Last Train Home - Čeští legionáři se konečně dostali domů

Jo, v Rusku… tam je všechno možný. Dokonce i to, že se partička našich legionářů z 2000 kilometrů daleké Moskvy vydá domů oklikou přes polovinu zeměkoule vzdálený Vladivostok. Vývojářům z českého studia Ashborne Games se podařilo něco nevídaného. Pomocí jejich nové hry Last Train Home nám odvyprávěli často přehlíženou hodinu dějepisu v neuvěřitelně poutavém kabátku a s kombinací herních mechanik, kterou jen tak někde nenaleznete. Manažerský simulátor správy vlaku se v této hře setkává s takticko-akční strategií. A to v realistických, historicky přesných kulisách. Bratři a sestry, pojďte, přichází čas prostřílet se do nitra recenze!

Musím se vám přiznat, že v hodinách dějepisu jsem sice o československých legiích slyšel, ale nemohu říct, že bych si pamatoval cokoliv víc, než jen, že byly důležité pro založení našeho státu. Před hraním Last Train Home jsem si tak chtěl své vzdělání doplnit. Ne snad, že by to bylo pro hraní jako takové nutné. Co máte dělat a proč je vám vysvětleno důkladně, ale pro vyšší porozumění historických souvislostí to mohu jedině doporučit. Ve zkratce byly legie tvořeny bývalými vojáky rakousko-uherské armády a dalšími krajany žijícími v cizině. Samy brali své odmítnutí poslušnosti císaři jako součást zahraničního odboje a brzy se podřídily vedení prozatímní vlády. Na ruském území tak legionáři byli v podstatě jedinou dobře organizovanou spojeneckou silou. V průběhu ruské občanské války byli na straně bílého hnutí, ale protože bolševici ovládali západ, museli se při návratu do vznikajícího Československa vydat úplně na druhou stranu, na východ, a to jak jinak než po železnici.

Pro legionáře byly speciálně uzpůsobené vlaky jejich přepravním prostředkem, taktickou silou, domovem, kuchyní a vlastně i osobní nemocnicí. Tutoriál hry sází na hutný úvod, kdy zprvu ochutnáte pocit skoro plně vybaveného vlaku, aby jste se mohli seznámit s většinou herních systémů, a pak přijde moskevská facka. V potyčce s rudými umírá váš velitel major Gazdík, a tak otěže velení dostanete vy.

Pozorovat vlak z povzdálí budete téměř polovinu hry. Pokud si přiblížíte kameru, můžete si detailně prozkoumat jednotlivé vagony a ověřit jejich historickou přesnost. Animace nástupu či výstupu vašich jednotek však nečekejte. Mašinu můžete kdykoliv zastavit, anebo naopak popohnat na vyšší výkon. Zpátky ovšem nemůžete ani o krok. Koleje vedou směrem k Vladivostoku, a i když na nějakou tu výhybku narazíte, cestu budete mít vždy jasnou. Teď tedy vyvstává otázka, proč byste vůbec měli zastavovat. V horním panelu si můžete všimnout soupisu hlavních surovin: úhlí, jídla, peněz, dřeva, kovu, tkanin, bylinek a střelného prachu. Právě tyto zásoby budou i nejčastějším důvodem pro zastavení celé soupravy. Lokomotiva spotřebovává uhlí každou vteřinou, a tak je aktivní průzkum okolí jedinou možností, jak udržet vlak v chodu. A i vaši legionáři budou něco žrát. Doslova. A ještě za to budete rádi, aby vám nepošli.

Ve svém týmu si totiž budete vážit všech členů. Každý jednotlivý legionář má své jméno, výhody, slabiny a svým způsobem i určitou povahu. Rozhodně si budete hýčkat všechny ty, kdo mají mezi svými vlohami schopnosti, jako je lov, hospodářství, lupičství, bylinkářství či smlouvání. Kolem tratě totiž naleznete řadu bodů zájmu, kam můžete poslat výsadek. Samozřejmě lupiče bude lepší poslat na průzkum opuštěné vesnice a lovce zase například k rybníku. Vyhodnocení těchto malých výprav se dočkáte přímo na mapě, kde buď ihned po příchodu nebo po uplynutí potřebného času zjistíte výsledek svého bádání. Tato místa se sice začnou velice brzy opakovat, ale přesto budete mít z každé hroudy uhlí a trochy jídla radost. Kdo by v této době neměl? Občas ale prostý hod kostkou na pozadí nebude stačit a vy dostanete možnost podívat se v rámci mise přímo na dané místo.

Druhá polovina hry už tak připadá na bitevní mapu. Tady bude mnohem důležitější, koho na misi pošlete. Každý legionář má totiž krom povahy i svou konkrétní roli, která určuje, na co ho můžete použít. Sám razantně doporučuji mít od každé bojové role alespoň jednoho člověka. Hned se k jejich popisu dostaneme. Hra sice vypadá na první pohled podobně jako Commandos, ale pozor, nebude tak snadné mít přehled o celé mapě. Nejen že ji totiž nevidíte od začátku mise celou, ale dokonce vás bude trápit i fog of war. Na to se vám bude hodit mít v partě průzkumníka. Ten dokáže pomocí dalekohledu monitorovat i vzdálené části mapy a vy si zachováte přehled. Pro rychlé likvidace jednotlivců se vyplatí střelci. Ti mohou k někomu přiběhnout a bajonetem propíchnout člověka ještě před tím, než stačí svolat alarm. Granátníci jsou nedocenitelní při snaze zbavit se větších skupin nepřátel či vozidel. Pro obranu koridoru se budou hodit kulometčíci, přes jejichž hledáček zaměřovače přeběhne pouze sebevrah. Pro přátele sebepoškozování je tu pak role nejdůležitější a to zdravotník. Pokud vám totiž někdo na misi zemře, prostě o něj přijdete. Zavčasu stabilizovat a vyléčit spolubojovníky tak bude naprosto nezbytné.

Jak budete jednotlivé mise plnit, je na vás. Pokud chcete, klidně můžete celou svou četu nechat běžet a střílet kolem sebe. Má to jen dvě mouchy. Jakmile vystřelíte, automaticky na sebe přitáhnete pozornost a bez řádného krytu můžete spoustu kulek schytat. Dalším problémem je omezená munice. Doslova se bude počítat každý náboj, a pokud vám například dojdou ty do pušky, tak prostě nevystřelíte. Chtě nechtě tak budete muset spoléhat na tichý postup. To není úplně nejsilnější část hry. Pojďme to možná ještě trochu více porovnat s tím Commandosem anebo například s poměrně čerstvým Shadow Gambitem. 

Rozdělení vojáků dle bojových rolí chválím. Tím, že nepřátelé mají stejné druhy jednotek, dostanete pocit, že je hra tak nějak fér a vy alespoň tušíte, co od koho čekat. Vaši i nepřátelští vojáci disponují stejnými schopnostmi a dle role jednou signifikantní. Průzkumník zobrazí kus mapy a střelec ji může tiše vyčistit bajonetem. Hraním a levelováním si můžete odemknout i schopnosti další, a to jak aktivní, tak pasivní, ale jejich dopad není příliš velký. Mám na mysli třeba zrychlení pohybu, vrhnutí kamene pro odlákání pozornosti či auru přesnější střelby. Naopak mi spíše chyběly nějaké dovednosti, které by více narušily běžný průběh misí. Něco jako převlékání uniformy, zajmutí nepřítele či trocha té akrobacie. Líbilo by se mi například přelézání plotu, zahrabání se do hlíny nebo něco takového. Hra obecně příliš nevyužívá vertikalitu a to je škoda. Určitě by se mi líbilo lezení po budovách anebo alespoň mít možnost se podívat do interiérů. Vylepšit by se také jistě dala i umělá inteligence nepřátel, která je mnohdy až příliš primitivní. Vojákům nevadí ležící mrtvoly, chybějící kolegové a ani výbuchy granátů. Last Train Home to ovšem plně vynahrazuje pestrostí map a úkolů. Uvidíte lesy, vesnice, mosty, vojenské tábory i lány polí. V rámci úkolů pak budete například pomáhat místním, ničit dělostřelecké posty, opravovat mosty či pálit zásoby otráveného piva. V tomto ohledu bylo kreativitě učiněno za dost. Důrazně také doporučuji mapy detailně prozkoumat. Nalézt tam totiž můžete i řadu surovin anebo jiných cenný předmětů, jako je třeba guláš či alkohol.

Z dlouhého pochodu se vám vojáci mohou vrátit nejen zranění, ale také například i nemocní, hladoví či vystrašení. Pravou hloubku herních mechanismů oceníte až poté, co se vrátíte z mise. Budete rádi asi tak, jako když vás přítel místo podáním ruky pozdraví přetáhnutím lopatou. Když jsem o správě vlaku totiž prvně mluvil, neprozradil jsem vám, že každou jednotlivou funkci musí obstarávat příslušný legionář. Mašina bez strojvedoucího a nakladače uhlí nepojede. Chcete podporu artilerie? To doufám, že jste nechali v posádce osazenou denní i noční směnu. Potřebujete před cestou na Sibiř zlepšit zateplení lokomotivy a jediný volný technik se teď vrátil vyčerpaný z průzkumné mise? Můžete mu vylepšení přikázat, ale riskujete, že si ublíží. Celá tato část hry z prostého popisu zní poněkud depresivně. Nesmíte však zapomenout, že to k válce patří. Mikromanažování celé posádky dokáže být otravné, ale také vám po pochopení přinese zadostiučinění z vaší dobré organizace. Představte si například, že kolej před vámi je zatarasená a odstranění závalu bude pár minut trvat. Zastavíte tak čas a začnete přemýšlet. Na daném místě vás hledají a stání tak zvyšuje nebezpečí náhodného útoku. Poblíž kolejí je ovšem jezero k průzkumu a vy máte zrovna dostatek železa na to, abyste vylepšili pancíř lokomotivy tak, aby šlo příští zátaras mohli bezpečněji prorazit. Když se vylepšení povede, jezero bude plné ryb, ze zátarasu si odnesete 70 dřeva navíc a ve finále se vám podaří bezpečně odjet, to je prostě úžasný pocit.

Přijde vám, že to Ashborne Games s manažerskou prací už trochu přehání? Ale kdeže! Svou roli hraje i to, jak budete mít ve vlaku rozložené jednotlivé vagony. Hra vás sama upozorní, že můžete jednotlivé vozy dokonce i libovolně přeskládat. Vlak není automobil, ale spojitá souprava složená ze skupiny vozidel. Vlastně je tak celkem jedno, jestli vaše lokomotiva jménem Dědek celou soupravu táhne zepředu, anebo klidně zezadu. Uznávám, v tomhle kontextu to zní trochu divně, ale vězte, že babce by zadní náhon vyhovovat nemusel, i když nesporné výhody to má. Pokud máte v plánu na své cestě rozrážet barikády, určitě bude lepší si při tom neoddělat motor. Není tak žádný problém použít jako nárazník některý z méně důležitých vagónů. Zbytečný samozřejmě není žádný, ale určitě bude výhodnější prorážet stromy nákladním vagónem než třeba důstojnickým. Na své cestě, budete množství vagónů postupně rozšiřovat. V depu sice cenovka specializovaných vozů působí zprvu značně nedosažitelně, ale nemusíte mít strach. Váš vozový park se rozšíří i s příběhem.

Asi jste už pochopili, že vyprávění a vztah k postavám je stěžejním bodem celého zážitku. Hra sice nabízí možnost hrát v anglickém jazyce, ale pevně věřím, že každý našinec neodolá možnosti zapnout si takzvaný autentický režim. V tom se můžete těšit na kombinaci českého, slovenského a samozřejmě i ruského jazyka. Kvalita dabingu je skvělá a hlášky jednotlivých legionářů mne nepřestávaly bavit. Vypíchnout musím i pěkný herecký výkon Karla Dobrého jako kapitána Langra. Ten se objevil i v hraných pasážích mezi jednotlivými misemi. Zmínit musím ještě i Kristýnu Skružnou jakožto Barboru Hlavatou. Ta mi občas přidělávala trochu vrásky na čele. Zjistil jsem totiž, že z příběhových důvodů často mluvila i v misích, na které jsem ji neposlal. 

Velkým šokem pro mne také byl voják, který mi prostě odešel. Skutečně, nezapomněl jsem ho v žádné misi, ale prostě bez rozloučení zmizel. Přitom měl vlastnost, která pro mne byla dost důležitá a jak jsem již naznačoval dříve, každý se počítá. Tuto část hry jsem zkoušel několikrát znovu načíst, než mi došlo, že se asi nejedná o chybu. Jednalo se sice o malou nepříjemnost, ale podobných drobných polopřešlapů jsem ve hře zaznamenal víc. Další mne ale naštěstí nestály životy legionářů. Jejich počty jsem důsledným ukládáním a načítáním držel bez zbytečného umírání a naopak jsem cestou místy další ztracené legionáře zachránil.

Co se Last Train Home povedlo na výbornou, je vizuální zpracování. Mapy mají dostatek unikátních modelů, abyste každou poznali. Na to, že se v zásadě jedná o strategii, tak hra vlastně vypadá lépe, než by bylo nutné. Zvlášť oceňuji portréty jednotlivých legionářů, které jsou vyvedeny pěknými ručními kresbami. Ty doplňuje i úžasná orchestrální hudba. Samotný soundtrack je parádní, ale je jasné, že se vám určité skladby budou opakovat. Dohrání hry je přibližně na 40 hodin a jakmile se sem tam v nějaké misi zaseknete, tak vám opakování může trošku vadit. Při hraní mne to ovšem nijak netrápilo.

Last Train Home je úžasným titulem, který zase jednou dokazuje, že Česko má co nabídnout i světovému publiku. Dovedu si představit, že by vývojáři dali přece jen více péče některým aspektům hry. Stealth není příliš dotažený a uživatelské rozhraní při správě vlaku místy hází klacky pod nohy. Celkově hra ovšem funguje dokonale a jakmile její drobné chyby přijmete a přestanete s nimi bojovat. Tak si hru nesmírně užijete. Doporučit ji tak mohu každému fanouškovi historie, legií, taktických akcí i manažerských her. Už se těším na DLC.