Ace Combat nepatří v našich krajinách mezi nejznámější tituly, přitom vždy nabízelo výborný příběh, a ještě lepší hratelnost v podobě nádherných leteckých bitev s krapet japonské střelenosti. I když se to na první pohled nemusí zdát, hra nabízí podstatnou hloubku hned po několika stránkách, a je natolik poutavá, že přitáhne i lidi sérií nezasaženými.

Příběh? Přítomen!

Na začátku je podstatné zmínit příběh, který se může zdát, že hraje druhé housle, ve skutečnosti nabízí detailní pohled na válkou rozdělený svět. Ve hře hrajete za nejmenovaného pilota, o kterém se ani moc nemluví. Díky tomu máte více objektivní pohled na příběh samotný, protože je vyprávěn z dvou úhlů: mechaničky Avril Mead a doktora Schroedera. Co vás nejvíce zarazí je styl, kterým jsou ukázky natočeny. Připomínají psychologická dramata a později v příběhu dokonce zjistíte proč. Postavy jsou úchvatně napsány a pokud dáte příběhu šanci, rozhodně nebudete litovat.

Teď ale k tomu nejvíce podstatnému: ovládání, které při pohledu na ukázky vypadá poměrně složitě. Ve hře se nachází dvě schémata ovládání. Jedno, jenž je doporučeno pro nováčky a druhé pro ostřílené veterány. První zmíněné je neskutečně intuitivní a během chvíle se vám dostane do rukou. Během pár misí se z vás stane druhý Maverick. Ve vzduchu budete předvádět vruty, otočky a další všelijaké triky, pomocí kterých se vyhnete letoucí raketě. Ne vždy se ale budete cítit jako král nebes, protože umělá inteligence je opravdu propracovaná. Nepřítel vám nedá nic zadarmo a obzvláště u speciálních jednotek musíte předvést, co jste se naučili.

S tím je spjatý váš letoun. Ve hře se jich nachází nepřeberné množství a každé má své přednosti. Pokud ovšem chcete získat nové, musíte si je odemknout v příběhu. Nové letouny a vybavení si kupujete za nasbírané body. Ve hře se nachází strom, který bohužel tvoří většinu špatného. Místo toho, abyste si vše odemkli postupně, musíte následovat konkrétní směr a pokud vám nevyhovuje, máte smůlu. Ale samotný výběr a odlišnost zbraní a stíhacích letounů je natolik velký, že se zkrátka najde pro každého to nejvhodnější.

Na podnebí záleží

Něco, co ale doopravdy zaručí, že se u hry nebudete nudit, jsou lokace. Každá mise se odehrává v trochu jiném prostředí, s čímž přichází i nevyzpytatelné podmínky. Písečná bouře, nebezpečné skály, mezi kterými nefunguje naváděcí systém, vršky hor. Díky tomu každá mise nabídne nová nebezpečí, nejen ze strany ostatních letounů. Jen je škoda, že podobné propracování se nedostalo i pozemním cílům. Samozřejmě není možné originálně provést radary, ale větší diverzita by hře neuškodila. Po chvíli vás neustálé bombardování přestane bavit.

Poslední vadou na kráse jsou záchytné body, které jsou někdy až příšerně daleko od sebe. Pokud umřete ke konci mise, musíte někdy začít až od úplného začátku, nehledě na obtížnosti. Mise mají kolikrát i 20 minut, což bohužel věci zkomplikuje.

Těch hra obsahuje 20 a na PlayStationu další 3 speciálně pro virtuální realitu. VR mód Ace Combat 7 funguje opravdu dobře. Jenom málo her s odděleným VR módem jej umí udělat tak, aby nepůsobil jako ořezaná verze základní hry. Tady se ale nebojím říct, že mě VR verze hry baví možná i víc než ta klasická. Možnost přirozeně se rozhlížet výrazně přidává nejen na imerzi, ale ulehčí i orientaci, takže hratelnost rozhodně netrpí. Ovládání, které zůstává stejné jako v klasické verzi působí přirozeně a HUD s displayi na přístrojové desce fungují skvěle. No a i přes hektickou akci s ostrými manévry zůstal můj žaludek v klidu. Kokpit stíhačky prostě VRku sedí a Ace Combat 7 toho umí využít. Rozhodně ho tak můžu doporučit i jako skvělý VR zážitek. Ace Combat 7: Skies Unknown si zaletělo pro 7 bodů.