Princ z Persie vstává z mrtvých. Zas a znovu… Teď ale nemluvím o samotné značce, která se po letech absence dočkala letos už druhého projektu. Bavím se o samotném konceptu nově vydaného The Rogue Prince of Persia. Rogue-like plošinovky, v níž budete prožívat poněkud jednoduchý koloběh neustálého umírání a oživování. Na poměry takových her bohužel až moc jednoduchý.

Na rozdíl od podařené plošinovky The Lost Crown od Ubisoftu, v The Rogue Prince of Persia od autorů Dead Cells hrajeme za opravdového perského prince, který se snaží zastavit invazi Hunů na jeho rodnou říši. Aby toho docílil, musí se z okolí města dostat přímo do něj, a to stůj co stůj. Lehké to ovšem nebude. Kromě hunských jednotek a nějakých monster vás čekají i nepřívětivá prostředí, rozpadající se podlahy a bossové.

Náš perský princ má ovšem jednu zásadní výhodu. Při každé smrti se pomocí jeho boly vrátí zpět v časr. Do základního kempu, aby mohl na svou výpravu vyrazit znovu a lépe připraven. The Rogue Prince of Persia tak nijak neprobourává známé základy rogue-like her. Běžné vybavení v podobě dvou dýk a luku při každém průchodu začnete postupně vyměňovat za nové věci, které vám dovolí se dostat o ten krůček blíže vašemu cíli. Dýky brzy vystřídá kopí nebo meč, zatímco místo luku seberete třeba čakram.

Není to však všechno, čím se budete postupně v rámci jednotlivých průchodů vylepšovat. Velmi brzy narazíte i na speciální medailony. Ty zpravidla přidávají pasivní bonusy, které častokrát musíte nějakým způsobem aktivovat. Jeden zapálí vašeho protivníka, pokud ho ovšem kopnete do zdi. Jiný vytvoří oblak jedu, když kopnete jednoho nepřítele do druhého. Třetí rozhodí dýky, pokud se ve správný čas vyhnete útoku. A jiný vás zase může trochu uzdravit, když někoho zabijete. Co dělá systém medailonů zajímavým, je jejich vylepšování. Zatímco si hlavní zbraň můžete za menší finanční obnos vylepšit u náhodně nalezených kovářů; medailony se vylepšují dalšími medailony. Při jejich sebrání totiž máte možnost si je zasadit do jednoho ze čtyř slotů a každý z nich také ukazuje, jaké pozice vlevo či vpravo od něj samotného bude vylepšovat. Správné napozicování medailonů tak může znamenat rozdíl mezi jejich základními a jejich vylepšenými verzemi.

Jenom je škoda, že tohle je tak nějak ta jediná unikátní věc, kterou The Rogue Prince of Persia nabízí. A vlastně skoro i ta jediná obecně. Ve všem ostatním se hra drží nejen zajetých kolejí, ale hlavně těch, které byly už klidně 5, 10 let zpátky dávno rozbourány.

Neberte mě zle - kolem a kolem se hra hraje velmi příjemně a plynule. Ovládání je sice jednoduché, ale nabízí i dostatečnou hloubku. Koneckonců budete kromě základního útočení využívat i kopání, úskoky nebo běh po zdi. Obzvlášť díky tomu běhu a šplhání je tu vidět i větší důraz na průzkum lokací a celkový pohyb po nich. Včetně skrytějších odboček, které mohou i po menší hádance nebo těžším plošinovkovém segmentu nabídnout slušnou odměnu. A samotné souboje, byť poměrně mechanicky jednoduché, působí dostatečně svižně a příjemně. I když už po pár hodinách budou působit monotónně.

A to je upřímně tak nějak všechno… Což pro životnost rogue-like hry nevěstí nic dobrého. Poměrně solidní základ mě jen sotva dokáže motivovat věnovat The Rogue Prince of Persia další hodiny, ne-li desítky hodin, když jediné, co z toho všeho dostanu, je možnost nacházet tu stále stejnou hrstku předmětů, které už jsem si vyzkoušel; bojovat s tou samou hrstkou nepřátel, které už jsem porazil; a procházet tou samou hrstkou prostředí, která už jsem prozkoumal. Po takových dvou, třech hodinách už jsem viděl většinu toho, co mi hra může aktuálně nabídnout.

Ano, je teď velmi důležité zmínit, že se hra nachází ve fázi předběžného přístupu. A přidat přesně tyto tři věci, které jsem teď vyjmenoval, je v uvozovkách to nejmenší. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že pokud má být aktuální verze hry reprezentací toho, co nás ve finálním vydání čeká, přijde mi The Rogue Prince of Persia jako takovým prototypem a nic víc. Vývojáři mají v plánu v průběhu vývoje v předběžném přístupu přidávat nové levely, zbraně, příběh, bosse, nepřátele a hlavně mechaniky. Na druhou stranu bych očekával, že v základním vydání najdu výrazně více, než jenom poměrně základní kostru, která absolutně v ničem nevyniká.

Mohu jenom doufat, že si s postupnými aktualizace budu dávat facky, že jsem tomu nevěřil. A že se to časem změní v opravdu unikátní titul, který bude jedním z těch zářnějších příkladů tohoto žánru. V aktuální chvíli ale mám pochybnosti. A to i v kombinaci s audiovizuální stránkou. Zatímco grafiky vypadá zvolený styl, prostředí a různé efekty velmi pěkně, stále nejsem vůbec fanouškem fialových postav. A po stránce zvuků mě zase zaráží, že ačkoliv je ozvučení příjemné a hlavně hudba je naprosto vynikající, mnoha aspektům chybí jakékoliv ozvučení nebo je extrémně obyčejné. Pohyb páky, která odkryje nějakou stěnu, je bez animace i minimálního doprovodného zvuku. Dialogy, kterým samozřejmě odpouštím absenci dabingu, nemají alespoň nějaké huhňání nebo zvuk pro zobrazující se text. Všemu tak nějak chybí doprovodné zvuky, které by to krásně zasadily. A i to mě více utvrzuje v názoru, jako kdybych koukal na počáteční alfaverzi.

Přesto bych rád znovu zdůraznil, že navzdory tomu, že hra aktuálně nenabízí o nic víc než ten základ; tak právě ten základ je velmi povedený a příjemně se hraje. A mohu jenom doufat, že zásadní aktualizace na sebe nenechají dlouho čekat. V aktuální chvíli je ale situace někde úplně jinde a mám pochybnosti, že za rok, kdy má hra odcházet z předběžného přístupu, se něco masivně změní.