Je tomu už dlouhých osm let, co jsme si mohli poprvé zahrát interaktivní příběhovou adventuru z praštěného a groteskního světa Borderlands. Tales from the Borderlands se pod taktovkou expertů z Telltale Games těšil velké oblibě mezi fanoušky jak studia, tak této série. I přes tak trochu nechvalně proslulý cliffhanger to ale vypadalo, že se po novém díle úplně slehla zem. A to až do letošního roku, kdy došlo na oznámení New Tales from the Borderlands. Tentokrát se ale vývojářské otěže chytlo přímo studio zodpovědné za samotnou sérii, Gearbox Software. A ta nejdůležitější otázka je samozřejmě už od začátku jasná: povedlo se? A odpověď po pár hodinách hraní bohužel také…

Nebudu zbytečně chodit kolem horké kaše. New Tales from the Borderlands staví na opravdu silných základech, spoustu z nich můžete znát z prvního dílu, a kterých je docela škoda, protože v případě toho druhého zkrátka podporují jinak ne úplně dostatečný produkt. Tam, kde tahle příběhová interaktivní adventura – opakuji: PŘÍBĚHOVÁ. INTERAKTIVNÍ. ADVENTURA – selhává nejvíce, jsou příběh, interakce a vlastně i to dobrodružství.

Abych to tedy zasadil do kontextu; ve hře budeme sledovat příběh tří pro sérii zcela nových postav. Doktorky Anuradhy Dhar, jejího bratra Octavia a jeho zaměstnavatelky Fran Miskowicz. Každý má svoje ambice, historii a povahu, kterými se od sebe odlišují a zároveň celkem dobře doplňují. Hlavní premisa příběhu se přitom točí kolem invaze planety Promethea společností Tediore. A protože něco takového nemůžeme dopustit, tak se každá z hlavních postav chce problému zbavit tak trochu vlastním způsobem, ale všechno to zkrátka spěje k nakopání zadku ředitelky Tedioru a jejich vyhnání z planety.

Problém je, že k tomu příběh dospívá vážně zvláštním způsobem. V půlce máte pocit, že na tuhle premisu vlastně zapomněli i sami scenáristé a snaží se to v posledních dvou epizodách rychle dohnat; většinu času si zase budete říkat, že nejen, že šlo vymyslet o tolik mnohem zajímavějších zápletek, ale že i s tou, kterou si vybrali, šlo dělat o tolik víc. Protože si s každou přibývající hodinou budete uvědomovat, že o ten Tediore a tu invazi tu vlastně ve finále vůbec nejde. Není to ani lepidlo, jak mám v lásce říkat, ale levná lepenka, která dohromady spojuje nikoliv příběhové momenty, nýbrž pouhé scénky připomínající tradiční sitcom, které slouží primárně k pobavení a vlastně nic víc.

Tohle je nejvíce zjevné v druhé a třetí epizodě hry – z celkových pěti mimochodem – kdy se zkrátka s každou postavou dostáváte do prapodivných situací, které vlastně mají s tím hlavním příběhem pramálo společného. Protože jak do boje proti invazi pasuje účast v televizní show a návštěva márnice s cílem získat mrtvé tělo, to vážně nevím.

To, že poněkud tradičně mají vaše rozhodnutí na dopad příběhu jenom minimální vliv, a to nejdůležitější je vlastně až jedno binární na úplném konci, na to už jsem si tak nějak zvykl. Jinak budete ale většinu času sledovat převážně cut-scény s minimem nějakého skutečného hraní, a to už občas působí trochu otravně. Průzkumu je opravdu pramálo a některé věci nebo mechaniky využijete až zbytečně málo.

Ale ne všechno je v rámci příběhu pouze negativní. I přesto, že jde o něco jako sitcom, většina vtipů je na dobré úrovni a stejnou měrou jsou i svérázné. Bohužel je ale i jejich kvalita na určitém sestupu s každou další epizodou, hlavně protože je vidět, že po čase scenáristé zajeli do určitých kolejí a postavy se začínají chovat konkrétním a předvídatelným způsobem. Doktora Anu má neustále panické záchvaty, Octavio je zkrátka dement se srdíčkem na správným místě a Fran… Ta je jednoduše řečeno neustále nadržená. A do detailů pro dobro nás všech zacházet nebudu.

A všeho tohohle je rozhodně škoda, protože kdyby příběh stavěl na zajímavější zápletce a celkově se ji více věnoval, neměl bych nejmenší pochyby, že by šlo o trefu do černého. Protože ve všech dalších ohledech se jedná o velmi dobře odvedenou práci.

Graficky se hra stále drží ikonického stylu Borderlands, ale má překvapivě spoustu detailů, pěkné modely i nasvícení. Dabing je prvotřídní, animace jsou skvělé a vzácné momenty s licencovanou hudbou sice nejsou tak kulervoucí, jako u prvního dílu, ale stále dokážou dobře povzbudit. Jak jsem říkal na začátku, New Tales from the Borderlands staví na opravdu silných základech, které víceméně vylepšují vše, co známe už z prvního dílu a po stránce prezentace se nemá za co stydět. Nicméně selhává ve svém příběhu, který je sice vtipný, ale vlastně o ničem, a to zkrátka celý zážitek sráží na kolena.