Frodo, Gandalf, Sauron… Postavy, které zná úplně každý fanoušek Pána prstenů. Ale kdo zná příběh Gluma? Malého šíleného hobita, jehož vlastní rodina odvrhla z Kraje pryč do temných částí Středozemě, kde mu společnost dělala jediná věc… jeho prsten. Jenže ten byl odcizen. Jak se někdo mohl vůbec opovážit mu ukrást to jediné, na čem mu v životě záleželo?! Za tohle někdo zaplatí! Musíme najít a zabít Bilba Pytlíka! Jestli vás přesně tento příběhový koncept zaujal, máte štěstí. Díky této akční adventuře od autorů Deponie objevíme dosud neznámý příběh Gluma.

Do role Gluma se vžíváme asi 60 let po tom, kdy mu Bilbo Pytlík ukradl prsten moci. Probádáme dosud neviděná místa Středozemě, budeme utíkat před skřety a pavouky v Mordoru a přes tajemnou elfskou říši Mirkwood, kde poznáme Legolasova otce Thranduila. A přitom všem nepřestaneme myslet na jediné: na svůj milovaný prsten a jak ho získat zpátky.

A co víc… Snad nejsem jediná, koho fascinovalo, jak se takový obyčejní hobitík dokázal adaptovat a stát se obratnější než opice. A hra mi to vysvětlení dopřála. Jelikož jste malá kreatura, která sotva někoho přepere, budete se ke svým cílům plížit, šplhat a před nepřáteli skrývat, jak jen to půjde. Hledání platforem, kde se zachytit nebo se plazit do křoví, aniž by si vás někdo všimnul, bude váš denní chleba. Vzhledem k tomu, jak často to budete dělat, by to dokonce mohl být lembas. Ovládání je přitom příjemně intuitivní. Jen by to chtělo více prostoru k porozhlédnutí kolem a možnost si kameru oddálit nebo něco podobného. Budete tak muset být dost pozorní. Naštěstí naopak pozornost nepřátel se dá odvrátit házením kamenů, které se dají nalézt na různých místech. Bude na vás, zda hodíte kámen přímo po nepříteli nebo na blízké objekty, abyste se mohli nepozorovaně proplazit do určitého bodu. Kde je třeba jídlo, kterým si doplníte životy. A pokud ani kámen nepomůže a skřet nemá na hlavě helmu nebo není větší a silnější než ostatní, můžete se k němu nenápadně přiblížit a uškrtit ho. Je to více riskantní, ale někdy není k zbití, a tak musí býti bití.

Lokace jsou navíc rozsáhlé, a pokud byste nevěděli kudy kam, Glum má i speciální smysl. Stisknutím tlačítka vám ztmavne obrazovka a uvidíte příšery skrz zdi nebo nápovědu, kam jít dál. Tenhle smysl budete používat pomalu na každém kroku a pomůže vám projít přes všechny nepřátele nebo nalézt nejbližší kamínek či jídlo. Také se vyplatí prozkoumávat boční lokace protože můžete nalézt i nějaký sběratelský předmět.

Co se jim ale moc nepovedlo je zvláštní lezení skrz úzké tunely, které si každý klaustrofobik zamiluje. Doteď si nejsme moc jistí, zda takový průchod ovládáme šipkami, myší nebo jen lezeme dopředu a hra sama udává směr. Je to přinejlepším fakt zvláštní okořenění průchodu, přinejhorším dost otravně navržená neviditelná načítací obrazovka.

ROZDVOJENÁ OSOBNOST NENÍ VŽDY NA ŠKODU

Teď ale naštěstí zpět k tomu lepšímu.Vývojáři nezapomněli na vyšinutou osobnost hlavní postavy a přidali do hry její dvě osobnosti, které vám dají na výběr, jak se k daným situacím před vámi postavit. Osobnost Gluma a Sméagola jsou přitom jako voda a oheň. Zatímco Glum se přiklání k lstivosti a zlomyslnosti, jeho druhá tvář v podobě Sméagola působí více přívětivě a starostlivě. Není to ale tak, že jedna strana je zlejší než druhá. Je to prostě rvačka mezi temnotou a stínem.

Takže je na vás, který charakter zvítězí v určitých situacích. I když v danou chvíli nevidíte rozdíl mezi volbami nebo vám nepřipadá, že by se dělo něco jinak, věřte, že hra vám to spočítá i s úroky. Při zvolení osobnosti si užijete Glumovu vnitřní argumentační bitvu, u které se snažíte si obhájit svou volbu. Takže vybírejte důkladně.

Kéž by ale i vývojáři vybírali důkladně. Konkrétně písmo v okně při rozhodování. Celé to na nás působilo, jako by se na to úplně vykašlali a roztočili si výběr fontu na kole štěstí. Respektive pro nás kole neštěstí. Přitom by stačilo málo a mohlo by vše vypadat lépe. Na druhou stranu ale nepoužili Comic Sans, tak alespoň něco.

Ještě jednu jistou výtku bychom měli i směrem k animátorům a grafikům. Nemůžeme si pomoct, ale Glumův obličej je prostě takový… divný a hloupý. Připomíná mi to kauzu filmového zpracování Sonica. Během hraní se mi Glumovy vlasy často vzhledově bugovaly, ale na tohle snad bude stačit patch. No a nejhorší je design postav jako takový. Skřet nevypadá jako skřet, nevypadá jako slizká a nebezpečná stvůra, ale prostě… Chápu, že v knihách možná kdysi vypadali podobně, ale vzhledem k zdařilé Jacksonově adaptaci si na nich mohli dát více práce.

Přestože je mi smutno z graficky odfláknutých postav, tak vše vynahrazuje zpracování prostředí a scenérie, které působí fantasticky. A jelikož nejsem žádný poseroutka nebo akrofobik, při šplhání na vysoké věže s obrovskou propastí pod sebou jsem dostávala strach a žasla zároveň. Atmosféru téhle adventury umocňuje velmi detailně zpracované okolí, které jsem si nehorázně užívala. Ovšem tahle krása je vykoupena dost vysokou náročností na počítač. Občas jsem zaznamenala padání snímků za sekundu v cut-scénách nebo evidentně náročnějších lokacích. Ale věřte mi, že ten výhled stojí za to. Ten navíc umocňuje tématická hudba, výborné zvukové efekty a dabing, který se skoro shoduje s filmovým provedením. Celou dobu se cítíte, jako byste byli součástí hry a nemůžete se dočkat, kam vás další úkol zavede. Tohle se vývojářům opravdu povedlo.

I když jsme velcí fanoušci Pána prstenů a podle předběžných negativních ohlasů jsme se báli hru jen spustit, nakonec nás mile překvapila. Příběh jsme si užili natolik, že si snad dobrodružství Gluma zahraju ještě jednou. Už jen kvůli prozkoumání různých rozhodnutí a konců. 

Hra ji zatím zabrala asi 17 hodin, ale nemohla jsem ji dohrát kvůli bugu v jednom questu, který mě bez vyřešení nepustil dál. Nezbývá než si počkat na nový patch a dohrát hru až po opravě. Přesto už teď mi zní v hlavě Glumův hlas, který mě nabádá k mému miláškovi.