Série Sniper Elite se před více než deseti lety rozhodla změnit směr. S třetím dílem přišly otevřenější mapy, větší volnost pohybu a vylepšený stealth systém. Hra tak získala podobnější ráz například sérii Hitman a mise jste si mohli plnit podle vlastního stylu. Následující díly sice nepřinesly revoluci, ale každý z nich vylepšoval drobnosti a představil nové lokace. Sniper Elite 5 z roku 2022 jsem si tehdy neskutečně užil. Když jsme se do prosluněné Francie pustili v kooperaci, hra si od nás v recenzi odnesla převážně kladné ohlasy. Proto jsme s očekáváním vyhlíželi další díl. Jenže místo plnohodnotného dílu jsme se spíše dočkal jakéhosi DLC. Takže pokud už jste viděli tři roky starou recenzi na pátý díl, asi vám neřeknu nic moc nového… ale i tak to zkusím. Tam, kde tak bylo před třemi lety nadšení, zůstala u nově vydaného Sniper Elite: Resistance jen pachuť zklamání a déjà vu.

Stejně jako v předchozím díle, i zde se totiž se opět vracíme do nacisty okupované Francie během druhé světové války. Ačkoliv tato země nabízí skvělé kulisy pro sniperskou akci, je tu jeden závažný problém – tohle už jsme viděli. A nebylo to tak dávno. Středověká města obklopená hradbami, horské průsmyky s přísně střeženými bunkry, osamělé zámečky uprostřed ničeho – to vše jsme si prošli už v předchozí hře.

Sniper Elite: Resistance přichází v základu s devíti misemi, z nichž první je jen krátký tutoriál a poslední se ani nedá počítat za plnohodnotnou. Ve skutečnosti tak dostáváme sedm „unikátních“ map, kde máme za úkol zhatit německé plány. Každá lokace je zpracovaná precizně a nabízí hned několik možných postupů. Můžete odstřelovat nepřátele na nádraží, plížit se uličkami města a využívat podzemní systém chodeb nebo prostě všechny vystřílet. Způsobů, jak se dostat k cíli, je stále mnoho. Hlavně pokud dáte přednost stealth postupu. Jenže mapy, ačkoliv rozmanité a vizuálně pěkné, působí jako kopie předchozího dílu. Ač se samozřejmě nejedná o identická místa, jejich design, vzhled a koncept jsou si až příliš podobné. Zkrátka jde vidět, že vývojáři se zde drželi naprosto identické šablony jako u pátého dílu.

 

Bohužel nejde jen o mapy. Resistance jako celek působí spíše jako DLC než plnohodnotné pokračování. Hratelnost zůstala beze změny. Novinky? Naprosto žádné. Mechaniky pro likvidaci německých vojáků jsou naprosto stejné. Ač je samotná hratelnost i po třech letech zábavná, do očí bije lenost vývojářů, kteří za tři roky přinesli jen nového protagonistu, což je až neuvěřitelně smutné. A ano, slyšíte správně – Karl Fairburne si totiž plní jiné povinnosti a hlavní roli tentokrát přebírá Harry Hawker. Toho hráči mohou znát jako vedlejší postavu předchozích dílů a v Resistance tak má svou premiéru jako hlavní protagonista. A osobně doufám, že to je i naposledy. Harry mi byl totiž jako hlavní postava naprosto nesympatický. Ne, že by na tom tolik záleželo, protože příběh byl v téhle sérii vždy na pomezí katastrofy a průměru. Už roky zajetá šablona se opakuje i tady – Němci našli novou superzbraň, která by mohla přispět k jejich vítězství ve druhé světové válce. Jenže shodou okolností jste to právě vy, kdo jako jediný může překazit tento plán a mocnou superzbraň zničit.

Jenže na rozdíl od předchozího dílu zde příběh ustupuje ještě více do pozadí. I přesto, že se díl jmenuje Resistance, s francouzským odbojem zde moc nepočítejte. Jedna cutscéna vám sice ukáže, že zde nějaký odboj je, ale to je tak asi všechno. A jedná se také o jednu z pouhých tří cutscén., Takže i tohle se omezilo, což je asi dobře, protože jejich provedení je stejně jako u pátého dílu celkem bídné. Animace postav jsou až děsivě zastaralé a dabing je v nejlepším případě průměrný.

Jenže tohle všechno se Sniper Elite dalo vždy do jisté míry odpustit. Přece jen byl příběh vždy jen jakýmsi pojivem, které dávalo plnění misí nějaký cíl – a to zde funguje vlastně úplně stejně. 

Co mohu pochválit, je zbraňový arzenál. Ten je zde stejně dobrý jako před třemi lety. Modifikace zbraní je zábavná a dává vám možnost upravit si je tak, aby odpovídaly vašemu stylu hraní. Výběr je obrovský a dodatečné modifikace mě bavily – o to víc, že se k nim nedostanete jen tak, ale získáváte je jako odměnu za průzkum misí a nacházení ponků, které vám postupně odemykají nové vybavení. Autentičnost tady ve většině případů ale nehledejte. I když se Sniper Elite dlouhodobě snaží o to, aby akce působila více reálně, stále se jedná o hru. A za mě osobně jde o hezký balanc mezi arkádovou střílečkou a simulátorem odstřelovače.

Další věc, kterou mohu pochválit, je možnost přizpůsobení obtížnosti. Osobně bych vypíchnul „autentický“ mód, který vám odebere všechny pomocné berličky. Ať už jde o uživatelské rozhraní, ukazatel toho, jestli vás někdo vidí nebo možnost vidět dopad střely při zaměřování. Ať už si ale vyberete jakoukoliv obtížnost, jedno zůstává stejné – nepřátelé jsou stále celkem tupí. Ano, AI nepřátel se zlepšuje s vyšší obtížností, ale to nic nemění na tom, že i na tu nejvyšší mají občas dost podivné chování. Například jejich prodleva mezi tím, kdy vás uvidí, a momentem, kdy začnou reagovat, je sice fajn z hlediska obtížnosti, ale mnohdy to vytváří celkem komické situace.

Bohužel spolu se špatnou umělou inteligencí je vidět, že engine Sniper Elite už zaostává. Resistance občas působí vážně pěkně, ale jindy vypadá už celkem zastarale. Postavy mají problém s krytím a neustálé přeskakování z krytu do podřepu je neskutečně otravné. Při běhu se hrdina stává téměř nekontrolovatelným. Při zabití někoho nablízko se pak stává, že se k vám nepřítel teleportuje jen proto, aby animace proběhla správně, nebo naopak zabodnete nůž do vzduchu. Co se týče grafického zpracování, na první pohled vypadá celkem… fajn. A ani v dnešní době vyloženě neurazí, ale už ani nenatchne. Při bližším pohledu už je vidět, že místy by mohly být detaily lepší. Objekty v dálce působí vyloženě ošklivě a například vysoká tráva nebo porost vypadají uměle. Přitom si vývojáři umí hrát s barvami a prostředím, ale finální dojem ve finále už celkem zklamní, když se bavíme o roce 2025. Hudba by pak místy mohla být výraznější, ale jinak skvěle reaguje na dění ve hře. Ač nezní vyloženě špatně, tak v hlavně vám po dohrání žádný melodie nazůstane.

Největší problém je ale v tom, jak vám vývojáři tvoří neviditelné mantinely a nenápadně vám tak říkají, jak máte hrát. Ač mise působí otevřeně a zdá se, že si můžete dělat, co chcete, rychle zjistíte, jak je tento dojem nekonzistentní. Někdy totiž postavy nemají problém vyskočit na zeď, která je dvakrát vyšší než ony, ale hned záhy nedokážou přeskočit plot, který jim sahá sotva do pasu. Tento aspekt se napříč světem opakuje až příliš často a vy rychle zjistíte, že pocit otevřeného pohybu je jen iluzí, kterou se vám vývojáři snaží naservírovat. To pak kromě frustrace vyvolává i určitou nedůvěru a pocit uzavřenosti.

Všechna tato rozhodnutí mě mrzí a celkově je vidět, že Resistance působí spíše jako jakési rozšíření než plnohodnotný díl. Výborně je to patrné i na stromu dovedností, který je naprosto totožný s předchozím dílem. Problém navíc je, že už u pětky byl tento strom celkem nudně sestavený, a tak by si minimálně zde nějaké změny zasloužil.

Abych ale hře nevyčítal jen to, že se v ničem neposunula, přece jen jsme se dočkali jedné větší novinky. Nově lze ve hře najít mise propagandy, které se zpřístupní pouze v případě, že v příběhové kampani naleznete tajně poschovávané plakáty.

Jedná se o časové výzvy, ve kterých si vyzkoušíte odstřelování na čas, stealth mise nebo co nejrychlejší vyvraždění německého tábora. Jde o fajn aktivitu navíc, ale že by se jednalo o něco významného a zapamatovatelného, to se říct nedá. Pokud se nechcete předhánět s kamarády v tom, kdo dosáhne lepšího skóre, na tyto mise pravděpodobně rychle zapomenete. Dalším kladem je, že celou kampaň lze opět projít v kooperaci. Pokud máte parťáka, který navíc sdílí váš herní styl, na většinu neduhů, které jsem zde vyjmenoval, budete hře schopní odpustit. Kooperace Sniper Elite prostě sluší. Ať už se rozhodnete pro tichý postup, nebo vystřílíte celou základnu. Ve dvou se to v tomto případě rozhodně lépe táhne.

Osobně jsem rád i za zachování režimu invaze. Funguje tak, že se do vaší kampaně může připojit zcela náhodný hráč a v roli nepřítele se pokusit překazit váš průchod. I když lze tento režim vypnout, osobně to nedoporučuji. Jsem až překvapen, jak málo se o něm mluví, protože pokud procházíte kampaň sami, výrazně vám zážitek vylepší. Je něco lákavého na tom vědět, že nesmíte udělat chybu – každý výstřel, každý zvuk, jakékoliv upozornění na vaši přítomnost vás totiž může jednoduše stát život. Celý průchod se najednou stává napínavějším a právě tento režim jej dokáže skvěle oživit… tedy pokud se snažíte plnit mise co nejvíce potichu. Pokud hrajete stylem Rambo, ani tento režim pro vás nebude nic zajímavého.

Bohužel Sniper Elite Resistance rozhodně nenaplnil očekávání, která jsem od titulu měl. Pátý díl byl podle mě o dost lepší – mapy měly své kouzlo a mnohé si pamatuji dodnes. Jestli si budu pamatovat nějaké z Resistance? Nemyslím si. Hra jako taková se stále hraje velmi dobře a bez problémů vás dokáže zabavit, ale lenost vývojářů je až příliš viditelná. A to mě na tom mrzí nejvíc. 

Rovněž mě  mrzí, že herní doba je jen něco kolem pěti hodin. Těch sedm hlavních misí jste schopni úplně bez problémů splnit do půl hodiny podle toho, jaký postup zvolíte a jak moc se budete vracet k vedlejším aktivitám.Co se totiž hře nedá upřít, je její systém znovuhratelnosti a nabídka módů, jako je hra pro více hráčů nebo režim přežití. Každý si tak dost pravděpodobně najde něco, co ho ve hře zabaví na dalších pár hodin. Jenže pokud vám jde jen o co nejrychlejší dohrání příběhu a pak hru zase odinstalujete, obávám se, že budete dost zklamaní.

Celkově se říká „Neopravuj, co není rozbité.“ A Sniper Elite rozhodně rozbitý není. Jenže se bojím, že bez větších inovací by série mohla rychle zapadnout. Její jediná výhoda je, že dnes už vychází jen málo kvalitních stealth her, které zároveň podporují kooperativní hraní – a právě to celý zážitek dost zachraňuje. A o, že je hra dostupná v Xbox Game Pass, jí taky výrazně pomáhá. Osobně se na další díl opět těším, ale zároveň doufám, že toto přešlapování na místě je jen předzvěst něčeho většího… Tak uvidíme, co nám Rebellion předvede příště.