Shadow of the Erdtree sice není „Elden Ring 1.5“, ale pro každého fanouška jde stále o povinnost

Více než dva roky od vydání magnum opu FromSoftware v podobě velkolepého Elden Ringu nás japonský tým zásobuje další porcí zábavy s možností se vrátit do The Lands Between. Teda… tak napůl. Zatímco dnes už dobře známý hratelnostní základ zůstává zachován, hra nás přesouvá do zcela nové lokace, v níž nás čekají nové potvory, bossové, příběhy a nespočet míst k prozkoumání. Navzdory velkým očekáváním i několikaletému vyhlížení je ale Elden Ring: Shadow of the Erdtree stále „jenom“ expanzí. Přináší toho sice hodně – fakt HODNĚ – ale revoluci neočekávejte.

Pokud jste obeznámeni s tvorbou FromSoftware, asi vás nepřekvapí, když vám o příběhu neřeknu skoro nic. Podobně jako u základní hry, i hlavní premisa rozšíření je na první dobrou vcelku pochopitelná. Vydáváme se do Shadow Realm, stínové říše, kde sledujeme stopy Miquella; jednoho z potomků královny Mariky. Ani zdejší stínové říši se totiž nevyhnula devastující válka a Miquella, mnohými považován za ztělesnění dobra, míru, lásky a dalších podobných charakteristik, se rozhodl zbavit částí své esence a uzavřít se před světem. Jde o zvláštní rozhodnutí, kterému se řada jeho stoupenců, jež na naší cestě také potkáme, snaží přijít na kloub. Miquellovo rozhodnutí však ve zdejších zemích není zdaleka jediným aspektem, který ji aktivně ovlivňuje. Tohle je něco, co budeme napříč expanzí neustále objevovat.

Jak asi ale tušíte, spoustu věcí je potřeba si podrobněji domyslet a spojit s rozkouskovanými částmi loru, jak už je koneckonců pro tyto hry zvykem. Pokud se však o svět Elden Ringu zajímáte, čeká vás hned několik zajímavých odhalení i náznaků, které mohou mít dost velký vliv na to, jak určité věci vnímáme. A to včetně aspektů, které hrály velkou roli už v původním příběhu. VaatiVidya, známý lore-master mezi komunitou, tak zase bude mít žně. Tentokrát nejspíš i více, než tomu bývalo u jiných rozšíření od FromSoftware.

Shadow of the Erdtree je totiž zdaleka tou největší expanzí, jaké jsme se dodnes od studia dočkali, a sama svou délkou vydává na v podstatě úplně novou hru. Celé prostředí Shadow Realm je sice na mapě velké přibližně jako Limgrave, jak bylo už dříve avizováno, ovšem s jedním zásadním háčkem: mapa je přece jenom dvourozměrná. To znamená, že vzdušnou čarou sice není nová lokace tak masivní jako původní mapa, zato ale mnohem více spoléhá na vertikalitu, velké množství odboček, větší množství zajímavých míst u sebe i výrazně větší dungeony, než se na první pohled zdá.

Otevřená pole, jakých jsme už v původní hře mohli najít několik, nás čekají i zde. Ale každé se od sebe snaží nějakým způsobem odlišit. Ačkoliv některá z nich připomínají třeba ten Limgrave nebo Altus Plateu – dokonce i tónem nebo barevnou paletou – nechybí i výhledy, které jsou pro celý Elden Ring neobyčejné. Ať už jde o pole modrých květin nebo něco, co dokážu popsat jen jako prstové údolí. Nemusíte se však bát, že by vývojáři zapomněli na to, co mnozí hráči považují za nejsilnější stránku level designu základní hry. Takzvané legacy dungeony a uzavřenější lokace, jako jsou menší hrady, nechybí ani tentokrát. A při hraní jsem nabyl pocitu, že právě ty dostaly v Shadow of the Erdtree největší prostor.

Stejně tak výrazně ubyl počet katakomb či jeskyní a dalších podobně přehlédnutelných lokací. Nějaká skrytá tu stále jsou, ale většina z nich je dodatečně avizována jiným bodem zájmu. A co víc – nemají tendenci se opakovat. Ačkoliv něco na způsob klasických katakomb tu objevíte více než jednou i tentokrát, jsou daleko větší a zajímavější. Místo nich ale vývojáři spíše přišli s úplně jinými typy prostředí, ať už jde o vězení či kovárny, které s sebou také nesou dost významné implikace pro příběh.

I poté, co jsem prozkoumal drtivou většinu mapy v původní hře, jsem milerád prozkoumal každý kout expanze, na který jsem narazil. Společně s velkým počtem hlavních i vedlejších bossů (těch vedlejších je přibližně dvojnásobek co hlavních), jsem se k závěru dostal až po přibližně 30 hodinách hraní. A to ještě mám pocit, že jsem něco určitě minul.

Navzdory úžasnému level designu i designu protivníků a jednotlivých částí expanze je ale třeba zmírnit vaše očekávání. Shadow of the Erdtree není tak úplně „Elden Ring 1.5“. Nenabízí nijak zvlášť změněné nebo nové mechaniky, prostředí – byť nádherná – sdílí podobný styl jako doteď, a ačkoliv je zde pár míst, která jsou unikátní, stále se tu bavíme o hradech, bažinách, lesích, jeskyních a horách. Je to však v jakémkoliv ohledu nedostatek? Rozhodně ne. Jen zkrátka nečekejte nic, co původní hru doslova postaví na hlavu. Ale mně osobně to stále stačilo.

Pokud bych už ovšem měl přejít k určitým negativům, nějaká tu přece jenom bohužel jsou. Tím prvním, byť za to nemůže specificky expanze samotná, je zase o něco evidentnější stáří enginu hry. Hned zkraje máme možnost vyjet na velké pole. A ačkoliv výhled do dálky je tak dechberoucí jako vždy, doskakování vegetace jen kousek před námi, častokrát dost evidentně nekvalitní textury a další podobné věci už zkrátka začínají být více a více na obtíž. Zrovna tak jsem při hraní narazil na větší množství menších bugů, než na jaké jsem u FromSoftware zvyklý. Ať už šlo o probugování se skrze textury nebo další problémy, které rozbíjí tu jinak mistrovsky seskládanou kulisu. U jednoho bosse se mi dokonce podařilo zabugovat umělou inteligenci a nepřítel přestal jakkoliv reagovat. Stejně tak jsem na pár lokacích narazil na propady snímků snad ještě závažnější než v původní hře. Naštěstí část toho se dá opravit s následujícími aktualizacemi. Po dvou letech čekání je ale škoda, že takové chyby tu zkrátka jsou.

Podobný nedostatek vidím i v jistém opakování se, zejména u nepřátel. A teď nemyslím menší zvěř a nejzákladnější protivníky, u nich se to dá pochopit. Myslím spíše návrat golemů, Kindred of Rot nebo Magma Wyrmů, kteří v repertoáru nových nepřátel působí jako pěst na oko. Osobně nejsem ani rád, že se opět opakují některé bossfighty, nebo i to, že se z bosse posléze stane běžnější protivník. Vážně musím ve zcela nové lokaci zase bojovat s Tree Sentinelem, kterých je už takhle v původní hře více, než by mělo být? A to ani nezmiňuji největší kámen úrazu v podobě draků. Ti nejen, že jsou jenom dalším přeskinováním jako v základní hře, ale dokonce se ani tentokrát neodlišují sami od sebe. Vážně musím pětkrát bojovat zase s tím úplně samým drakem?

Přiznám se ale, že mi naštěstí tyhle nedostatky nijak nestály v cestě si Shadow of the Erdtree ve finále neskutečně užít. I když bych měl ještě výtku k docela neuspokojivému konci a finálnímu bossfightu, o kterém ale samozřejmě nic neřeknu. Ale rozhodně jsem byl zklamaný. S touhle výjimkou je ale nával nejen hlavních bossů až na pár dalších případů úžasný; průzkum prostředí, které si více hraje s vertikalitou, je zcela parádní, a to ještě nezmiňuju možnosti, jak si tohle nové dobrodružství užít. Respektive s čím.

Součástí expanze jsou totiž i nové zbraně. Těch zcela upřímně není tolik, kolik jsem očekával, ale to je vynahrazeno jimi samotnými. Spousta z nich se řadí do známých kategorií, ale jsou tu některé i zcela nové. Ať už jde třeba o „lehké greatswordy“, obří katany nebo moje oblíbené „bekhendové čepele“. Zakřivené meče, které se drží čepelí dolů. Jsou rychlé a silné. Tím to však nekončí. Pokud chcete něco ještě rychlejšího, jsou tu třeba Beast Claws, které mají neskutečně chaotický moveset. Nechybí ani vrhací zbraně. Podobně jako Perfume Bottles, které lze nyní používat nekonečně. Kromě zmíněných čepelí jsem si také oblíbil Hand-to-Hand zbraň. Jinými slovy – chtěli jste někdy zahodit ostří a naflákat bossům pěkně postaru? Teď už můžete.

I fanoušci starších kategorií a samozřejmě magie si přijdou na své, stejně tak jako ti, kdo rádi experimentují s novými Ashes of War. Vaše postavy obohatí i řada nových talismanů se zajímavými efekty. Ať už jde o vylepšení původních talismanů, jako jsou třeba +3 verze nebo můj oblíbenec v podobě dvouhlavé želvy; stejně tak jako třeba větší negace nefyzického poškození při obraně nebo vylepšené útoky s dvouručními zbraněmi.

Jak už to tak ale bývá, pro drtivou většinu hráčů budou nejdůležitější součástí Shadow of the Erdtree stále ty legacy dungeony. A ty jsou zkrátka skvělé. Musím zaklepat, že tu nebyl ani jeden, který by mě štval a do kterého bych se s radostí nepustil znovu. A kromě klasických hradů nechybí i menší město či budova ve formě jakési obří knihovny. Atmosféra Research Hall z Bloodbornu se tu zapřít nedá.

Abych to tedy celé shrnul, Shadow of the Erdtree není vůbec malým rozšířením. Přibližně 30 hodin při důkladnějším průzkumu je pořádně mohutné číslo, o kterém se může zdát i běžným titulům, natož expanzím. Navíc téměř vše, co DLC nabízí, je kvalitou velmi vysoko. Ať už jde o nepřátele, tak bosse, lokace, zbraně i nové příběhové prvky. Je ovšem škoda, že se i navzdory tomu vývojáři neubránili opakování několika nepřátel – a hlavně těch draků – že i po tak dlouhém vývoji je možné narazit na několik nepříjemných bugů a že finální boss je sice pamětihodný, ale asi ne tím způsobem, jakým vývojáři zamýšleli. Přesto jde ve všem ostatním o úžasné rozšíření takřka dokonalého Elden Ringu. Teď už jenom doufat, že FromSoftware, ať už kutí cokoliv dalšího, se příště rozhodnou pro vylepšenou verzi enginu. Protože jestli jsme někdy měli největší důkaz jeho stáří, je to právě zde.