Přiznám se, že jako někdo, kdo hrál maximálně minigolf a z klasického golfu zná akorát Tigera Woodse a Roryho McIlroye, jsem se recenzování PGA Tour 2K23 lehce obával. Na druhou stranu jsem se ale těšil, protože to pro mě byla vzpomínka na to, jak jsem před několika lety hrával Tiger Woods PGA Tour 09.

A protože jsem se hned v úvodu recenze naprášil, že nejsem žádný golfový expert, napadlo mě pojmout ji trochu jinak. Pokusím se vám všem, co jste nikdy žádný titul z této série nehráli, popsat, o co vlastně ve hře jde a jak to celé funguje. Abyste se i jako naprostí laici dokázali chopit šestky železa a vyrazit rovnou na green.

JEDEN ODPAL ZA DRUHÝM

Ihned po zapnutí se v tutoriálu chopíte role toho nejlepšího z nejlepších – samotného Tigera Woodse, v jehož roli se naučíte ty nejzákladnější odpaly. A tady se pozastavím. Hra sice nabízí desítky různých způsobů, jak míček odpálit. Je možné se postavit jinak, zvolit jiný typ hole, než je doporučený, nebo třeba odpal všelijak stočit. Vystačíte si ale s tím, co vám hra vždy vybere jako výchozí. To, kolikrát jsem za celou dobu recenzování měnil směr odpalu, bych spočítal na prstech jedné ruky, a jestli řeknu, že typ hole jsem měnil třikrát, tak možná přeháním. Jediné, u čeho jsem opravdu cítíl, že na to mám vliv, byl odpal samotný.

Na počítači to funguje tak, že myší se při stisknutí levého tlačítka a pohybem k sobě a od sebe napřáhnete a míček odpálíte. Přitom je třeba provést úder co nejpřesněji, a tak je ideální držet myš co nejvíce rovně. Na konzolích, respektive na gamepadu, to může být o fous zábavnější. Při ovládání myší mi to ale přišlo prostě repetitivní a nudné. Vlastně ale ani nevím, jak jinak bych to jako vývojář udělal zábavnější. Takže jsem se s tím po nějaké chvíli docela sžil.

VE STÍNU MIKROTRANSAKCÍ

První cvičné odpaly máme za sebou a vrháme se do editoru postav. Zprvu však moc změn neuděláte. Kromě základních úprav, jako je jméno, věk, národnost a pohlaví, si zvolíte i vzhled caddyho. Dále lze upravit váš vzhled, ale tam však jakákoliv možnost změn končí. Tedy, ne tak úplně. Postupem času, jak vyhráváte jeden turnaj za druhým, dostáváte i speciální herní měnu. Za tu pak lze nakoupit oblečení, míčky a hole. Na první pohled bychom mohli vývojáře pochválit za to, že dokázali do hry dostat velká jména nejen hráčů, ale i značek vyrábějících golfové vybavení. Na stranu druhou je škoda, že vyhrávání herní měny je ve skutečnosti jen zástěrkou pro mikrotransakce.

Nebudu řešit kosmetické doplňky, kterými můžete flexit maximálně tak v multiplayeru, ale možnost koupit si rychlejší získávání zkušeností a výhody je prostě špatně. Jasně, dělat to nemusíte a nikdo vás do toho nijak nenutí. Ale to, že to ve hře je, zkrátka není dobře. Multiplayer už jsem nakousl a mluvil bych o něm klidně dál. Bohužel se ale nejen u mě, ale i u ostatních hráčů množí problémy s matchmakingem, tedy s vytvářením online zápasů. Strávil jsem u toho desítky minut a za celou dobu recenzování jsem nebyl schopen si hru s ostatními hráči vyzkoušet.

Takže kromě multiplayeru, který je jedním ze základních kamenů, na kterých hra stojí, se nabízí ještě možnost hrát v singleplayeru – konkrétně v režimu MyCareer. Ten jsem lehce nakousl už před chvilkou a jeho hlavním smyslem je vyhrávat turnaje od těch nejmenších a dostat se až na slavné PGA. V cestě za úspěchem budete kromě soupeřů bojovat i sami se sebou.

Jako úplný nováček v golfovém světě se musíte snažit umisťovat se co nejvýše (o to jde ale v každém sportu, že ano ) a za vyhranou měnu a zkušenosti se vylepšovat. K tomu slouží strom dovedností a já se přiznám, že jsem zde lehce cítil atmosféru jako v nějakém RPG. S větším úspěchem přichází i větší renomé, což vede ke smlouvám se sponzory. Ty vám pak odemknou nejen vybavení, ale i vylepšení.

ZVLÁŠTNÍ HRATELNOST I VŠE OSTATNÍ

Samotná hratelnost pak působí trochu kostrbatě. Mnohdy jsem měl pocit, že golfový míček, který dle pravidel nesmí vážit více než nějakých 50 gramů, má hmotnost několika kilogramů. Není to hopík, který by odskočil bůhví kam, ale to, že se po dopadu na trávu chová téměř stejně jako po dopadu do písku, mi hlava nebere. Dokonce ani poryv větru jsem nepocítil nijak znatelně, a to mi přijde opravdu škoda.

Graficky na mě PGA Tour působí dobře, nemohu se ale zbavit dojmu, že vypadá jako na konzoli od Nintenda. Detaily holí, trávy a vody jsou na skvělé úrovni. Diváci a budovy naopak působí, jako kdyby je někdo dělal ve spěchu. PGA je na poměry společnosti 2K, jež dělá graficky téměř dokonalé NBA, opravdu smutné.

Poměrně zmatečné je i ozvučení. Efekty diváků, úder holí a dopad míčku zní dobře. Ostatně na tom není moc co zkazit. Komentátoři jsou ale opravdu mimo. Perfektní nebo naopak nepovedený odpal sice okomentují správně. Jenže pokud se vám celou dobu nedaří, jste na poslední pozici, ale poslední odpal ze všech se vám povede na výbornou, komentující trojice začne jásat, jako kdybyste vyhráli celý turnaj PGA. Diváci jásají, komentátoři také, ale vy jste pořád poslední. Zahřeje to u srdíčka, ale je to úplně mimo. 

Když to tedy shrnu, je nové PGA Tour od 2K dobrou hrou pro fanoušky golfu. Nemůžu se však zbavit dojmu, že mnohem větší zábavu jsem si užil u jiných arkádových konkurenčních titulů. Za nepříliš povedenou grafiku, podivné chování komentátorů a nedotaženou hratelnost proto musím doporučit hru na pět bodů z deseti. Když se vývojáři ze svých chyb poučí do vydání dalšího ročníku, tak si ale PGA Tour s chutí opět zahraju.