Při představení The Crew Motorfest jsem si říkal, jak moc mi připomíná sérii Forza Horizon a že nejspíš půjde jen o pouhý klon. Jenže následně byl představen systém playlistů, které nabízí tématicky poskládané závody a samotný havajský ostrov O’ahu. Šlo pro mě o největší lákadla hry a při jejím zapnutí jsem byl mile překvapen, jak tvůrci dokázali vzít části Forzy, které se hráčům tolik nelíbí, a přeměnit je v největší klady. The Crew Motorfest se od konkurence liší drobnostmi i systémem playlistů, jenže stačí to?

The Crew Motorfest je závodní arkádová hra s otevřeným světem pro více hráčů. Jde již o třetí díl ze série, které se i tentokrát zhostilo studio Ubisoft Ivory Tower. Zatímco první díl se zaměřoval na průzkum Spojených států amerických a druhý ho doplnil o závody aut, lodí a letadel, tak třetí zatáhl za ručku a nahodil zpátečku. Mapa je znatelně menší, protože jde o pouhý jeden ostrov, ale zato je více detailní než celá Amerika. Dokola ho objedete za necelých 20 minut, ale nabízí města, vesnice, pláže, džungle, chrámy, uměle vytvořené okruhy, či hory a jeskyně. Svou velikostí jde o ideální kombinaci velikostí map a jejich členitosti, kdy si sice budete pamatovat největší zatáčky a zkratky, ale zároveň pokaždé narazíte na nová zákoutí. Ostrov je propojen jak hlavními silnicemi, tak i menšími cestičkami, které není problém projet ani se sportovními auty. Výborně tak spojují hned několik lokací. Přejezd z města do hor přes džungli a hřbitov lodí, nepůsobí nikterak na sílu. O’ahu je detailní a přidává do skutečných lokací i pár vymyšlených, aby vše působilo živěji. Vedle obyčejného jezírka uprostřed lesa není problém najít ruiny, či tajuplnou chatu. Hlavně nepůsobí prázdně ani z toho důvodu, že na cestách kolem vás projíždí ostatní online hráči, kteří se momentálně účastní nejrůznějších závodů.

Prozkoumávání ale není tolik nutné. Krom beden s vylepšeními vozidla či herní měnou svět nic neukrývá. Pokud tedy nepočítáte lokace na focení, které jsou vám v každém playlistu doporučeny. V The Crew Motorfest nemáte jasně danou kariéru, ve které si vylepšujete své hlavní vozidlo, než si našetříte na lepší. Vaše osobní auto slouží primárně pro online režimy nebo volnou jízdu. Režim kariéry nahrazují právě playlisty. Seznamy předpřipravených závodů, které se odemykají postupně a mají několik hlavních zaměření, jako je Lamborghini, Made in Japan, Rule the Streets, či Hawaii Scenic Tour. Takových typů je 15 s tím, že na sebe v rámci zaměření navazují. Můžete stejně jako já začít s Made in Japan, jehož první playlist je zaměřen na skutečný tuning shop, zatímco druhý vám představí historii pouličních japonských závodů. Pokud ale chcete během hraní přejít například na playlist s tematikou amerických muscle aut, tak můžete. Každý tento playlist má kolem 7 až 10 závodů a několik výzev. Ty jsou nejčastěji složené ze slalomů nebo fotopastí. Ve většině závodů budete přitom řídit jiné auto, aby co možná nejvíce ladilo dané lokaci. A upřímně, to je za mě největší lákadlo hry, kvůli kterému se k ní budu ještě dlouho vracet. Nejen že každý měsíc přibudou minimálně čtyři playlisty se společnou tematikou, ale zároveň dost nových vozidel. Hra jich momentálně nabízí přes 600 a díky playlistům si jich vyzkoušíte valnou většinu, díky čemuž se i každý závod stane trochu jiný. Rozhodně mi to vyhovuje, protože se tak projedete i s auty, která byste normálně přehlédli. A nevzniká podobný problém jako třeba u Forzy Horizon. Protože upřímně, kolik jejích aut jste sami vyzkoušeli?

Na playlistech mě překvapivě bavil i vypravěč. Každý má svého vlastního, který vám více představí nejen samotné téma setu závodů, ale například i samotná vozidla a lokace. Jednou je vám řečeno, proč je na ostrově černá pláž nebo o dalších legendách ostrova. Jindy se zase dozvíte o rozdílu mezi dvěma druhy V8 či kdy v historii nastal milník v úpravě vozidel Ferrari. Takže i když jde o arkádové závody, tak se dozvíte i reálné informace. Vypravěč vám do hry příliš nemluví. Jestli ale chcete, tak si ho můžete vypnout. Ale když před sebou zkrátka máte nádhernou rovinku a někdo vám po vysvětlení síly motoru řekne „tak na to šlápni“, nemůžete se zbavit toho dobrého pocitu.

Ten posiluje i zvuková stránka. Nejen že licencovaný soundtrack nabízí vše od popu až po elektronickou hudbu, ale samotné ozvučení aut je opravdu výborné. Oproti druhému dílu můžeme mluvit o velkém pokroku. Nejde ovšem tolik o realistické zvuky motoru, jako spíše lehce zbarvené pro umocnění pocitu z jízdy. Pokaždé, když vyprázdníte dusík, tak uslyšíte burácení motoru, které spíše připomíná hřmění hromů. Nebo například ozvěna v tunelu je znatelně ekvalizovaná. Ale u arkádových závodů to vůbec není na škodu. Naopak. Auta díky tomu působí více majestátně a mohutně. Pokud hrajete na PlayStationu, tak některé zvuky převodovky uslyšíte z ovladače, což je příjemný bonus. A konkrétně PlayStation 5 verze disponuje i haptickou odezvou. Nejde sice o tak unikátní „vibrace“ a propracování jako u nového Gran Turismo, ale stále potěší.

Samotná jízda je plynulá a každé vozidlo padne příjemně do ruky. Zároveň se každé auto ovládá trochu jinak, což můžete o to více posílit výměnou brzd, převodovky nebo gum. Hra sice nabízí i motorky, letadla či lodě, ale je jich méně a závody s nimi jsou spíše výjimka a ne nutnost, jako tomu bylo v druhém díle. Jde vidět, že nejvíce prostoru dostal jízdní model aut, což je za mě velmi dobře. Druhý díl mě nechytnul právě kvůli němu. 

Zatím by to mohlo působit, že je Motorfest velmi vážným konkurentem série Forza Horizon, jenže tu máme pár podobně vážných ale. V první řadě vás hra nutí být neustále připojena k internetu, což prvních pár dní po vydání silně blblo. Stejně jako optimalizace. Na konzolích nové generace hra nabízí dva režimy – výkonu a kvality. Výkon umožňuje dynamické rozlišení při snaze udržet 60 snímků za sekundu, zatímco kvalita se zaměřuje na 4K rozlišení a 30 fps. Mnohdy se ale pod tuto hranici dostanete. Což je škoda, když v obou režimech blbne načítání textur v pozadí. Nejde o velké problémy, ale sem tam vidíte doskakování stromů či částí tunelu. To samotnému zážitku z hraní škodí.

Přečtěte si také: Prospěla sérii Forza Motorsport šestiletá pauza?

Po grafické stránce jde ale jinak o nadprůměrný titul, který se i přes svou snahu nemůže rovnat s přicházející Forzou Motorsport nebo Gran Turismo. Hra má nejblíže k Forza Horizon 5, která má lehce detailnější auta, ale zase horší vegetaci. Na druhou stranu je Motorfest více stylizovaný, aby vše působilo barevněji, čehož si nejvíce všimnete v režimu focení. Ten jako takový je propracovanější, než jsem čekal. Znám i detailnější, ale můžete si více nastavit hloubku ostrosti fotky, poškození auta nebo denní dobu. I dodatečné efekty jako zrnění či chromatická aberace mají více nastavení, než je tomu běžné.

Stejně pozitivně se ale nedá mluvit o mikrotransakcích, které jsou zbytečným minusem. Při každém zapnutí vás hra jako první hodí do in-game lobby Motorfest Hub, kde vidíte aktivní playlist, momentálně běžící online událost a vystavená auta. Jenže nejde o vaše vozidla, ale o ta, která si momentálně můžete koupit buďto za ve hře vydělané peníze, nebo za ty skutečné. Například „zvýhodněný“ balíček tří vozidel vás vyjde v průměru na 300 korun. Dokážu pochopit, že některé odměny v jednotlivých sezónách jsou za season passem, protože jde o vozidla navíc, ale proč šíleně napálit cenu aut za herní měnu a místo toho dát „výhodnější nabídku“, pokud kupujete za skutečné peníze? Je to neskutečně zbytečné. Hra jako taková nabízí v rámci plné ceny dost obsahu. Celkově by ani season pass neměl patřit do hry za plnou cenu. Když už do ní budou každý měsíc přidávat dodatečný obsah, tak vlastně nedává smysl část z něho zamykat za paywallem. 

Když jsem tuhle skutečnost zjistil, tak jsem byl znechucený, protože do tohohle bodu jsem si hru užíval. Zachraňují to již avizované online režimy. Jsou čtyři – Grand Race, kde vás závodí 28, Demolition Royale, což jsou derby pro 32 hráčů, a pak týdenní soutěže o nejlepší design auta či Summit Contest, neboli nejrůznější výzvy na týdenní bázi.

Možnost soutěžit s ostatními hráči o nejlepší design mi přijde jako příjemný doplněk. K těmto soutěžím dochází v Motorfest Hubu, který tak ve finále není jen reklama na dodatečný herní obsah. Úprava vozidla je přitom velmi detailní. Ať už jde o jednotlivé polepy, velké množství blatníků či designů interiéru. Grand Race a Demolition Royale jsou režimy navíc pro ty nejvíce soutěživé hráče.

The Crew Motorfest tak nejvíce sází na režim playlistů. Upřímně se ani nedivím, protože během velkého množství závodů se nejen něco dozvíte o vozidlech, ale hlavně si jich vyzkoušíte znatelně větší množství, než kdybyste závodili jen ve vašem vlastním. Díky vylepšení jízdního modelu a ozvučení oproti druhému dílu jde o velmi dobré arkádové závody, ke kterým se budete rádi vracet. Byli jsme ve finále překvapeni, že se hra nesnaží být jen kopií konkurenční série, ale přináší pár drobností navíc, díky kterým vám uvízne v paměti. Rozhodně jde o nejlepší The Crew a jsem rád, že se v Ubisoftu vydali tímto směrem.