Z velkých rozpočtů a drahých marketingových kampaní se rodí blockbustery, ale ty nejživelnější nápady často klíčí úplně jinde – v rukou fanoušků, kteří se vrtají v kódu svých oblíbených her a z čirého nadšení je obracejí naruby. Právě těchto deset komunitních modifikací se z pouhých koníčků vyšvihly na samostatné hity a navždy přepsaly herní historii.

Sponzorem epizody je Philips OneBlade.

Začátkem roku 2019 vypustilo drobné čínské studio Drodo do workshopu Doty 2 nenápadný mód, který hráčům místo moba hratelnosti naservíroval šachovnici s hrdiny a prvky RNG. V jádru jde o to, že vaši hrdinové bojují sami na políčkách, zatímco vy je jen rozmisťujete a doufáte, že vám v obchodě padnou další, abyste je mohli vylepšovat. Během několika měsíců nasbíral Auto Chess přes osm milionů hráčů. Jeho popularita zabila večerní fronty na ranked zápasy – všichni raději klikali na čtverečky než na creepy. Situace zaskočila i samotné Valve, které rázem zjistilo, že nejlepší nápady pro Dotu nevznikají na meetingu, ale právě v komunitě.

Drodo proto rychle „ukradlo“ vlastní dítě a v srpnu 2019 jej přetavilo do samostatné hry Auto Chess pro Epic Games Store, mobilní platformy i PS4, zatímco Valve vypustilo konkurenční Dota Underlords a tvářilo se, že to tak vždycky plánovalo. Během téhož léta se přidal také Riot s League of Legends verzí Teamfight Tactics, která 26. června 2019 definitivně stvrdila rodný list nového žánru „auto-battler“. Vznikl tak kuriózní battle royale pro introverty, kde osm hráčů nechává zápasit své figurky a nemusí přitom s nikým mluvit. Hype sice po pár sezónách vyšuměl, ale ukázal světu, že komunita dokáže během půl roku porodit nový žánr i konkurenční tituly.

Ještě než se v multiplayeru začaly prodávat samolepky na samopaly, přišla total-conversion Age of Chivalry a hodila Source Engine do středověku. Parta známá jako Team Chivalry vytvořila dvě frakce – Agatha Knights a Mason Order – a nechala hráče pálit katapulty, zapalovat vesnice a třískat se sekerami. Původní build vystřelil na ModDB a posléze na Steam v roce 2007 a hráče nadchl experimentální melee systém s „dragováním“ úderů, který ukázal, že Source zvládne víc než headcraby a ragdoll zombíky. Komunita spouštěla turnaje na improvizovaných serverech a mluvilo se o „nejlepším systému boje s mečem od dob Jedi Knight“.

Úspěch dodal autorům odvahu – vývojáři se přejmenovali na Torn Banner Studios a na Kickstarteru 15. září 2012 vybrali 85 934 $, aby projekt převedli do Unreal Engine 3. Plná verze Chivalry: Medieval Warfare dorazila 16. října 2012 a ještě do konce následujícího roku prodala 1,2 milionu kopií, což je slušný zásah v žánru, kde střelné zbraně hrají vedlejší roli. Do roku 2014 se číslo přehouplo přes dva miliony kopií. Intuitivní souboje „drag & parry“ inspirovaly konkurenci od War of the Roses přes Mordhau až po For Honor a nastavily novou laťku pro design boje z blízka. Štafetu pak převzalo Chivalry 2 s cross-playem a koňskými nájezdy, které už překonalo dva miliony prodaných kopií a potvrdilo, že lidé mají stále chuť ve virtuálním středověku sekat hlavy.

Na Unreal Tournament 2004 vznikaly v době vydání módy, které kompletně měnily náplň hry jako na běžícím páse. V modifikaci Killing Floor se autoři rozhodli, že Capture the Flag už nikoho netankuje, a místo toho nahnali šestici hráčů do temných ulic Londýna proti hordě zmutovaných Zedů. Mod vznikl jako projekt Alexe Quicka, který jej původně chtěl propojit s úkoly na univerzitě a zabít tak dvě mouchy jednou ranou. Rychle však vyrostl v plnohodnotný co-op survival, kde se hraje po kolech s krvavou pilou v ruce. Hráči lapali po dechu, když zjistili, že tu nejde o počet zabití, ale o přežití nekonečné vlny hrnoucích se zombíků, a Unreal Engine plakal štěstím, že se zase může chlubit ragdollovou fyzikou. Prostě Left 4 Dead dřív, než to bylo cool…

Úspěch modu zaznamenalo i studio Tripwire Interactive, které nabídlo Alexovi a původnímu týmu práci. Následně začali pracovat na plnohodnotné komerční verzi Killing Floor, kterou v roce 2009 vydali na Steamu. Killing Floor tak pomohl zpopularizovat typickou wave-based kooperativní akci a potvrdil, že hráči milují krájet infikované po kýblech.

Dvaadvacetiletý student kritické teorie Davey Wreden chtěl vždycky dělat videohry. Když přemýšlel, jak odvyprávět příběh své nové hry, napadlo ho chytit se jednoduché myšlenky:  co by se stalo, kdyby hráč šel proti vypravěči a vůbec ho neposlouchal?

Výsledkem byl experimentální mód The Stanley Parable – jedna velká mapa, ukecaný britský vypravěč a žádné pistole, jen klikání na dveře číslo 430. V roli Stanleyho se ocitnete v kancelářském labyrintu, kde hlas v reproduktorech popisuje každé rozhodnutí dřív, než jej vůbec stihnete udělat. Mód se virálně šířil přes ModDB a YouTube let’s playe a Wreden brzy zjistil, že jeho freeware výtvor hraje víc lidí, než kolik se vejde do přednáškové haly, a začal plánovat plnohodnotný remake.

Ten dorazil 17. října 2013 na Steam a rozšířil původní krátkou délku o desítky nových konců, tajných chodeb a meta-vtipů, přičemž kritici nadšeně psali, že se hra vlastně hraje sama. V dubnu 2022 na Steamu přistálo rozšíření Ultra Deluxe, které přidalo další vrstvy čtvrté stěny i slavný „bucket ending“. V prvních 24 hodinách se prodalo přes 100 000 kusů, což je na hru o chození po kanceláři dost slušné číslo. The Stanley Parable zpopularizoval termíny walking sim a narrative paradox, inspiroval tvůrce jako Sama Barlowa či Devolver Digital a připomněl AAA scéně, že ke kritickému úspěchu stačí dobrý scénář, sarkastický voice-over a ne milionové rozpočty na grafické efekty.

Všechno začalo jediným Lua skriptem, který Andrew „AMT“ Theis nahrál na stránky Facepunch a proměnil tak sandboxový Garry’s Mod v novou verzi schovávané. Hráči se rozdělí na dva týmy: lovce, kteří hledají, a tým, který se má schovat. Aby to lovci neměli tak jednoduché, mohou se protivníci proměnit v libovolný objekt na mapě. Mód dostal přímočaré jméno Prop Hunt a okamžitě se rozšířil na veřejné servery, kde hráči objevili kouzlo nenápadného posedávání v rohu mapy, zatímco kolem nich pobíhají ostatní. O dva roky později portoval Luke „Darkimmortal“ Foreman stejný koncept do Team Fortress 2, čímž vznikla ikonická varianta s Pyrovým plamenometem, která upevnila status Prop Huntu coby oblíbeného custom módu. Statistiky Garry’s Modu jej od té chvíle řadily k nejhranějším komunitním módům vůbec a dokázaly, že k velké zábavě někdy stačí jen změnit model hráče na dřevěnou bednu.

Úspěch se rychle přelil k velkým značkám. Call of Duty: Modern Warfare Remastered vytáhlo Prop Hunt jako aprílový event a od té doby se vrací v každém díle, naposledy v Black Ops 6. Fortnite přidalo vlastní variantu v Creative módu, Rocket League i Genshin Impact ji také vyzkoušely a „prop-mechanika“ inspirovala i mimiky v Prey (2017) nebo  asymetrickou hororovku Propnight.

Novozélandský voják Dean „Rocket“ Hall chtěl díky vlastním zkušenostem z armády bezpečně trénovat vojáky na frustraci a hlad, a tak v lednu 2012 vypustil pro ArmA 2 alfa verzi DayZ – survival, kde zombíci představují menší problém než jiní hladoví hráči pátrající po konzervě fazolí. Do srpna téhož roku prolomil mód hranici jednoho milionu unikátních hráčů a vyšvihl tříletou ArmA 2 na špičku prodejů, čehož se Bohemia Interactive nedočkala ani s oficiálními DLC. DayZ přesvědčivě ukázalo, že permadeath a paranoia mohou být mainstream, i když hra běží na 25 FPS, a založilo moderní škatulku „hardcore survival“, která později porodila Rust a inspirovala i samotného Brendana Greenea k prvnímu battle royale.

Bohemia Interactive proto vzala Halla pod svá křídla a 16. prosince 2013 vypustila DayZ – Standalone do předběžného přístupu. Za prvních 24 hodin se prodalo 142 403 kopií, přestože hra obsahovala víc bugů než pavouků ve sklepě. I přes pomalý vývoj překročil standalone v roce 2017 milion a půl prodaných kopií a dokázal, že i věčná alfa verze může platit účty. Mechaniky hladu, žízně a nedostatku lootu se pak staly povinnou výbavou téměř každé zombie survival hry.

Tři Australané Robin Walker, John Cook a Ian Caughley si v srpnu 1996 řekli, že klasické frag-party v Quaku potřebují trochu více kooperace a týmového ducha a proto dali dohromady mód Team Fortress: devět tříd, dvě znepřátelené barvy, spousta výbušnin a rocket jumpy. Během pár měsíců se z TF stala povinností každé LANky, a když id Software vydalo QuakeWorld, mód tam doslova emigroval kvůli lepším pingům. Popularita přitáhla Valve, které v roce 1998 Walkera a Cooka najalo a nechalo je portnout nápad do GoldSrc enginu a tak vzniklo Team Fortress Classic. Ten ukázal, že různé herní role mohou koexistovat v jedné FPS, aniž by se hráči pozabíjeli dřív, než se načte mapa. A hlavně položil základy pro vše od Battlefieldu až po budoucí „hero shootery“.

Pokračování se ale zaseklo v několikaletém development hellu. Team Fortress 2 tak dorazilo až v roce 2007 v Orange Boxu. Když potom Valve v roce 2011 přešlo na free-to-play model, příjmy údajně vzrostly dvanáctinásobně a herní svět objevil, že estetický cylindr může mít větší cenu, než AAA tituly.

Brendan Greene, tehdy známý jen pod přezdívkou PlayerUnknown, našel múzu v poloprázdných serverech DayZ, kde po pár hodinách napětí vyšumělo, protože zůstalo jen několik unavených přeživších. Začal proto experimentovat se soubory ArmA 2 a vytvořil mód DayZ: Battle Royale, v němž se parta přeživších rvala o poslední místo v žebříčku života a smrti. Popularita byla taková, že si Greene musel pronajímat další servery, a tak v roce 2014 portoval koncept do ArmA 3 pod názvem PLAYERUNKNOWN’s Battle Royale, tentokrát se stovkou parašutistů, dynamickou zónou a pravidlem „všichni ostatní musí umřít“.

Korejské studio Bluehole si renesance povšimlo a v roce 2016 Greena přetáhlo do Soulu, aby s ním v Unreal Engine 4 ukulo samostatné PUBG. Veřejný early access odstartoval 23. března 2017 a během dvou týdnů prodal přes milion kopií, přičemž na Steamu pokořil tehdejší rekordy v počtu současně připojených hráčů. PUBG tak de facto ustanovilo battle royale jako nový žánr a vyprovokovalo ostatní studia k vytvoření her jako Fortnite, Apex Legends či Warzone.

Half-Life Deathmatch je super, ale může být lepší, alespoň to si říkali Minh „Gooseman“ Le a Jess Cliffe. Vzali multiplayer z Half-Life a našroubovali jej na koncept boje proti terorismu. Myšlenka byla jednoduchá a každému hráči vypálená do mozku. Teroristé pokládají bombu, protiteroristické jednotky je chtějí zastavit. Popularita modifikace vystřelila prakticky okamžitě a úspěch nezůstal nepovšimnut ani samotným Valve. Studio se rychle spojilo s Leem a Cliffem, získalo na Counter Strike práva a v roce 2000 jej vydalo jako plnohodnotnou hru.

Tak vznikl e-sportový megahit, který ani po tolika letech nepřestává testovat naše reflexy a ničit naše myši. I kdo hru nehraje, si bez problému vybaví Dust 2 a dobře ví, že má „rushovat B“.

S vydáním editoru map pro Warcraft III dostali moddeři do ruky nový nástroj. Modder známý jako Eul vzal starý starcraftový scénář Aeon of Strife a vytvořil mapu, v níž pět hrdinů brání své „Ancienty“ na opačných koncích bojiště. Brzy se objevila komunita Allstars v čele se Stevem „Guinsoo“ Feakem, která nasadila rychlou sekvenci updatů, nové hrdiny a předměty. V roce 2005 převzal kormidlo tajemný IceFrog a s týdenní kadencí patchů proměnil DotA ve vybalancovaný, kompetitivní e-sport, který se dodnes hraje na BlizzConu i WCG. Do konce dekády se mapa stala nejsledovanější modifikací na světě.

A jaký to mělo dopad? Guinsoo zamířil do Riot Games a pomohl 27. října 2009 spustit League of Legends, zatímco další veteráni vytvořili Heroes of Newerth a Valve v témže roce najalo IceFroga, aby vedl vývoj Doty 2. MOBA se tak stala novou dojnou krávou a dodnes se na mezinárodních turnajích bojuje o stovky milionů korun. 

Když i pár řádků skriptů dokáže otočit celý AAA průmysl naruby, zajímá nás, který mod nejvíc převrátil svět právě vám. A než se pustíte do dalšího stahování modifikací z workshopu, mrkněte na další Topku, která vám teď vyskočila na obrazovce.