Český HROT je víc než jen socialistický DOOM

Je to už pár let, co renesance retro stříleček dorazila i do České republiky, a to zásluhou střílečky HROT. Tu vydal autor jménem Spytihněv v předběžném přístupu na Steamu a GOGu začátkem roku 2021. A během těch více než dvou let jsme začali považovat za ukázkový příklad toho, jak má vypadat early access. Aktualizací bylo dost, často přidávaly velmi hodnotný obsah a nezřídka vycházely o víkendu či v jiný neobvyklý čas. Bylo tudíž znát, že je HROT v první řadě produktem píle a zápalu jednoho vývojáře. Nedávno ale předběžný přístup skončil, a tak je třeba odpovědět na otázku, zda je finální verze HROTu stejná krasojízda jako v posledních dvou letech.

HROT nadále nabízí fascinující návštěvu socialistického Československa v roce 1986, které bylo zasaženo jakousi jadernou katastrofou. A to je asi tak všechno, co o dějovém pozadí hry víme. Víc ale vědět ani nepotřebujeme, protože o příběh tady vážně nejde. HROT je totiž v první řadě poctivou retro střílečkou, která na prostoru 26 úrovní dělá radost každému, kdo zažil nebo si během let oblíbil žánrové klasiky typu DOOM, Quake nebo Duke Nukem 3D. Spytihněv tak následoval příkladu kultovního DUSKu a dalších titulů, které v posledních letech oživily zájem o retro střílečky odkazující na zlatou éru 90. let. A následoval jej velmi poctivě.

V úrovních rozdělených do tří epizod nechybí opravdu nic, na co jsme v žánru zvyklí. Každou chvíli musíte najít nějaký klíč, při troše snahy nebo pozornosti lze odhalit nějaká ta tajná místa, všude se válí tolik potřebná munice a hlavně tu není nouze o zbraně a nepřátele. Počet a pestrost protivníků je přitom vážně obdivuhodná. Při hraní se střetnete s humanoidy, kteří se rádi teleportují, s překvapivě odolnými vozíčkáři, s medvědy, levitujícími hlavami, koni, mloky, vrtulníky… a pak jsou tu bossové. S některými se setkáte v průběhu úrovní, a i když při nastavení vyšší obtížnosti mohou představovat problém, spíše se nad nimi člověk pousměje. Protože co jiného lze dělat při boji s tělocvikářskou kozou – nástrojem, ne učitelkou –, s husitským vozem nebo s gorilou zdobící kolotoč.

Bossové vás ale přirozeně čekají také na konci každé epizody a stojí za zmínku hlavně proto, že vycházejí převážně z komunistické minulosti Československa. Ať už ale bojujete s kýmkoliv a čímkoliv, můžete se vždy spolehnout na podobně pestrou a zajímavou nabídku zbraní, která zahrnuje jednu nebo dvě pistole, granáty, samopal, dvouhlavňovou brokovnici, granátomet a dokonce srp pro boj zblízka. Zacházení s každou zbraní je přitom velmi příjemné a díky variabilitě nepřátel a rozmístění munice nehrozí, že se budete moci celou hru spoléhat jen na pár hraček.

Bez ohledu na obtížnost se zkrátka připravte na to, že munice není nekonečná. Všudypřítomná možnost někoho hezky postaru kopnout navíc není lék na všechno, zatímco power-upy s různými účinky jsou docela vzácné. A tak budete muset své vražedné nástroje střídat, pokud chcete přežít. Což je podle nás mnohem lepší a jednodušší řešení, než jaké nabídl třeba DOOM Eternal, v němž je pro boj s určitými nepřáteli doporučována konkrétní zbraň. Hezkým způsobem je mimochodem řešeno také uzdravování. Kromě tradičních lékárniček můžete najít lahev vína odkazujícího na éru Karla IV., které vám po napití obnoví část zdraví a v závislosti na požitém množství alkoholu dočasně rozostří vidění. A navíc ji můžete kdykoliv hodit jako molotov.

Při likvidaci nepřátel, nebo právě při jejich spalování na uhel, lze každopádně občas zaslechnout výkřiky, které vzdáleně připomínají češtinu. A co víc, tu a tam můžete zaslechnout hlášení v češtině. Svým způsobem tedy platí, že HROT je vybaven českými titulky i českým dabingem. Pochválit ale musíme hlavně celkové ozvučení a hudební doprovod. Zvuková výbava hry má totiž lví podíl na temné a zároveň úžasné atmosféře, na které se podílí také prostá, avšak stylová vizuální stránka. Možná, že na první pohled vypadá HROT jako šedohnědá ošklivka, ale už po chvíli hraní je vážně těžké si grafiku nezamilovat. Dobrý dojem nedokáže pokazit ani občas podivné chování nepřátel a těl při kontaktu s vodou nebo těsně po načtení uložené hry. Kombinace vybledlých barev, textur v nižším rozlišení a prostých, ale stále velmi detailních modelů tady funguje na jedničku a vlastně by se dalo říct, že socialistické Československo ještě nikdy nevypadalo tak zajímavě.

Takové tvrzení se ale nebojíme vypustit hlavně díky designu samotných úrovní. Ty vás zavedou nejen na převážně fiktivní místa, ale i do celé řady reálných a dobře známých lokací ze současnosti či k památkám spojeným s historií naší domoviny. Při všem tom střílení tak můžete navštívit Vyšehrad, hrad Kašperk, stadion na Strahově nebo Staroměstské náměstí. A i když každé místo bezpečně poznáte, level design v žádném případě nepodléhá absolutnímu realismu. Spytihněv zkrátka dokázal mistrně zkombinovat reálné prvky s profesionálním rozvržením úrovní, díky čemuž tu máme velké množství zábavných map v dobře známých nebo alespoň povědomých kulisách.

Vypíchnout musíme zejména level Jiří z Poděbrad, v němž nechybí stanice metra, náměstí ani ikonický kostel. Přitom je to všechno součástí plně funkční úrovně plné zbraní, nepřátel, skrýší a zamčených dveří. A aby bylo jasno, zmiňujeme to hlavně proto, že někteří z nás Náměstí Jiřího z Poděbrad často navštěvují, a tak je radost pobíhat a střílet v upravené verzi důvěrně známé části Prahy. Ne proto, že naše v Malování narychlo spíchnuté srovnání screenshotu ze hry a fotografie z loňských Vánoc na Steamu stále sbírá lajky a ocenění.

Úrovně, jež HROT nabízí, je ale třeba pochválit ještě za úctyhodné množství interaktivity, kterou by mohl závidět i Duke Nukem. Možnost spláchnout záchod, zapnout pračku nebo políbit obraz soudruha Gustáva Husáka je jen začátek. Při hraní můžete najít plně funkční digihru inspirovanou animovaným seriálem Jen počkej, zajíci!, v panelákovém bytě si musíte prohlédnout vláčky, v nemocnici vás čeká možnost absolvovat gastroskopii a kdesi v bunkru se lze zúčastnit televizní soutěže. Pejskaři si zase mohou ochočit bandu pražských krysaříků, kteří jsou skvělí likvidátoři otravných krys. Ale pozor, ať to nepřeženete s pamlsky, protože jich sice máte nekonečno, ale psíci se z nich mohou i poblít. Suverénním vrcholem je pak plně funkční Staroměstský orloj, který už vážně svádí k použití nesmrtelných slov Simony Stašové z filmu Pelíšky: „Teda to muselo dát příšernou práci. Přitom taková blbost, co?“ Ale to samozřejmě myslíme jen v dobrém.

Pokud by vám tohle všechno náhodou nestačilo, můžete se vrhnout na zvláštní režim Bitka. Ten funguje jako tradiční horde mód, v němž na několika mapách čelíte stále silnějším vlnám nepřátel a snažíte se přežít co nejdéle. Ale upřímně řečeno pochybujeme, že by to bylo třeba. Všechny úrovně tří epizod nabízejí takovou porci zábavy, že Bitka působí jako něco nadbytečného, bez čeho by se HROT klidně obešel. Praktičtější jsou snad i ty recepty, jež dostanete jako odměnu za dokončení každé epizody. Protože proč se obtěžovat s bitvou, kterou stejně nevyhrajete, když si můžete u sebe doma uvařit hovězí stroganov?

Určité rozčarování z Bitky a jejího přínosu nicméně v žádném případě nedokáže zastínit absolutní nadšení z toho, co nabízí zbytek hry. HROT jsme si koupili už krátce po vydání v předběžném přístupu, s radostí jsme hltali každou aktualizaci a nyní těch utracených peněz za tehdy rozpracovaný projekt vážně nelitujeme. Protože se proměnil ve vyladěnou, zábavnou, stylovou a po všech směrech dokončenou retro střílečku, která patří mezi to nejlepší, co se v posledních letech v českém herním průmyslu urodilo. HROT v nás navíc neprobouzí jen nadšení z dalšího kvalitního přírůstku do žánru retro stříleček, který nás neustále baví. Vzbuzuje v nás i obdiv, že něco takového do velké míry vytvořil jeden člověk. Spytihněv je zkrátka a dobře národní umělec a je hanba, že ještě nedostal Řád Klementa Gottwalda za budování socialistické vlasti. Protože v socialistické vlasti, kterou vybudoval, je radost si hrát.