Každý večer zdá se mi sen. A netuším, zda mi chce něco říct, něco připomenout, nebo zda je to jen noční můra způsobená samotou, kterou jsem si vybral.

Tak tohle jsou nejspíš jedny z myšlenek potápěče Stana. Který je pracovníkem společnosti UniTrench, jež zajišťuje těžbu a rozvod ropy napříč severním mořem skrze podvodní potrubí. Tu a tam nějaká trubka praskne nebo se uvolní a my přece nechceme, aby se ropa dostala do moře. Už tak je tam toho svinstva více, než bychom chtěli, a Stan si svého životního prostředí váží.  

Ropa není jedinou věcí, která uniká. Stan si svou práci vybral hlavně proto, aby i on unikl… od reality. Na to, jak bude probíhat oprava podvodního komplexu a zároveň i Stana, se podíváme v dnešní recenzi titulu Under the Waves. 

Společnost Quantic Dream, která stojí za skvosty jako Detroit nebo Heavy Rain, se přesouvá z pozice vývojářů do pozice vydavatele. Spolu s indie studiem Parallel Studio nám servíruje příběhovou adventuru odehrávající se v hlubinách Severního moře. Celý příběh prožijete v roli Stana, profesionálního potápěče, který potřeboval klid daleko od civilizace. Podmořský komplex je rozhodně místo, kde po pár dnech přijde člověk na jiné myšlenky. Otázka je, zda na ty správné. 

Samozřejmě se Stanem nebudete jen rozjímat a meditovat. Váš hlavní úkol je starat se o ropné rozvody a menežovat fungování menšího podmořského komplexu. Každé ráno vstanete a splníte ten nejdůležitější úkol dne, a to udělat si kafe. Ze svého počítače si vyzvednete úkoly, které vám přichystá kámoš Tim, ten je vaším jediným aktivním spojením s vnějším světem a zároveň průvodcem.

Sice se příběh odehrává v 70. letech dvacátého století, ale titul označuje dobu jako technofuturistickou. Což znamená, že se doba technicky vyvíjela mnohem rychleji, než jak je nám známo z opravdové historie. Kdybych informaci o datování nevěděl, nikdy by mě osobně nenapadlo, že se hra odehrává v minulosti. Vše ve hře působí technicky dost podobně tomu, co bychom mohli zažít v aktuální době, až na starší rozhraní počítačů. Což v podvodním komplexu není nic, co by bilo do očí.  

Moderní opravářské drony, signální věže, výrobní stanice a osobní miniponorka.To jsou technické vymoženosti, které budete mít po ruce. Hlavní a důležitou součástí je právě výrobní stůl a miniponorka. Na otevřené mapě budete nejen plnit firemní kvóty, ale i sbírat suroviny, díky kterým si budete schopni zhotovit na výrobním stole mnoho věcí, jež vám ulehčí práci a pomohou přežít. Díky potřebnému kyslíku, který vám nesmí dojít, obsahuje Under the Waves „survival” prvky. Takže se připravte i na crafting. Který je zde sice potřebný, ale není rušivý. Vzhledem k tomu, že v titulu jde hlavně o vyprávění příběhu a průzkumu oblasti, tak žádné hodinové sbírání surovin nečekejte.   

Pohyb po otevřené mapě je formou plavání, které budete kombinovat s potápěčským vybavením a vaší ponorkou Měsícem. Měsíc (myšleno ponorka) bude vaším nejlepším společníkem na cestách, ale bacha, je křehčí než vy, a to je co říct.

Jelikož jsem dříve zmínil, že se vydáváte na osamocenou cestu, více kamarádů než Tima a Měsíc mít nebudete. Jo a místy narazíte na tuleně J0, který si oblíbil potápěče a hravě a rád jim nosí suroviny k výrobě. Ale co se týká lidské společnosti, tak tu nečekejte. Stan se rozhodl vydat do hlubin úplně sám. A nejen do těch mořských hlubin, ale taky do hlubin své vlastní mysli. Teď přijde spoiler, ale opravdu malý, protože vám při hraní hry velice brzy dojde, co Stana trápí.   

Viní se ze smrti jeho malé dcerky Pearl, která zahynula při autonehodě. Její úmrtí je hlavním důvodem, proč Stan ocenil práci v izolaci mořský hlubin. Pochopení trápení hlavního protagonisty z mé strany přišlo opravdu rychle. Ale i přes jeho smutnou ztrátu dokáže své práce doprovázet vtipnými komentáři. 

Stan je sympaťák, který si vás získá svým hlasem. Under the Waves oplývá skvělým dabingem i hudebním podkresem, který vyzvedne dění většiny situací. Bohužel to samé se nedá říct o vizuálu. Samotná plavba mořem je úchvatná, mnohdy jsem jen tak plul a koukal na rybky okolo, a bavil se průpovídkami Stana a Tima. Ovšem tuhle radost zastínily časté grafické glitche, skoro ani jednou trefený dabing do pohybu úst a špatná synchronizace některých interakcí. Což je škoda, protože práce s kamerou u sekvencí, které vás nutí rozjímat, je skvělá.

Ve chvílích, ve kterých melancholie dopadá na hlavního hrdinu, jsou jeho pocity správně předány i vám. A náhle se vám po dobrém záběru začnou kouskovat a mizet textury. Pod hladinou se sice děje něco divného, na co budete pomalu přicházet, ale autoři asi nezamýšleli dát to najevo tím, že se vám hrnek změní v interdimenzionální mořskou hvězdu a začne blikat přes půl obrazovky. 

Nepříjemných situací, které mi kazily vyprávění příběhu, jsem bohužel zažíval více. A často balancoval mezi rozhodnutím, zda to tak hra zamýšlí, nebo je to výplod amatérské práce. 

Příkladem je třeba samotné vyrábění předmětů. Během hraní jste schopni díky plánům, které najdete na dně moře, vyrábět věci jako například kyslíkové bomby, světlice nebo miny, případně si lze zlepšit třeba celkovou velikost kyslíkové nádrže. Po vydání traileru mnozí dokonce předpokládali, že titul bude díky mechanikám craftingu a tomu, že se odehrává v moři, podobný Subnautice, ale rozhodně není.

Samotné vytváření předmětů v podstatě není nijak důležité. Dvakrát jsem si za celou hru byl nucen udělat kyslíkové náplně. Ne že by doplňování vzduchu nebylo hodno pozornosti, to rozhodně bylo. A jednou jsem se i kvůli tomu utopil. Ale důležité prostory, ve kterých se budete pohybovat napříč misemi, jsou rozvrženy tak, že pokud budete pozorní, najdete nejen suroviny pro zkompletování předmětu, ale mnohdy i samotný už vyrobený předmět. Takže jsem dohrál hru a stůl pro tvorbu předmětů jsem použil možná pětkrát. Zde jsme u pěkného příkladu, kdy bych si mohl zanadávat, že výroba je zbytečná možnost. Ale ne, zde je poznat, že titul vám dává na výběr, jak jej chcete odehrát. Hlavní myšlenka hry je příběh a ne nějaké sandboxové blbnutí, což jsem ocenil.  

Do kontrastu se správnými volbami se ovšem staví mechanika řešení vám zadaných úkolů. 

Příběh není žádnou procházkou růžovou zátokou. A mnohdy se vás bude snažit vysloveně frustrovat. Ale věc, která frustrovala mě, bylo řešení toho, jak se dostat do místa, kde musíte vykonat úkol.  

U prvních misí jsem byl rád, za nápaditost toho, že jste museli jít uvolnit nějaký ventil, a jeho poškození způsobilo blokaci dveří. Takže jsem v oblasti byl nucen kreativně najít jiný vstup, například skrze rozbitou odpadní rouru. Přišlo mi to jako fajn výzva, zvláště když se podobné úkoly střídaly s hádankami. Ale když se opakoval scénář „jejda, ty dveře se nechtějí otevřít” ze třiceti případů otevíraní dveří dvacetkrát, měl jsem naprosté nervy. Zvláště když se jedná o hru, ve které se chcete posunout v příběhu, a ten stojí na tom, že se vám náhradní cesty neukazují na mapě. Poslední hodinu hraní jsem měl opravdu averzi ke všem dveřím, které jsem musel otevřít.  

Někteří hráči si stěžovali na nepříjemné ovládání. Celou hru jsem odehrál na ovladači a doporučil bych hraní právě s ním. Místy jsem si zanadával při bourání do skal, ale vzhledem k tomu, že pohyb je většinu času i vertikální, jsem jeho řešení akceptoval. Nepříjemný je spíše zvyk na to, že v ponorce se pohybujete trochu jinak než ve skafandru a často mezi těmito pohyby budete přepínat.  

 

Bohužel jsem od hry očekával více a bylo znatelné, že čím dál jsem se dostal, tím víc přibývalo bugů a otravných momentů. Tyhle momenty nepřebije ani příslib silného příběhu. Nebudu vám ho schválně nijak přibližovat, protože jeho absolvování by mělo být ten hlavní důvod, proč si titul zahrát, ale za sebe mohu říct, že bych příběh zhruba na 8 hodin rozhodně nenazýval dechberoucím.  

Samotné hrátky se surrealismem okolo Pearl jsou nedotažené a mnoho otázek zůstane na konci příběhu zbytečně nezodpovězených. A to jsem hráč, který nepotřebuje nějakou přehnaně hlubokou zápletku. Ovšem oceňuju ucelenou myšlenku. Příběh někoho určitě chytne za srdce, navíc si ho díky přítomnosti oficiálních českých titulků může naplno užít opravdu každý, ale Under the Waves je rozhodně velkým průměrem v oblasti podobných her. Mnoho zvratů prokouknete zbytečně brzy a přesně ty, které vás překvapí, budou ve výsledku zbytečné a opomenuté. 

Vývojáři, se při představení hry pyšnili, že chtějí poukázat na znečištění moře. A vlastně to byl asi ten nejsilnější pocit, co ve mně hra zanechala. Připomenutí toho, jak některé společnosti svojí nezodpovědnosti znečišťují životní prostředí. Což je rozhodně důležité si uvědomit, ale pokud tato myšlenka měla mít přednost před hlavními dějovými linkami, tak Parallel Studio, mělo raděj natočit dokument a já si mohl ušetřit všechno to bloudění, kolem zablokovaných vchodů.