Akce Xbox Games Showcase nám představila mnoho her. Část našeho redakčního týmu byla u jednoho z oficiálních přenosů v Polsku a já mohl být u toho také. Když jsem stál v sále a viděl na obrazovkách partičku lupičů, jak si nasazují známé masky, tak jsem beze studu hlasitě zajásal. 

Oznámení data vydání hry Payday 3 bylo pro mě jedním z nejlepších momentů Games Showcase a mohl za to i fakt, že v minulosti nasvědčovalo mnoho události k tomu, že třetí díl této lupičské akce světlo světa nespatří.

Hlavními problémy pro studio Overkill, které stojí za Payday 1 a 2, byly nedostatek financí a nedostatek pracovníků. Jeden z milníků, které měly studio oslabit, bylo vydání hry Overkill’s The Walking Dead, kterému neprospělo negativní hodnocení. Prodeje byly menší, než vydavatel Starbreeze očekával, a tak musely být značně omezeny náklady, a to jak ve vývojovém studiu, tak u vydavatele. Kritickým bodem bylo také obvinění tehdejšího finančního ředitele společnosti Starbreeze Sebastiana Ahlskoga z insider tradingu. Což znamená, že zneužíval nepřístupných informací k obchodování s cennými papíry. 

Mezi lety 2019 a 2020 se zdálo, že na pokračování lupičské akce téměř nedojde. Naštěstí však na konci roku 2020 komunita na Steamu oživila myšlenku pokračování série. To díky tomu, že dokázala dostat Payday 2 na vrchol jakožto nejaktivnější komunita na Steamu s počtem 7 milionů členů. A to už je číslo, které zaujme potenciální sponzory. Prodeje a aktivita samotného Payday 2 tedy znovu rozhýbaly plány na pokračování, které byly na stole již od roku 2016.

V dnešních dnech roku 2023 je třetí díl Payday konečně téměř hotov a my jsme měli příležitost vyzkoušet uzavřenou betaverzi. Ta nám umožnila hrát jednu mapu a seznámit se s připravovanými herními mechanikami. Ukázala nám více než dostatek věcí, abychom si udělali obrázek o tom, co nás čeká.  

Budu se pokoušet představit jak dobré, tak i horší stránky toho, co nám beta nabídla. Ale mohu dopředu říct, abyste se připravili spíše na ty špatné stránky. Samozřejmě budu brát v úvahu, že první hraní bylo jenom „na zkoušku". 

Payday je střílečkou z pohledu první osoby, ve které tým zločinců musí přepadnout určitý cíl, ať už za použití taktiky a utajení, nebo kontrolovaného chaosu. A věřte mi, že ten chaos bude mnohem častější než tichý přístup.  

Tento titul klade velký důraz na spolupráci všech hráčů, kteří se mohou spojit až ve čtyř členném týmu. Spolupráci silně ovlivňuje herní styl každého hráče, stejně jako jeho dovednostní strom a vybavení. Každé vylepšení vyžaduje peníze, které hráči získávají právě díky provedené loupeži. Čím těžší loupež bude úspěšná, tím více peněz obdržíte.   

Banky, zlatnictví nebo doupě drogových dealerů jsou jen některými z mnoha cílů, které si můžete vybrat. S veškerým DLC je těchto cílů v Payday 2 kolem 70, což je skutečně velké množství.  

Ve třetím díle Payday jsme měli možnost vyzkoušet jednu lokaci, konkrétně banku. 

Oproti počtu map, na který jsem zvyklý, to nebylo moc, ale k tomu, abych vám přinesl nějaké zajímavosti, byla jedna mapa dostatek.

Začátky misí jsou stejné jako v předchozích dílech. Tým zlodějíčků je vyhozen před bankou. Nikdo z kolemjdoucích a bankovních stráží nemá tušení, co se chystá, dokud si nenasadíte masku. A je na vás, zda banku vykradete na tajňáka v poklidu a míru, nebo vtrhnete do objektu se slovy: „Tohle je doprdele přepadení, takže všichni na zem! “

Pokud budete hrát s neznámými spoluhráči nebo s roztěkanými kamarády, připravte se na více takových hlášek. Protože tajné plánování nebude časté. A ani pro mě samotného to není nic, co bych vyhledával. Tajná akce je výzvou, ale nic, co bych osobně preferoval.

Nasadíme masku a jízda začíná. Zahrnuje alarmy, vystresovaná NPC a úkoly, skrze které se tým musí dostat ke zdroji peněz. V doprovodu výborné hudby následuje plnění menších úkolů pro získání obnosu a probíjení se policejními a zásahovými složkami.  

Zde se pozastavím a začnu s rozborem plusů a minusů. Bohužel při srovnání s druhým dílem je tu více viditelných záporů, než bych chtěl. Beru v potaz, že jsem hrál betu, ale nepředpokládám, že věci, na které poukážu, budou razantně změněny v plné verzi hry, která nás čeká již v září.

Hned bych se pozastavil u grafiky, která mi osobně nepřišla nějak okouzlující. Payday 2 jedoucí na Diesel enginu byl pro mé oči přepych dlouhou dobu. A vlastně ani v dnešních dnech by se za svůj vzhled a možnosti nemusel stydět. To ovšem neplatí pro hru vydanou v roce 2023. Nový díl běží na enginu Unreal 4 a jeho využití mi nepřišlo dostatečné jak graficky, tak i samotnou interakci objektů mezi sebou. Krásným příkladem je reakce skla na rozbití nebo prkenná animace postřelených nepřátel. A i když by někdo mohl namítat, že jde hlavně o rychlou akci, mnozí z nás si užívají téměř každý okamžik i přes svižný průběh hry.

Celkově grafika není zklamáním, ale vzhledem k tomu, co jsme měli k dispozici v roce 2011 a následně v roce 2013, tak třetí díl prostě není tak působivý, pokud jde o vizuální stránku. Nicméně hra funguje plynule a grafika není rozhodujícím problémem. Více mi však kazila zážitek naprostá debilita nepřátelských NPC. 

Ve druhém díle byl místy laxní až hloupý přístup jednotek, které vás měly zpacifikovat, přijatelný. A vzhledem k mase nepřátel, které bylo potřeba postřílet, možná i vyhovující. Avšak v Payday 3 jsou nepřátelské jednotky extrémně tupé a jejich inteligence je oproti předchozímu dílu zhruba poloviční. Teď někdo může říct „Ale je to jen Payday“ . Ano, to je, ale po 10 letech prostě chceme víc!  

Jednotky se stěží dokáží zameřit na druhý cíl, bezmyšlenkovitě se na vás tlačí. Se samotným okolím pracovat nezvládají. Vyběhnou schody nebo sjedou po laně. Toto omezení jsem nemohl přehlédnout, stejně jako jejich reakce na způsobená poškození. Ve druhém díle se nepřátelé kryjí a provádějí taktické kotrmelce. A když umřou, tak cítíte, že jste někoho porazili.

A zde ve třetím díle? Prostě přijímají vaše náboje, dokud se neodeberou do posmrtného života. V betě jsme se setkali i s dost nevybalancovanými chvilkami. Jde například o samotné typy jednotek, které stojí proti vám.

Nejprve jsme se setkali se strážnými. O jejich dovednostech není třeba mluvit, jsou to jen strážní. Po nich ale přichází na scénu obyčejní policajti, kteří jsou sice tupí jak poleno, ale i těm to odpustíme. jsou to jen policajti (toto není narážka na policii, vážně, mám naše ochranné složky rád, ale víme, že v Payday jsou policajti jen tak do počtu). Poté jsme v betě zaznamenali zásahové jednotky. Na nich se omezenost umělé inteligence podepsala asi nejvíce. Potkali jsme také snipery, jejichž útok je v případě, že je spatříte, maximálně nepříjemný laser do očí. Než totiž stihnou vystřelit, tak je zabijete jakoukoliv zbraní na jakoukoliv vzdálenost. A teď nějak nepřeháním. Kdyby se daly vrhat nože, tak bych byl snipery schopen zabít i nožem.

Další nepřátelskou jednotkou je jednotka pro záchranu rukojmích. Krom jiného oblečení a toho, že umí chodit ve skupince a osvobozovat vaše rukojmí, nejsou nijak speciálně vycvičení.

Další z už trochu schopnějších jednotek je Cloaker. Jakýsi Sam Fisher, který vás přepadne náhle, a pokud se k vám dostane, tak vás začne bít na zemi a vy se nemáte jak ubránit. Musí ho z vás sestřelit spoluhráč. Tahle jednotka je zajímavým zpestřením a mohli jsme její obdobu zažít i v předchozím díle. Ale nerovnováha je znatelná. Pokud na vás skočí, je bezkonkurenční a vy neuděláte nic. Když ho však někdo postřelí, změní se v bezvýznamnou postavu, která jen stojí a hledí. 

A nyní k nejvíce nevyvážené postavě, což je obdoba Juggernauta nazvaná Buldozer. Ano, ve většině podobných her by měla být postava, před kterou si naděláme do kalhot. Ale kdybych měl nepřátele zařadit podle úrovně hrozby, tak po celou dobu jsou všichni na úrovní maximálně 5, ale ke konci loupeže přiběhne týpek, který je najednou úroveň 20. 

Začne nesmyslně flexit, jak je veliký, a pokropí svojí velkou zbraní vše okolo. Je fajn, že se konečně objeví někdo, kdo představuje výzvu, ale dost nešťastně kontrastuje s faktem, že všechny ostatní jednotky mají smysl jen tehdy, pokud jedou „zerg strategii” a v deseti vás obklopí. A pak zničehonic toto. Velký obtížnostní skok je viditelný i v průběhu plnění mise. 75 % loupeže budete zvládat skoro s prstem v nose i na těžkou obtížnost. A najednou přijde zlom, při kterém se začnou nepřátelé hrnout z nejméně vhodných míst. Netvrdím, že by mise měla být stejně těžká. Ale vzhledem k bezpočtu odehraných loupeží v minulých dílech platilo, že pokud přišla ta obtížná část, celý tým věděl, že zaslouženě. V námi testované betě to nebylo o tom, že bychom jako tým strategicky selhali. Ve většině případů se jednotky ke konci hry začaly valit z uliček u vozidla, k němuž máte odnést peníze, a až okatě omezily svůj rádius působení.   

Tato nepříjemná fakta mi hraní bety docela zprotivila, i když jsem byl rád, že konečně mohu okusit další díl Payday. Doufám, že výše zmíněné problémy budou změněny, ale je na čem pracovat, protože hra vychází již za měsíc. Rád bych se také rozpovídal o příjemných věcech. Bohužel jsem však nezažil nic, co by stálo za vyzdvihnutí v porovnání s druhým dílem.  

Titul je velice svižný a obsahuje cross-play. Mnohé zaujalo využívání rukojmích jako živých štítů, ale nejednou jsem viděl, že to policejní složky neřešily a vykropily do hráče dávku i skrze rukojmí. Příjemné bylo vidět, že některé vychytávky, jako je probourávání se skrze stěnu termitem, můžeme vidět už v úvodní misi, stejně jako explodující kapsle s barvou, které když neodstraníte zavčasu, tak vám znehodnotí peníze.

Mohli jsme si vyzkoušet také fungování talentového stromu, který vhodně přizpůsobil herní styl, jímž se zloději chtěli vydat, a to díky kombinací až sedmi modifikací. Mohli jste si zlepšit bonus udělený při zdvižení lékárničky nebo nábojů. Skrze talenty bylo možné rovněž vylepšit efekty vašich granátů nebo si navýšit vaši vydrž. Jelikož se ovšem jednalo o betatest, nedovoluji si říct, jak rozsáhlé rozšíření schopností bude. Ovšem to, co bylo předvedeno, nebylo něco, co bych nazýval razantně rozdílným oproti Payday 2. 

Přichází i zlepšené modifikování zbraní, aniž bychom museli kupovat jedno z 63 DLC, jak tomu bylo v předchozím díle. Dovednost ovládání každé zbraně se zvyšovala jejím pouhým používáním. Čím více jste si dovednost osvojili, tím jste byli schopni danou zbraň zlepšovat například o lepší zásobník který dovoloval zbraň přebíjet rychleji, nebo zpřístupnění zaměřovače který jsem osobně hned musel mít. Zbraň s ním vypadala o dost lépe a tradiční kovové mířidlo prostě nebylo ono, však to znáte. Modifikovatelná byla i pažba, pažbička a hlaveň. V betě jsme na výber těchto části neměli mnoho, ale tato úprava byla pro mě příjemnou možností.

Kromě modifikací zbraní, komplexnějšího stealth módu a několika menších změn, které jsme mohli zažít během vloupání, jsem v průběhu hraní neobjevil nic výjimečného. Horko těžko bych kromě novějšího kabátku našel důvod, proč bych někomu doporučil třetí díl namísto druhého. Ale i přesto jsem zaznamenal nejen fanoušky, kteří to vidí obdobně jako já, ale i některé hráče, kterým stačilo ke spokojenosti opravdu málo a betu si přesto vychvalovali. Ke kterému táboru patříte zatím vy?

Já osobně doufám, že v plné verzi bude toho obsahu tolik, že mi dá zapomenout na zklamání, které jsem po desetiletém čekání zažil.

Přečtěte si také: Tichý postup při loupežích v Payday 3 se vyplatí