Proč jsou simulátory nedodělané? Nedostatky viditelně odkrývá nejen Bus Simulator 21

Z okrajového žánru se simulátory postupně posouvají, hraje je čím dál více hráčů, a tudíž se i více prodávají, leč po stránce kvality často zaostávají. Jejich nedostatky viditelně odkrývá nejen dnes recenzovaný Bus Simulator 21.

Jeden by řekl, že tenhle posun z okrajového žánru nemůže uškodit. Opak je ale pravdou. Stále více vývojářů se snaží využít zájmu o simulátory a přichází minimálně na pohled s pochybnými praktikami. Nejviditelnější je stále živá kauza vydavatelství PlayWay. Tuhle společnost YouTubeři obviňují z nekalého marketingu. Hry má oznamovat v době, kdy mají vývojáři maximálně vymyšlený koncept. Po představení takového konceptu má firma čekat, jak se filmeček, artworky a první informace ujmout. Když je o titul dostatečný zájem, vývoj se rozběhne a během jednoho až dvou let hra vyjde.

Rychlý vývoj je možný díky stejným mechanismům. Věci s opravou aut z Car Mechanic Simulatoru poslouží při renovaci starých automobilů v Car Detailing Simulatoru, známé uklizení domu v House Flipper se promění v opravu rozpadlých hradů v Castle Flipperu a stavby domů od základu v Builder Simulatoru. A tak bychom mohli pokračovat dál. V seznamu PlayWay najdeme třeba Garage Flipper, Tank Mechanic Simulator, Yacht Mechanic Simulator, Motorcyle Mechanic Simulator nebo JunkYard Simulator, kde popadnete obrovské kladivo a stanete se vlastníkem vrakoviště.

Tyhle a další hry jsou často jednoduché, ale přesto je o ně mezi hráči zájem a každý nový titul od PlayWay je úspěšnější. Jiní berou svou práci o něco vážněji a dbají na kvalitu v rámci jejich možností, respektive rozpočtu. Peníze jsou celkově největší problém. Od některých simulátorů nelze očekávat miliony prodaných kusů, ale spíše nižší stovky tisíc. K tomu jsou samozřejmě uzpůsobeny investice, které se v případě úspěchu navýší. To má za následek, že jsou nové simulátory na začátku své existence nedodělané a špatně optimalizované.

Z našeho pohledu si za to mohou tvůrci často sami. Chtějí totiž hráče ohromit rozsahem své hry a zahrnout do ní spoustu obsahu, jenž pořádně nevyladí, v tom horším případě dostatečně nepromyslí. Výsledkem je například přehršel vozidel s minimálními rozdíly a špatnými zvuky. Nebylo by v takovém případě lepší se uskromnit a přinést hráčům pár vozidel, která budou do posledního detailu vyladěná? Vždyť to je to, na co by měly simulátory a simulace dbát; mají být co nejvíce věrné. To pochopitelně vyžaduje spoustu energie a času, ale výsledek by hráče jistě nadchl.

Pro příklad dobře rozvrženého času při vývoji a soustředění se na to hlavní nemusíme chodit daleko. Ukázalo nám to pražské studio SCS Software, nejprve s Euro Truck Simulatorem 2 a poté s American Truck Simulatorem. Zkušení tvůrci při práci na svém druhém velkém projektu nebláznili, vzali dobře vyladěný koncept a upravili ho pro potřeby amerických kamionů. V době vydání nabídli pouze několik kamionů a dva státy: Kalifornii a Nevadu. Po čtyřech měsících přidali zdarma Arizonu a od té doby pravidelně rozšiřují mapu o další státy Spojených států amerických skrz placené dodatečné balíčky.

SCS Software nepotřebují vymýšlet nic nového a přicházet s dalším simulátory, Euro Truck Simulator 2 z roku 2012 a American Truck Simulator z roku 2016 mají velmi slušnou základnu hráčů, která se nemůže dočkat nových dodatečných balíčků. Nedávno byly obě hry vylepšeny o oficiální multiplayer.

O něco hůře než naše tuzemské studio to na jaře 2020 zvládl Saber Interactive u SnowRunnera. Ambicióznější pokračování MudRunneru nabídlo opravdu velké množství obsahu soustředícího se na hardcore off-road simulaci. Vývojáři od předešlého dílu učinili znatelný pokrok. A dnes, po roce a půl, jde o velmi zdařilý titul, který je navíc nadále rozšiřován o nový bezplatný i placený obsah. SnowRunner je podle nás skvělým příkladem toho, jak se to má dělat. Až na to, že na začátku nemusel obsahovat tolik chyb. Mrkněte na naši recenzi, odmyslete si chyby, které hře vyčítáme, a přidejte klidně dva bodíky v doporučení.

Otázkou zůstává, zda ukvapené oznámení společnosti PlayWay a stále více simulátorů od menších polských studií, která chtějí zajmout netradičními tituly s profesemi z běžného života, nepoškodí tento žánr. Obáváme se, že podobných jednodušších simulací bude vycházet stále více.

Nechme ale úvah a pojďme se přesunout do současnosti. Bus Simulator 21 je totiž nejnovějším příkladem špatně zvládnuté práce. Vývojáři si byli chyb jistě vědomi, ale přesto uvedli na trh stěží průměrnou hru, která měla spoustu problémů a čišel z ní pocit zmaru. Přitom stejní tvůrci jsou podepsáni za Bus Simulatorem 18 a Bus Simulatorem 16, očekávali bychom tedy, že si na viditelné nedostatky dají pozor.

Místo toho museli hráči, kteří si chtěli vyzkoušet každodenní život řidiče autobusu, přetrpět horší optimalizaci na počítačích i konzolích, do očí bijící problémy s texturami a animacemi, špatnou umělou inteligenci okolní dopravy, příliš citlivé zatáčení nebo trápení při nastavování volantu. Aby toho nebylo málo, tak se přidaly bugy v úkolech, které bránily pokračovat v kampani, a nerealistická grafika.

Nelekejte se minulého času. Už je to nějaká doba, co Bus Simulator 21 vyšel. V prvních týdnech byl stav přímo katastrofický. Naříkali nejen věrní fanoušci, kteří mají v předchozím díle okrouženy desítky až stovky hodin za volantem, ale nestačili se divit ani nováčci v této sérii.

My jsme se s výčtem chyb v prvních hodinách hraní setkali a dokázali nás odradit natolik, že jsme přestali hrát. Zejména kvůli bugu v úkolech. Jeden z nich se nevytratil ani po třetím kompletním restartu kampaně. Po několika týdnech jsme hře dali druhou šanci. Od té doby vyšlo několik patchů a hotfixů, které situaci zlepšily a opravily řadu nesmyslů, ale nadále hra nedokáže využít svůj plný potenciál.

My chápeme, že vývojáři nedisponují rozpočtem jako jiné větší projekty, ale jistě by jim pomohlo ujasnit si priority (to platí celkově o simulátorech). Spokojili bychom se s jednou pořádnou mapou než úplně novým americkým městem a přepracovanou mapou z předchozího dílu. Stejně tak bychom nepotřebovali přes třicet různých autobusů značek jako Mercedes-Benz, Setra, IVECO, MAN, Volvo či Scania, včetně dvoupatrových variant a plně elektrických autobusů. Stačilo by pár pořádně vyladěných a detailně zpracovaných vozidel, s nimiž by byla radost po jedné promyšlené a dodělané mapě brázdit silnice a vozit cestující. Vždyť další obsah v podobě nových autobusů a klidně i map by mohli vývojáři přidat později formou aktualizací. My bychom se na ně za tento přístup rozhodně nezlobili.

U simulátoru tohoto typu bychom také přivítali realističtější grafiku. Ta v Bus Simulatoru 21 působí místy jako bychom se vrátili o spoustu let dozadu. Přitom grafika by společně s pocitem z řízení a možnostmi autobusáka měla být hlavním stavebním kamenem a tvořit základy simulace se všelijakými tlačítky na přístrojové desce, otevíráním dveří, vysouváním rampy pro vozíčkáře, prodeji lístků a kontrolování jízdenek. I když bez toho posledního bychom se obešli, protože prodej jízdenek a jejich kontrola zbytečně zdržují. Proč by místo nás nemohl po autobuse chodit revizor?

Při vydání Bus Simulatoru 21 tvůrci trestuhodně zahodili potenciál a přinesli hráčům mnohem horší díl, než je ten předchozí – co se kvality týče. Obsahu bylo více a důraz kladen na manažerskou část, kdy najímáte zaměstnance a řídíte provoz linek, potěšil. V tiskových zprávách to samozřejmě vypadalo skvěle a mohlo to mnohé hráče přesvědčit, aby si titul koupili. Ti si po dlouhých měsících konečně mohou začít užívat hru v lepší kvalitě. Většina vyjmenovaných problémů se s vydáním patchů postupně zlepšila, animace jsou taky o něco lepší a ovládání je vyladěnější, ale ještě by to chtělo zapracovat na optimalizaci nejen na konzolích, ale také na PC. Hru jsme recenzovali primárně na PlayStationu 5, kde titul běží pouze ve zpětné kompatibilitě a nevyužívá výhody ovladače DualSense v podobě haptické odezvy a adaptivních spouští. To mírně zamrzí.

Zamrzí také multiplayer pro čtyři hráče. S ním se to má všelijak. Někdy funguje, někdy je obtížné se vzájemně spojit. Když se vám to podaří, tak se ve hře ocitnete čtyři. Každý hráč může dělat to, co vy klasicky v singleplayeru. Jeden třeba může řídit autobus, druhý kontrolovat jízdenky, třetí plánovat nové trasy a čtvrtý se jen tak vozit. Rozhodnutí je na každém hráči. Tedy do doby, než někoho hra vykopne. To se bohužel stávalo a ještě stává.

Kdybychom recenzovali hru pár týdnů po jejím vydání, nejspíš by si Bus Simulator 21 vysloužil doporučení na 3/10. Dnes je hra ale v mnohem lepším stavu a pěkně zpracovaný cyklus dne a noci s proměnlivým počasím a poměrně dost obsahu z ní dělá lehce nadprůměrný titul. Proto jsme se rozhodli pro doporučení 6/10. Čas strávený ve hře krásně utíká a pokud vám nevadí repetitivní práce, tak můžete přemýšlet o koupi.

To, co jsme napsali o Bus Simulatoru 21 platí na více simulátorů. Bohužel. Letos nás zklamaly také konzolové porty jinak úspěšné PC verze Gold Rush: The Game. Po dlouhých čtyřech letech se simulátor zaměřený na těžbu zlata dostal na konzole PlayStation 4 a Xbox One a my jsme se vydali probádat nezkrocenou Aljašku na vlastní pěst na PS5. Hra sice nevyužívá výhod nové generace konzolí, ale rozhodně jsme nečekali, že se bude enormně sekat, kdy snímky nehorázně padají až je to nepříjemné a hlavně nehratelné. Textury všeho doskakují téměř před našimi oči, a dokonce kompletně zmizí stroje a vybavení, když se vzdálíme. Jak má pak člověk najít svůj bagr?!

Grafikou to není. Ta je totiž velmi nekvalitní. Stačí vidět budíky v kabině, které se dají stěží přečíst. Za tohle může optimalizace, která ve hře de facto vůbec není. Vůbec nechápeme, jak něco takového mohlo projít. Ať už přes samotné vývojáře nebo schválení u Sony a Microsoftu.

V takovém stavu zkrátka nelze Gold Rush: The Game doporučit. Za celou dobu vyšel pouze jeden patch, ten na den vydání, takže se od května 2021 nic nezměnilo. To je prosím už šest měsíců! Co vývojáři od té doby dělají? Hra se přitom vesele prodává za 659 Kč na PlayStationu a 719 Kč na Xboxu. A ne, příjemné zvuky přírody to skutečně nezachrání.

Pokud máte chuť na těžbu zlata, kdy si projdete úskalím tohoto řemesla od začátku do konce, tak se vykašlete na konzolové verze a běžte do mnohem odladěnější PC verze. Ta vám umožní na začátku těšit zlato hezky ručně; lopatou musíte vybírat hlínu z řeky a ručně ji sít, abyste našli vytoužené zlato, které draze prodáte. Za první vydělané peníze si koupíte první manuální stroje, později vylepšíte vybavení o automatické stroje, a nakonec přidáte obrovské bagry, sklápěče a další potřebné věci. Ty pozvednou zážitek na úplně nový level.

Přesto se ptáte na doporučení pro konzolové verze Gold Rush: The Game? 1/10! Gold Rush: The Game je totiž na konzolích nehratelný, nehratelný, a ještě jednou nehratelný! Hrozná grafika, sekání hry, podivné vlnění, otravné doskakování textur, mizení strojů a všeho dalšího při vzdálení se od nich, absence otáčivé kameny... Na cokoliv si vzpomenete špatného, to v konzolových verzích Gold Rush: The Game najdete. Pokud toužíte po simulátoru těžbě zlata, vyberte si odladěnější PC verzi.

Co na závěr? Inu, u dalších simulátorů a simulací bychom prosili, aby vyšly ve vyladěnějším stavu. Pár chyb a problémů dokážeme odpustit, ale velké bugy, které mají za následek zkažený zážitek a čekání na patche, to už je zkrátka moc. Obáváme se ale, že od menších polských studií s téměř žádnými zkušenostmi nemůžeme čekat zázraky. Snad se mýlíme. Snad… S nadějí vzhlížíme k Farming Simulatoru 22, jenž vychází už brzy, a s opatrností se těšíme na Alaskan Truck Simulator, který nás vyzve k řízení a přežití v nejdrsnějších podmínkách na Aljašce. Kromě řízení si budeme muset kupovat jídlo, v divočině lovit zvěř a vařit na ohni, stejně tak opravovat svůj kamion.