Bossové ve hrách plní různé role – mohou být vrcholnou zkouškou, dramatickým finále i rychlou odměnou na cestě dál. Ne vždy však musejí budit hrůzu, občas stačí pár legračních animací, vtipná zápletka nebo čitelný pattern útoků a boss padne dřív, než se vám stačí vlít adrenalin do žil. Proto si v dnešní TOPce ukážeme 10 herních bossů, kteří jsou naprosto k smíchu.

Sponzorem epizody je Philips OneBlade.

Na vrcholu Overlook Tower čeká na Maria první člen Legion of Stationery – karikatura uměleckého génia jménem Jean‑Pierre, Colored Pencils XII. a vlastním titulem „Raketový maestro“. Ve skutečnosti jde o přerostlé plechové pouzdro s červeným víkem, které se hrdě chvástá svými duhovými pastelkami, které používá jako rakety a hlídá tak červenou origami stužku.

Boj samotný využívá kruhové pole. Mario musí nastavit šipky tak, aby se dostal zezadu k pouzdru, zavřel mu víko úderem a donutil jej odpálit vlastní pastelkové rakety přímo do vlastních útrob. Když jsou pastelky vyplýtvané, Colored Pencils je krátce zranitelný. Jakmile však znovu ořezá munici, proces se opakuje. Po třech cyklech se víko utrhne úplně, Jean‑Pierre se rozčíleně rozpadne, řekne Mariovi, že byl lepší jako 2D skákačka a exploduje.

Když se po úmorném prolézání katakomb konečně dostanete do komnaty plné koster a poházených knih, očekáváte v Dark Souls cosi tajemného. Místo toho se vynoří Pinwheel - poněkud zvláštní nekromant, který na první pohled vypadá, jako by tři postavy (otec, matka, dítě) omylem sdílely jedno tělo. Šepotající hlasy slibují okultní rituál, ale první dojem brzy střídá překvapení, když se děsivá atmosféra náhle zhroutí. Lore sice naznačuje tragický pokus o vzkříšení rodiny, nicméně mechanicky souboj působí, jako by ho FromSoftware přidalo na poslední chvíli, aby hráčům poskytlo krátkou přestávku před peklem Tomb of the Giants.

V boji Pinwheel začne okamžitě klonovat sám sebe a vystřelovat ohnivé koule, ovšem jeho zdraví je natolik nízké, že průměrný hráč ho může sejmout během dvaceti vteřin – někdy dřív, než se stihne vůbec rozmnožit. Ohnivá koule, obouruční meč nebo i pár dobře mířených šípů většinu strategie řeší za vás. Pokud se přece jen rozdělí, stačí sledovat originál, který jako jediný má rozsvícené lucerny. Odměnou je některá z trojice masek, které poskytují drobný bonus k nosnosti, regeneraci staminy nebo maximálnímu zdraví. Nejen díky tomu se Pinwheel zařadil mezi nejjednodušší bossfighty, které FromSoftware kdy vyprodukovalo. Čestnou zmínku si zaslouží ovšem i Mist Noble ze Sekira.

V úvodních etapách Kirby’s Dream Land stojí Whispy Woods uprostřed travnaté mýtiny jako nejdéle sloužící pamětník celého Dream Kingdom. Strom s jednoduchým obličejem se řadí mezi nejikoničtější protivníky Nintenda, ale v praxi připomíná spíš ochotníka, který dostal roli jen proto, že už stejně stojí na místě. Jeho útoky se vyčerpají na shazování jablek a občasný poryv větru, což funguje tak dlouho, dokud si Kirby neuvědomí, že stačí jablka vysát a vystřelit mu je zpátky do kmene. Vzhledem k tomu, že se strom nemůže hnout, zůstává souboj statický a spíš testuje vaše načasování než schopnost reagovat na komplexní vzorec útoků. Je to tak ideální uvítací ceremoniál pro nováčky, který jim nenápadně ukáže, že v Kirbyho světě se zbraně často válí přímo u nohou.

V křivolakých šachtách Glitter Gulch Mine narazí Banjo s Kazooie na kotel lokomotivy Chuffy, kde se jim představí mohutná hromada uhlí Grubby Boiler Monarch. Old King Coal hned burácí, že dvojice chce ukrást jeho milovaný vlak, a Kazooie mu hned servíruje slovní hříčku na téma dětské říkanky Old King Cole. Prostředí kotle je sice rozpálené do ruda, ale rozmístěné plošinky z usazenin vám dávají bezpečný manévrovací prostor po aréně.

Samotná bitva se odehrává převážně na dálku: stačí nabít Kazooii normálními nebo ledovými vajíčky a zasypat uhláka rychlou salvou. S každým čtvrtinovým úbytkem zdraví mu doslova odpadne kus těla, takže ke konci pobíhá po kotli jenom jeho spodní část těla a tempo boje se sice zrychlí, avšak taktika zůstává stejná. Jeho útoky se omezují na jednoduchý bodyček, kterému lze snadno uhnout skokem do jiné části arény. Budiž mu kotel lehký.

Když v Super Mario Bros. 3 poprvé vejdete do pevnosti, přivítá vás Boom Boom – mohutný Koopa, který má držet stráž a zbrzdit tak dvojici instalatérských bratrů. V galerii Bowserových poskoků ale působí spíš jako brigádník, co zaskakuje, než se vrátí ostřílená parta Koopalings. Jeho nástup je energický: rozpaží, rozběhne se a tváří se, že teď začne skutečná zkouška. Jenže úkolem hráče je v podstatě jen vyčkat na vhodnou chvíli a skočit mu na hlavu. Díky jeho frekvenci výskytu v několika hradech po sobě vám rychle dojde, že Nintendo tímto bossem hlavně vyplnilo prázdná místa na mapě světa.

Boj s Boom Boomem je jednoduchý, tři zásahy a jde k zemi, přičemž jeho útoky zahrnují krátký let, pokud dostane křídla, a občasné máchání pažemi, které lze snadno přeskočit. Mario ani nepotřebuje jakýkoliv power‑up. Obyčejný skok vše vyřeší s rezervou. V pozdějších levelech sice Boom Boom zrychluje, ale jeho vzorec útoků zůstává čitelný. Díky tomu se z něj stává spíš příjemné rozptýlení mezi náročnějšími úseky, než nebezpečí, ze kterého byste museli mít strach.

Cal Kestis právě prosekává imperiální základnu na Kobohu, když se na konci dlouhé chodby s dramatickou znělkou ohlásí neohrožený boss „Rick, dveřní technik“. Po vlnách elitních trooperů a droidů působí tenhle jediný scout trooper jako omyl ve hře – přesto obdrží plnohodnotný boss health‑bar a vlastní titul na obrazovce. Rick se představí krátkým výkřikem po stylu Leeroye Jenkinse a rozběhne se s elektroholí. Bojová strategie je v tomto případě ještě přímočařejší než otevírání dveří, které měl Rick původně servisovat. Stačí jediný lehký útok, přesné parry nebo střela z blasteru. Jakákoli akce vyčerpá celé jeho zdraví a Rick tak padá dřív, než stačí cokoliv udělat.

Fanoušci si ho ale okamžitě okamžitě oblíbili. Respawn dokonce prozradil, že ho dabuje Yuri Lowenthal, tedy hlas Spider‑Mana, což jen podtrhuje jeho status „srdcem hrdina, tělem komparz“. Jeho výstup byl natolik výrazný, že si vysloužil i samostatné články a memy a je i hrdinou mužů s krátkou výdrží. Ne že bych o tom něco věděl.

Úsek Poo Mountain v Conker’s Bad Fur Day dovede vulgární humor studia Rare k vrcholu. Z  hnědého slizu se zvedne obří, operně zpívající hromada exkrementů se sebevědomím operního barytonisty. „I am the Great Mighty Poo!“ zahřmí ozvěnou dómu, zatímco Conker stojí uvnitř jeho doupěte a přemýšlí, proč kvůli pár dolarům riskuje střet s touhle horou sra.. hnoječek. Poo si potrpí na dramatická gesta – vytahuje z těla kusy, ehm čokolády, a metá je po Conkerovi, ale i přes zápach a jeho zpěv je to spíš groteskní show než děsivá bitva. Jeho slabinu prozradí hned první nota: při refrénu naplno otevře tlamu a s ním i příležitost umlčet ho pomocí toaletního papíru.

Souboj má tři fáze, přičemž Conker vždy aktivuje plošiny, aby během Pooova zpěvu hodil do chřtánu další roličku papíru. Po několika zásazích tempo árie roste, projektilů přibývá, ale taktika se nemění: vyhnout se projektilům a čekat na otevřené hluboké hrdlo. Jakmile je papír spotřebován, Poo zazpívá tak harmonicky 8 tónů naráz, že praskne skleněná stěna a odhalí páku splachovače. Jediným mocným zatažením tak pošlete operního pěvce do víru kanalizace.

První boss celé série náčelník Papu Papu čeká na Crashe v šestém levelu hry, kde spí ve své chýši. Dokud Crash nevrazí dovnitř a nevzbudí ho z poledního šlofíku. Jakmile se vztyčí, rozkývá obří kyj a začne se dokola otáčet. Dramatický soundtrack však nevynahradí fakt, že v originální verzi hry má jen tři životy. Je to ukázkový tutorialový boss z devadesátek, mizivá výdrž, jednoduchý vzorec útoků a dost prostoru na to, aby nováčci pochopili, že skákání na hlavu řeší většinu problémů ve vesmíru Crashe Bandicoota. 

Taktika zůstává prostá – přiběhnout za něj, vyskočit na židli nebo přímo přes záda a ve chvíli, kdy kyj dopadne na zem, dopadnout patami na Papuovu lebku. Jakmile mu zasadíte zásah, rozmrzele se protáčí rychleji, ale stále jen opisuje kruh a vystavuje svá široká záda dalším skokům. Zkušenější hráči dokážou udělit všechny tři rány během několika vteřin, dřív než náčelník vůbec provede plnou otočku.

V ringu Punch‑Out!! stojí Glass Joe jako úplně první soupeř, kterého Little Mac potká na cestě k šampiónskému pásu. Francouzský boxer má oficiální bilanci 1 výhra a 99 porážek, přičemž hrdě hlásí, že jeho jediné vítězství padlo zřejmě omylem už kdysi v Paříži. Série ho tak prezentuje jako věčného smolaře. Tvůrci z Nintenda na něm od začátku demonstrují, jak čitelný rytmus mají souboje. Jeho úkrok dozadu a pomalu natažená pravačka tak hezky ukazují jakým způsobem budou boje probíhat.

Strategie zůstává léta stejná: stačí uhnout při jeho telegrafovaném úderui a odpovědět sérií přímočarých háků; pár takových cyklů a Joe leží na zemi, zatímco rozhodčí počítá do deseti. Zkušení speedrunneři ho dokážou knockoutovat pod 40 vteřin prvního kola. Díky tomu slouží Glass Joe spíš jako rozcvička než skutečná hrozba a fanoušci si ho oblíbili coby neškodnou zábranu, kterou je prostě radost překonat.

Zlatá zabijácká rybka Bob působí jako absolutní vládce podmořské říše a kosmický despota, který si chce přivlastnit Jimův skafandr a zotročit vesmír. Když skafandr dokázal proměnit žížalu v superhrdinu, bojím se co by provedl se zlatou rybkou. K bossovi se propracuje přes nervy drásající úroveň Down the Tubes, plnou těsných tunelů a přísného časového limitu v mini‑ponorce. Očekávání velkolepé bitvy je tedy nasnadě. Jenže po vstupu do Bobovy komnaty zjistíte, že tyran je obyčejná zlatá rybka v akváriu. Žádné projektily, žádná zvláštní schopnost – Bob jednoduše nemá jak zaútočit.

Samotný souboj se proto smrskne na stisk akčního tlačítka. Jim praští do skleněné misky a shodí ji z podstavce, čímž padouch končí plácající se na podlaze bez kapky vody. Nelze to pokazit, není co blokovat ani vykrývat – všechny vaše nervy už byly otestovány v předchozí jízdě na čas. Odměnou je pouze postup do další úrovně a malá lekce o tom, jak propastný může být rozdíl mezi pověstí a realitou.

Ať už jste si tyhle směšné arci-záporáky dávno podali, nebo je teprve objevíte, doufáme, že vám připomněli, jak zábavné může být vítězství bez kapky stresu. I malý boss někdy zanechá velkou stopu – hlavně když padá s pořádně vtipným efektem. Napište nám do komentářů, který z nich vás pobavil nejvíc, a koukněte na další TOPku.