Civilizace 7 - Historie přichází ve vrstvách

V moderní době na velkých titulech pracují rozsáhlé týmy lidí či hned několik studií a přínos jednotlivých autorů a designérů tak může lehce zapadnout. To ovšem rozhodně není případ Sida Meiera, tvůrce legendární série Civilizace, která dodnes nese jeho jméno a která vlastně položila základ 4V strategií. Ne, nemyslím 4X, skutečně 4V. Pokud s tímto termínem nejste seznámeni, tak prostý výčet slov vobhlédni, vobsaď, vyžer a vyhub vám poradí, co ve hře čekat. Po dlouhých devíti letech čekání konečně přichází Sid Meier's Civilization 7 a rovnou vám mohu říct, že se opět jedná o naprostý skvost. Veteráni série ale mohou být překvapeni z toho, jak moc se hra vlastně od svých předchůdců odlišuje.

Pokud jste se sérií neměli ještě žádnou zkušenost, připravte se na trochu tvrdý rozjezd. Hra nemá žádný příběh, kampaň, předpřipravené scénáře nebo ani samostatný tutoriál. Čeká vás prostě volná hra. A jak se bude odvíjet, je čistě na vás. Začínáte volbou vůdce vaší civilizace a právě zde může řada nováčků lehce tápat. Na výběr dostanete z 26 vladařů, z nichž jsou čtyři dostupní ve dvou různých variantách. Autoři tentokrát nespoléhali jen na ty nejvíce profláklé tváře dějin, ale vzpomněli si na panovníky jako Hatchepsut, Xerxes či Himiko. A dokonce i na filosofy, jako byli Konfucius či Machiavelli. Volit mezi nimi může být na první pohled docela obtížné, protože je dost těžké dopředu vědět, jestli vašemu hernímu stylu bude více sedět bonus dvou vědeckých balíčků, anebo zvednutí štěstí, pokud zrovna vojenské a vědecké budovy budou stát vedle sebe. Mé doporučení je, abyste se tím absolutně nezatěžovali a zvolili si klidně jen podle toho, jestli vám je daná postava sympatická. Vše potřebné pochopíte později. Znalce série zase smutně upozorňuji, že poprvé si nebudete moct zahrát za nukleárního Gándhího. Indii tu totiž reprezentuje Ašóka.

Omlouvám se – drobná korekce. Reprezentuje je v tomto případě nevhodné slovo. Jednotlivé národy jsou totiž nově od svých vůdců odpojené a vy je velmi netradičně můžete kombinovat mezi sebou. Není tak problém, aby starověkému Egyptu vládl Benjamin Franklin. To má řadu výhod. Kombinace unikátních bonusů vládců i národů nabízí mnohem větší herní variabilitu a hlavně máte dostatek prostoru si jednotlivé unikátnosti užít. V každém ze tří herních věků totiž budete mít přístup k něčemu, co nemá nikdo jiný, a už vás tak nemusí mrzet, že legionáři starověkého Říma nejsou dostupní v moderní době.

Na výběr dostanete jednu z deseti starověkých civilizací, které jsou skutečně omezeny jen na konkrétní časové období a budou nahrazeny jinými říšemi. O tom ale až později. Teď je na čase si vysvětlit, o čem vlastně Civilizace je. Jedná se o tahovou strategii, ve které v náhodně vygenerované prostorné mapě začnete s partičkou osadníků, založíte své první město a snažíte se různými prostředky rozšířit svůj vliv. Počet osad je omezený a jejich limit se postupem hrou bude rozšiřovat, ale zpočátku bude klíčové na malém území obsadit nejzajímavější místa. Hra vám pomocí textových nápověd vše potřebné vysvětlí, ale doporučuji se připravit na velmi rozsáhlé čtení, které svádí k postupnému ignorování. Stačí ale pochopit, že ekonomika je ve hře dvojí. Na úrovni jednotlivých měst zprvu řešíte primárně jídlo, které potřebujete k rozšiřování aglomerace o další hexová pole, a produkci. Ta určuje, jak rychle se staví nové budovy. Druhá ekonomika je políčkami měst ovlivněna také, budovy mohou přidávat body kultury, vědy a v neposlední řadě peníze. Ty slouží k rychlému nákupu jednotek či budov, zatímco věda a kultura zpřístupňují nové budovy, výzkumy a různá vylepšení. I když mi na vysvětlení stačily přibližně tři věty, musím přiznat že UI hry mi v tomto ohledu přišlo trošku slabší a trvalo mi, než jsem dostal pod kůži, co k čemu patří.

Oproti dalším dílům hra představuje ještě jeden zdroj, a tím je váš vliv – Influence. Rozumný český ekvivalent se mi hledá obtížně, ale vážně se to číslo dá trochu brát jako váš počet odběratelů. Pokud se setkáte s dalšími civilizacemi, potřebujete Influence k tomu, abyste například někoho vřele pozdravili, uzavřeli s ním obchodní dohodu anebo proti němu odstartovali špionážní akci. S dalšími národy můžete pořádat společné festivaly, které vám dají vzájemně bonusy pokud je svým Influencem posílíte, nebo můžete prostě akci jen tolerovat, když ho máte zrovna málo. Celý systém funguje překvapivě dobře a dodává hře velmi zajímavou dynamiku. Pomocí podtrhávání morálky nepřátel můžete cizí jednotky značně oslabit a případně je rychleji donutit k vyjednávání o smíru. Samotný boj se pak také dočkal několika vylepšení. Například můžete najmout či získat vojenské velitele, kteří dokáží nasát vaše jednotky do sebe a následně je vyložit na potřebném místě. To neskutečně krátí potřebný čas pro jednotlivé tahy. Místo posuvu pěti jednotek v pěti tazích se z pětadvaceti posunete za pouhou pětinu kliknutí. Obdobně svižné jsou i tahy vašich protivníků, ty jsou vyhodnoceny prakticky ihned.

Dost už bylo antiky, naší říši je třeba posunout dál. Přechod do nové doby je v Civilizaci 7 ještě větší událostí než dřív. Hlavně protože se počet ér snížil na pouhé tři. K přechodu nicméně přispívají všichni hráči. A to tím, že plní výzvy kulturního, vojenského, ekonomického či vědeckého charakteru. Způsoby jdou vzájemně kombinovat a podle toho jak v jejich plnění postupujete nejen vy, ale i vaši spoluhráči, se určuje, jak brzy vstoupíte do nového věku. Po starověku nastává doba objevů a vy si na jejím startu zvolíte zcela nový národ, který váš původní vůdce povede. Stejně jako v reálném světě, i tady nová zástavba měst vzniká na základech té předešlé. Spousta budov přestane být užitečná a zpřístupní se mnohé zajímavější. Na jedno políčko dokonce můžete už od první éry postavit budovy hned dvě, a tak vlastně nemáte nikdy pocit, že najednou musíte všechno zbourat. Kombinace nových a starších budov vlastně vypadá velmi realisticky.

S novou epochou přichází i zcela nové výzvy. Díky lepším lodím totiž dokážete přeplout oceány, kolonizovat nové kontinenty a těžit na nich vzácné suroviny. A do hry se také začne míchat náboženství. Sám jsem si samozřejmě založil geluistickou církev, ale přiznávám, že její rozšiřování mne příliš nebavilo. Na rozdíl od jiných systémů hry mi přišlo šíření víry trochu nudné. Postavíte si misionáře, pošlete ho do cizího či vlastního města a necháte ho konvertovat. Záhy ale přijde nějaký cizí a zase zkouší působit na vás. Pořádný dopad jsem ale během hraní nezaznamenal a prostě jsem se smířil s tím, že jsem otevřen multikulturalismu.

Přechod do moderního věku je pak znovu celkem podobný. Splníte nové výzvy dle vašeho způsobu hraní a dojde opět na volbu nového národa a následnou masivní industrializaci. Výborné je, že těmito přechody do nové éry se mohou dorovnat rozdíly mezi jednotlivými civilizacemi a všichni tak dostanou jistou novou šanci změnit svůj přístup a případně se přizpůsobit. Během přechodu totiž přijdete o vaše nahromaděné suroviny, města se znovu degradují na vesnice a částečně se restartují i vaše diplomatické vztahy. Není to tedy jako když v Monopoly polovinu hry víte, že nemůžete vyhrát.

Už jsem zmínil, že hra dobře prezentuje postupné skládání jednotlivých stavebních stylů na sebe a obzvláště bych rád vypíchnul, jak pěkně se na ní obecně kouká. Každý národ má svou osobitou architekturu, a i když může být poměrně složité se v metropolích ke konci hry vyznat v tom, kde máte co postaveno, rozhodně to vypadá dobře. Obzvláště se mi líbila jak barevnost hry, tak i práce s terénem a návazností prvků na sebe. Obecně vypadá hra méně stylizovaně a více realisticky. Solidní optimalizace a připravenost na hraní s ovladačem dovoluje bez problémů hrát i na handheldech. Na ROG Ally X tak hra vypadala velmi solidně a nebylo ani zapotřebí ždímat baterii režimem výkonu. Pochvalu si pak specificky zaslouží i soundtrack, který skvěle kombinoval národní elementy s epickým podtextem. Celý playlist mohu doporučit vyhledat na Youtube. Stojí za to i pokud hru vůbec nemáte v plánu hrát.

Sid Meier's Civilization 7 mohu doporučit jak fanouškům série, tak i těm, co by se sérií chtěli začít. Na poli 4X (pardron 4V) strategií se jedná o vynikající počin, který zabaví na dlouhé týdny. Z technického pohledu hře nechybí prakticky nic a mírné grafické glitche, které jsem zaznamenal, budou snad stejně velmi brzy napraveny. I když se jednotlivé tahy oproti předchozím dílům zrychlily, stále se hra bohužel nevyhýbá tomu, že v pozdějších fázích a s velkým množstvím měst bude čas potřebný pro jednotlivé tahy stoupat. Doporučuji tak možná hned zkraje sáhnout při zakládání hry k svižnějšímu tempu, ale to značně závisí na vašich preferencích. Pokud nespěcháte a chcete si dát jen pár tahů před spaním, základní rychlost vás uspokojí. V sérii Civilizace máme tu čest s další skvělou hrou.