Ať už jste připraveni nebo ne, Ready or Not je nástupcem série SWAT, na kterého jsme čekali. Tak, to bychom měli jeden blbý vtip za sebou a teď se pojďme věnovat těm vážným věcem, protože tahle hardcore taktická střílečka je jenom a pouze o nich.

Věřím, že nejsem sám, kdo vždy rád vzpomínal na sérii SWAT a podobné tituly. Ať už jde o první díly Rainbow Six, Ghost Recon nebo třeba dnes už zapomenuté The Regiment. A rozhodně nejsem sám, kdo zkrátka chtěl další takovou hru. Samozřejmě čistě taktických, realistických nebo řekněme hardcore stříleček je vcelku dost a těší se velké popularitě. Ať už mluvíme o tuzemské Armě 3, takovém Insurgency nebo hrách využívající například prostředí světových válek jako třeba Hell Let Loose. Ale hra, která se zaměřuje ne na velká nebo vojenská bojiště, ale na klaustrofobní a civilní prostředí v roli člena zásahové jednotky, to tu v pořádné podobě už opravdu dlouho nebylo.

Ready or Not tak nemělo lehký úkol. Nasytit nejen frustrované fanoušky podobných titulů; ale také ukázat, že se po těch letech dokázal herní design a technologie posunout dostatečně dopředu, aby lidé neměli potřebu se k sérii SWAT vracet. A navzdory teprve nedávnému vydání v rámci předběžného přístupu na Steamu je už nyní vidět, že tahle hra dokázala splnit oba úkoly.

V zásadě jde o přesně takový titul, jaký byste čekali. Pomalá taktická akce, v níž v roli jednoho kapitána velíte dvěma skupinám o dvou členech zásahové jednotky s cílem infiltrovat danou lokaci, zajistit bezpečí civilistů, neutralizovat teroristy a případně splnit další požadavky velení včetně zajištění důkazů nebo zneškodnění bomby. Docela typická záležitost.

Ready or Not se ale nebojí vás postavit do situací, ve kterých budete selhávat a proklínat se za každý unáhlený krok, který provedete. Slova „pomalý pohyb“ a „taktický postup“ tu jsou zkrátka znásobena. Ve spojení s faktem, že vy ani vaši počítačem ovládaní kolegové moc nevydržíte, na většině místech na mapě je pořádná tma a samotné lokace jsou pomalu jako bludiště, vás bude každé malé vítězství zatraceně těšit a každá prohra zatraceně bolet. Ale to je na tom to skvělé. Tenhle titul by se svou imerzivitou ani možnostmi neztratil v kdejaké jiné taktické střílečce, kterou běžně vidíme na trhu. Ať už se bavíme o takových možnostech, jako je pomalé a rychlé nabíjení, kdy si buď poloprázdný zásobník vložíte zpět do kapes, nebo ho rovnou zahodíte výměnou za rychlost; kontrola zásobníků, detailní naklánění či využívání spousty realistických nástrojů. Od speciální brokovnice na panty dveří a nálože až po dveřní kukátka a štíty, nepočítaje různé typy granátů a samozřejmě různé taktické manévry. Zkrátka máte specifický úkol a řadu možností, jak ho splnit. A jak úspěšně nebo neúspěšně se se vším vypořádáte, závisí jen na vás a na vašich schopnostech.

Obzvlášť musím osobně ocenit, že nikdy pořádně nevím, co vlastně čekat. Mapy jsou celkem pevně nadesignované a náhodně se v nich generuje jenom minimum elementů, mezi které se počítá například umístění pastí, které dveře jsou otevřené, které zamknuté a případně kde a v jakém počtu se nachází nepřátelé a civilisté. Ale za každými dveřmi může čekat smrt, a pokud nejste dostatečně obezřetní, tak přesně ten pocit sebejistoty, že předtím tu nic nebylo, tak tu nebude nic ani teď, je to, co vás dostane. I chování jednotlivých NPC postav je různorodé. Někteří civilisté, potažmo neozbrojené postavy, před vámi budou zděšeně utíkat, jiní se okamžitě vzdají. To samé postavy se zbraní. Někteří se budou bránit do poslední kapky, jiní okamžitě svou zbraň odhodí a někteří dokonce budou dělat, že svou zbraň odhazují, ale hned na to vás budou chtít poslat na jistou smrt.

To kritické myšlení, kdy ze vteřiny na vteřinu musíte zhodnotit situaci před vámi, je zkrátka už i v předběžném přístupu naprosto skvělou záležitostí. Svým počítačem ovládaným kolegům můžete dávat různé příkazy – ať už jde o kontrolu dveří, vyčištění místnosti, zatknutí postav a podobně – a jakmile se je naučíte pořádně ovládat, budete si vážně připadat skvěle. 

Přesto hru stále čeká nějaká práce. Co se týče zrovna vašich kolegů, rozhodně bych ocenil mnohem větší autonomnost. Občas se může stát, že po vyčištění místnosti jim zapomenete říct, aby šli za vámi, i když to samozřejmě dává naprostý smysl, a budou po svém prvním úkonu jen tupě stát na místě a čekat. Zároveň například po vyčištění místnosti nejsou schopni pozatýkat osoby uvnitř a zajistit důkazy, takže musíte do místnosti vstoupit i vy a všechno udělat sami, nebo se specificky na věci podívat a rozdat rozkazy. Což je obzvlášť problematické, když například jednu skupinku pošlete do jedné místnosti a druhou do druhé, zatímco vy třeba kontrolujete třetí. Nehledě na fakt, že se mohou vaši kolegové občas někde zaseknout. Obzvlášť schody jsem zjistil, že jsou celkem kámen úrazu; v menších prostorách se vám neustále pletou do cesty a zaterasí vám dveře a během přestřelky mají tendenci reagovat trochu opožděně, což je může stát život.

Tohle jsou ale věci, které věřím, že se časem zlepší. A pokud máte po ruce pár přátel, se kterými hrát, problém umělé inteligence na vaší straně kompletně zmizí. O něco skeptičtější jsem ale například v případě map. Ty jsou sice skvělé a nabízí poměrně různorodá prostředí – od benzínky s jídelnou až po dvě patra hotelu nebo autobazaru. Spíše je problém, že jsou to mapy opravdu velké a dohrání jedné, ve spojení s obecně pomalým postupem, který po vás hra vyžaduje, může zabrat dobrých 30 minut. Což se sice nezdá jako hodně, ale hodně to je. Zvlášť, když si vezmete všeobecnou náročnost a nutnost neustálého soustředění. Rozhodně bych vedle podobně velkých map ocenil i nějaké menší, stravitelnější a takové ty na procvičování a hraní, když máte jenom chvilku nebo se chcete rozehřát.

Ale vzhledem k faktu, že hra opravdu teprve vyšla v předběžném přístupu a měli jsme možnost si vyzkoušet teprve její vůbec první veřejnou verzi, jsme vážně překvapeni, jak všechno dobře vypadá, jak se to dobře hraje a jak to skvěle funguje. Chování zbraní je skvělé a najdete jich zde hned několik, zvuky jsou správně ohlušující, atmosféra tísnivá a možností, kde během vašeho hraní udělat katastrofální chybu, více než dost.

Ready or Not má před sebou poměrně zářnou budoucnost coby taktická singleplayerová nebo kooperativní střílečka v civilním prostředí, která by navíc měla někdy v budoucnu obsahovat i PvP režim a samozřejmě více map, módů a zbraní. Pokud tak s radostí vzpomínáte například na SWAT nebo jste podobnou hru nikdy nehráli a nápad vás zaujal, s Ready or Not je i v aktuální podobě těžké šlápnout vedle a já jsem rád, že jsme se konečně takové hry dočkali.