Call of Duty: Black Ops 6 vrací naději v celou sérii

Abych vám pravdu řekla, už dávno jsem přestala doufat v to, že by se ze série Call of Duty mohlo stát cokoli jiného než marketingová past. Série sklouzla k nepovedeným výmyslům v podobě vesmírných přestřelek, ale také reimaginacím dříve milované podsérie, kterou s každým dalším dílem jen pohřbívala. Pokud ale existovalo jedno studio, které mi dokázalo vrátit naději, že se sérií Call of Duty není amen, byl to Treayarch. A světe div se, oni to dokázali znovu.

Call of Duty: Black Ops 6 vám totiž představí jednu z nejlepších a nejvíce inovativních kampaní ze série, a to aniž by titul ztratil na své staré známé esenci. A zejména napraví nejednu chybu, které se dopustil díl z předminulého roku. Nikdy bych nedoufala, že to ještě řeknu, ale tohle je opravdu dobré Call of Duty.

Call of Duty: Black Ops 6 je již šestým dílem spadajícím do podsérie zvané Black Ops, která se pokaždé zaměřovala na takzvané černé neboli utajované operace. Šestý díl rozhodně není výjimkou a jeho špionážním nádechem oplývají všechny tradiční režimy, ke kterým se řadí jak multiplayer, tak režim Zombies, ale především příběhová kampaň.

Titul navazuje na události, které rozdmýchala hra Black Ops Cold War z roku 2020. V kůži zcela nové postavy zvané Case se na začátku 90. let dozvídáte, že uvnitř CIA se nachází zrádce, který se nezdráhá pomáhat teroristické skupině zvané Pantheon. Vy tak musíte tohoto zrádce odhalit, a to se svou jednotkou sestavenou nejen ze známých postav jako je kapitán Woods nebo kontroverzní agent Russel Adler, ale také nováčků například v podobě agenta Troye Marshalla. A abych pravdu řekla, celou skupinku méně či více sympatických postav jsem si poněkud oblíbila. Bavilo mě s nimi vyrážet na mise i se dozvídat více informací o jejich příběhovém pozadí, byť nebylo kdovíjak hluboké. To už ale patří k sérii Call of Duty.

Příběh je jednoduše průměrný a v kvalitách dobrého „Bčkového“ akčního filmu, jehož zhlédnutí si užijete, ale ódami jej opěvovat nebudete. Řadu zvratů či „překvapení“ odtušíte na míle daleko a ke konci už začne být trochu natahovaný. Přesto se mu tvůrci snaží alespoň trochu přidat na šmrncu, čemuž pomáhají zejména jednotlivé úrovně.

Nebudu totiž přehánět, když řeknu, že Black Ops 6 disponuje tou nejlepší skladbou úrovní za dlouhou dobu v sérii Call of Duty. Titulu se totiž daří experimentovat a přinášet úrovně, které se od sebe diametrálně odlišují, a to aniž by zásadně pozměnil svůj koncept, který přece jen tvoří pořádná akční řežba zprostředkovaná perfektní střelbou ze zbraní.

V některých úrovních tak půjdete střemhlavě dopředu se svým zbrojařským arzenálem jako v každém dalším díle Call of Duty. Jindy si pro vás úrovně přichystají malé hřiště jako dělané pro stealth, ale také vás vhodí do pouště s polootevřenou mapou a jeepem, který využijete pro přejezd mezi tábory nepřátel nebo se zúčastníte propracované loupeže kasina, která vás vhodí do role téměř všech svých kolegů. Anebo si vyzkoušíte být v utajení na gala večeru. Každá úroveň je tak opravdu svá a především zapamatovatelná, což je velký rozdíl například od předloni vydaného Modern Warfare III.

Upřímně to vypadá, jako by tvůrci z Treyarch a Raven Software chtěli ukázat, jak má taková příběhová kampaň vypadat, a to zejména svým kolegům, kteří se podíleli právě na předloňském díle. Jak Modern Warfare III, tak Black Ops 6 se totiž opravdu inspirují režimem Warzone – například přítomností ochranných plátů a dalšího vybavení – ale zatímco otevřenější úrovně v Modern Warfare III hráče zejména frustrovaly špatnou navigací v prostoru a vlastně absencí jakkoli zajímavého obsahu, Black Ops 6 vás svým variabilním přístupem jednoduše neomrzí, ať už před vás postaví sebevětší experiment. Tomu samozřejmě napomáhá i skutečnosti, že se příběhová kampaň Black Ops 6 se svou takřka osmihodinovou herní dobou řadí k těm delším v sérii. Herní doba ovšem může být delší či kratší i v závislosti na vašem herním postupu a zda se v zákoutích snažíte odhalit všechna tajemství a hádanky.

V rámci úrovní nejsou povětšinu složitá a zahrnují například nalezení správné kombinace pro otevření trezoru. O ždibec složitější pak naleznete roztroušené po útočišti v podobě starého opuštěného sídla, které funguje jako takový hub. Uvnitř jeho zdí budete moci opravit špatné těsnění, zkoumat stopy se svou UV baterkou nebo nacházet tajné místnosti.

Kromě toho, že ze sídla také vyrážíte na mise nebo si můžete popovídat se svými kolegy, můžete jej také vylepšovat. Ano, Call of Duty se nesměle pustilo i do (v uvozovkách) „RPG prvků“. V rámci kampaně si totiž můžete vydělat peníze a ty následně utratit za jedno ze tří stanovišť, které vám následně umožní vylepšit si svou postavu v oblastech střelby, vybavení a fyzických schopností. Neřekla bych, že by dovednosti měly kdovíjak velký vliv na samotnou hratelnost, ale jejich přítomnost byla dle mého názoru velmi příjemná.

Právě tyto detaily vám totiž umožní ulevit si od jinak skvělé, ale rozhodně nabité akce. Protože o tom Call of Duty přece jenom je a vždycky bylo. V každé z úrovní, ať už sebevíce či méně odlišné, se totiž dostanete ke střelbě a ta je – co jen říct, abych se pokaždé neopakovala… zkrátka skvělá.

Pocit ze střelby v titulu Black Ops 6 jednoduše odpovídá standardu podsérie a její arkádovost se tedy nikam nevytrácí. Přesto si titul dává záležet, aby tento pocit byl opravdu vymazlený, a to od zpracování grafiky i animací či zvuků, tak po široký zástup různých zbraní, které se mění nejen s každou úrovní, ale také s každou přestřelkou. Některé z úrovní, jako například loupež v kasinu, vás totiž donutí měnit zbraně poněkud rychle kvůli nedostatku nábojů. Hra tak vytváří prostor pro nejen lehké experimentování, ale také nutí hráče využívat řadu dalšího vybavení, ať už jsou to granáty, nože či výbušná autíčka RC-XD.

A třešničkou na dortu je pak zcela přepracovaný systém pohybu, která tuhle zbrojařskou hitparádu dává do pohybu – haha. Takzvaný omnimovement systém totiž umožňuje běhat i se sklouzávat do jakéhokoli směru nebo střílet během skoku, což činí pohyb nejen značně plynulejší, ale také rychlejší a zábavnější. A největší změnu s příchodem tohoto systému ucítíte především v multiplayeru.

Nejen díky němu je multiplayer tak svižný a zábavný, zatímco si zanechává svou arkádovější povahu. Ale nebudu vám mazat med kolem pusy. Ačkoli přináší titul i do multiplayeru naprosto úžasnou kombinaci vypiplané střelby i toho nejlepšího pohybového systému, na rozdíl od kampaně se příliš inovovat a posouvat nesnaží. Herní režimy se drží své staré známé sestavy složené z Team Deatmatch, Domination, Kill Confirmed či Free-For-All. Jediný vesměs nový režim je Kill Order, v němž mají hráči za úkol chránit hráče označeného jako High Value Target, jehož eliminace přinese soupeřům více bodů. Pokud ale hrajete tento režim s cizími hráči, většinou se z něj stane chaotičtější Team Deatmatch na menší mapě.

Zejména mapy se řadí k větším plusům multiplayeru. Jak je již zvykem, většina z nich vychází z lokací, které se objevily ve hře, ale nechybí ani typičtější kousky, jako je například Nuketown. Výhoda většiny map je, že se snaží přizpůsobit téměř každému hernímu stylu. Některé mapy jako Protocol či SCUD jsou větší a nabízejí více míst pro odstřelování, ale obsahují stísněnější prostory, ve kterých lze využít zbraně na krátkou i střední vzdálenost.

I když mám dojem, že v některým případech Call of Duty stále neumí správně zkombinovat vhodný režim s vhodnou mapou, takže se vám může stát, že se prostě respawnujete a po třech vteřinách obdržíte zásah do zad. Naštěstí k těmto případům dochází méně často, což jen dokazuje, že i nad mapami tvůrci opravdu přemýšleli a alespoň se snažili najít uplatnění pro každý nabízený režim i zbraň. Přestože je dost možné, že jako já si prostě od začátku oblíbíte XM4, kterou tak nějak nebudete chtít pustit z ruky. Ostatně úpravu zbraní můžete pokaždé podniknout v podrobném režimu loadoutů, v rámci kterých si lze vybrat i z řady perků a killstreaků.

Bohatý arzenál zbraní na vás pak čeká i ve třetím režimu Call of Duty: Black Ops 6 zvaným Zombies, který podsérii věrně doprovází. A nutno říct hned zkraje díky tvůrcům, protože z třetího režimu udělali opět zábavnou součást titulu. Režim Zombies si užijete na celkem třech mapách, ke kterým se váže pokaždé odlišný a vemi přímočarý příběh. Ačkoli mu pravděpodobně nebudete připisovat kdovíjakou váhu, je to právě vypravování, které vás úrovní provází a zadává úkoly, které musíte plnit, zatímco čelíte vlnám neživých nepřátel. 

Ke střelbě a pohybu už netřeba cokoli říkat. Tahle dynamika totiž skvěle funguje i v režimu Zombies a ještě lépe funguje v kombinaci s chvilkami bláznivou sestavou zbraní či vylepšeními, která si můžete zakoupit za měnu nastřádánou v průběhu úrovně – především eliminací zombíků.

Je tak zjevné, že tahle frenetická paranormální akce pak bude o to více zábavná ve skupině čtyř hráčů, k čemuž se ale váže i má největší kritika. Pokud se totiž do režimu pustíte ve skupině cízích hráčů, velmi snadno se vám stane, že vaši „kolegové“ budou zcela ignorovat zadané úkoly a prostě se rozuprchnou po mapě, aby na svém kontě měli co nejvíce zásahů. Nejen, že se tak dostanete do frustrující situace, kdy se snažíte sami vyřešit úkol i odrážet vlny nepřátel – což je zjevně práce alespoň pro dva lidi – ale ještě u toho zahynete a budete muset i několik minut čekat, až vás laskavě někdo zvedne. Jo a ještě prohrajete. Takže mé doporučení? Hrajte režim Zombies jen s kamarády anebo raději prostě sami.

Call of Duty: Black Ops 6 nám tak nadělilo opravdu celistvě kvalitní zážitek, který ještě dostanete zabalený do skvělého grafického zpracování, jež vyniká zejména v propracovaných cutscénách, a velmi dobře zpracované audio, které se pro změnu blýskne uprostřed přestřelek. K technickému zpracování bych tak měla snad jen jednu výtku směrem k optimalizaci multiplayeru. Ačkoli se mi nestávalo, že by hra spadla či přestala fungovat, chvílemi (a to i více jak měsíc po vydání) přestal fungovat matchmaking na konzoli PlayStation 5 Pro a nejen, že jsem u všech hráčů viděla úroveň 1, ale také mi hra dohazovala hráče z jiných platforem, i když jsem měla crossplay vypnutý.

Přesto je to pouhý zlomek výtek v porovnání s dřívějšími tituly ze série Call of Duty, což dokazuje, že je Black Ops 6 od dob Cold War dalším opravdu dobrým dílem série. Příběhová kampaň nám konečně dopřeje souhru opravdu propracovaných variabilních misí, které nabízejí zapamatovatelné okamžiky, a to v dynamickém propojení skvělé střelby i pohybu. Multiplayer sice nepřináší příliš velké inovace, ale samotná implementace zmíněného omnimovement systému je víceméně dostačující. A režim Zombies se zkrátka vrací do své dřívější a velmi oblíbené podoby. Studia Treyarch a Raven Software to tak opět dokázala. Dala sérii Call of Duty druhý dech, a to se příliš často nevidí. Call of Duty: Black Ops 6 se totiž může hrdě zařadit na seznam těch nejlepších dílů známé série.