Dne 4. 2. 2023 došlo k aktualizaci textu.

Tak jo lidi, je to tady! Uklidněte se a v klidu dýchejte. Glen Schofield, otec legendárního Dead Space, nám totiž přinesl další lahůdku. Dneska totiž vychází The Callisto Protocol. Hra, která je pro spoustu hráčů tou nejočekávanější v letošním roce. Mluvilo se o tom, psalo se o tom a všichni jsme byli netrpěliví, jak se nakonec titul vyvede. A já vám hned v úvodu řeknu, že lépe už se snad povést nemohl. A všem, co říkají „Meh, je to jenom další Dead Space.“ povím jedno. Ano, je: Ale mnohem, MNOHEM lepší Dead Space.

DECHBEROUCÍ PŘÍBĚH

Všichni víte, že hry hodnotíme na základě několika prvků, jako třeba grafika, zvuky, hratelnost a tak dále. Jedním z těchto bodů je i příběh. A ten je v Callisto Protocol naprosto špičkový. Klidně bych tu mohl zapálit krb, udělat si horkou čokoládu a vyprávět vám několik minut jen o něm. Popsat vám ho ale tak, abyste ho pochopili a zároveň jsem nevyzradil důležité části, prostě nejde.

Chci vám ale aspoň trošku naznačit, čím mě celý děj dostal do kolen. Píše se rok 2320 a vy jako Jacob Lee, kterého skvěle ztvárnil herec Josh Duhamel, létáte vesmírem jako poslíček. A ne, není tam s vámi Bender ani Dr. Zoidberg. Jednoho dne dostanete za úkol dovézt zásilku léčiv do věznice Black Iron na Callistu – druhém největším měsíci planety Jupiter.

Jak to tak ve většině her, filmech i knihách bývá, něco se zvrtne a vy se štěstím pád vesmírné lodi přežijete. Když se tedy podruhé narodíte a v kruté zimě vás přijdou zachránit místní bachaři, zničehonic vás seberou a uvězní. A tady s příběhem končím. Vy ani vaše postava totiž nevíte vůbec nic. Celý děj je o tom, že se pomocí různých střípků snažíte přijít na několik věcí. Proč jste uvězněni? Proč všude pobíhají podivní emzáci? Vše se postupem času dozvídáte. To, jakým způsobem, jak brilantně jsou napsané dialogy a jak některé situace epicky vyvrcholí… To, je prostě mistrovským dílem.

Celou dobu se příběh krásně stupňuje. Několikrát jsem měl pocit, že hra končí a přesto se stal zvrat, děj nabral zcela jiný směr a jelo se zase dál. Dialogy, zvraty, a celkové podání příběhu hráčům jsou excelentí. Řekl jsem sice, že nevíte vůbec nic, ale tak trošku jsem kecal. Na vašem zátylku vidíte třeba zbývající životy a při střelbě na zbrani i počet nábojů. To nejdůležitější však vážně nevíte. Absence mapy a neznalost prostředí jsou zkrátka nekompromisní.

I když je hra vesměs lineární, měl jsem několikrát problém s tím, co mám dělat a kam mám jít. Ač to tedy může na první pohled vypadat jako problém, přiřadil bych to spíše ke kladným aspektům hry. Sexouš Josh Duhamel, tedy pardon, Jacob Lee, taky zdejší prostředí nezná a neví, co má dělat. Vývojáři ze Striking Distance tak dávají větší důraz tomu, že hlavní postavou jste opravdu vy za obrazovkou a ne panáček, kterého ovládáte.

JE LIBO TYČ NEBO BROKOVNICE?

Když už jsem nakousl střelbu a zbraně, pojďme se podrobněji podívat, jak souboje v Callisto Protocol probíhají. Hra vám dá totiž celkem volnost v tom, zda budete preferovat boj na blízko, či na dálku. Je tedy jen a pouze na vás, zda se rozhodnete mutanty na Callistu mlátit jakýmsi elektrickým obuškem, nebo jim ustřelit končetiny nějakou střelnou zbraní.

Třeba automatickou puškou nebo brokovnicí. Ty v průběhu hraní můžete objevit, vyrobit a vylepšit ve speciálních upgradovacích stanicích, kterých ve hře najdete hned několik. Zvýšit můžete tři hlavní aspekty: kapacitu zásobníku, stabilitu a poškození. Pokud se vám povede zbraň vylepšit na maximum, těšit se můžete na odměnu v podobě výbušných střel, které ale pochopitelně spotřebovávají více munice.

Při vylepšování své výbavy jsem však narazil na první problém. Při zabití mutanta a následném rozšlapání z něj ve většině případů něco vypadne. Ať už jsou to životy, náboje nebo kredity. A právě kreditů (měny, kterou se platí) se ve hře nachází opravdu málo. Pečlivě jsem všechny mrtvoly rozšlapal na kaši, hledal jsem bedny s vybavením a prodával jsem nepotřebné předměty. Přesto jsem ale po dohrání hry měl na sto procent vylepšenou jen jednu z nich.

Pochopil bych to, kdyby na mě po dohrání vyskočila nabídka začít New Game+ a já jsem mohl na těžší obtížnost projít se stávajícím vybavením hru odznova. Je mi víc než jasné, že to bude nejspíše součástí nějaké budoucí aktualizace, ale já to chci prostě teď. A pokud se nemůžete rozhodnout, zda zvolíte obušek nebo třeba brokovnici, hlavu vám k tomu všemu zamotá možnost používat telekinezi.

To jsou tedy zbraně a jejich vylepšování a teď je konečně na řadě soubojový systém jako takový. Přiznám se, že ačkoliv jsem volil spíše souboj na dálku a téměř všechny kredity jsem investoval do střelných zbraní, tak pocitu, že nějakýho zmetka rozsračkujete tyčí, se nic nevyrovná. Na ovladači DualSense není boj nic těžkého. Tlačítkem R2 provedete slabší útok a R1 naopak silnější, přičemž levou páčkou kromě úhlu úderu vykrýváte i ataky nepřátel. Zní to tedy dost nudně, ale věřte, že nuda je poslední slovo, které vás během přibližně šestnácti hodin hraní napadne.

SPOUSTA DRUHŮ NEPŘÁTEL

Co vás však bude naprosto frustrovat, je přepínání zbraní. Jasně, že můžete pomocí šipek na d-padu přepínat zbraně rychle, a pokud máte jen dvě, tak to není žádný problém. Jak se ale váš arzenál navyšuje, bude potřeba změnu zbraní více promýšlet. Je tedy potřeba podržet šipku na d-padu, další šipkou v seznamu požadovanou zbraň vybrat a křížkem potvrdit. A veřte, že ve většině případů bude potřeba i přebít. Dělat tohle všechno, když na vás běží doslova horda protivníků, je celkem neohrabané a po nějakém čase dost otravné.

Je to i jeden z důvodů, proč jsem poměrně často volil elektrický obušek. Každopádně nelze na všechny naběhnout a rozmlátit jim hlavy. Někteří nepřátelé se plazí a mohou vybouchnout, někteří zase zmutují a stanou se silnějšími, další pak připomínají clickery z The Last of Us, orientují se totiž jen pomocí sluchu. Ve hře je tak kladen důraz i na stealth, tedy plížení. Vždy jde ale jen o to, se nepozorovaně proplížit kolem nepřátel. Odlákat je nijak nemůžete a zabití tím, že se k nim připlížíte zezadu, ve většině případů přiláká další hnusáky. Pokračovat o druzích všech těch emzáků bych mohl dál, ale o ten zážitek vás zkrátka nechci ochudit.

HRA NENÍ PRO KAŽDÉHO

Na začátku jsem sice naznačil, že Callisto Protocol se povedl na výbornou, takže teď si budu trochu protiřečit. Vytočit mě totiž nejednou dokázala naprosto nevyvážená obtížnost. V několika případech jsem si za to mohl sám. Šel jsem do soubojů, aniž bych prohledal místnost vedle, která byla plná nábojů, nebo jsem prostě vlétl do skupinky mutantů, i když mnohem lepší volbou by bylo se přes celou místnost proplížit. Mnohdy ale nastala situace, kdy to jinak než hrubou silou nešlo, nebo situace, kdy vám hra po krutém boji naservírovala boss fight. Jenže vy jste bez nábojů, bez životů a po několika smrtích i bez nálady.

Skvělým případem totální bezmoci byl pro mě a několik dalších členů redakce konec hry. Ve finálním souboji jsem se zasekl na tak dlouho, že jsem povolal Fiolu, Gelua a Honzase, zapnul všechny asistenty, snížil obtížnost na nejlehčí a v nastavení jsem zapnul tzv. High Contrast, abych nepřátele lépe viděl. A stejně jsem u něho skejsnul na asi tři hodiny. 

Nikdo neřekl, že Callisto Protocol bude lehkou hrou. A já jsem za to, jakou výzvu pro mě Glen Schofield se svým týmem připravili, opravdu rád. Ale obyčejné hráče, kteří chtějí po náročném pracovním dni jen v klidu relaxovat u videohry a nejsou kdovíjak zkušení, by to zkrátka mohlo odradit. Všechno to jsou drobnosti, které možná vadí jen mně a malé skupině hráčů. Celkový herní zážitek vám to ale moc nezkazí. A pokud ano, tak audiovizuál hry vám to vše vynahradí i s úroky.

ÚŽASNÝ AUDIOVIZUÁL

Začnu tedy tím, co vidíte – grafikou. Jsou hry, které jsou zpracovány nádherně. Třeba Ghost of Tsushima, The Last of Us Part II a Horizon Forbidden West. Ve všech je spousta barev, detailně zpracovaný svět a měnící se denní doba. A pak je tady Callisto Protocol, které se odehrává převážně ve tmě a v nechutném, vlhkém a pochmurném prostředí. Přesto však dokáže těmto titulům hrdě konkurovat. Ať už jste uvnitř věznice Black Iron, v jeskyni nebo jen pobíháte venku, všude na vás dýchá hrozivá atmosféra toho, jak nehostinný měsíc Callisto je.

Kapičky potu na hlavě hlavního protagonisty, detaily zbraní nebo stopy ve sněhu. I ty nejmenší detaily vypadají zkrátka fantasticky. A když k tomu přidám, jak dokonale jsou zpracovány bojové scény a animace smrtí, jako například rozšlápnutá hlava, je to prostě radost pohledět. A to jsem zastáncem performance režimu, tedy Full HD a 60 fps, na který jsem téměř celou hru odehrál. Při přepnutí na režim quality, přesněji řečeno 4K a 30 fps, jsem však kromě nižší snímkové frekvence nic moc nezaznamenal. Kapičky potu, strniště Joshe Duhamela a všude stříkající krev byly sice detailnejší, ale ne o tolik, abych tomu obětoval vyšší snímkovou frekvenci.

No a pak je tady audio. Jestli jsem někdy řekl, že zvuková stránka nějaké hry ji povyšuje o úroveň výš, tak u Callisto Protocol rovnou o dvě. Je jedno, jestli se zaposloucháte do hudby, efektů střelby nebo padajících kapek vody. Všechno to zní vážně dobře. A popravdě, to, jak je audio stránka úžasná, se vlastně nedá ani popsat. No schválně, koukněte na video a posuďte sami.

Snažil jsem se vám bez spoilerů popsat, jak jedinečným a úžasným titulem The Callisto Protocol je. Samozřejmě má svoje mouchy. Obtížnost by mohla být lépe vyvážena, přepínání zbraní by mohli autoři také vyřešit lépe, například inventářem ve tvaru kola jako například u PUBG, jehož vydavatelem je také Krafton.

A nebo by třeba mohlo z mrtvých protivníků padat více kreditů. Jednou jsem se dokonce propadl texturou a hra mi spadla. Všechno to jsou ale vesměs prkotiny. I když byla hra místy přehnaně těžká, tak jsem ji v klidu dohrál. Přepínání zbraní mě štvalo, ale také jsem se s tím smířil. A že padá málo kreditů? Je dost možné, že v nějaké budoucí aktualizaci nebo třeba i DLC přijde New Game+ a budeme pokračovat se stejným vybavením.

Původně jsem v rozčarování z nárazového hraní chtěl udělit hře ultimátní hodnocení plného počtu bodů, zpětně to ale opravdu neodpovídá realitě. Je tedy na místě, abychom dodatečně změnili míru doporučení The Callisto Protocol. A to z deseti bodů na osm. Jejíž popis dle našeho redakčního manifestu na webu odpovídá nejlépe.

Je to titul, který má dobrý potenciál a patří mezi špičku herního průmyslu. Bohužel má nezadbatelné chyby a nemusí jít o zaručenou pecku pro každého. Možná to měl na svědomí časový pres, který jsem při recenzování The Callisto Protocol měl. Možná jsem se nechal trochu unést tím, že tu taková hra dlouho nebyla. Namátkou si vzpomínám, že podobné pocity jsem měl snad jen u Prey.

Opravdu se mi The Callisto Protocol líbilo, ale nemohu se zbavit té myšlenky, že Dead Space se mi nakonec líbí o trošku víc. Při recenzování jsem si zkrátka měl uvědomit, že něco podobného a dokonce i lepšího, tu bylo už v roce 2008.

! DNE 4. 2. 2023 DOŠLO K PŘEHODNOCENÍ MÍRY DOPORUČENÍ Z DESETI BODŮ NA OSM !

Přečtěte si také: Takhle by se to mělo dělat! - Dead Space remake