Dítě, které se stane úspěšnějším než jeho rodiče. No, kdo by si to nepřál. Občas tato situace nastane i ve světě her a z nějaké série vznikne další bokem, která překoná tu původní. Někdy je ten úspěch tak velký, že svět na originál rovnou zapomene. Pojďme si jich pár připomenout.

Partnerem epizody je disk Samsung 9100 PRO Series.

Když se řekne Forza, mnozí si vybaví seriózní závody na tratích v Motorsport sérii, kde každá vteřina a zatáčka rozhoduje o vítězství. Motorsport je o bezchybné jízdě milisekundovém vychytání toho, kdy brzdit a nastavení auta do posledního detailu. Jenže pak přišel Horizon a zatočil volantem úplně jiným směrem. Místo sice působivých, ale lehce sterilních okruhů dostanete otevřený svět, krásné scenérie a hlavně pocit svobody. Horizon vás zve na festival rychlosti, kde auta nejsou jen o soutěžení, ale o čisté radosti z jízdy.

V různých dílech se projíždíte australskými plážemi, britským venkovem nebo mexickými pouštěmi, a přitom skáčete přes kopce, driftujete ulicemi měst a rozrážíte ploty jako šílení. Multiplayerové eventy, sbírání nalezených aut v opuštěných stodolách nebo extrémní závody proti vzducholodím – to všechno Horizon přinesl a s každým dílem to posouvá ještě dál. Motorsport je sice pořád skvělý, ale Horizon ukázal, že závodní hry nemusí být jen o dřině a potu, ale hlavně o nekonečné zábavě a dobrodružství při cestě za horizontem.

Tenhle úspěch možná nějaké hráče zabolí. Titanfall je totiž skoro až kultovní duologie stříleček od Respawnu, která kombinuje akrobatické střílení se souboji v ničivých Titánech. Zejména druhý díl se zapsal do srdce nejednoho hráče FPS i díky velmi povedené kampani. Fanoušci tak netrpělivě vyčkávali třetí díl a snad se ho i někdy dočkají, ale jeho vývoj byl trochu zbrzděn hrou jménem Apex Legends. Jde o Battle Royale z prostředí světa Titanfall, který dokázal nemožné – přežít v ringu s Fortnite a PUBG.

Apex Legends vyšlo znenadání, bez jakéhokoliv oznámení. Rychle ale ukázalo, čím se od konkurence liší. Důraz je kladen na týmovou spolupráci – tam kde Fortnite býval sólo, v Apex jste se po mapě pohybovali v týmu po třech, později i dvou hráčích. Na výběr také máte z pestrého množství legend – titul si tak půjčuje prvky z hero shooterů jako Overwatch. 

Apex Legends se stal úspěchem, který Titanfall zakopal do země. My přesto věříme, že je něco pravdy na drbech, které se občas zjeví a trojka Titanfallu nás čeká a nemine.

Ne každý ví, že kořeny Nieru sahají až k málo známé akční RPG sérii Drakengard od Square Enix. Ta byla známá nejen brutálními souboji na zemi i na dracích, ale hlavně svým temným, dekadentním příběhem plným šílenství, zoufalství a naprosto nečekaných konců. Právě jeden z těchto alternativních konců z prvního Drakengardu se stal základem pro svět Nieru. Více sci-fi, ale na depresi to rozhodně neubralo.

Původní Nier z roku 2010 působil trochu neohrabaně, může odradit netradiční struktura příběhu nebo pomalé tempo. To je takové nešťastné, když tu hru musíte dohrát několikrát, abyste objevili její celý děj. Ale ti, kteří se nenechali odradit, našli hru s obrovským srdcem a surovými emocemi. Melancholický příběh o otci, který se snaží zachránit svou nemocnou dceru Yonah, vás dojímal a neustále nutil přehodnocovat, kdo je vlastně hrdina a kdo monstrum.

Teprve s Nier: Automata pod vedením Yoko Tara a díky spolupráci s PlatinumGames série explodovala do celosvětového fenoménu. Automata přinesla svižné souboje, několik vrstev vyprávění, existenciální témata a nezapomenutelný soundtrack. Nier se z původně podivného spin-offu Drakengardu stal značkou, která redefinovala, co od příběhových her čekat a nasadila nám do hlavy nejednoho filosofického brouka.

Rayman byl dlouhou dobu jedním z králů plošinovek. Jeho dobrodružství v kreslených světech si získala fanoušky po celém světě. Ale pak přišli Rabbids a celý mu to zkazili. Ti šílení, mimózní králíci původně vznikli jako nepřátelé v Rayman Raving Rabbids, ale rychle si ukradli celou show.

Místo přesného skákání přišla naprostá anarchie. Rabbids hry jsou plné miniher, chaotického humoru a situací, kde nevíte, jestli se smát nebo brečet. Dneska je můžeme přirovnat k slavným žlutým mimoňům, kteří jsou samozřejmě úspěšnější, než kdy Rabbids budou. Když tihle šílenci spojili síly s Mariem v Mario + Rabbids Kingdom Battle, nikdo nečekal, že to bude takový úspěch. Rayman poslední dobou zůstává v pozadí, ale Rabbids si vystříleli vlastní franšízu, animovaný seriál a pevné místo v srdcích fanoušků, kteří mají rádi humor na hranici šílenství.

Italského instalatéra v červených montérkách zná nejen každý hráč, dostal se i do povědomí lidí, kteří jsou hrami nepolíbení. A ačkoliv zbožňujeme Mariova dobrodružství plná skákání a šlapání na nepřátele, buďme upřímní, většina lidí si spíš zahrála Mario Kart.

Úplně se nedivíme, jde o jednoduché, intuitivní závody. S Mariem skokanem můžete rychle spadnout do díry nebo se nechat sejmou Bowserem, ale Maria jezdce stačí udržet na silnici. A vyhýbat se projektilům, které po vás střílí vaši nejbližší. Jde o zábavu pro celou rodinu, nebo partu kamarádů, která rozproudí každou párty. Možná i víc než Mario Party. Návyková hratelnost vás přiměje chtít „Ještě jeden závod“, i když jste se před momentem vztekali nad rubber bandingem a tím krunýřem, co vás sejmul těsně před cílem a stál vás vítězství. Vůbec se nedivíme, že jde podle výzkumu o nejvíce stresující hru, kterou si můžete zahrát. Ale stejně s ní nedokážeme přestat.

Málokterý fenomén dosáhne tak závratných výšin jako World of Warcraft. Tohle MMORPG rozpoutalo celosvětovou revoluci, která se dostala nejen do našich herních strojů, ale i do popkultury. Nikdy nezapomeneme na tu epizodu South Parku, která tak krásně ilustrovala, jak jednoduše se můžete ponořit do světa Azerothu a obětovat mu spánek a svoje karpální tunely.

„Wowko“ ale nebyl první výlet do Azerothu, jak ostřílení hráči RTS vědí. Všechno to začalo sérií strategií Warcraft, kterou hráči dodnes oceňují díky její inovativní hratelnosti v rámci žánru. Její fanoušci jsou i velmi pilné včelky a díky modifikacím třetího Warcraftu vznikly úplně nové žánry jako MOBA nebo Tower Defense. Zaujala i svým fantasy lorem, který se skvěle přesunul do prostředí MMORPG. Takový příběh Arthase dojal k slzám už v The Frozen Throne a když se pak jeho součástí může stát i vámi vytvořená postava ve Wowku, je to něco epického a nezapomenutelného. Jediné, co tomu chybí, je ten skvělý český dabing ze strategií.

Starat se o svého simíka, to je jako starat se o vlastní dítě. I když, s tím, co všechno za zvrácenosti s nimi někteří hráči dělají… No, ne každý by měl mít děti. Ale The Sims samozřejmě není jen prostor pro topení Simíků a jejich zavírání do místností bez dveří. Jde o komplexní simulátor života, ve kterém můžete ovlivnit každý aspekt. Od podoby přes oblečení až po jeho zaměstnání. Můžete si postavit svůj snový dům, vymazlit si ho stylovým nábytkem a pak v něm založit rodinu s milujícím partnerem a šťastnými dětmi.

The Sims řeší životy jednotlivců, ale původní série se odehrává v mnohem větším měřítku. SimCity je komplexní, ale přesto přístupnou budovatelskou strategií a simulátorem, ve kterém stavíte svoje město, staráte se o spokojenost jeho obyvatel a žonglujete s rozpočtem. Řešíte zásoby vody, elektřinu a příležitostnou katastrofu jako zemětřesení nebo útok Kaiju. Tahle klasická série má plno dalších spin-offů jako SimTown nebo SimAnt, ale žádný nedosáhl takové slávy jako The Sims, které se stalo ústřední hrou nejednoho dětství.

Hráčům nemusíme Pokémony nijak představovat Je to značka, která definovala dětství celých generací. Nostalgicky můžeme vzpomínat, jaké to je vybrat si svého prvního Pokémona a vyrazit na dobrodružství. Vlastně to děláme dodnes, tyhle hry pravidelně vycházejí na konzole od Nintenda. Ale byla to až mobilní hra Pokémon Go, která tenhle sen přenesla do reálného světa. Pokémoni nás naučili, že je musíme chytit všechny. Tak tady je chytali všichni.

V létě 2016 jste nemohli udělat krok, aniž byste potkali někoho, kdo právě lovil Charmandera nebo okupoval nejbližší gym. Lidé, kteří předtím nikdy nesáhli na konzoli, najednou soutěžili o to, kdo chytí vzácnějšího Pokémona. I v mainstreamových médiích jste nemohli přehlédnout novou zprávu o tom, o jaký hit se jedná, jak lidé nakupují mobilní data jen aby mohli házet Pokébally nebo jak někdo nalezl mrtvé těla tam, kde měl být Piplup.

Narozdíl od originálů pro handheldy, mobilní Go se odehrává ve skutečném světě, využívá rozšířenou realitu a GPS a přetváří naše parky, šaliny i hospody na herní arény. Pokémon Go zažilo obrovský boom, ale díky pravidelným updatům, eventům a novým generacím Pokémonů si udrželo silnou komunitu dodnes. Zatímco hlavní RPG série pokročila jen opatrnými krůčky, Pokémon Go udělal revoluci v tom, jak vnímáme hraní na cestách.

Dneska když se řekne Might and Magic, většina lidí si okamžitě vybaví tahové strategie plné hrdinů, monster a magických bitev. Hlavně mezi českými hráči jsou Heroes of Might and Magic dodnes hraný fenomén, který dal i jméno našemu oblíbenému vajcovitému moderátorovi. Ale nesmíme zapomínat na původní hry, které Heroes zplodily.

Série Might and Magic začala jako krokovací RPG ještě na konci osmdesátých let. Typický dungeon crawler odpovídající době, takže na hráče čekaly drsné dungeony plné náročných soubojů při kterých musíte žonglovat s celou vaší velkou družinou. Žádné výdobytky dnešních her, i mapu jste si museli kreslit na papír. Série nabízela kombinaci high fantasy a sci-fi prvků, což nebylo úplně běžné – na každém kroku jste mohli narazit jak na skřety, tak na pokročilé technologie a mimozemské entity.

Heroes of Might and Magic vzali toto obrovské fantasy univerzum a převedli ho do tahové strategie, kde se nespoléháte jen na sílu jednotlivců, ale i na vámi vybudovaná města a celou armádu nejrůznějších vojáků a stvůr. Každá jednotka měla své specifické vlastnosti, každé město nabízelo unikátní strategii. Zároveň oproti zmíněným dungeon crawlerům jde o přístupné tituly, které se skvěle hrají i dnes.

Původní RPG série měla oddanou, ale poměrně malou komunitu. Bohužel, časem trochu zapadla a přestala držet krok s konkurencí. Oproti tomu, Heroes, zejména třetí díl, se stali fenoménem, který nám dodnes bere desítky hodin z našich životů. Netrpělivě očekáváme nový díl, který cílí na nostalgii, kterou máme právě z trojky.

Dneska je Persona jednou z největších značek japonských RPG – stylová, chytlavá a plná postav, které si hráči zamilovali. Ale úplné kořeny téhle série jsou pořádně temné. Shin Megami Tensei, ze které Persona vychází, byla odjakživa hardcore záležitost. Temná, filozofická RPG, kde řešíte témata jako náboženství, morálku, apokalypsu a přežití v krutém světě. Nebylo nic neobvyklého, že jste místo epických hrdinů hráli za obyčejného člověka, který musí čelit démonům, katastrofám a rozhodnutím, která určují osud světa. 

Persona původně vznikla jako spin-off s podtitulem Revelations: Persona, kde Atlus zkusil přenést některé prvky hlavní série do studentského prostředí. Zůstala zde témata démonologie a vnitřního boje, ale přidaly se prvky každodenního života – škola, vztahy, osobní problémy.

Persona 1 a 2 byly ještě poměrně blízko duchu Shin Megami Tensei, teprve od Persony 3 se série začala výrazně odklánět a budovat svou vlastní identitu. Ve dne školní simulátor, kde se učíte matiku, o přestávkách chillujete s kamarády, hledáte si první lásky. Přes noc se vydáváte do dungeonů plných tahových soubojů, které i přes svou náturu působí svižně a akčně. Své dělá rozhodně i stylová grafická stránka a skvělý jazzově funkový soundtrack. Persona objevila vlastní hlas a získala masové publikum, které by Shin Megami Tensei nikdy nedosáhla. Persona 5 pak definitivně vystřelila značku mezi elitu RPG žánru. Přesto si Persona stále uchovává hlubší filosofická témata a spirituální základ z mateřské série. Jen je umí zabalit do o dost přístupnější a zábavnější podoby.

A vy si můžete uchovat svou lásku k TOPkám, nebojte, za týden přijde další. Zatím nám napište, jakou sérii spin-offů jsme podle vás vynechali. Nebo si dejte další TOPku.