Potili jsme se při hraní DayZ Badlands. Čím nás zaujala vyprahlá Nasdara?

V Bohemia Interactive musejí mít rádi horko. Jak jinak si vysvětlit, že mě společně se zahraničními streamery už druhý rok po sobě pozvali na akci spojenou s expanzí Badlands pro DayZ, která se konala během intenzivních červnových veder. Nicméně tentokrát jsem se nepotil jen v reálu, ale i ve hře, protože jsem si mohl Badlands konečně sám zahrát.

Jsou to právě vysoké teploty, co odlišuje vyprahlou mapu Nasdara od Černarusi a Livonie ze základní hry i od promrzlejšího Sachalu z rozšíření Frostline. Svým způsobem je Badlands opakem Frostline. Ve zbrusu nové části Takistánu, který si můžete pamatovat z Army 2: Operace Arrowhead, není třeba řešit, jak se zahřát a rozmrazit jídlo. Spíš musíte dát pozor na to, aby se vaše postava na slunci neupekla. Tento šlechetný cíl hned po příchodu na server, který spolu se mnou sdíleli streameři a zaměstnanci Bohemia Interactive, diametrálně změnil přístup k lootu.

Na co sbírat dřevo, když je všude už tak horko? Bude lépe odvádět teplo klasické tričko, nebo nové exotické šaty? Má smysl zakrýt si hlavu přilbou, když nijak nechrání před sluncem? Dodatečné sloty v inventáři jsou určitě fajn, ale neuvařím se v téhle vojenské vestě? Nasdara je navíc poměrně otevřené prostředí, takže ani stromů, tedy stínu, v němž se může člověk trochu zchladit, v mnoha částech mapy není tolik. Ačkoliv jsem měl možnost navštívit i větší město, kde je stínu víc než dost, stejně jako pomníků s tankem T-34 či dalších pozůstatků sovětské nadvlády. Tu mimochodem zažili také obyvatelé sousední Černarusi, díky čemuž ani objekty převzaté ze základní hry, například hotel s rudou hvězdou na střeše, nepůsobí nemístně.

Na Nasdaře však můžete snadno narazit i na zbrusu nové objekty, třeba do výšky se tyčící staveniště. A vraky škodovek z Černarusi přirozeně doplňuje to, co zbylo z amerických tanků Abrams. Větší problém je narazit na vodu. Ta je samozřejmě v pouštním prostředí životně důležitá. A i když jsem nenašel žádný její přírodní zdroj, při pohledu na chování některých streamerů jsem se mohl přesvědčit o tom, že o vodu budou hráči často a rádi bojovat. Co když má u sebe přeživší, s nímž se náhodou setkáte na schodech minaretu, nějakou plnou láhev, která se vám může brzy hodit?

Bojovat se ale samozřejmě dá i o jiné užitečné věci. Třeba o funkční vozidla vhodná pro pohodlné a rychlé překonání pustiny. Přičemž s ukradeným skútrem se po písečných pláních i sáhodlouhých silnicích jezdilo vážně hezky, přestože střet s některými na pohled titěrnými povrchovými nerovnostmi poskytl nervy drásající letecký den až někam do stratosféry. Naštěstí se mně ani skútru během letu jako zázrakem nic nestalo. Jenže DayZ není jen o kontaktu s přeživšími. A teď nemám na mysli zvířata, i když na ně také dojde, pokud jsem mohl soudit podle nálezu nedávno zabitého psa.

Ani na Nasdaře nesmějí chybět infikovaní, což je problém, protože mnohé historické a vesnické budovy vůbec nemají dveře. Na ostatních mapách koneckonců nemusí být konec světa, když uděláte kravál a pustí se za vámi průvod nakažených. Stačí být o trochu rychlejší, zavřít se v nějakém baráku a pak se těm agresivním chudákům smát z oken. Jenže bez dveří se takový plán provádí celkem těžko. Jakmile jsem byl trochu neopatrný a při útěku zahnul do slepé místnosti s koberci a vodní dýmkou, už jsem mohl jen čekat, až mi horda infikovaných dá pořádný výprask následovaný bezvědomím a ztrátou krve.

Sluch jsem ale neztratil a díky za to. Stále ještě není jasné, kdy DayZ Badlands vyjde, ale už teď je ozvučení Nasdary excelentní. Nejde jen o novou hudbu, která není tak podobná soundtracku Operace Arrowhead, jak jsem čekal. A kterou má opět na svědomí Filip Míšek alias Dikolson, autor hudebního doprovodu původní hry. Sesuv kamínků, kvílení větru, poletující prach, to všechno pomáhá dotvořit pohlcující atmosféru, jež neztrácí své kouzlo ani při používání hlasového chatu.

Chvíli předtím, než nám tvůrci vypnuli server, jsem se totiž spojil se Slexify, HollyRex, Lexy a jistým Tomášem P., kterým tímto děkuji za vzácnou možnost zažít DayZ s neznámými lidmi, co jen nečekají na příležitost k útoku. Přičemž i zvuk miny, na níž při nočním průzkumu vojenské základny šlápla HollyRex, byl pěkná pecka a překvapivá tečka na závěr hraní. Těch překvapení ale bylo při návštěvě Bohemia Interactive víc. Kromě potvrzení příprav DayZ 2, o němž bohužel zatím nic nevíme, šlo především o možnost vyzkoušet si chystaný port prvního DayZ pro Switch 2.

S joy-cony jsem se dost pral, ovšem to bylo spíše tím, že jsem doteď hru hrál vždy jen s myší a klávesnicí, než stavem připravované konverze. Ani s neznámým ovládáním jsem na tom každopádně nebyl tak zle jako jeden kolega. Ten sice periferie od Nintenda zvládal lépe, ale dostal geniální nápad napít se z nalezeného kanystru benzínu, v němž byl – světe div se – benzín. Navíc mohu potvrdit, že se DayZ pro Switch 2 dá hrát i s režimem myši.

Také jsem byl příjemně překvapený tím, jak plynulá hra je, byť ke stabilním 60 snímkům za sekundu v dokovacím módu ještě tvůrcům něco chybí. Vypadá to ale, že know-how všudypřítomného studia Virtuos a podpora DLSS dělá své. A já mám opět pocit, že i když některé bugy a technické nedostatky nejspíš už nikdy nezmizí, 13 let staré DayZ má stále co nabídnout.