Je Ready or Not důstojným nástupcem série SWAT, nebo jejím náhradníkem?

Práce bezpečnostních složek patří k jedné z nejdůležitějších v naší společnosti a není pochyb, že by se bez jejich činnosti ocitla v naprostém chaosu. Spatřit vojáka, policistu nebo dokonce příslušníka zvláštních jednotek ve mně vzbuzovalo odjakživa nejen respekt, ale i zvědavost. Nebudete se tak nejspíš divit, že jsem část svého dětství strávil hraním si na vojáčky. Nikdy jsem se ale naštěstí ani zčásti nepřiblížil takovému nebezpečí, které práce těchto složek obnáší. Díky Ready or Not jsem si mohl na vlastní kůži vyzkoušet, že nošení takové uniformy skrývá nejen neskutečně statečnou dřinu, ale taky pěkně hnusnou.

Říkáte si, co by mohlo být těžší, než vykonávat práci člena zvláštních jednotek? No, práci jejich velitele. Přesně do této role vás autoři právě recenzované taktické hardcore střílečky postaví. V singleplayerové části, která neskrývá žádný hlubší příběh, dostanete na starost několik příslušníků, jež vás budou doprovázet na různých misích. Primárně budete likvidovat teroristy, snažit se zatýkat hledané osoby, chránit civilisty anebo zneškodňovat nálože. Neznamená to však, že budete pouze vykřikovat rozkazy, jako tomu bylo například v herní sérii SWAT.

Budete také dohlížet na mentální stav členů vaší jednotky. Na policistech se psychicky odráží utrpěné zranění v boji, smrt kolegy nebo svízelná situace, ve které došlo ke ztrátě na životech civilistů. Postupně se tak mohou ocitat ve stresu či depresi, což taky může znamenat jejich úplný odchod z týmu. Záleží jen na vás, jestli se rozhodnete stát dobrým velitelem, starat se a posílat členy družstva na terapii, což znamená jejich dočasné vyřazení z družstva, či bezohledným, který je při první příležitosti bude vyhazovat a vyměňovat za nové.

Stresový systém tak funguje pouze do doby, dokud budete chtít, aby fungoval. V praxi to znamená, že pokud místo posílání vašich policistů na terapii je budete vyhazovat a následně najímat jednoho po druhém, nebudete nijak penalizováni. Najímání nových příslušníků nic nestojí a pro mnohé to může znamenat snadnou cestu k obcházení. Přitom je zde vhodný prostor k úbytku synergie družstva ve strachu… například z dostání padáka. Bohužel, pokud se do hry vyloženě neponoříte, přijdete tak o poměrně zásadní element odkrývající problematiku tohoto pracovního zaměření. 

I když… jak se to vezme. Stále se jedná o hru, kde se děje masakr za masakrem, ale ačkoliv bych nerad jakkoliv dehonestoval práci těchto složek, pravdou je, že jejich úmrtí je spíše vzácné. Přece jen se jedná o trénované členy jednotek, kteří jsou připraveni téměř na všechno. 

Na vlastní oči jsem tak byl se svým týmem nasazen proti přepadení benzínové stanice, masakru v nemocnici, vesnici plnou kultistů atmosférou připomínající hororové Resident Evil Village, diskotéce jakoby inspirující se filmem John Wick nebo doupěti bláznivého streamera, kde místo swattingu dojde na oprávněný zásah během živého vysílání.

Uvěřitelnosti úrovní přispívá detailně zpracované prostředí plné tematických elementů, které při bližším zkoumání skvěle propojují dané případy. Nejde jen o pouhé kulisy, naopak. Každá z misí má jedinečnou atmosféru, kterou si se hrou budu spojovat nejspíš už navždy. Z hlavy tak dost pravděpodobně již nedostanu obraz dítěte svíjející se v bolestech, na který jsem narazil při čištění drogového doupěte plné varen a pochybných existencí.

Ready or Not se zkrátka daří ukázat nezkreslenou realitu, kdy během jedné vteřiny můžete udělat chybu, která bude znamenat spoustu krve a zbytečných ztrát na životech. A když říkám zbytečných, tak myslím opravdu zbytečných. Mezi teroristy a zločinci se pohybují civilisté, jejichž přežití je stejně zásadní jako samotné zneškodnění nepřítele.

A zde přichází rizikový faktor. Vyhodnotit správně situaci, v níž se jedná o pouhého civilistu beze zbraně, vám často zkomplikuje jejich samotné chování. Představte si například situaci, ve které se část vaší jednotky dostane do přestřelky a vy ve spěchu a snaze ji podpořit narazíte na člověka, který neuposlechne opakované výzvy ke zvednutí rukou a místo toho vytáhne telefon. I v relativním klidu jde o situaci, kterou lze vyřešit obtížně. Natož v chaosu, během kterého vám opodál umírají kolegové.

I když je hra primárně koncipovaná jako kooperativní titul, singleplayerová část vám dokáže přinést alespoň částečně realistický pohled na úsilí těchto složek, jenž si většina z nás nedokáže zprvu ani představit. Na druhou stranu, hře by mnohem více slušely dialogové cutscény a třeba možnost nahlédnout za oponu každodenního života těchto složek, které se musejí krom vlastních povinností vypořádávat se ztrátou svých kolegů. Bohužel, na to se nedostalo. Naopak jsem mohl akorát zkoumat nevyužité detailní prostředí stanice a místních postav, které na vás bez jediného dialogu pouze koukají nebo si hledí svého. Dějová linka, pokud to tak lze nazvat, je rozprostřená pouze do brífinků, které jsem si sice před zásahem mohl přehrát pomocí zvukové stopy, přesto jsem však pociťoval, že se příběh do plné verze nestihl vytvořit. A upřímně v to doufám alespoň v budoucnu.

Snad ne ale stejně marně, jako doufal Honzas v lepší autonomnost kolegů ovládaných umělou inteligencí, když před necelými dvěma lety přinášel preview. Na tu se bohužel nedostalo a vedení vaší jednotky má stále své neduhy. Často jde přitom o naprosté základy. Jako když jsem vyslal část týmu otevřít dveře a ten se zastavil za mnou. Dokud jsem neuhnul, tak nepostoupil vpřed. Nepomohlo mi ani absolvovat trénink a naučit se s částmi týmu jednotlivě pracovat. A že ten seznam možných příkazů je opravdu rozsáhlý. Požadovat můžete prohledání celých místností, zvolit, jak přesně mají otevřít dveře, a jestli za pomocí bleskového granátu, anebo jen hezky potichu. Přesto, to má stále své mouchy. Ač mě modrý tým následoval, červený se zasekl. Do doby, než jsem nevyzkoušel různé variace příkazů, a že lze jejich vysoký počet naplánovat i dopředu, neuposlechl žádný z mých rozkazů. A to je opravdu frustrující. O to více, když si bez jejich pomoci v misi sami neporadíte, takže musíte tohle jejich občasné (ne)chování přetrpět.  

To však ale neznamená, že byste si singleplayer s AI kolegy odehravající ve stejných misích jako kooperace neužili. Pokud jste měli v oblibě sérii SWAT, nestyděl bych se Ready or Not označit jako jejího duchovního nástupce, který vám nabídne mnohem rozsáhlejší pole působnosti. Nepřátelé nemusíte nutně zabíjet, ale můžete je nejprve ochromit zábleskovým granátem, a tím je následně donutit se vzdát. V těchto případech však hraje velkou roli rychlost, protože pokud nezpacifikujete ozbrojence včas, může i přes zajištění střelné zbraně vytáhnout záložní, a tím nad vámi vyzrát. To však nemusí jen nepřítel, v nabídce jsou totiž i nenásilné prostředky jako například pepřový sprej nebo taser a splnit tak podúkol zatčení, namísto usmrcení, nemusí být nutně nereálné. 

Lepší možnost vyzkoušet si práci zvláštních jednotek byste hledali jen těžko. I tak mě ale mrzí, jak blízko se povedlo studiu VOID Interactive přiblížit k dokonalosti, ale přesto k tomuto cíli ještě nějaké ladění zbývá. 

Sám jsem zvědavý, jestli přibydou ještě jiné druhy odměn, než jsou aktuálně k dispozici. Ty jsou totiž pouze kosmetické a jde výhradně o oblečení, nikoliv zbraně, které jsou od začátku stejně jako veškeré další příslušenství otevřené. Každý průchod si na konci vyslouží známku podle splnění daných kritérií, jako třeba jestli přežili vaši kolegové a všichni civilisté. Získáte-li požadovanou známku, otevře se vám například nové tetování nebo třeba boty. Žádné bonusy vám to však nepřidá. 

Jestliže si titul pořídíte primárně kvůli kooperaci a máte skutečně s kým hrát, troufám si říct, že vás nečekají desítky, ale stovky hodin zábavy. Koordinace vašeho týmu je klíčová, a pokud se rozhodnete pro anarchii a sólový přístup, zemřete. A to všichni do jednoho. 

Jestliže mám pokračovat na vlně kritiky, odbydu si to rovnou a potvrzuji, že umělá inteligence nepřátel je místy jednoduše nespravedlivá a stejně náročná bez ohledu na to, s kolika hráči kooperaci právě hrajete. Často se mi stalo, že jsem pečlivě kontroloval místnost roh po rohu a zásah přišel skrze okno. Uznávám, realistické to je a o život bych tak přijít skutečně mohl. Nicméně jakýkoliv průchod stejnou úrovní u okna znamenal pokaždé okamžitou smrt a naprosto dokonalou přesnost nepřátel. Nejde však jen o předem určená místa, ale například vykouknutí skrze díru v plotě. Sotva jsem něco zahlédl, koupil jsem kulku do hlavy. A to je něco, co mi po 20minutovém procházení úrovně začalo opravdu vadit.

Naštěstí se podobné situace nedějí až tak často a v praxi to znamená, že se občasnému klení sice nevyvarujete, přesto vás bude průchod s vašimi přáteli opravdu bavit. Zvlášť pokud se obklopíte týmem, který se snaží o profesionalitu.

Jestliže si chcete kooperaci opravdu užít, měli byste si rovnou na začátku určit, kdo bude rozevírat dveře beranidlem, nakoukávat pod nimi kamerou, krýt štítem… A to hlavní – kdo bude zastávat roli velitele. Nekoordinovaný pohyb po úrovni znamená primárně neúspěch. Na rozdíl od postupu, ve kterém si nahlašujete stav místnosti po místnosti. 

A možná bych zpětně doporučil projít si alespoň část již zmiňovaného singleplayeru, který vás na případné velení dokáže dostatečně připravit.

Právě přípravu se nevyplácí podceňovat. Se špatně zvoleným vybavením jednoduše neuspějete a jedna přednastavená výbava vám neposlouží pro každou situaci.

Výběr vybavení je bohatý. Kromě specializace v nošení štítu, beranidla nebo kukátka, si lze vybrat mezi různými typy výbušnin, ale i omračujících prostředků. Důležitý je i typ zbroje a neprůstřelné vesty. Zatímco jsem v lehčí výzbroji unesl více munice, v té těžké jsem toho vydržel více, ale zase jsem musel šetřit náboji.

Vše tak záleží na tom, jaký styl hraní vám vyhovuje nejvíce. Osobně jsem raději zvolil odolnější pancíř s menším počet zásobníků pro opatrnější přístup než lehkou zbroj s větším množstvím munice. A to jde v ruku v ruce s arzenálem zbraní. Ten je bohatý a nabízí jak samopaly, tak útočné pušky, brokovnice, ale i pistole. Pocit ze střelby je u každé zbraně odlišný. Liší se zpětným rázem, animacemi, zvukem a zkrátka jste si vědomi, kterou zbraň zrovna používáte. Nepotřebujete žádný barevný skin nebo potisk, abyste danou zbraň rozeznali. Stačí vám k tomu jediný výstřel. A pokud v něčem Ready or Not exceluje, rozhodně je to uvědomění, jakou sílu každý váš náboj představuje. 

Tomu napomáhá i pomalejší tempo. Ready or Not je v první řadě taktická střílečka, která se nevyznačuje sprintováním a zběsilou střelbou skrz celou mapu. Volnost pohybu je přitom naprosto svobodná. Takové běžné naklánění doleva a doprava zpoza rohů je zde možné udělat plynule a po kouskách. Zrovnatak jako se tělem pohybovat nahoru a dolů z postavení do pokleku. Díky tomu lze prohlížet každou z místností a prostorů do sebemenšího úhlu a předejít tak přehlédnutí možného nepřítele. 

Naprostá imerze se vyznačuje nejen v možnostech kontroly zásobníku, ale i rychlého přebijení, kvůli kterému sice ztratíte polo-prázdný zásobník, ale na oplátku do zbraně vložíte nový výrazně rychleji. Zapomenout nesmím na alternativní míření při střelbě od boku. Zpracování laserů při střelbě od boku zaslouží pochvalu. Neslouží zde pouze jako cool doplněk, který pouze svítí tam, kam míříte, ale skutečně jsem s nim dosáhnul přesnějšího zásahu na blízko než při využití tradičního hledí. 

A právě v naprosté volnosti a možnostech, co a jak uděláte, tkví ta pravá zábava. Zjistíte, že ozbrojený nepřítel stojí přímo za dveřmi? Můžete jej střelbou skrze dveře dostat. Chcete zaútočit ze strany? Nebo pošlete každý z týmů jiným vstupem? Je to pouze na vás. I když je to blbý nápad, můžete i jít a rozkopnout každé dveře na potkání. Případně je nejdřív vypáčit nebo rozstřelit brokovnicí panty. Ale bez předešlé kontroly, jestli za dveřmi někdo stojí nebo jestli hned za nimi není nastražená past můžete přijít o všechno. Váš život včetně vaší jednotky třímáte pouze ve vlastních rukou. 

Nezřídka se mi tak stávalo, že jsem nestačil přemýšlet nad potenciálním nebezpečím a při čištění chodby bytových jednotek jsem nemyslel na kontrolu vrchního schodiště, což mělo za následek, že mi začal umírat jeden člen za druhým a kdybych nedoběhl nahoru, zůstal bych na vše zcela sám. A to v případě děsivějších misí, jako je třeba Carriers of the Vine, nebylo zrovna to, co bych vyhledával. Tady jsem se začal opravdu bát.

V případě, že bude udržovat opatrné přesto plynulé tempo pohybu vašeho či ostatních jednotek, bude to působit až filmovým dojmem. Často jsem sám sebe dokonce přistihl, jak se záměrně zastavuji v průchodu a prohlížím si jednotlivé detaily prostředí. To je někdy až do absurdní míry zpracováno na výbornou. K vidění jsou všemožné nápisy, letáčky, předměty skrývající odkazy na různé herní série nebo třeba vtipy. Ačkoliv hra vypadá z větší části opravdu skvěle, zamrzí některé kompromisy, které jsou občas nemilým trnem v oku. Žárovky světel nelze rozstřelit. Možná je to do jisté míry dobře, protože nasvícení je napříč celou hrou více než solidní. Když jsem se kochal z okna s výhledem na moře, viděl jsem, jak je děleno hranicemi opakujících se textur. Nepěkný to pohled. Na druhou stranu těžko odhadnout, co za tímto nedostatkem stojí. Přece jen se jedná o věc v pozadí a bez limitací se žádný titul neobejde. 

Jako pěst na oko působilo, když členové mé posádky, ke kterým jsem si měl udělat vztah, vypadali jeden jako druhý. Hra přitom nabízí přizpůsobení vzhledu vaší postavy, tudíž by mělo jít z čeho vybírat. Nedivil bych se však, kdyby autoři nestíhali.

Toto podezření se projevuje i na nedostatečné optimalizaci. Ready or Not jsem hrál od předběžného přístupu a dodnes si vzpomínám, jak jsem si pochvaloval plynulost. To už bohužel nemohu tvrdit o plné verzi, kde totiž záleží, v jaké úrovni se právě nacházím. Propady jsou přitom drastické. Ze 120 snímků za sekundu se v některých místech dostanu klidně na 15 a po jednom kroku zase zpátky na 120. Věřím, že tohle ještě bude napraveno, jelikož obsah, který nafoukl původní verzi, má vážně enormní rozměry a rozhodnutí vydat hru ještě do konce roku přinášelo jisté oběti. 

A když už jsem u těch obětí, jejich řev je nezapomenutelný. Překvapivě nejde o civilisty, ale hlavně o postřelené nepřátele. Ty často provázejí výkřiky, které by probudily i mrtvého.

I když není ve hře příběhová linka a cutscény, tak se dialogy postav a například zvukový záznam brífinku poslouchá doopravdy dobře a částečně i probouzí chuť po přítomnosti opravdového příběhu. Na atmosféře přidává kromě hudby i ambientní ozvučení, kdy se například po zásahu auta spustí jeho alarm, v tunelech je cítit naprostá ozvěna a každý z kroků vašeho kolegy či nepřítele je zřetelně slyšet. Hudební podkres je pro každou úroveň zvolen jiný, primárně se však jedná o elektronickou hudbu zvanou breakbeat, což více charakterizuje danou lokaci. Nejvíce mě pobavilo použití Bacha, při čemž b jsem jako velitel padl v boji a do toho hrál smyčcový orchestr D-Dur. Prostě klasika. Zvukově jsou na tom výborně i zbraně, o kterých jsem se ale už rozplýval.

I přes zjevné nedostatky, jako je vyvážení a chybovost umělé inteligence nebo nedotažené mechaniky, jde o titul, který už od předběžné přístupu přináší jedinečný zážitek. V současné chvíli se dokonce jedná o nejlepší taktickou kooperaci, u které se nejen s přáteli budete bavit více než pár desítek hodin. Nad zvuky výstřelů či padlých nepřátel se budete jednoduše rozplývat a nebudete k tomu muset ani použít několik stovek nábojů. Pestrosti úrovní dopomáhá využití různých barevných palet i detailního prostředí, díky čemuž si budete připadat, jako byste opravdu byli pokaždé nasazeni na jiném místě. To vše je zabaleno do imerzního provedení, ve kterém každé z příslušenství není jen hezkým doplňkem, ale skutečně fungující částí vybavení, která odpovídá realitě.

Ready or Not nabízí možnost okusit práci speciálních jednotek, díky čemuž jsem si mohl vytvořit daleko lepší obrázek o tom, o jak moc složitou a nedoceněnou dřinu ve skutečnosti jde. Nasazení vlastního života pro záchranu civilistů ukazuje nejen nesmírnou odvahu, ale i stinnou stránku, ve které se sebemenší chyba může proměnit v naprostou katastrofu. Sice se nejedná o jediný titul, kterému se povedlo alespoň zčásti přiblížit extrémní podmínky tohoto povolání, jsem však přesvědčen, že Ready or Not se to podařilo dosud nejblíž. Špatná koordinace a vedení vás může dostat do situací, v nichž si nebudete jistí, jestli jste se neztratili. A jakmile ztratíte i kontrolu nad okolím, jen stěží vám bude stačit stisknout spoušť.