Je Frostbite opravdu tím, co NHL potřebovalo?

Rok se s rokem sešel a hokejoví nadšenci se opět dočkali. Na konzole nové, ale i staré generace přichází NHL 22. Počítačoví hráči tak dlouhých třináct let ostrouhají. Letos se vývojáři rozhodli pro přechod na engine Frostbite a chlubí se zcela novým herním zážitkem. Je tomu ale skutečně tak?

S novým enginem přichází i určité změny. Co se opravdu povedlo, je vylepšení hratelnosti. Mám konečně pocit, že nejsem jen hokejista bezhlavě mlátící do puku ve snaze dát gól. Nyní je cítit propojení mezi hokejkou a pohybem rukou či nohou. Jestliže tedy pojedu na bránu atakován obránci, kteří se mi budou neustále snažit vypíchnout puk, nebude moje stabilita stoprocentní, a střela nebude taková, jaká by byla, kdybych v klidu čekal sám na modré čáře. Stejně to ale funguje i naopak, a pokud si váš protihráč umí skvěle pokrýt kotouč, tak jste téměř bez šance. Hokejky teď působí o něco reálněji a ne jen jako kus klacku. V osobním souboji tak neprojdou tělem hráče jako v předchozích dílech, ale chovají se tak, jak byste čekali. Pohybují se kolem těl hráčů nebo se s nimi srazí.

Vše není jen o práci s hokejkou a pukem a svůj účel plní i samotné hřiště. Ke konci zápasu, kdy už je led samá rýha, se společně s únavou hráčů dostaví i snížená kvalita a tempo hry. Každé škobrtnutí o mantinel a nepřesná přihrávka můžou mít fatální následky a z vedení 3:0 může být klidně výsledek 3:3. Přirozeněji funguje i vypíchnutí puku. Konečně jsem neměl strach, že půjdu na trestnou lavici za podražení po každém pokusu o vypíchnutí. Všemu zmiňovanému přidává plusové body i perfektní využití funkcí ovladače DualSense pro PlayStation 5. Vibrace a adaptivní spouště vám dají pocit, jako byste byli zrovna na ledě. Pokud jste tedy majitelé Xboxů nebo PlayStationu 4, budete o tento zážitek ochuzeni a já bych rozhodně doporučoval nákup nového dílu zvážit.

Pokud bych teď řekl, že se NHL 22 od předchozího dílu graficky neposunulo, tak bych vývojářům z Electronic Arts křivdil. I když mám tak trochu pravdu, protože se zaměřili hlavně na detaily. Vidět to je například na dresech, které dokonale reagují na pohyb těla, a tak se přirozeně vlní. Při bližším pohledu na loga týmů jsou dokonce vidět i švy. Přes 100 největších hvězd má detailněji propracované obličeje a vlasy. Vývojáři si totiž pro hru vypůjčili technologii shaderů pro vlasy od série FIFA, díky tomu vypadají přirozeněji, lépe se hýbou i reagují na světlo. No, ale k čemu tohle, když hokejisté mají helmy? Všechno to na papíře vypadá hezky, ale reálně jsem z toho jako hráč moc neměl.

Vizuální proměnou prošly i statistiky. Ty nejdůležitější se zobrazují rovnou na kluzišti například při vhazování buly. Jestliže ale toužíte po podrobnějších detailech, tak stále zůstává možnost zastavit hru a podívat se na kompletní přehled. Jestliže patříte mezi vyvolené a konečně jste majitelé PlayStationu 5, uchvátí vás i audio stránka. Mimo tradičně našlapaného soundtracku a hlasitých diváků ženoucích vás za vítězstvím, je nyní z reproduktoru na ovladači slyšet každé slovo, které při hře padne. Ať se jedná o pokyn trenéra ke střídání či povzdech hráče po tvrdém hitu. Celkový zážitek vylepšuje i několik desítek nových zvukových efektů.

Alespoň malou změnou si prošly všechny herní režimy. Tím nejhranějším a nejvíce pozměněným je Organizace. Tedy ten, kdy máte na starost celý klub. Nově lze hrát za krakeny ze Seattlu nebo si vytvořit svůj vlastní tým včetně maskota a stadionu. Větší důraz je kladen na realizační tým a vy tak můžete najímat a propouštět své zaměstnance nebo s nimi vést rozhovory. Ke spokojenosti vedení i fanoušků vede i správně nastavená cena vstupenek, kuřecích křidélek nebo kvalita záchodů. Pokud je na vás ale vedení celé organizace velké sousto a raději spoléháte sami na sebe, nebudete z režimu Be a Pro příliš nadšení. Kromě několika nových dialogů a propracovanějších instrukcí od vašeho trenéra se jiných změn nedočkáte. Prosby fanoušků za příběhový mód nebyly vyslyšeny. 

Jásat nemůžou ani příznivci online hraní. Režimy World of CHEL společně s Hockey Ultimate Team jsou přesně takové, jaké byste je čekali. Mikrotransakční mrak pohltil i poslední paprsek naděje, že by online režimy mohly být lepší. Bez peněz si prostě neškrtnete a nejlepším hráčům se ani nepřiblížíte.

Společným jmenovatelem všech režimů je novinka X-Factor. Ne ta pěvecká soutěž, i když nepochybujeme, že někteří hokejisté jsou skvělými zpěváky. Jedná se o speciální superschopnosti padesátky nejlepších hráčů. Celkem jich je 29 a dělí se na hlavní a sekundární. Dále pak na podkategorie, jež jsou střílení, bruslení, obrana, nahrávky, hokejové IQ a brankářské schopnosti. Jako příklad bych uvedl schopnost s názvem Lamač kotníků, kterou disponuje například Nathan Mackinnon. Ta umožní sejmout v plné rychlosti protihráče bez udělení jakéhokoliv trestu. Vše to funguje na systému perků a u některých hráčů se nabízí i možnosti je obměňovat. 

I vy se ale můžete stát hvězdou. V režimu Be a Pro lze s vaším profíkem nějakou schopnost získat. Jedná se však o běh na dlouhou trať a pro jejich získání je třeba splnit určité výzvy. Může to tak trvat i několik sezón. V prosinci pak dorazí funkce Roster Sharing, která byla od komunity velmi žádaná. Hráči tak budou moct sdílet své soupisky mezi sebou a používat je v režimu organizace.

Pokud bychom na NHL 22 nahlíželi jako na zcela novou hru, bylo by naše hodnocení nejspíš vyšší. Přestup na nový engine a spousta malých detailů působí dobře. Stále máme ale pocit, že jsme dostali jen lehce vylepšenou verzi předchozího dílu, kterou si ani hráči na starších konzolích nemají šanci naplno vychutnat. A to je na nás prostě málo. Hodnocení nezmění ani skvělý soundtrack, který je pro tuto sérii už několik let standardem. Dáváme tak doporučení šest bodů z deseti s nadějí, že příští rok už se snad dočkáme změny, na kterou všichni čekáme.