interkom vedle dveří urputně zvoní a zvláštně povědomý hlas vám skrz něj řekne, že se každou chvílí blíží konec světa. Vy jste jediní, kdo tomu může zabránit. A co pro to musíte udělat? Zastavit tuhle šílenou časovou smyčku!

A to je vlastně celý příběh tohoto titulu. Jste uvězněni ve 24 minutách, které prožíváte pořád dokola. Probudíte se v 19:33 a ať uděláte cokoliv, umřete za tři minuty osm. Vaším úkolem je dostat se ven. Přijít na způsob, jak utéct z tohohle neustále se opakujícího vězení. A to ať už to znamená najít detektiva, zavraždit někoho, odehrát perfektně scénář nebo hacknout své vlastní programování.

Jelikož se jedná o logickou adventuru, nečekejte žádné akční pasáže. Hlavní herní mechanikou je mluvení s lidmi a prozkoumávání okolí. Máte inventář, do kterého sbíráte předměty, co vám mohou pomoci, ale která logická hra nějaký baťůžek nenabízí? Rozhovory se obohacují podle toho, co víte o světě kolem vás. Jinými slovy – čím víc věcí víte, tím víc témat, na které se můžete ostatních ptát, je vám k dispozici. Funguje to ale i obráceně. Například pokud vám několik lidí řekne, že mají vzpomínky na apokalypsu, najednou máte možnost znovu se podívat na předměty ve vašem okolí a vidět na ní náznaky, o kterých jste dříve vůbec neměli tušení.

Audiovizuální stránka je krásná. Spoustu z vás určitě na první pohled zaujal povedený moderní pixel-art, který často využívá efektů světla a stínů. I když hra obsahuje jen málo lokací, které jsou většinou v odstínech modré nebo šedi, nikdy mi nepřišlo, že bych se nevyznala ve svém okolí. Prostředí bytu, chodby, uvítací haly a ulice jsou jasně odlišné a začnou vás nudit teprve tehdy, až skrz ně půjdete po padesáté.

Stejně tak zvukový doprovod velmi dobře podkresluje veškeré dění. A tím nemám na mysli jen hudbu, ale i veškeré zvuky ulice, mňoukajících koček, a dokonce i zvuky občasných záseků možná simulované reality. Na dabingu si tvůrci očividně také dali záležet. Jediné, co jim trochu ujelo, je Japonec prodávající ramen, ale jinak je dabing jak normálních rozhovorů, tak lidí prolamující čtvrtou stěnu velmi povedený. Rozhodně se nejedná o nejlepší dabing pod sluncem, ale musíme ocenit, že si s ním vývojáři dali záležet, i když technicky vzato nemuseli.

Co musíme pochválit, je velmi zajímavé pojetí detektivního příběhu v časové smyčce. Hra vám nic nedá zadarmo. Pro spoustu konců musíte přijít na to, jak být ve správný čas na správném místě a mít u sebe i ten správný předmět. Čas se přitom posouvá pouze v momentě, pokud přejdete z jedné místnosti do druhé. A to vždy přesně o jednu minutu. Jak dlouho tedy budete v dané smyčce je jen na vás, ale projít celou hru a objevit všechny konce vám bude trvat přibližně tři až sedm hodin. Proč tak velký časový rozdíl? Protože si upřímně myslím, že většinu lidí Three Minutes to Eight nezaujme natolik, aby je bavilo pořád dokola procházet těch stejných pár lokací a bavit se s těmi stejnými lidmi o těch stejný tématech, jen proto, že doufají, že se dozví něco nového. Raději si najdou návody k různým koncům a hru rychle proletí s jejich pomocí.

A to je vlastně hlavní trn v patě celé této hry. Dává smysl, že když se příběh točí kolem časové smyčky, repetitivnost bude problém. Neberte mě špatně, vývojáři se rozhodně snažili a přišli s pár nápady, jak nudě zamezit. Velmi milým a příjemným řešením je možnost ponechat si po smrti jeden z předmětů do všech budoucích průchodů. Díky tomu musíte jednoho robota přemlouvat, aby vám dal zmanipulovaný žeton, třeba jen třikrát, a ne úplně pokaždé. Výrazně pomáhají i změny v počasí anebo náhodné úpravy okolí. Například místo prodavače smažených kuřat máte najednou stánek s ramen polévkou. Přesto je Three Minutes to Eight pořád o tom stejném, protože jak už jsem říkala, děláte ve své podstatě pořád to samé a doufáte, že objevíte něco nového. Na jednu stranu je super, že hra má jasnou představu o své obtížnosti, na druhou stranu by mě nikdy nenapadlo například chodit pořád ven a dovnitř ze svého bytu a čekat, že budu teleportována někam jinam, když ve hře není nic, co by mi ten nápad dalo. Dialogy jsou chytře napsané a postavy často upozorňují na věci, které byste mohli vyzkoušet, ale těchto nápověd není zdaleka tolik, aby běžný hráč prošel celou hru bez problémů. Spíš to bude vypadat tak, že objevíte jeden nebo dva konce, a pak si najdete návod na internetu, protože vás prostě nic jiného netrklo. A bavit se už po třicáté se všemi se vám prostě jednoduše nebude chtít.

Této frustraci vůbec nepomáhá absence možnosti přeskočit některé rozhovory. Když vy přijdete za někým a chcete si povídat, můžete zvolit jednu z pěti možností a věnovat se jen dané příběhové lince, o kterou se právě pokoušíte. Ale pokud někdo přijde za vámi, máte smůlu. Musíte se tím dialogem prostě proklikat. A je úplně jedno, že ho slyšíte už po dvacáté a doslova nic se nezměnilo.

Posledním hřebíčkem do rakve je pak už jen fakt, že mít spoustu hlavních příběhů ve výsledku znamená, že Three Minutes to Eight nemá žádný hlavní příběh. K jakémukoliv konci dojdete, nebudete z něj mít žádnou šílenou radost, protože hned po titulkách se zase probudíte po šlofíku a smyčka pokračuje. Chybí zde cokoliv, co by jednotlivé příběhy propojovalo a dávalo vám tak důvod hledat dál. Zrovnatak chybí cokoliv, co by se dalo považovat za finální rozuzlení. Samozřejmě, že objevovat nová řešení jednoho problému je pro spoustu lidí zábava, a tak si tuto hru skvěle užijí. Ale stejně tak existuje dost hráčů, kteří chtějí, aby jejich akce měly nějaký efekt a ovlivnily hru na déle než pět minut…

Jak tedy Three Minutes to Eight shrnout? Rozhodně se nejedná o špatnou hru. Vývojáři měli skvělý nápad, jak ozvláštnit kombinaci časové smyčky v point and click adventuře a vymysleli spoustu propracovaných konců a minipříběhů. Hádanky ve hře mají většinou výborný mix obtížnosti – je těžké najít první krok, ale jakmile se chytnete, jdete jasně dál. Audiovizuální stránka hry je taky krásná, ale chybí tomu to hlavní něco, co by vás u hry udrželo. Máte před sebou krásný obložený talíř, ale vůbec se z něj nenajíte, protože v něm chybí cokoli výživného. Nejde o to, že by titul byl špatný, jen bude bavit velmi specifickou skupinu lidí a ostatní hráči v něm prostě nenajdou nic, co by je táhlo dál.