Nemožné se stalo možným a po dlouhých deseti letech se na světlo světa dostalo další pokračování dnes už vcelku ikonické kooperativní série Payday. Její druhý díl z roku 2013 je i dodnes jednou z nejhranějších her na Steamu. Není se tak čemu divit, že fanoušci vyhlíželi návrat do lupičského prostředí s velkým očekáváním. Je tu ovšem jeden menší problém. Payday 2 mělo dlouhé roky na to se vyvíjet a přidávat zajímavý obsah, který dokázal hráče udržet hodiny a přimět se vracet. Payday 3 ovšem oproti svému staršímu bráškovi vypadá… docela podvyživeně. Samotný základ je nakousnutý dobře a vývojáři jdou rozhodně tím správným směrem, jenže má svoje chyby. A těch chyb je tu vlastně víc, než si mohla hra dovolit.

Série Payday se stala v dnešní době velkým a známým jménem na poli kooperativních stříleček, kde se společně s dalšími třemi hráči vydáváte nelegální cestou vydělat pořádný balík peněz. A stejně je tomu i u Payday 3. Je to vše o loupežích, během kterých budete vykrádat nejen banky, ale podíváte se do galerie umění, pokocháte se luxusním apartmánem a nakonec si skočíte pro nějakou tu kryptoměnu na párty. Váš úkol je prostě ukrást všechno, co by mohlo mít nějakou hodnotu. Jak už to ale uděláte, bude čistě na vás. Vždy existují dvě hlavní možnosti. Buďto na místo vtrhnete s bouchačkou v ruce a zařvete „tohle je přepadení“, nebo se budete snažit na sebe neupozorňovat, proklouznout dovnitř a stejně tak nenápadně se vytratit s balíkem peněz a cennostmi pryč. Obě varianty hraní přináší rozdílnou hratelnost a Payday 3 je více než kdy dříve o možnostech volby, jakým stylem chcete hrát. I přesto se hráči předchozích dvou dílů budou cítit jako ryba ve vodě. Hratelnost totiž zůstala v samotném jádru stejná, a tak se stále více než cokoliv jiného jedná o akční střílečku.

Tady Payday 3 zaznamenalo menší, ale přesto skvělé vylepšení. Pocit ze střelby je zde udělaný oproti předchůdci lépe a přestřelky jsou o něco živější. Stále se jedná o čistokrevnou arkádu, ale každá zbraň je teď osobitější a její výměnu za jinou pocítíte. Horší už to pak je s jejich počtem. Ten je při vydání slabší a hned na začátku musím varovat, že odemknutí dalších je grind, který se skrývá za zvyšováním vaší úrovně. Nepočítejte tedy s tím, že si po pár hodinách hraní odemknete celý arzenál. Spíš si ho budete rozšiřovat v průběhu několika desítek hodin. A že vám o zbraně tolik nejde? Nevadí, úroveň budete potřebovat i pro odemykání a vybírání perků. Každopádně druhou větší změnu, kterou nový díl zaznamenal, je způsob, jakým lze mise splnit potichu. A hraní tichou cestou více než kdy dříve působí jako jeden ze základních pilířů hratelnosti než něco, s čím vývojáři tak úplně nepočítali.

V tomhle ohledu vychází Payday 3 daleko víc vstříc a dělá tichý postup opravdu skvělou volbou, jak jednotlivé úrovně projít. S výjimkou aktuálně jednoho přepadení je stealth validní možností v každé misi. To, že tentokrát máte na výběr, jak chcete postupovat, je obrovským krokem kupředu a doufáme, že je to směr, kterým se vývojáři chtějí vydat i u dalších misí. I když jich tedy není mnoho a Payday 2 vyšlo s větším počtem, každý heist nyní působí tak trochu jako dvě mise v jednom a tichý i hlučný postup mají občas výrazně odlišné události.

S otevřeností hrát, jak uznáte za vhodné, se pojí i perky. Zatímco v předešlém díle jste museli být na kradmý pohyb připraveni pomocí speciálních perků, zde vám spíše přidávají jistou výhodu, ale nic, bez čeho byste se alespoň na lehčích obtížnostech neobešli. Každý build, který si vytvoříte, se tak najednou stává univerzálnějším. Nejste tedy výrazně svazováni tím, jaké perky si zrovna do dané mise vezmete. Opět – alespoň na těch lehčích obtížnostech. Ty těžší už nějakou taktiku a tým rozhodně vyžadují. Je tak nicméně super vidět, že vždycky můžete zkusit úrovně projít bez velkého humbuku a zbraně vytáhnout jen když se něco pokazí.

Takovému stylu hraní jde vstříc i rozvržení map, fungování NPC postav nebo obecně nové mechaniky. Mise totiž už nemusí probíhat pouze s maskou na hlavě. Ve většině případů se tentokrát dá dlouhé minuty fungovat i bez ní. Tyhle chvíle můžete využít k tomu, abyste se pohybovali v davu a prohlédli si terén. Nebo i mimo dav a můžete zkusit zalézt někam, kde byste být neměli. Stráže už totiž nemají tendenci vraždit na potkání, a pokud vás načapají v nějaké oblasti s omezeným pohybem – například jen pro VIP osoby nebo někde v zákulisí – neznamená to okamžitě konec utajení. Jestliže se nebudete vzpouzet, vyvedou vás s pokáráním v poklidu ven. Pokud vás ale samozřejmě načapají v hlídané oblasti, kde je vstup zakázán, tak se připravte na pouta, ze kterých se jen tak nedostanete. Bez masky nicméně stále nemůžete dělat všechno. Jmenovitě můžete zapomenout na jakékoliv šplhání a akrobatické kousky, což mě dost štvalo, a většinou tak na masku dříve či později stejně dojde. Přesto je skvělé, že vám hra opravdu dává více způsobů, jak se k lupu dostat a jakým způsobem hrát. I bez nasazené masky můžete být stále ku prospěchu svému týmu a některé mise jdou i kompletně dohrát bez jejího použití.

Celkově vidím v rozšíření možností plížení obrovské plus a jeden z největších benefitů celého dílu. Stejně tak si s postupným hraním a občas už na první dobrou všimnete hromady quality-of-life vylepšení, která jdou hráčům naproti. Už není nutnost rozbíjet trezory vrtačkou, ale po mapě se dají sehnat přístupové kódy či vstupní karty. Ty vám mimo jiné mohou odemknout zajímavé zkratky. Páčení zámků zase nově doprovází minihra, kterou si můžete odemykání urychlit. Je fakt, že po pár hodinách omrzí, ale pořád je to fajn změna k lepšímu než jen u dveří držet klávesu F pro interakci. Podobně jsou na tom malé trezory, u nichž nyní musíte otáčet kolečkem a najít správnou kombinaci. Ty jsou, stejně jako kódy, některé objekty i určité místností, pokaždé náhodně generované, takže nikdy není průchod stejné mise znovu úplně totožný. Občas vám může jít dobré rozmístění na ruku, jindy budete proklínat RNG boha, že je všechno napozicované úplně špatně. Tohle generování ale platí pouze v případě, že misi skutečně hrajete úplně znovu. Pokud ji pouze restartujete během vašeho pokusu, všechno zůstává stejně a vy se tak můžete poučit ze svých vlastních chyb a zkusit to znovu. Díky znalostem prostředí pak máte na další průchod i značnou výhodu.

Samozřejmě je stealth hodně individuální. Někdo si prostě chce jen zastřílet. A nebojte, to vždycky můžete. A pokud budete hrát s náhodnými hráči, tak asi pravděpodobně i budete. Přestože já osobně jsem měl celkem štěstí, že mí spoluhráči se o stealth minimálně pokoušeli. Celá hra je primárně stavěná na kooperaci a na lidech, se kterými se můžete domluvit. Pokud postrádáte partu kamarádů, kteří by s vámi rádi vykradli banku, tak hra ztrácí polovinu své krásy. Vůbec tomu nicméně nepomáhá fakt, že v lobby i během samotného hraní chybí jakákoliv možnost detailnější komunikace. Hlasové i textové. Co je tohle za blbost? Pokud se připojíte do náhodného týmu, tak prostě nemáte možnost se s vašimi budoucími parťáky domluvit na sebemenší strategii. Stačí, aby jeden člověk chtěl vytáhnou pistoli, a všechno jde do kopru. Vývojáři tohle chtějí brzy přidat, ale absence při vydání je neomluvitelná. Stejně tak je neomluvitelná absence podobného systému, jakým byl v druhém díle Crime.net. Nevidíte tedy, jaké mise se aktuálně nejčastěji hrají, na jakou obtížnost či s jakou taktikou. Sami tak pořádně nevíte, jaké kombinace těchto tří kritérií vyhledat, abyste nebyli odsouzeni na hraní s AI parťáky.

Pokud vám ale přátelé nechybí, tak musím říct, že o zábavu máte jednoduše postráno, tedy minimálně než se vám ohraje těch osm map. Payday 3 se prostě hraje více než dobře a tomu pomáhá i vylepšení interakce s NPC civilisty. Z těch si teď můžete udělat živý štít nebo je využít při vyjednávání s policií a získat tak více času, než do budovy vletí zásahovka. Na jejich svazování už ani nepotřebujete limitovaný počet pout. Tohle všechno jsou sice drobnosti, ale přesto jde o příjemné změny, které oceníte. Ovšem stejně tak je tu i počet přešlapů, které nejen, že zamrzí, ale často i naštvou.

Jako třeba to, že hru musíte hrát vždycky online. Je jedno, jestli si chcete zahrát s kamarády, nebo o samotě. Tak či onak se musíte připojit do lobby. I při hraní sólo může trvat pár minut, než vás hra vůbec někam napojí. Odkázáni jste tudíž na funkčnost serverů a asi nemusím tajit, kam tím mířím. Téměř celý první týden od vydání hry nefungovaly servery. Tohle je prostě průser, který se rozhodně u takto zkušených vývojářů stát neměl. V době vydání téhle recenze už jsou sice servery stabilní, ale pokud nejste online, nezahrajete si. Opět něco, k čemu Payday 2 mělo už dávno řešení. A to ani nemluvím o faktu, že ke hraní potřebujete ještě separátní účet pro Payday. Škoda slov.

Bohužel škoda slov je i umělá inteligence parťáků. Ta je sama o sobě jedním z největších problémů Payday 3. Vaši parťáci tak nestojí moc za řeč. Během stealth akce jsou naprosto nepoužitelní a nedělají vůbec nic. Možná je to i dobře. Stejně jako ve dvojce si stoupnou opodál a nechají vás dělat svojí práci. Ale během boje? Náhodně či splašeně pobíhají všude možně kolem vás a i přes celkem dobrou mušku jsou to jen náhodné cíle, které jsou dobré tak akorát k tomu, aby se nepřátele nezaměřovali pouze na vás. A na vyšší obtížnosti už jsou tuplem k ničemu. To se dá ovšem přežít. Na rozdíl od umělé inteligence policie. Ta je mnohdy tupá, až to bolí. Představte si je jako vlny zombie, které bezhlavě nabíhají do budovy a snaží se trefit cokoliv, co se hýbe. Je jim jedno, že jim někdo stojí za zády. Jakmile se upnou na jeden cíl, je jim vše okolo naprosto ukradené. Nekonzistentní je i jejich chování, co se krytí týče. Jednou vás dokáží překvapit, jak dobře drží formace a využívají štítonošů, a jindy jim nedělá problém stát bez jediného pohybu uprostřed místnosti a čekat, až je někdo zastřelí. Stejně tak je naprosto normální, že poté, co vás zaměří, jsou schopni koukat několik sekund bez jediné akce. 

Spolu s nimi nakousnu i náhodné glitche a bugy, které jsou sice ve většině případů naprosto zanedbatelné, ale pořád se jedná o nepříjemnosti, které bych radši neviděl. Objekty se občas zasekávají v textuře, občas chybí textury například dveří nebo se divně chovají těla mrtvých strážníků. Ale víte, co je vůbec největší škoda ze všech? Velmi rychle zjistíte, že vám jsou vlastně všechny ty nakradené peníze úplně k ničemu. Ne, fakt. Jelikož má hra v tuhle chvíli docela málo obsahu, tak budete jednoduše daleko rychleji vydělávat než utrácet. V reálném životě je to splněný sen, ale tady? Po chvilce jsem přestal mít touhu snažit se z misí vytěžit maximum. To hlavně z důvodu zmiňovaného pomalého postupu. Hraní vaším zvoleným stylem tak po čase přestane cokoliv přinášet, protože už nedostáváte klasické zkušenostní body za hraní. Místo toho se budete muset zaměřit na výzvy a budete muset hrát i jiné mise, než které chcete, na jiné obtížnosti, jiným způsobem a s jinými zbraněmi. A to všechno za účelem vyšší úrovně, která vám odemkne nejen další zbraně a vybavení, ale také perkové body, kterými si postavu vylepšujete. Abyste třeba mohli jednodušeji hrát na ty těžší obtížnosti.

Ty nejen, že dělají nepřátele houževnatější a přesnější, ale takříkajíc mění i pravidla. Nepřátel je na hlídkách víc, jsou ostražitější a daleko rychleji si vás všimnou. Z oblastí s omezeným přístupem se stávají oblasti zakázané. V takovém nočním klubu, ve kterém se můžete na nižší obtížnosti volně pohybovat, je vám na těžší obtížnosti zcela nepřístupný. Stejně tak se v misích začne objevovat více kamer, mohou být nezničitelné, máte více pokusů na oklamání operátora na vysílačce při zabití stráže, věci jako karty mohou být na hůře dosažitelných místech či můžete nacházet více bezpečnostních prvků. Například v galerii se musíte u exhibic vyhýbat laserům, ale na vyšší obtížnosti počítejte i s laserovou podlahou a nutností dělat menší parkour. Případně se po areálu bude procházet speciální stráž, po jejímž zabití budete muset pravidelně mluvit s operátorem, což dříve či později vyústí v poplach nebo lehké zalamování dalších stráží, aby začali oblast prohledávat.

Payday 3 je tak slušným pokusem o evoluci, který jde v mnoha ohledech správných krokem a v některých na cestě zbytečně klopýtá. K závěru bych asi měl ještě zdůraznit, že silnou příběhovou zápletku v misích a celkově od Payday 3 opravdu nečekejte. Každá mise je hlavně o tom, jak získat co nejvíce peněz a jak s nimi utéct. Takže jestli jste hráči, kteří prahnou po smysluplném vyprávění, tohle nebude hra pro vás. Payday 2 mělo ve finále poutavý příběh, který nejednoho fanouška fakt bavil i přes svoji šílenost a totální chaos. U Payday 3 jsme se zatím ničeho takového nedočkali. Nikdo ovšem neříká, že se to nemůže změnit. Přece jen, jedná se o life-service hru. Mise na sebe nicméně nijak nenavazují a není potřeba je hrát postupně. Stejně tak není od věci mezi nimi přeskakovat tak, jak vám samotným vyhovuje. Menší příběhové pozadí zde sice najdete v podobě krátkých filmečků, občasných dialogů nebo popisu misí, ale i přesto se jedná se o naprosto primitivní podkres, který lze s naprostou lehkostí ignorovat a o nic důležitého nepřijdete. Ona ani samotná hra vám vlastně tyto ukázky nijak zvlášť nenutí. U stříleček jako je tato, je totiž stále alfou a omegou samotná hratelnost, kterou Payday zvládá vlastně velmi dobře.

Kromě příběhu vyloženě nenadchne ani samotná grafika. Abychom byli fér, ani dvojka ve své době nevypadala kdo ví jak k světu a trojka rozhodně vypadá o poznání lépe. Ale na poměry roku 2023 to žádná sláva také není. Místy chybí ostrost textur a okolí je často více rozmazané. I stíny by na dnešní poměry mohly být lepší, ale nikoho to neurazí.

Co ale naopak hraje Payday 3 do karet, je celkem fajn optimalizace, která není dokonalá, ale bez problému to jsou chyby, které se opraví rychle a hlavně nebrání v pohodlném hraní. Párkrát jsem nějaké menší propady zažil a na mé sestavě bych rozhodně měl vidět i víc snímků za vteřinu, ale zase buďme fér a pochvalme, že hra běží celkem stabilně. Tedy až na ty servery, ty fakt moc stabilní nebyly.

Soundtrack pak působí celkem nabušeně, dokáže rozproudit krev v žilách, ale poté, co hru vypnete, si na žádnou skladbu asi nevzpomenete. Celkově ale audiosložka neurazí. Dabing je fajn, i když hlášek je celkem málo a zvuky zbraní jsou stejně jako střelba samotná uspokojující a ke zbraním sedí.

Podtrženo, sečteno, třetí díl není pro každého. Pokud vás Payday 2 již omrzelo a chcete zkusit něco stejného, ale přesto o něco lepšího, tak je třetí díl skvělá příležitost svolat kamarády a zkusit si vykrást nějaký ten sejf. Ale pro většinu lidí je tady stále druhý díl, který už má co nabídnout. Je tam nepřeberné množství obsahu, který vás zabaví stejně jako nový díl, a v některých oblastech vás potěší i daleko víc. Payday 3 je prostě jen zatím taková kostra, na které se teprve bude stavět. Během letošního roku nás čeká jedna nová mise a s každým kvartálem další. Bude to ale stačit? Uvidíme. Ale rozhodně bychom neměli nad Payday 3 lámat hůl, protože jak již bylo řečeno na začátku, vývojáři jdou opravdu tím správným směrem. A pokud budou i další mapy vymazlené jako ty, co už ve hře najdeme, čeká třetí díl zářná budoucnost. Nicméně v aktuální chvíli je situace jiná. Toho obsahu tady mělo být víc a je jedno, jak dobře se díl hraje. Osobně chválím přístupnější stealth a jeho možnosti. Tichý pohyb mě neskutečně bavil a zrovnatak hledání různých cest, jak misi dokončit co nejvíce potichu. Ale jinak se jedná o holý základ, který rychle omrzí. 

O Payday 3 ještě uslyšíme a jednou to bude lepší hra, než jakou je teď dvojka, protože na to má předpoklady. Ale od té doby nás ještě dělí několik dalších let.