Série Disciples se po dlouhých letech vrací na herní scénu. Série, která se poprvé objevila už v roce 1999 a dostala nálepku klonu tehdejších Heroes of Might and Magic. Ač na tom něco pravdy bylo, tak si obě série uchovávaly své herní mechaniky a postupem času se Disciples začalo více a více odlišovat.

Právě recenzovaná hra je již čtvrtým dílem, ale i přesto je samostatným a znalosti předchozích her nejsou vůbec potřeba. Na starost si ho vzalo Frima Studio, které má za sebou jen pár malinkatých hříček a tohle je pro ně první opravdový velký titul, který ale ve finále nedopadl vůbec špatně.

Disciples: Liberation je taktické tahové RPG, kde se vžijete se do role Avyanny z Yllianu a spolu se svým věrným přítelem Orionem se vydáte na cestu za záchranou světa a objevení Avyinniny minulosti. Svět Nevendaar je ve válce, kde proti sobě bojují Legie démonů, říše lidí, hordy nemrtvých a v neposlední řadě elfové. Na vás bude tvořit si mezi frakcemi přátelství a rozhodovat se, jestli si přidáte k té, či oné. Během postupu příběhem tak před vás bude hozeno hned několik těžkých rozhodnutí, která budou určovat nejen popularitu dané frakce vůči vám, ale zároveň do určité míry i hlavní příběh.

Nečekejte velké změny, spíše se ve finále jedná o zakončení příběhu a o to, jaká frakce vyhraje válku v určitých oblastech, kam vás bude příběh postupně hnát. Těch přitom bude dvanáct a v každé budeme muset hledat spojence a řešit problémy frakcí.

Vztahy, jaké máte s určitými frakcemi, vám totiž dovolují najímat nové typy vojáků, které si s sebou budete moci do boje vzít. Celkové příběh není ve finále špatný, ale že by ve vás rezonoval ještě několik dní po dohrání se také říct nedá. Nabízí nám řadu klasických klišé, ale pokud o něho nebudete čekat kdoví co, může vás i mile překvapit. Svět Nevendaaru není jenom černobílý a každá frakce má své zájmy, stejně jako vy. Každá strana není jenom dobrá nebo špatná, ale často budete čelit těžkým rozhodnutím, komu ve finále pomoci, když obě strany mají zčásti pravdu. Dialogy jsou napsané více než dobře a jediné, co by pak mohlo více hráčů štvát, je absence české lokalizace, protože textu je tu vážně více než dost. Navíc hromada vedlejších dialogů není ani nadabovaná, takže opravdu budete muset pozorně číst.

Společně s tím, jak budete poznávat frakce a postavy Nevendaaru, tak budete poznávat i jeho svět. Po lokacích se budete pohybovat na koni a přebíhat tak od jednoho pokladu k druhému a od jednoho souboje k dalšímu. A že jich bude… K soubojům nebudete mít vážně daleko. Protivníci na vás čekají snad na každém rohu. Ty, jak už bylo zmíněno ze začátku, jsou klasické tahové a vy se tak na hexagonových políčkách postavíte do čela svých jednotek a bude kosit jednoho nepřítele za druhým.

Avyanna na to ale nebude na bojišti sama a kromě klasických jednotek daných frakcí, které si můžete najímat, s vámi na bojišti budou moci být i vaši společníci. Kromě Oriona je zde ještě dalších sedm společníků, které na své cestě můžete potkat. Ti kromě soubojů občasně zasahují i do dialogů a řeší své vlastní malé příběhy.

Co se soubojů týče, tak se jedná o jednoduchý systém, kdy každá jednotka má možnost pohybu nebo útoku. Avyanna pak ještě může sesílat speciální kouzla za manu. Nic víc, nic míň. Opravdu se jedná o základní systém, který funguje už dlouhé roky. Škoda jen, že jednotek není ve finále zase tolik, a to samé se dá říct o bojištích. Za chvíli se všechno začne točit pořád dokola. Tomu nepomáhají bohužel ani vaši společníci, ke kterým si nevytvoříte velký vztah, ač jsou jejich příběhy občas zajímavé. Zároveň nijak neovlivňují dění kolem vás. Nejhorší je na nich ale fakt, že se ve finále jedná jen o něco silnější běžné jednotky, které si můžete dát do armády tak či tak.

Díky tomu, že má Disciples: Liberation skoro více než sedmdesát hodin, je zde soubojů často až moc. Postupně se jednoduše rychle okoukají a v druhé polovině hry už jen budete opakovat jednu a tu samou taktiku pořád dokola a sem tam vyměníte jednu či druhou jednotku. Napomáhat stereotypu by pak měli bossové. Ale je tomu právě naopak. Koho napadlo dát do tahové strategie bosse? Je jich tam v celkovém výčtu jen pět, ale vážně, proč?

Bossové mají vždy ohromný počet životů a většinou pak provádí akce, které vidíte celé kolo dopředu, abyste se jim mohli vyhnout. Zajímavý nápad, který ale ve finále je jen utrpení. Půl hodiny trvající souboj s bossem není zkrátka nic záživného a už vůbec ne, pokud umřete těsně před koncem.

Po světě jsou také různě rozházené doly, které vám budou v reálném čase těžit suroviny pro vaše město Yllian. Zde totiž budete stavět budovy na najímání vojáků, kovárnu nebo tržiště. Zajímavá mechanika, která je příjemným zpestřením, ale ve finále se nejedná o tak zásadní věc, jak je ve hře ze začátku prezentováno.

V celkovém součtu je Disciples: Liberation zajímavým titulem. Není revolučním a vlastně o to se ani nesnaží. Jde po dobře zaběhlých kolejích a fanoušci původních tahovek, jako je Heroes of Might and Magic nebo King’s Bounty to budou milovat. Vlastně celé Disciples: Liberation mi více připomíná starší díly King’s Bounty než nejnovější díl.

Zároveň ale i tak se nejedná o dokonalou hru. Příběh je spíše béčkový a souboje se postupem času stanou spíše repetitivní. Ono když máte titul, který má téměř sedmdesát hodin a souboje na každém kroku, tak by bylo zapotřebí více unikátních jednotek a občasné změny v bojištích, které by to opět trochu oživily. Ovšem zase obrovský plus je takzvaný Conquer, tedy pokud se setkáte s protivníkem o dost slabším, než jste vy, tak jde souboj jednoduše „simulovat“ a vy tak vyhrajete bez nutnosti klikat už předem vyhraný boj. Je to super mechanika, díky které vás hra odměňuje za aktivity navíc, a tím pádem vyšší level.

Bossové jsou zajímavý zpestření, ale jsou neuvěřitelně nudní a úplně to samé se dá říct i o vašich společnících, které si postupně přidáte do vaší party. Škoda, že například více nezasahují a neovlivňují příběh podle toho, koho zrovna máte s sebou, jako tomu bylo například u Dragon Age. Místo toho se jedná jen o silnější běžné jednotky s příběhy.

Špatná není ani audiosložka. Hudba je příjemná, ale opět, když máte tak dlouhý titul, začne se po chvíli opakovat. Dabing na tom není vůbec špatně a o to víc mě mrzelo, že když už je, tak není všude. Často pak není ani u postav, které jsou normálně dabované, ale zrovna tento rozhovor byl vedlejší, a tak pro něj dabing nebyl udělaný. I grafická stránka se povedla, jen je tady zase škoda, že se zde nachází celkem malý počet modelů, takže i postavy, jež mají často důležitější roli v příběhu, vypadají jako všichni okolo.

Vesměs je Disciples: Liberation ale dobrým titulem, který vás zabaví na dlouhé hodiny, a pokud máte žánr tahovek rádi, tohle by vás nemělo minout. Od nás si tak titul odnáší solidní doporučení na 7 bodů z 10 a na to, že se jedná pro studio Frima o první opravdu velký titul, tak si s ním poradili velmi dobře.