Únikových a logických her, ve kterých řešíte sérii zajímavých hádanek místnost po místnosti, je mnoho. Koneckonců jde v jádru o poměrně jednoduchý koncept, který by na papíře neměl být nijak složitý k vytvoření. Přesto je zajímavé, že mnoha vývojářům a studiím se nepovedlo dosáhnout dobrého výsledku. Více než valná část těchto her působí lacině, nepromyšleně a zcela upřímně nezajímavě.

Některým vývojářům a studiím se ale povedlo vytvořit něco, co vybočuje. Něco, co působí kvalitně a zábavně. Bohužel ale těchto projektů není mnoho. Jsou tu samozřejmě takové věci jako série The Room, na virtuální realitu povedené I Expect You To Die, případně dokonce legendární Portal, který by se do jisté míry dal do této odnože titulů také počítat. Pokud ale máte tyto hry už dávno za sebou, moc dalších věcí vám nezbývá.

Přesně takovou díru na trhu se snaží zaplátovat nezávislé studio Pine, které nejen, že přináší únikovku, jež je už na pohled příjemná, ale celý koncept posouvá blíže realitě. A to nejen designem samotných hádanek, ale i mírou interaktivity, možností kooperace a dokonce velmi robustním editorem, který by mohl zajistit, že další únikovou hru nebudete muset delší dobu hledat.

Jak už bylo řečeno na začátku, koncept je jednoduchý. Escape Simulator je zkrátka virtuální únikovou hrou. Jste zavřeni v jedné z několika relativně malých místností, ze kterých se musíte dostat. Toho docílíte vyřešením série hádanek, jež vás postupně posouvají blíže a blíže k úniku.

Jedna z věcí, v čem se ale tento titul oproti podobným hrám vyžívá, je již zmíněná míra interaktivity a obecně nápaditost puzzlů a všemožných možností, které máte po ruce. Nejde jenom o čtení papírů, které ukrývají indicie a nápovědy, nebo hledání klíčů a psaní hesel do numerických klávesnic. Častokrát budete muset zkoumat prostředí kolem vás, všímat si detailů, zkoumat jednotlivé předměty, jestli v sobě něco neukrývají, případně je kombinovat, hejbat s věcmi, dokonce některé i rozbíjet. Drtivou většinu věcí v místnosti můžete sebrat nebo posunout, ale jen zlomek z nich bude pro další řešení klíčový. Samozřejmě nechybí kombinační zámky, různé páky nebo tlačítka, přenastavování hodin nebo i pro různé místnosti unikátní možnosti, jako je smetání písku, ovládání uklízecího robota a podobně.

Tenhle titul je opravdu „simulátor“ v tom pravém slova smyslu a je až překvapivé, že jsme něco v takové míře doteď moc neviděli, jestli vůbec. Prozatím patnáct oficiálních místností, které v dohledné době doplní minimálně dalších pět, ačkoliv to stále může být pro některé lidi málo, celé hře rozhodně dopomáhají. Na první pohled jsou sice malé, ale skrývají v sobě řadu věcí a každá vám vydrží klidně i na nějakých 15 minut. Rozděleny jsou přitom do tří výrazně odlišných témat – Egypta, vesmírné stanice a viktoriánského sídla. V rámci jednotlivých témat se postupně obtížnostně stupňují, přesto je jejich obtížnost překvapivě konzistentní a přesně někde mezi natolik jednoduchou, aby si ji mohl užít víceméně každý, a natolik těžkou, abyste museli přemýšlet, ale nebyli frustrováni nesmyslnými hádankami. Tohle se opravdu povedlo až na výjimky vyvážit skvěle, přesto může občas nastat chvíle, kdy si prostě nebudete vědět rady, protože se vám povedlo přehlédnout nějakou maličkost. Pro náročnější hráče je tu pak i možnost získat trofej za rychlost, která je ale jednoduchá, protože se místnosti napříč pokusy nijak nemění, což zároveň znamená, že je jakákoliv znovuhratelnost téměř nulová. Do místností, které jste odehráli, vás tak bude maximálně nutit nalezení osmi skrytých tokenů v každé z nich, což herní dobu o něco prodlouží, protože jsou některé skryty vážně zákeřně. Pokud si každopádně nebudete s hádankami vědět rady, tak v nejhorším nechybí ani systém nápovědy, případně již zmiňovaná podpora kooperace, která v praxi nemá žádný limit na hráče. Zahrát si tak můžete nejen se svým jedním kamarádem, ale klidně i dvěma, třema, deseti a dost možná i dvaceti.

A ačkoliv může být takový děsivý počet v oficiálních místnostech trochu moc, rozhodně se třeba troj nebo pětičlenná skupina dobře uplatní v komunitou vytvořených levelech. Ty jsou vytvořeny s pomocí zabudovaného robustního editoru, který dovoluje rozsáhlé místnosti, kombinování témat a nabízí pomalu každý předmět ve hře s možností nastavení logiky a dalších věcí. Stále v něm chybí řada prvků, které by se mohly zdát jako velmi základní – mimo jiné importování vlastních objektů nebo dokonce jednoduché importování vlastních textur, byť to je s trochou snahy možné – ale to by postupně mělo do hry přijít. Do té doby už je ale i tak level editor velmi funkční a překvapivě jednoduchý. Dokonce nabízí i takové zajímavosti, jako je možnost určit, jak moc nebo málo se dveře po jejich otevření otevírají a samozřejmě lze z každého předmětu udělat tlačítko nebo klíč. Fantazii se meze téměř vůbec nekladou a není obtížné udělat i úrovně, ve kterých jsou od sebe dva hráči zcela odříznutí.

Escape Simulator je tak konceptuálně opravdu jednoduchá a jednoduše pochopitelná hra, která by si měla rozhodně najít místo v knihovně minimálně všech milovníků logických her a únikovek. Trochu pohádkově laděná grafika titulu rozhodně sluší a je krása na něj pohledět. Jen škoda obecně jednodušších zvuků a hudby, která ačkoli je kvalitní, tak se velmi brzy oposlouchá a začne spíše rušit. Stejně tak jako několik málo bugů a jen občasně haprující fyzika, ačkoli to se dá odpustit.

Krom toho není zkrátka moc věcí, na které si stěžovat a Escape Simulator dělá přesně to, co by dělat měl. Za tým Indiana si tak hra odnáší doporučení na 8 bodů z 10.