Call of Duty: Black Ops 7 působí jako špatný vtip nebo snaha o znehodnocení vlastní značky

Vývojáři z Treyarch Studios a Raven Software měli letos dva úkoly: nepodělat podsérii Black Ops, která zvládla napravit pověst celé značky Call of Duty, a udělat lepší kampaň, než kterou představil Battlefield 6. Dva úkoly. A oba skončily naprosto katastrofálně. Nejen že titul nepředčil průměrnější příběhovou kampaň své konkurence, ale on zvládl naprosto suverénně potopit sám sebe.

A budu upřímná, když řeknu, že se mi jen těžko hledají slova, abych vám popsala, jak špatné Call of Duty: Black Ops 7 bohužel je. A ze všeho nejvíce nerozumím tomu, jak se tvůrcům povedlo minulý rok přijít s takřka nejlepším dílem série, jen aby tento představili snad ten úplně nejhorší.

Call of Duty: Black Ops 7 je již sedmým dílem v podsérii Black Ops, od které má ale hodně daleko. Přestože režimy multiplayer a Zombies zcela očividně recyklují obsah z předchozích her a příběhová kampaň si z nich vypůjčuje lokace a postavy, ten jakýsi špionážní nádech budete hledat jen marně.

Vypravování je zasazeno do roku 2035 a s odstupem deseti let tak navazuje na druhý díl podsérie. Dosazeni budete do role členů jednotky Specter One pod vedením Davida Masona, syna Alexe Masona, která se musí postarat o blaho celého světa. Ten totiž terorizuje navrátivší nepřítel Raul Menendez a technologická společnost zvaná The Guild, která se rozhodla šířit nebezpečný toxin vyvolávající děsivé halucinace.

Tohle je sice krabicový popis titulu, ale také všechno, co z děje dostanete. Alespoň to jakž takž dobré. Upřímně si nevybavuji ani jeden jakkoli zajímavý či ikonický okamžik, který by mě přinutil se zajímat o příběh nebo hlavní postavy působící spíše jako prázdné schránky. Které sekundují i celkově nesmyslnému scénáře. Budete svědky podivných rozhovorů, zvláštních motivací i udivujících poznatků, ke kterým postavy došly.

O příběhu se tak bohužel dá říct jen to, že byl zjevně ušit horkou jehlou a vlastně nefunguje ani jako v minulosti několikrát zmiňované lepidlo pro úrovně. Po dohrání si na něj pravděpodobně ani nevzpomenete a je otázkou, zda důvodem bude, že je zkrátka fádní, nebo proto, že uprostřed přestanete dávat pozor.

Chápu ovšem váš pravděpodobný argument. Příběh v sérii Call of Duty nikdy nebyl mistrovským dílem. Ale byl alespoň zajímavý. Nebo měl dobré postavy. Jenže podobně nechvalná slova můžeme použít i v případě dalších aspektů kampaně. Většina dílů nehledě na to, kolik chyb nadělala, měla jedno společné: proplouvat všemožnými přestřelkami v kampani byla zábava. Možná lehce bezduchá, ale byla.

Jenže ačkoliv je střelba Call of Duty: Black Ops 7 jako vždycky zpracována dobře – i včetně nepatrných detailů jako to, že ze zbraně při přebíjení vzejde obláček páry – nemůžu říct, že mě bavila. A na vině jsou především úrovně.

V rámci pěti hodin a napříč jedenácti úrovněmi totiž nebudete dělat takřka nic jiného než jen a pouze střílet. A to z poloviny v polootevřeném světe, ve kterém se budete přesouvat mezi dalšími úrovněmi. A v nich stanete proti nepřátelům, kteří mají od inteligence, byť umělé, velmi daleko. Stávalo se mi, že jsem stála přímo před nepřítelem, kterému trvalo několik vteřin, než mě vůbec zaregistroval. Mnohem jednodušší tak bylo protivníkům utéct a monotónní přestřelce se vyhnout.

Nepřátele nejsou ani příliš rozmanití. Narazíte sice na pěšáky, obrněnce, odstřelovače i roboty. Ale jediný rozdíl je, kolik ran nepřítel snese. Za normálních okolností bych tohle vůbec neřešila. Přece jen je samotná hra stále zasazená do alespoň vzdáleně realistického světa. Ale jakmile se vývojáři rozhodnou dát nepřátelům životy, ale jejich rozmanitost nechat na bodě mrazu, tak to teda ne. A vás jako hráče to tak nedonutí se ani na chvilinku rozmýšlet nad jakoukoli strategií.

Ani v případě nově představených bossů, kteří by se daly popsat jako o něco větší a odolnější požírači munice. Stačí do nich nasolit o zásobník navíc, nebo spíš tak deset, případně hodit EMP granát. Nebo velkou mačetu z nebes – a ne, nedělám si srandu.

Letošní díl nezůstává jen u potenciálně realistických taktických misí. To by ani nebyl takový problém, k experimentům v podobě jakýchsi halucinogenních sci-fi úrovní se přikláněly i předchozí díly. Jenže Call of Duty: Black Ops 7 jím nejen vyplní takřka polovinu kampaně, ale ještě ke všemu se téměř nijak neodlišují od režimu Zombies. Stanete proti hordám zombie, nemrtvým pavoukům, zhmotnělým vojákům i trojhlavé kytce. A jediné, co vám bude stačit? To, co v celé kampani: prostě do nich nasolit co nejvíc zásobníků. Nic víc, nic míň. A já jen přemýšlím, kam se poděly všechny ty skvělé nápady, se kterými se podařilo okořenit díly jako Black Ops Cold War či Black Ops 6.

Ta tam jsou variabilní logické hádanky – až na jednu jedinou nečestnou výjimku – pryč je jakkoli promyšlený level design, který by vás táhl zajímavě vrstvenými lokacemi. Neexistují žádné možnosti, jak jednu úroveň vyřešit více způsoby. Dokonce ve hře není ani jedna pořádná stealth úroveň, přestože se vás hra pokusí přesvědčit o opaku. A ne, omlouvám se, aktivování neviditelného pláště opravdu nepovažuji za vrchol stealthu.

Víte ale, co v kampani existuje? Existují vzácnosti zbraní, které si navíc můžete vylepšovat! Existují bedničky s výbavou, které budete otevírat! Existuje wingsuit, se kterým můžete plachtit. I schopnosti jako kinetický skok či navíjecí hák, které si v každé úrovni můžete měnit. A existují i vozidla, se kterými se můžete po polootevřeném světě přesouvat.

A pokud vám to připomíná režim Warzone, nejste daleko od pravdy. Stejně jako v případě Modern Warfare III, i Black Ops 7 se jím silně inspiruje. Nebo možná bych i řekla, že jej kopíruje. A pořád to nefunguje. Tohle zkrátka není příběhová a filmovými scénami nabitá kampaň, tohle je prostě Warzone. A víte co? Ten si můžu zahrát zadarmo. Black Ops 7 přes Game Pass víceméně taky, ale i od téhle myšlenky vás chci odradit.

Třešničkou na dortu budiž jakýsi podivný end-game, který je ultimátní fúzí režimu Zombies a Warzone. End-game vás totiž vhodí na otevřenou mapu posázenou vedlejšími aktivitami, které ale už pravděpodobně moc dobře znáte. Ať už z Warzone, Zombies nebo snad jakékoliv jiné béčkové hry v existenci.

Podobnosti s Warzone odpovídá také skutečnost, že kampaň lze odehrát v kooperaci. Proti tomu bych obecně nic neměla, sama jsem příznivce kooperativních her. Jenže i tahle část má svá ale. Kampaň je totiž zcela zjevně dělaná pro čtyři hráče a každý sólo hráč lehce ostrouhá. Nenastavíte si obtížnost, hru nemůžete ani zastavit, musíte být neustále připojeni k internetu a nedej bože, když ten nebo servery hry vypadnou. Ani checkpointů se totiž nedočkáte. Prostě si pak celou tu úroveň zopakujete.

Navíc hrajete-li sami, nikdo s vámi na bojišti není, takže ten pocit, kdy se celá vaše jednotka rozprostře po bojišti, neexistuje. A ještě podivnější to je, když všechny čtyři postavy figurují v cutscénách i s vámi během akce mluví. Jako by vlastně celou dobu byly s vámi, i když nejsou.

Cutscény tak nehledě na jejich grafické zpracování, které je ostatně jako vždycky dobré, působí nekonzistentně. A to platí o celé kampani. Úrovně k sobě zkrátka nepasují a nepomůže jim ani zcela podprůměrný nelogický příběh, který se sice vydává za další díl Black Ops, ale vlastně si jen vypůjčuje postavy, kterým nedělá žádnou čest a vykrádá lokace dokonce i z multiplayeru předchozího titulu.

A letošní multiplayer? Ten se pro změnu nezměnil téměř vůbec. Užijete si dobře zpracovanou střelbu a ještě lepší pohybový omnimovement systém, který byl navíc obohacen například o wall-jump. S ním se stanou zápasy sice chaotičtější, ale také akčnější. A to je přece jen taková podstata Call of Duty.

Vybrat si budete moci z nepřeberného množství zbraní, jako jsou pušky, samopaly, brokovnice či pistolky, se kterými se dobře seznámíte v kampani. A které si v kampani zejména vylepšíte. Vaše úroveň i úroveň vašich zbraní se totiž do režimu pro více hráčů přesouvá, což mi zas tak úplně nevadilo. Nechybí ani podrobný režim úpravy zbraní, výběr z řady killstreaků, ale také perků, se kterými si můžete obzvlášť vyhrát a správnou kombinací získat i jeden ten perk navíc. A ten se vám bude hodit v jakémkoliv režimu.

Vybrat si můžete z klasické nabídky, jakou je Team Deathmatch, Domination, Kill Confirmed, Free-For-All i v minulém roce představený Kill Order, ale také novinky v podobě režimu Skirmish. Jedná se vlastně o takový malý Battlefield. Na mapě musíte zabírat vyznačená místa, zatímco můžete poletovat vzduchem se svým wingsuitem nebo řídit vozidla. Skirmish mě bavil pravděpodobně nejvíce. Hráčů je sice více, celkem 40, ale mapa je také větší, takže se po ní hráči lépe rozprostřeli. Jinak ale multiplayer nenabízí nic odlišného. Přináší obdobné potěšení jako Black Ops 6, ale také stejné problémy. Jako například nedostatečnou inovaci či nepřiměřeně malé mapy na počet hráčů.

A to platí i o režimu Zombies. Ten se možná ještě více než k Black Ops 6 přibližuje ke starším dílům série. Vaším úkolem bude na jedné z map přežít co nejvíce vln neživých nepřátel, zatímco vám hra zadává jednoduché úkoly. Během kol si můžete za vydělanou měnu kupovat další zbraně či různá vylepšení, případně otevírat další části mapy. Věřím, že řada fanoušků tuto takřka nezměněnou podobu režimu ocení a buďme rádi, že to není další zombie Warzone. Přesto se mi příčí vám svědomitě doporučovat něco, co jsme takřka do puntíku hráli nejen minulý rok.

Co je tak na letošním Call of Duty to nejlepší? Možná vás překvapí, kromě toho, že to má konec, když řeknu optimalizace. Ani ta není bezchybná a hra mi byla schopna zamrznout jen při připojení druhého ovladače. Ale co se týče připojování spoluhráčů do kampaně, matchmakingu v multiplayeru i snímkové frekvence, běžel titul na konzoli PlayStation 5 Pro prakticky bez potíží. Po grafické stránce nelze hře vytknout, že vypadá velmi dobře a přestože kvalitní jsou i zvuky, hudba byla o stupínek horší. To ale způsobilo zejména její špatné načasování v kampani.

Call of Duty: Black Ops 7 tak působí jako odfláknutá práce. Nebo jako kompilace těch nejhorších nápadů, které si tvůrci svědomitě schovávali do šuplíku. Vlastně to na mě působí, jako by to vývojáři vzdali. Při pomyšlení na jejich předchozí práci se mi zkrátka nechce uvěřit, že když s tímhle přišli, tak si řekli, že je to skvělý nápad.

Příběhová kampaň je jakýsi hybrid mezi multiplayerem, režimem Zombies a Warzone, který nejen, že příliš nefunguje, nejen, že nenabízí ani smysluplný příběh, ale není ani zábavný. Multiplayer možná zabaví, ale je až na pár výjimek téměř stejný a totéž platí o režimu Zombies. A to není něco, co by stálo za vaše peníze, ani za váš čas.