Rok se s rokem zase sešel, takže je čas opět vyrazit do bitevní vřavy. Minulost i dalekou budoucnost necháváme za sebou a vydáváme se znovu na moderní bojiště, a to ve čtvrtém Modern Warfare. Tentokrát především na východ, nejen do ulic Jižní Koreje. Ačkoliv se jedná teprve o betu, už nyní lze něco málo říct o kampani hry. Vůbec poprvé totiž dostáváme možnost ponořit se kromě multiplayeru i do jedné nabízené příběhové mise. Problém akorát vzniká v tom, že bez příběhového kontextu jde jenom o klasickou naskriptovanou střelnici, kterou si tak nějak projdete, pokrčíte rameny a pokračujete dál.

Nutné je však zmínit, že jde opravdu o klasickou střelnici. Minimálně mise Entrenched totiž zahazuje polootevřený svět, glorifikované Warzone levely nebo jakoukoliv podobnou blbost, která sužovala některé poslední díly, což vypadá slibně. Navzdory zasazení do zákopů a nedaleké jaderné elektrárny se ale ze série už tak nějak vytratila ta drsná atmosféra. A to hlavně tím, jak je všechno zbytečně rychlé. Ale to zatím soudit nelze, tak uvidíme. V případě betaverze jde skutečně jenom o malou ochutnávku a možná takovou nepřímou snahu vývojářů naznačit, že půjde o normální kampaň. A standardně působí i multiplayer, což nejspíš vůbec nikoho nepřekvapí.

V maximálním nasazení se tak vrací frenetická akce plná skluzů, zbrklých skoků, výbuchů na každém rohu a neutuchající střelby. Ačkoliv na povrchu působí vše po starém, přece jenom se tu najde několik dost solidních novinek, které by mohly Modern Warfare 4 posunout výš. Základ se však nemění a Call of Duty zůstává Call of Duty.

Betaverze nabízí klasické herní režimy Team Deathmatch, Kill Confirmed, Domination, Search and Destroy a Hardpoint – tedy multiplayerové stálice. V rotaci map pak najdeme, jak jinak, nové zástupce. Osobně jsem si oblíbil Rooftops. Jde vlastně o prostou mapu, která ale nabízí překvapivé množství malých cestiček a vertikalitu. Mezi dalšími pak najdeme třeba městskou Silkworm postavenou kolem 90stupňové zatáčky s obchůdky, Cachette odehrávající se kolem opuštěného skladu a menší a přeplácanou Transit 213 na autobusovém vrakovišti.

V jádru mapy sice nijak nepřekvapí, ale dosavadní výběr poměrně dobře ukazuje jejich různorodost. Každá mapa dovolovala trochu jiný styl hraní, a to se mi líbilo. I když zákonitě zůstaly úplně příšerné spawn pointy. Ačkoliv na kvalitě map vše stojí, jde samozřejmě o něco, co je nejlepší si zkusit na vlastní pěst.

A to platí zejména u herního režimu Kill Block. Jde o bitvu 10 proti 10 (případně i 3v3) s jediným životem. Co mě na něm ale specificky zaujalo, byla mapa. Ta se totiž po každých dvou kolech sestaví ze tří různých modulárních částí. Ty vycházejí ze známých map předchozích dílů, ale nikdy pořádně nevíte, co vám hra sestaví a v čem zrovna musíte bojovat. Je to rychlé, je to zábavné, je to cool. Výčet nových režimů tím ovšem nekončí a v průběhu betaverze by se ještě měl objevit například režim inspirovaný Counter-Strikem nebo Inflation, kde se s každou eliminací a nasbíranými penězi stanete větším cílem.

Obecně se zdá, že se vývojáři snažili multiplayer ucelit po stránce designu. Ve hře se nově testuje Open Matchmaking, který zahazuje kontroverzní SBMM (tedy Skill-Based Matchmaking). Do počítadla pro killstreaky se nově započítává i plnění herních cílů, jako je zabírání vlajek nebo držení bodů. Došlo na odstranění hip-fire bloomu, takže střelba od boku je teď o dost spolehlivější. I když si osobně nejsem jistý, jestli je tahle změna k lepšímu. Rozhodně se ale zlepšila obecná práce s úpravou zbraní. Gunsmith nyní obsahuje takzvaného „Gunnyho“, který vám dokáže rychle pomoct s vybavením zbraně pro konkrétní herní styl, a odemykání stejných doplňků se teď sdílí napříč zbraněmi stejného typu. A pokud si nějakou plně vylepšíte, získáte takzvaný „Apex attachment“, který dokáže zbrani přidat nějakou specialitu.

Obecně je změn překvapivě hodně a upřímně působí téměř všechny z nich jako krok správným směrem. Ale jak už padlo – samotné jádro zůstává stejné. Ze hry dokonce mizí „omnimovement“ známý z podsérie Black Ops. Všechno je tedy o trochu pomalejší, ale místo toho nabízí Modern Warfare 4 možnost se zavěšovat na římsy nebo při přeskoku překážky dál klouzat. Ani jedno jsem v rychlých přestřelkách ovšem neměl možnost využít.

Pokud je tedy další Call of Duty to, po čem prahnete, Modern Warfare 4 zatím z bety dokazuje, že je to přesně ono. Ač se to nemusí zdát, po některých předešlých dílech jde o výhru. Uvidíme, zda se úspěch potvrdí i po vydání, které je na PC a konzole současné generace plánované 23. října. Do té doby mi dejte v komentářích vědět, jak se první fáze bety líbila vám, případně jestli se plánujete pustit do té další, která už bude otevřená pro všechny a nabídne nějaký další obsah navíc.